Lazarův hrob: památník naděje na vzkříšení

Hrob Lazara z Betánie je místem, kde se udál jeden z nejznámějších zázraků Nového zákona. Přitahuje už tisíce let poutníky, historiky i archeology. Představuje nejen významné historické místo, ale slouží i jako hmatatelný důkaz kontinuity víry. Pojďme prozkoumat symbolický význam Lazara, archeologické poznatky týkající se jeho tradičního hrobu a tradice, které provázely jeho život po vzkříšení.

Lazar – symbol vzkříšení

Postava Lazara, bratra Marie a Marty, se vyskytuje v 11. kapitole Janova evangelia. Příběh o jeho vzkříšení, k němuž došlo až čtyři dny po jeho pohřbu, představuje vrcholné Kristovo znamení.

Lazarovo jméno znamená „Bůh pomohl“. Pro věřící je Lazar především symbolem naděje a předobrazem budoucího vzkříšení. Tento zázrak ukazuje Kristovu absolutní moc nad životem i smrtí a představuje jeho pravomoc „nad posledním a nejúhlavnějším nepřítelem lidstva: smrtí“.

Sám Ježíš se v tomto kontextu představuje Martě slavným prohlášením:

Já jsem vzkříšení i život: kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

Jan 11,25

Po dobu téměř 2 000 let navštívilo mnoho poutníků Lazarův hrob po právě proto, že v něm spatřují naději – spojují to, co se stalo Lazarovi v minulosti, s tím, co se jim má stát v budoucnosti. Lazar byl obyčejný smrtelník jako my. Hrob Lazara je vnímán jako památník, který zpřítomňuje naději na budoucí vzkříšení.

Autenticita hrobu

Tradiční hrob Lazara se nachází v dnešní lokalitě al-Azaria. Toto jméno v sobě nese Lazarovo jméno (dosl. „místo Lazarovo“). Betánie ležela na východním svahu Olivové hory v blízkosti Jeruzaléma.

Lokalita tradičního hrobu se nachází nedaleko Betánie. Západně od hrobu byly archeologem Sylvesterem Sallerem zahájeny v roce 1951 vykopávky starověké Betánie. Sallerovy nálezy odpovídají biblickému popisu místa: nachází se na odvrácené straně Olivové hory a leží na cestě vedoucí z Jericha do Jeruzaléma, necelé dvě míle od Jeruzaléma. Archeologické nálezy prokázaly, že osada byla obývána od perského období až do raného římského období, tedy v době Ježíše a Lazara. Archeologické důkazy, včetně keramiky z 1. století, byly objeveny v oblasti západně od hrobu.

Na rozdíl od mnoha starověkých míst nebyl tradiční Lazarův hrob nikdy zapomenut. Událost, která se tam stala, přivedla mnoho místních Židů k víře v Ježíše, a to vedlo k tomu, že v místní populaci byli křesťané zastoupeni nepřetržitě po celou historii až dodnes, takže na zázrak nezapomněli.

Hrob, který je v bibli popsán jako jeskyně s kamenem u vchodu, je uctíván téměř 2 000 let a byl v průběhu staletí mnohokrát upravován. Historik rané církve Eusebius z Cesareje navštívil toto místo kolem roku 330 n. l. a napsal, že Lazarovo místo je „stále ukazováno“. To je důkazem, že tradice sahá daleko před jeho dobu.

Nad hrobem Lazara se nachází celá řada pamětních budov. Vykopávky odhalily základy pěti kostelů. Nejhlubší a nejstarší kostel pochází z období roku 300 n. l. První zmínka o kostele zasvěceném sv. Lazarovi, nazývaném Lazarium, pochází z roku 390 od Jeronýma, což naznačuje, že stavba vznikla mezi lety 333 a 390. Z mozaiky na podlaze původního kostela se části dodnes zachovaly.

