10 ran egyptských: našel se faraonův syn?

Židé si na Velikonoce připomínají exodus – vysvobození z faraonova otroctví v Egyptě. Slaví svátek pascha a jedí beránka, jehož krev je zachránila před poslední egyptskou ranou – smrtí prvorozených. Smrt se nevyhla ani faraonovu synovi, proto Izrael propustil. Může tento příběh být historickou událostí?

Události exodu jsou často spojovány s faraonem Ramesse II., jenž vládl ve 13. století př. n. l. To je ovšem v rozporu s vnitřní chronologií bible, ta totiž tvrdí, že izraelský král Šalomoun založil jeruzalémský chrám 480 let po exodu. Rok založení chrámu je většinou historiků kladen do roku 966 př. n. l., proto datum exodu vychází na rok 1446 př. n. l. V té době vládla 18. dynastie faraonů, jejíž zakladatelé znovu sjednotili Egypt pokořením Hyksósů. Mnozí badatelé zastávají názor, že k událostem exodu došlo za vlády Amenhotepa II. Podle dlouhé chronologie výše uvedené datum skutečně spadá do období jeho vlády.

Podívejme se na fascinující nález, který zůstává bez povšimnutí: mumii korunního prince, která byla nalezena v Amenhotepově hrobce francouzským archeologem Victorem Loretem. Tomuto nálezu věnoval své video z cyklu Expedition Bible archeolog Joel Kramer. Cituje v něm nejzajímavější pasáže z Loretovy archeologické zprávy.

Deset ran egyptských

Bible vypráví o deseti ranách, kterými Hospodin ranil Egypt, když se faraon zdráhal propustit Izrael z otroctví. Poslední, desátá rána byla smrt prvorozených:

Mojžíš řekl: Toto praví Hospodin: Kolem půlnoci vyjdu doprostřed Egypta a všechno prvorozené v egyptské zemi zemře. Od prvorozeného syna faraona, který sedí na svém trůnu, až do prvorozeného syna služky, která je za ručním mlýnkem; také všechno prvorozené z dobytka. A nastane veliký křik po celé egyptské zemi, že jemu podobného ještě nebylo a již nebude.

Exodus 11,4–6

Jak uvádí David Rohl, možné stopy po této ráně našel rakouský egyptolog prof. Manfred Bietak v Avaris, které kdysi bylo sídlem Hyksósů. (Hyksósy spojuje starověký egyptský historik Manehto s Izraelci.) Po celém městě Avaris byly nalezeny mělké hroby s mnoha mrtvými. Těla byla bez poct a zádušních darů naházena jedno přes druhé. Bietak je přesvědčen, že se jednalo o morovou epidemii nebo nějakou pohromu. Velká část zbývajícího obyvatelstva opustila své domovy, hromadně odešla a Avaris zůstalo nějakou dobu pusté. V té době odešli Semité i z jiných sídlišť v Nilské deltě.

Zmíněné události spadají do vlády Amenhotepa II. Samotná mumie Amenhotepa je výjimečná tím, že má celé tělo poseté jakýmisi vředy, což může být následkem jedné z desíti ran (žádný jiný faraon nemá na těle takové jizvy). Ale vraťme se k tomu, jak Loret v roce 1898 Amenhotepovu hrobku poprvé prozkoumal a učinil nečekaný nález korunního prince.

První návštěva Amenhotepovy hrobky

Nedlouho předtím objevil Loret v Údolí králů hrobku Thutmose III. a nyní se chystal prozkoumat další. Podle sošky Amenhotepa II. nalezené venku u vchodu tušil, o čí hrobku se jedná. Byla zjevně kdysi byla vyrabována.

Chodbu přerušuje hluboká šachta, která měla odradit vykradače hrobů. Za ní chodba pokračuje do místnosti, v níž Loret nalezl zlověstnou zčernalou mumii položenou na loďce. Dál chodba pokračovala do velké síně s dvěma řadami po třech pilířích, které zdobí barevné postavy na výjevech z faraonova života. Schody za velkou síní vedly k sarkofágu, jehož víko vykradači odstranili, avšak faraonovu rakev překvapivě nechali nedotknutou! To je nezvyklé vzhledem k tomu, že hrobky většinou zely prázdnotou, jelikož těla faraonů byla obvykle ještě v starověku ukryta do bezpečí. Loret rakev zatím nezkoumal a vrátil se zpět do velké síně. (Později v rakvi skutečně našel tělo faraona zabelené do plátna s jménem Amenhotep.)

