Modlářství v Izraeli
Modlářství může mít různé podoby. Dvě nejdůležitější jsou porušením prvního a druhého přikázání: buď kromě Hospodina mít další bohy, nebo uctívat nějaký předmět (modlu), byť má zobrazovat Boha. Židé sice například v chrámu používali dekorativní prvky – geometrické vzory, palmy a cheruby –, ale jakékoliv zobrazení Boha považovali za zakázané. Archeologové však v Izraeli nalézají mnoho důkazů o tom, že modlářství bylo v Izraeli rozšířené.
Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
Exodus 20,2–6
Stále stejný refrén
Při čtení bible vidíme, že v praxi tato dvě přikázání byla často porušována, na což poukazovali proroci. Už pod horou Sinaj, kde dal Izraeli Mojžíš přikázání, zhotovil Áron Izraelcům modlu zlatého telete. V Levitiku (3. Mojžíšově) je uveden dlouhý seznam zvrácených praktik, které praktikovali Kenaanci a kterých je třeba se vyvarovat. Mezi ně patřil incest, obětování dětí a bestialita. Kvůli těmto ohavným hříchům Bůh uvádí, že „země vyvrhla své obyvatele.“ Ve skutečnosti to byl jeden z hlavních důvodů, proč Izrael měl dobýt zaslíbené země.
V době soudců často sami Izraelci sloužili kenaanským bohům na posvátnách návrších, a proto Bůh dovolil okolním národům utlačovat Izrael, vypráví bible. Vzpomeňme například příběh o Gedeonovi, který dostal přezdívku Jerubaal, protože zbořil Baalův oltář. Byla jen jedna svatyně, kde měli Izraelci podle Zákona uctívat Hospodina. Nejprve byla v Šílu a potom v okolí Jeruzaléma, dokud nevybudoval Šalomoun chrám. V době království Saula a Davida bylo modlářství potlačeno, avšak už král Šalomoun postavil modly svým ženám a po jeho smrti se situace dál zhoršovala. Bible říká, že všichni pozdější izraelští králové byli „zlí v Hospodinových očích“, stejně jako naprostá většina judských králů! Právě proto byla obě království dobyta a odvedena do zajetí.
Jarobeámův hřích
Když došlo roku 930 př. n. l. k odtržení 10 severních kmenů od Davidovy dynastie, rozhodl se Jarobeám I. přesměrovat Hospodinův kult do Bételu a Danu, kde na posvátných návrších vztyčil modly zlatých býčků. Na archeologickém nalezišti v Tel Danu bylo toto posvátné návrší odkryto. Lze na něm sledovat tři fáze vývoje – od vlády Jarobeáma I. (cca 930) do vlády Jarobeáma II. (cca 760). Oltář se čtyřmi rohy byl vysoký 3 m a vedla k němu dvě schodiště. Celé místo mohlo pojmout velký počet uctívačů. Severní království Izraele se Jarobeámova kultu nevzdalo po celou dobu své existence, jak tvrdí bible i dokazuje svatyně v Tel Danu. O bételském posvátném návrší bible říká, že bylo zničeno judským králem Jóšijášem.
Baal
Uctívání kenaanského Baala je v bibli stále se opakujícím námětem. V kenaanském prostředí znamenalo slovo baal pán, vlastník nebo manžel. Slovo se používalo jako teoforický prvek v osobních jménech, například Íš-baal, Meríb-baal, Jerubaal. V bibli ho najdeme ve spojení s dalšími výrazy, které zřejmě označovaly místní bůžky, jako Baal-berít, Baal-chermón, nebo v ženském rodě např. Baalát-gébal. Později jím byl označován (s určitým členem) bůh deště a hromu Hadad.
Uctívání Baala v Sýrii a Palestině bylo neoddělitelně spjato s obhospodařováním země, které záviselo na pravidelném a dostatečném přísunu srážek. Během letních měsíců deště ustávají, ale sucho, pokud není abnormálně dlouhé, nehrozí. Základem Baalova kultu byla naprostá závislost života na deštích, které byly považovány za Baalovu štědrost. Z tohoto hlediska je zřejmé, že si Izraelci chtěli pojistit úrodu, a tak kromě Hospodina pro jistotu převzali místní kult Baala.
„Fragment, který by mohl být vyobrazením starověkého kanaánského božstva, byl nalezen na zdánlivě nemyslitelném místě: v judské svatyni nedaleko Jeruzaléma z doby proslulého chrámu krále Šalomouna,“ informoval deník Haaretz o novém objevu v Tel Motze vzdálené sotva 6 km od Jeruzaléma. Nálezem je velký druhotně použitý kamenný blok, který podle všeho zobrazuje nohy Baala. Původně byl pravděpodobně součástí větší sochy uctívané v tomto chrámě.
Elijáš Tišbejský z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.
1. Královská 17,1
V období Achabovy vlády byl v Severním Izraeli Baalův kult podporován králem, jak o tom čteme ve vyprávění o Elijášovi. Z Izraele zůstalo jen 7 000 věrných. Později kolem roku 850 př. n. l. Baalův kult vymýtil král Jehú.
