Herodes Veliký: krutý tyran, jenž chtěl zničit Mesiáše

Král Herodes I., známý jako Herodes Veliký, je jednou z nejvíce fascinujících a zároveň nejtemnějších postav starověku. Svůj přídomek si nevysloužil díky své ušlechtilosti, ale především díky svým monumentálním stavebním projektůma politickýmúspěchům, kterými transformoval Judsko v moderní a prosperující stát v rámci římské sféry vlivu. Herodes byl mužem protikladů: na jedné straně byl vnímán jako krutý tyran a „podlý génius judského národa“, na straně druhé jako největší stavitel v židovských dějinách, jehož odkaz je v Izraeli patrný dodnes. Jaký byl ale tento muž ve skutečnosti a jak jeho život potvrzuje věrohodnost biblického narativu?

Původ a vzestup k moci

Herodes se narodil kolem roku 72 př. n. l. v Idumeji, území jižně od Judska. Ačkoliv byl vychován jako žid, etnicky byl arabského původu, neboť jeho otec Antipater byl vysoce postavený idumejský úředník a jeho matka Kypros nabatejská princezna. Jeho předkové, Edómci, byli k judaismu přinuceni násilnou konverzí pod vládou Jana Hyrkána I. v letech 140–130 př. n. l. Pro mnoho Židů byl proto Herodes jen „polovičním židem“, což po celou dobu jeho vlády podkopávalo jeho náboženskou legitimitu.

Herodes vděčil za svůj vzestup především politickým konexím svého otce s Juliem Caesarem a později Markem Antoniem. V roce 41 př. n. l. jej Marcus Antonius jmenoval spolu s bratrem Fazaelem tetrarchou Judska. Když však v roce 40 př. n. l. Jeruzalém s pomocí Parthů ovládl Hasmonejec Antigonos, Herodes uprchl do Říma. Tam ho neočekávaně římský senát jmenoval„králem Židů“. Svou moc však musel vybojovat se zbraní v ruce. Po tříleté válce dobyl v roce 37 př. n. l. Jeruzalém, dal popravit Antigona a stal se jediným vládcem Judska, čímž ukončil dynastii Hasmonejců.

Velikost měřená kameny

Přídomek „Veliký“ si Herodes vysloužil monumentálními stavebními projekty, které změnily tvář celého regionu. Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patřily:

• Velkolepá přestavba Druhého chrámu v Jeruzalémě: Herodův nejambicióznější projekt, jehož cílem bylo vytvořit hlavní město hodné jeho důstojnosti a získat podporu židovského obyvatelstva, byla přestavba Druhého chrámu. Nechal uměle zdvojnásobit plochu Chrámové hory a vybudoval chrám takové nádhery, že i Ježíšovi učedníci žasli nad jeho kameny. Dnešní Zeď nářků je pozůstatkem právě gigantické Herodem rozšířené plošiny, na níž chrám stál.
• Budování moderních měst a přístavů: Herodes aktivně a účinně potíral pirátství i zbojnictví, což přispělo k nastolení pořádku a zvýšení prosperity. Aby podpořil námořní obchod a bezpečnost, nechal vybudovat monumentální umělý přístav Caesarea Maritima, který svou velikostí konkuroval nejvýznamnějším přístavům v Řecku. Při stavbě byly použity na svou dobu převratné technologie, jako byl hydraulický cement a potápění gigantických kamenných bloků do hloubky až 20 sáhů. Rovněž znovuvybudoval město Sebaste (původní Samaří) a zasloužil se o celkovou modernizaci infrastruktury Judska.
• Systém pevností: Po celém království nechal vybudovat síť nedobytných pevností, které sloužily jako útočiště pro něho a jeho rodinu, ale také jako symboly moci. Mezi nejznámější patří Masada (známá jako místo posledního odporu povstalců při Židovském povstání v roce 70), Herodium (kde byl pravděpodobně i pohřben) a Machaerus.
• Mezinárodní diplomatický a kulturní vliv: Herodes byl patronem řecko-římské civilizace a svou štědrostí podporoval umění, sport a kulturu i mimo své území. Například financoval a organizačně zachránil olympijské hry před úpadkem, za což získal čestný titul doživotního předsedy her.

Kromě těchto monumentálních děl Herodes rozvíjel zásobování vodou v Jeruzalémě a v dobách krize, jako byl hladomor v roce 25 př. n. l., dokázal zajistit potravinovou pomoc pro svůj lid.

Herodovo pohádkové bohatství

Tak kolosální stavební projekty byly financovány z nesmírného bohatství, které král Herodes nahromadil. Podle některých zdrojů byl nejbohatším mužem v Římské říši.

Ihned po převzetí moci nechal Herodes popravit 46 předních členů sanhedrinu (židovské velerady) a zkonfiskoval jejich majetek, stejně jako majetek dalších politických odpůrců. Své jmění dále násobil výběrem daní. Využíval efektivní, ale tvrdý hasmoneovský daňový systém, který značně zatěžoval obyvatelstvo.

Díky eliminaci pirátských hrozeb a banditů zajistil, že Judsko zůstalo pro Řím otevřenou a bezpečnou cestou k bohatství Sýrie a Egypta. Využíval strategickou polohu Judska k vybírání cel z obchodních tras a vlastnil rozsáhlé královské pozemky, které pronajímal. Schopnost bránit hranice a udržovat stabilitu obchodních tras mu pomohla získat a udržet si důvěru a podporu císaře Augusta. Od něho si pronajal měděné doly na Kypru. Kromě toho Herodes měl monopol na těžbu asfaltu z Mrtvého moře, který byl v té době klíčovou surovinou při stavbě lodí.

