Patřili obři do říše fantazie?

Populární biblický příběh o Davidovi a Goliášovi je všeobecně známý, ale existovali někdy takoví lidé obří postavy jako Goliáš, jak tvrdí bible? Existují o tom nějaké důkazy?

Obři v bibli

Bible se o obrech zmiňuje v několika knihách. Nejdříve v Genesis vysvětluje původ obrů, kteří byli potomky andělů a žen. Na tomto základě většina vědců řadí biblické záznamy o obrech do mýtických představ.

V oněch dnech byli na zemi obři – a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži.

Genesis 6,4

Další zmínka o obrech je v souvislosti se zaslíbenou zemí. Jsou nazýváni Refájci, Emejci, nebo synové Anákovi. Podle Numeri byli hlavním důvodem, proč zvědové vysladní do zaslíbené země odrazovali Izraelce od boje:

Pomluvili zemi, kterou prozkoumali, když říkali synům Izraele: Země, kterou jsme procházeli, abychom ji prozkoumali, je země požírající své obyvatele a všechen lid, který jsme v ní viděli, jsou obrovití muži. Viděli jsme tam obry – synové Anákovi totiž pocházejí z obrů – a připadali jsme si jako kobylky a takoví jsme byli i v jejich očích.

Numeri 13,32–33

Slovo nefilim, přeložené jako „obrů“ odkazuje na vyprávění v Genesis 6. Nicméně po čtyřiceti letech bloudění po poušti byl Izrael odhodlán s nimi bojovat. Mezi obry patřil bášanský král Óg, kterého Mojžíš porazil. Poslední zmínky o nich jsou ve vyprávění o Davidovi a jeho mužích, kteří porazili poslední zbytky obrů z pelištejského Gatu:

Znovu došlo k boji s Pelištejci a Elchánan, syn Jaírův, ubil Lachmího, bratra Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo. Znovu došlo k boji v Gatu. Byl tam obrovitý muž, který měl po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. Také on se narodil Refájcům. Když tupil Izrael, ubil ho Jónatan, syn Davidova bratra Šimey. Ti se narodili Refájcům v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho otroků.

1. Paralipomenon 20,5–8

Megalitické stavby

Obři jsou v mytologiích po celém světě považováni za stavitele megalitických staveb. S Refájci jsou v Gólanských výšinách spojovány megalitické kruhy Gilgal Refajim. Tvoří je soustředné kruhy odhadem 42 tisíc kamenů. Mohyla uprostřed je vysoká 4,6 m a obvodový kruh dosahuje výšky 2,4 m. O účelu této stavby, která nemá na Blízkém východě obdoby, nemají odborníci jasno. Protože archeologický průzkum přinesl jen málo nálezů, považuje se spíš za kultické místo než obrannou stavbu. Její vznik kladou archeologové do rané doby bronzové (3000–2700 př. n. l.).

Synové Anákovi

Papyrus Anastasi I je egyptský literární text z 19. dynastie (cca 13. století př. n. l.). Jedná se o „cvičný písařský“ text, který obsahuje řadu důležitých historických údajů o rané Levantě, včetně názvů měst v Kenaanu a Sýrii.

V textu je zmíněn levantský kmen zvaný Šasu: „Oblast [nížiny] je zamořena Šasu… někteří z nich měří čtyři nebo pět loktů od hlavy až k patě, jsou divoké tváře, jejich srdce není mírné a nedají na přemlouvání.“ Čtyři až pět loktů znamená asi 2,5 m.

Na egyptském nástěnném reliéfu znázorňujícím bitvu u Kádeše (1274 př. n. l.) jsou vyobrazeni zajatí Šasu. Jde o dva zvědy, které obkličují a bijí Egypťané. Na starověkých vyobrazeních se často nadvláda vyjadřuje zvětšením vítězů, ale toto vyobrazení z Kádeše velmi realisticky zobrazuje velké poražené Šasu ve srovnání s jejich egyptskými protějšky.

O etniku Šasu nemáme mnoho informací. Z egyptských textů vyplývá, že to bylo asi šest kmenů a ne všichni byli nadměrně vysocí. Bydleli v jižní Levantě (na území Pelištejců, Kenaanců a za Jordánem), což odpovídá zmínkám o obrech v bibli, především Údolí Refájců. Kádešské nápisy uvádějí, že v omezené míře sloužili jako žoldnéři po boku Chetitů. Nejstarší zmínka o nich je z 15. století a z historických záznamů se vytrácejí v rané době železné (biblické době soudců a počátků království).

Další relevantní pramen jsou egyptské Texty zlořečení, kde se mezi nepřáteli Egypta zmiňuje „lid Anákův“ – pojem, který používá bible v souvislosti s obry. O obrech však píší i texty v Levantě.

Zmínky o Ógovi

Bášanský král Óg se vším svým lidem vytáhl proti nám do boje k Edreí. Hospodin mi řekl: Neboj se ho, neboť jsem vydal do tvé ruky jej, všechen jeho lid i jeho zemi. Nalož s ním tak, jak jsi naložil s emorejským králem Síchonem sídlícím v Chešbónu. A Hospodin, náš Bůh, vydal do naší ruky také bášanského krále Óga i všechen jeho lid. Pobíjeli jsme ho, až mu nezůstal nikdo, kdo by přežil.