Mumie korunního prince

Ve velké pilířové síni leželo mnoho pohřebních sošek, které měly zesnulému sloužit v posmrtném životě. Všechny kromě jedné nesly faraonovo jméno, ale na poslední z nich bylo jméno Vebensenu. Loret usoudil, že jde o korunního prince, a později se jeho domněnka potvrdila. Např. Úplný přehled královských rodů starověkého Egypta od Dodsona a Hiltona pod heslem Vebensenu uvádí: „Syn Amenhotepa II. Zemřel v chlapeckém věku a byl pohřben se svým otcem v hrobce KV35, kde pravděpodobně jeho tělo leží dodnes. Zmíněn na blokové soše Minmose v Karnaku.“

Nahlédl do boční pohřební komory vpravo. V rohu na zemi ležela tři nabalzámovaná těla – dva dospělí a mezi 10 až 15-letý mladík. Nahé tělo chlapce a oholená hlava kontrastovaly s pramenem vlasů splývajícím z temene hlavy. Z egyptských reliéfů víme, že takový pramen vlasů spletený do copu nosívali korunní princové. Loret došel k názoru, že mumie chlapce je princ Vebensenu, ačkoliv o něm do té doby nebylo nic známo. Později v hrobce našel úlomky kanopické nádoby s jeho jménem, což dokazuje, že tam byl pochován. (Ve starém Egyptě sloužily tyto nádoby k uchovávání vnitřností vyjmutých z těla při balzamování.) Nakonec ještě Loret nahlédl do komory vlevo, kde našel devět rakví. Jak se později ukázalo, šlo o mumie faraonů sem ukryté před vykradači hrobů; mezi nimi byl i Amenhotepův mladší syn a následník trůnu Thutmose IV.

Může jít o faraonova syna z Exodu?

Joel Kramer tvrdí, že to byl pravděpodobně Vebensenu, který zemřel při poslední egyptské ráně. Byl pochován v otcově hrobě spolu s jeho služebníky a dary. Ostatní mumie byly do hrobu ukryty až v období 21. dynastie. Pokud byl Amenhotep II. faraonem, s nímž jednal Mojžíš o propuštění Izraelců, dává tato argumentace smysl.

O půlnoci se stalo, že Hospodin v egyptské zemi pobil všechno prvorozené od prvorozeného syna faraona, který seděl na svém trůnu, až po prvorozeného zajatce, který seděl v žaláři, i všechno prvorozené z dobytka. Tu farao té noci vstal, i všichni jeho otroci, i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal veliký křik, protože nebyl dům, ve kterém by nebyl někdo mrtvý.

Exodus 12,29–30

Jak jsme viděli v jiném článku, mnohé detaily okolo vlády faraona Amenhotepa II. „sedí“ na biblický příběh. Jeho otec Thutmose III. vládl více než 50 let a byl současníkem Senenmuta, kterého královna Hatšepsut pozvedla z prostých poměrů do role svého důvěrníka – proto je dobrým kandidátem na Mojžíše. Navíc už zmíněný egyptský historik Manehto spojuje exodus s vládou faraona Amenofise (pořečtěné jméno Amenhotep). Nyní můžeme mezi střípky důkazů k zatvrzelému faraonovi, Mojžíšovi a jeho adoptivní matce přiřadit i faraonova prvorozeného syna.

Zdroje

• David Rohl: A Test of Time, Cornerstone 2001
• Tomb of the Exodus Pharaoh: What Was Found & Wha Don’t You Know About It! (YouTube)
• Christopher Eames: You’ve Heard Israel’s Version of the Exodus. Have You Heard Egypt’s?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 10.4.2022

Přečteno 22-krát