To mu v kombinaci s daněmi a bezpečnými obchodními trasami přinášelo obrovské finanční prostředky, které pak investoval do svých stavebních projektů.

Projevy Herodovy paranoie a tyranie

Podle historických pramenů se Herodův psychický stav, zejména ke konci života, zhoršoval v patologickou podezíravost, jež ho postupně dohnala k neuvěřitelné krutosti.

Již na začátku své vlády nechal zavraždit (utopit na večírku) teprve sedmnáctiletého velekněze Aristobula III., bratra své manželky, protože se obával jeho popularity mezi lidem. Později nechal popravit 46 předních členů sanhedrinu, aby upevnil svou absolutní moc.

Z vlastní rodiny Herodes nechal popravit svou milovanou manželku Mariamne I., její matku Alexandru a své tři syny Alexandra, Aristobula a Antipatera, protože je podezříval ze spiknutí. Jeho krutost přiměla císaře Augusta k proslulému výroku, že je „lepší být Herodovým vepřemnež jeho synem“, protože Herodes jako žid vepřové nejedl, ale vlastní syny zabíjel.

Herodes také využíval tajnou policii ke sledování nálad obyvatelstva, zakazoval protesty a jakýkoliv náznak odporu potlačoval silou. Jeho vláda byla spojena s neúměrným daňovým zatížením, které sloužilo k financování jeho monumentálních staveb, což vedlo k ožebračování lidu. Iosephus uvádí, že před svou smrtí Herodes nařídil uvěznit skupinu významných židovských mužů a přikázal je v okamžiku své smrti popravit, aby tak zajistil, že v den jeho pohřbu v zemi zavládne skutečný nářek!

Když Herodes uviděl, že ho mágové oklamali, velice se rozlítil a dal pobít všechny chlapce v Betlémě i v celém jeho okolí, od dvouletých níže, podle času, který vyzvěděl od mágů.

Matouš 2,16

Tento historicky doložený Herodův profil dokonale zapadá do vyprávění Matoušova evangelia o vraždění neviňátek v Betlémě. Když se Herodes dozvěděl o novorozeném „králi Židů“, reagoval přesně podle svého zvyku: vnímal ho jako politickou hrozbu, kterou je třeba fyzicky zlikvidovat. Ačkoliv mimobiblické zdroje tento konkrétní masakr výslovně nezmiňují (v malém Betlémě se mohlo jednat řádově o desítky dětí, což by v tehdejším násilím sužovaném světě historikům jako Iosephus Flavius nemuselo stát za zmínku), historici se shodují, že takový čin je naprosto v souladu s Herodovou pověstnou krutostí a povahou paranoidního tyrana.

Herodova smrt a narození Krista

Král Herodes zemřel v Jerichu po trýznivé a vleklé nemoci, která je v dějinách známa jako „Herodovo zlo“. Podle soudobých pramenů byla Herodova smrt doprovázena nesnesitelnými bolestmi a hnilobným rozkladem těla. Moderní lékařské diagnózy na základě historických údajů naznačují, že trpěl chronickým onemocněním ledvin komplikovaným Fournierovou gangrénou. Bolest byla natolik krutá, že se Herodes dokonce neúspěšně pokusil o sebevraždu. Chtěl se podřezat nožíkem na krájení jablka, v čemž mu ale v poslední chvíli zabránil jeho bratranec.

Přesné určení data jeho smrti je předmětem dlouhotrvajících vědeckých debat, neboť historické prameny, zejména spisy Iosepha Flavia, obsahují rozporuplné údaje. Herodova smrt je klíčovým chronologickým ukazatelempro určení data narození Ježíše Krista, protože evangelia se shodují, že se Ježíš narodil ještě za Herodovy vlády. Podle Matouše vedl Herodův strach z nového „krále Židů“ k vraždění neviňátek v Betlémě, což přimělo svatou rodinu k útěku do Egypta. Rodina tam zůstala v bezpečí až do Herodovy smrti, po níž se na pokyn anděla vrátila a usadila v Nazaretu.

Historici se opírají o Iosephův záznam o zatmění měsíce krátce před královým skonem. Existují dva hlavní vědecké pohledy na toto datum:

1. Tradiční datum 4 př. n. l.: Ztotožňuje ho se zatměním 13. března roku 4 př. n. l. V tom případě by se Ježíš narodil v roce 5 nebo 6 př. n. l.
2. Alternativní datum 1 př. n. l.: Někteří badatelé (např. Filmer či Steinmann) argumentují, že zatmění v roce 4 př. n. l. bylo jen částečné a špatně viditelné; prosazují výraznější zatmění měsíce 29. prosince 1 př. n. l. Podle této teorie se Ježíš narodil kolem roku 2 nebo 3 př. n. l. Zastánci tohoto pohledu tvrdí, že Herodovi synové své vlády datovali zpětně k roku 4 př. n. l., aby posílili legitimitu své moci, získané ještě za otcova života.

Závěr

Ať už platí kterékoliv datum, Herodes Veliký zůstává v dějinách jako živý důkaz historické věrohodnosti evangelií. Jeho život, byť monumentální, postrádal skutečnou velikost ducha, která by se mohla vyrovnat novorozenému králi, kterého se marně pokusil zničit. Nakonec se tedy neproslavil ani tak svými stavbami, jak svou krutostí.

Zdroje

• Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy 1995
• Herod the Great (Wikipedia)
• Herod the Great – Villain of the Christmas Story, Digging for Truth Episode 188 (YouTube)
• Herod’s Death, Jesus’ Birth and a Lunar Eclipse, Biblical Archaeology Society 22.12.2024

Přečteno 46-krát