Deuteronomium 3,1b–3

Fénický text napsaný kolem roku 500 př. n. l. se zmiňuje o „mocném Ógovi“. Avšak na kenaanské tabulce z Ugaritu z doby kolem roku 1200 př. n. l. je ještě zajímavější text. Píše se o zbožštěném velkém králi Rapiu, jehož jméno se etymologicky váže k Refájcům. „Nechť Rapiu, král věčnosti, pije víno… bůh trůnící v Aštaratu, bůh, který vládne v Edrei.“ Tato kombinace jmen je pozoruhodnou spojnicí s biblickým pojmy Refájci, Aštarót a Edreí. Mohlo by jít dokonce o odkaz přímo na krále Óga? Objevily se domněnky, že óg byl prostě panovnický titul „udatný muž“ –obdoba jiných ugaritských a kenaanských titulů.

Obří zbroj

Z pelištejských vojsk vycházel soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a oblékal si šupinový pancíř. Pancíř vážil pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový srpáč. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním šel štítonoš.

2. Samuelova 17,4–7

V mošavu Kefar Monaš v Šáronské planině byly roku 1962 nalezeny měděné zbraně a jiné nástroje z rané doby bronzové. Archeologická zpráva o nálezu zdůrazňuje čtyři „masivní“ hroty kopí – největší z nich měří 66 cm. Že šlo o kopí obřích rozměrů vysvitne při srovnání s běžným hrotem, který měří okolo 12–15 cm. V Megidu byl nalezen podobný hrot dlouhý 60 cm. Nabízí se srovnání s biblickou zmínkou o Goliášovi, vyzbrojeném kopím s násadou „jako tkalcovské vratidlo“ a hrotem ze železa o váze 600 šekelů (7 kg). O jiném obrovi je psáno, že celé jeho kopí vážilo „300 šekelů bronzu“, což je asi 3,5 kg. Největší hrot kopí z Kefar Monaše váží 2,5 kg, ale musíme ještě počítat s rukovětí.

Ve zprávě se dále píše, že kopí vykazují známky používání, zvláště nejtěžší z nich, které má ohnutou špičku a na několika místech má opotřebené hrany. Kopí se používala na lov velkých zvířat a samozřejmě v boji, ale autor zprávy pochybuje, že tak velké hroty kopí mohly být běžně používány, proto navrhuje jiné možnosti použití.

Dále k nálezu patří 800 měděných šupin, které archeolog Shmuel Yeivin považoval za šupinový pancíř pro egyptský vojenský oddíl. Vyskytly se však i jiné názory na jejich použití, především proto, že pláty nemají díry, aby mohly být spojené a jsou poměrně tenké. Archeolog William A. Ward navrhl, že pláty byly určeny k směnnému obchodu s kovem v syropalestinské oblasti. Měď podle analýzy pochází z Vádí Fajnan.

Je pozoruhodné, že archeologická zpráva dále uvádí: „Jediná paralela k šupinám z Monaše byla nalezena v Tel Gatu, kde byly stejné měděné šupiny – také uložené v štosu – nalezeny v oblasti městské hradby.“ Porovnejme tyto dva nálezy s biblickou pasáží o obru Goliášovi výše!

Gigantismus

Když uvážíme uváděnou výšku Goliáše asi 2,97 m a porovnáme ji s nejvyšším člověkem zaznamenaným Guinessovou knihou, nejeví se vyprávění o obrech vůbec nerealisticky: Američan Robert Waldow (1918–1940) měřil 2,72 m. Na fotografii je se svým otcem, který byl normálního vzrůstu. Trpěl však gigantismem, který je znám jako lékařská diagnóza a dnes se dá léčit. Projevuje se abnormálním růstem v období puberty.

Navíc o obřích lidech nevyprávějí jen legendy a bible, ale i moderní historické záznamy. Ve světle výše uvedených fakt můžeme záznamy o obrech v bibli považovat za autentické.

Obři v Patagonii

Portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães se španělskou flotilou objevil Patagonii. Podle španělské zprávy Antonia Pigafetty z roku 1520 se osobně setkal poblíž dnešního Puerto San Julián v Argentině s obry. Na základě tohoto setkání nazval tuto oblast Patagonie – země velkohoných.

Jednoho dne jsme však (aniž by to někdo čekal) spatřili obra, který byl na břehu zcela nahý a který tančil, skákal a zpíval, a zpívaje sypal si na hlavu písek a prach. Náš kapitán k němu poslal jednoho ze svých mužů a poručil mu, aby skákal a zpíval jako ten onen, aby ho upokojil a projevil přátelství, což také udělal. Vzápětí ten muž z lodi tancem vedl tohoto obra na malý ostrov, kde na něj čekal kapitán. Když se ocitl před námi, začal se divit a bát; ukázal jedním prstem vzhůru v domnění, že jsme přišli z nebe. Byl tak vysoký, že i nejvyšší z nás mu sahal jen po pás. Přitom byl dobře urostlý… Kapitán pojmenoval lidi tohoto druhu Pathagoni.

O sto let později o nich píše mořeplavec sir Francis Drake. Snížil sice výšku Patagonců z 10 stop (3 m) na 7 ½ stopy (2,2 m), ale zjevně mu šlo spíše o to, zdiskreditovat Španěly a obvinit je z vykreslování „obludnosti“ obrů, aby odradili jiné objevitele. Ironií osudu však ve skutečnosti potvrdil základní fakta, která stojí za touto zprávou.

Zdroje

• Christopher Eames: Were There Giants in Canaan After All?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology, 5.5.2021
• Archaeological Evidence for Giants in the Bible?, video Expedition Bible na YouTube (https://youtu.be/dlUJxNFyRBM)
• List of tallest people (Wikipedia)
• Kfar Monash Hoard (Wikipedia)
• Pathagonian Giants

Přečteno 36-krát