Ašera
Bohyně Ašera (nebo Aštarté) byla ženským protějškem kenaanského Baala. Její uctívání bylo spojeno se vztyčováním dřevěných posvátných kůlů, které zřejmě vypadaly podobně jako totemy. Existují archeologické důkazy o raném izraelském uctívání „Ašery, která byla považována za Boží manželku“. Judský král Menaše byl podle bible jedním z nejhorších modlářů. Kromě dalších model umístil „tesanou sochu“ Ašery přímo v samotném chrámu. Bible vypráví, že Menašeho zajal asyrský král a odvedl do Babylonu. Když se tam obrátil k Hospodinu, bylo mu dovoleno vrátit se zpět:
Hospodin mluvil k Menašemu a k jeho lidu, ale nevěnovali mu pozornost. Proto na ně Hospodin přivedl velitele armády asyrského krále. Ti zajali Menašeho s háčky, spoutali ho bronzovými okovy a dovedli ho do Babylona. Když mu bylo úzko, snažil se udobřit tvář Hospodina, svého Boha, a velmi se pokořil před Bohem svých otců. Modlil se k němu a on se k němu sklonil, vyslyšel jeho úpěnlivou prosbu a přivedl ho zpět do Jeruzaléma, do jeho království. Tak Menaše poznal, že Hospodin je Bůh… Odstranil cizí bohy a sochu z Hospodinova domu a všechny oltáře, které postavil na hoře Hospodinova domu a v Jeruzalémě, a hodil je ven za město. Obnovil Hospodinův oltář a obětoval na něm oběti pokojné a oběti díků. Řekl Judejcům, aby sloužili Hospodinu, Bohu Izraele.
2. Paralipomenon 33,10–16
Zajímavý detail je v tom, jak odvedl asyrský král Menašeho. V roce 1888 byla ve východním Turecku nalezena Esarchadónova vítězná stéla, připomínající vítězství nad faraonem Tirhákou. Zobrazuje v nadživotní velikosti asyrského krále s kyjem v ruce a před ním klečící zajaté vládce na laně, které jeden má provlečené přes propíchnuté rty.
Moloch
Moloch, neboli Molek, byla modla v Hinómském údolí naproti Jeruzalému, které byly obětovány lidské oběti. Král Menaše i mnozí Judejci tam „provedli své syny ohněm“. Rodiče – zřejmě pod vlivem alkoholu nebo omamných látek – přistoupili k modle a vložili jí do rozžhavených rukou své novorozeně. V bibli je toto místo nazýváno Tófet, stejně jako nekropole nalezené ve Fénickém Kartágu v dnešním Tunisku. Archeologové tam nalezli mnoho pohřebišť s tisíci zpopelněných novorozenců a tabulkami, které říkají, že zesnulé dítě bylo obětováno bohům.
Vystavěli Baalova návrší, aby své syny spalovali ohněm jako zápalné oběti Baalovi, což jsem nepřikázal, ani jsem o tom nemluvil, ani mi to nepřišlo na mysl. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už toto místo nebude nazývat Tófet, ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení.
Jeremjáš 19,5–6
Hinómské údolí se později stalo smetištěm, kde byly spalovány odpadky. Ježíš na ně odkazuje slovem gehenna, když mluví o trestu věčného ohně.
Exil jako Boží soud
Bible uvádí důvod, proč Bůh vydal Izrael i Judsko do zajetí: modlářství, které se s nimi táhlo už od konce Šalomounovy vlády.
Opustili všechny příkazy Hospodina, svého Boha, a udělali si lité modly, dvě telata, i posvátné kůly a klaněli se celému nebeskému zástupu a sloužili Baalovi. Prováděli své syny a dcery ohněm, zabývali se věštěním a znameními, zaprodali se, aby páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a tak ho provokovali k hněvu. Hospodin se na Izrael velmi rozhněval, odstranil jej od své tváře; zůstal jenom sám kmen Juda. Ani Juda však nezachoval příkazy Hospodina, svého Boha. Žili podle náboženských zvyklostí, které si Izrael ustanovil. Hospodin zavrhl celé potomstvo Izraele, pokořil je a vydal je do ruky pustošitelů, až je od sebe odvrhl.
2. Královská 17,16–20
Dr. Eilat Mazarová objevila v Davidově městě řadu malých ženských figurek. Tyto modly představující ženy se zvýrazněnými ňadry byly většinou vyrobeny z místní hlíny a byly původně barevné. Neplodné ženy si pořizovaly takové amulety, aby se dočkaly božího zásahu. Kenaanská kulty plodnosti, které Izraelci přejímali, zahrnovaly i chrámovou prostituci. Je zajímavé, že většina těchto idolů plodnosti objevených v Jeruzalémě má ulomené hlavy, nohy, podstavce nebo ňadra. Bible uvádí, že král Jóšijáš nechal zničit všechny „obrazy a modly“ v Jeruzalémě. Jóšijáš byl posledním králem před babylonským tažením proti Jeruzalému. Splnila se hrozba, kterou předpovídali proroci včetně Jeremjáše – ten byl očitým svědkem naplnění svého proroctví.
Zdroje
- Israelite Cultic Altar (Tel Dan), Madain Project
- Baal Worship, Jewish Virtual Library
- Christopher Eames, Excavations Reveal Idol Worship in Ancient Jerusalem, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 23.12.2019
- Christopher Eames, Uncovering the Bible’s Buried Civilizations: The Canaanites, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 15.5.2017
- Christopher Eames, Surprised by a Pagan Temple Discovered Near Solomon’s? Not If You Read the Bible, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 1.11.2021
Přečteno 21-krát