Po pádu Jeruzaléma v roce 1187 křižácký konvent zpustl, a do roku 1384 byla na místě postavena jednoduchá mešita. V 16. století Osmané postavili větší mešitu Al-Uzair s minaretem, která dnes leží nad částí archeologického naleziště. V křižáckém kostele byl původní vchod do jeskyně zazděn a do hrobu se začalo vstupovat po schodech z úrovně ulice, což se využívá dodnes.

Celkově vzato, souběh nálezu Betánie, změť navzájem se překrývajících archeologických vrstev a rané historické zmínky poskytují „velmi silný důkaz“ pro autenticitu tohoto tradičního hrobu Lazara.

Skepticismus a zpochybňování

Někteří badatelé v minulosti zpochybňovali historicitu příběhu vzkříšení, zejména s ohledem na neuvěřitelné detaily (např. že se Lazar mohl pohybovat, i když měl ruce a nohy svázané plátnem). Dále se uvádělo, že synoptická evangelia zázrak vzkříšení Lazara nezmiňují. Jiní učenci však naznačují, že raní evangelisté, kteří psali v Palestině, mohli úmyslně vynechat Lazarovo jméno, aby ho a jeho rodinu nevystavili pronásledování, což nebyl problém pro Jana, který psal mnohem později v Malé Asii.

Avšak Lazarův hrob v Betánii, ačkoli byl mnohokrát přestavován a dnes ho překrývají vrstvy křesťanských chrámů a muslimská mešita, zůstává mocným místem, kde se propojují archeologické důkazy s tisíciletou křesťanskou tradicí. Je to místo, které nám připomíná, že víra ve vzkříšení není pouze teologickým konceptem, ale je zakotvena v konkrétní jeskyni, která je poutním místem pro lidi z celého světa. Jako prapor vztyčený na místě významné události připomíná událost, která se zde odehrála.

Lazarův další život podle tradic

Bible již Lazara po události v Betánii dále nezmiňuje, kromě zmínky v Janově evangeliu, kde se Lazar účastní večeře šest dní před Ježíšovým ukřižováním. Kvůli zázraku, který přivedl mnoho lidí k víře v Krista, se velekněží dokonce radili o Lazarově usmrcení.

Pozdější křesťanské tradice, jak východní pravoslavné, tak římskokatolické, nabízejí různé zprávy o jeho dalších osudech.

Východní tradice: Biskup Kitionu

Podle tradice Východní pravoslavné církve byl Lazar nucen uprchnout z Judeje kvůli pověstem o spiknutí proti jeho životu. Odjel na Kypr, kde ho apoštolové Barnabáš a Pavel ustanovili prvním biskupem Kitionu (dnešní Larnaka).

Lazar zde žil dalších třicet let. Tradice říká, že se Lazar už nikdy neusmál znepokojen vzpomníkou na nevykoupené duše, které viděl během svého pobytu v pekle. Jedinou výjimkou prý bylo, když viděl někoho ukrást hrnec a zasmál se se slovy: „Hlína krade hlínu“.

V roce 890 byl v Larnace nalezen hrob s nápisem „Lazar, přítel Kristův“. Císař Lev VI. Moudrý nechal Lazarovy ostatky v roce 898 přenést do Konstantinopole. Část ostatků byla znovu objevena v roce 1972 během renovačních prací.

Západní tradice: Biskup Marseille

Podle alternativní středověké tradice z okolí Provence, byli Lazar, Marie a Marta vypovězeni Židy nepřátelskými ke křesťanství, vydali se na moře na plavidle bez plachet, vesel a kormidla, a zázračně přistáli v Provence.

Lazar poté odešel do Marseille, kde obracel lidi na křesťanství a stal se prvním biskupem Marseille. Během Domitianova pronásledování byl uvězněn a sťat. Jeho tělo bylo později přeneseno do Katedrály v Autunu, která je mu zasvěcena. Nicméně, obyvatelé Marseille si nárokují vlastnictví jeho lebky, kterou uctívají.

Zdroje

• Joel Kramer: Archaeology and the Resurrection of Lazarus, YouTube
• Lazarus of Bethany (Wikipedia)
• zpracováno na NotebookLM

Přečteno 9-krát