Patriarchové – legendární, nebo historické postavy?

Otázka, zda postavy jako Abraham, Izák či Jákob skutečně kráčely po cestách starověkého Blízkého východu, fascinuje archeology a historiky již po staletí. Zatímco pro někoho jde o nezpochybnitelné pilíře víry, vědecká obec prochází dynamickou diskusí, která se s každými novými vykopávkami mění.

Názor, který donedávna převládal

Dlouhou dobu, zejména pod vlivem osvícenství a následné liberální teologie 19. století, převládal mezi odborníky značný skepticismus. Dominantním modelem byla tzv. Wellhausenova teorie dokumentů, která tvrdila, že Pentateuch (Pět knih Mojžíšových) není dílem Mojžíše, ale náboženskou fikcí sestavenou z různých pramenů až o tisíc let později, pravděpodobně v 10. až 5. století př. n. l.

Skeptici argumentovali, že příběhy patriarchů jsou pouhými legendami vytvořenými pro posílení národní identity Izraelců v exilu. Jako důkaz uváděli domnělé anachronismy, například zmínky o domestikovaných velbloudech, o nichž se dříve věřilo, že v Abrahamově době jako soumaři ještě nesloužili.

Lze praotce časově zařadit?

Časové zařazení praotců židovského národa není tak beznadějné, jak se zpočátku zdálo. William F. Albright se otázkou, kdy žil Abraham, zabýval skoro po celou dobu své aktivní vědecké kariéry a dospěl k závěru, že nemohl žít dříve jak v 20. století a později než v 19. století př. n. l. (střední doba bronzová). S tímto zařazením souhlasí historik Paul Johnson ve své knize Dějiny židovského národa a uvádí archeologické památky a písemné prameny v Sýrii a Mezopotámii, které můžeme s praotci uvést do souvislosti.

Níže popsané objevy boří Wellhausenovu teorii o pozdním vzniku textů. Ukazují, že svět popsaný v Genesis – svět měst, dálkového obchodu a psaných smluv – existoval již tisíc let před Mojžíšem. To naznačuje, že biblické zprávy mohly být zaznamenávány průběžně na hliněné tabulky (teorie tóledót), které později Mojžíš sestavil.

Starověké archivy jako zrcadlo Genesis

Skeptický pohled začaly narušovat archeologické objevy ve 20. století. Archivy starověkých civilizací ukázaly, že tradice popsané v Genesis nejsou izolované mýty, ale hluboce odrážejí kulturní a právní realitu doby bronzové.

• Tabulky z Mari jsou texty z 18. století př. n. l. poskytují fascinující vhled do světa patriarchů. Obsahují jména měst jako Náchor a Cháran (spojená s Abrahamovou rodinou) a popisují právní zvyklosti, které přesně odpovídají biblickým záznamům – například právo manželky revokovat prvorozenství syna konkubíny, pokud sama porodí syna.
• Archiv z Ebly: Jde o nález 15 000 hliněných tabulek v Sýrii (cca 2400 př. n. l.), který odhalil vyspělou civilizaci používající semitský jazyk blízký hebrejštině. Objevují se zde jména jako Ab-ra-mu (Abraham), Is-ra-el či Iš-ma-il (Izmael). I když nejde přímo o tytéž biblické postavy, dokazuje to, že tato jména a kulturní kontext jsou autentické pro 3. tisíciletí př. n. l. a nebyly vymyšleny později.
• Tabulky z Nuzi zahrnují dokumenty, které objasňují dříve záhadné jednání patriarchů, jako bylo Abrahamovo rozhodnutí učinit dědicem svého služebníka Eliezera kvůli bezdětnosti, což byla běžná právní praxe té doby.
• Nápis faraona Šošenka I. na reliéfu v Karnaku se zmiňuje o negevské lokalitě zvané „Abrahamova ohrada“ (či pevnost), což je jediný starověký známý nápis zmiňující toto jméno v geografickém kontextu.
• Kathleen Kenyonová zkoumala náhrobky umístěné podél silnice do Jericha připomínající jeskynní hrobky popsané v Genesis. Hrobka patriarchů v Chebrónu (jeskyně Makpela) zůstává místem, které tradice konzistentně spojuje s pohřbením Abrahama, Sáry, Izáka, Rebeky, Jákoba a Ley.

Podívejme se podrobněji na jeden z těchto důležitých objevů. Je jím starověké království Ebla, o jejíž existenci historici věděli ze soudobých textů.

Zemětřesení po nálezech v Eble

Nález archivu v syrské Eble (přibližně 2400–2250 př. n. l.) představuje jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů, pokud jde o pochopení kulturního a historického pozadí knihy Genesis. Podle zdrojů tyto hliněné tabulky zásadním způsobem propojují svět patriarchů s reálnou civilizací doby bronzové prostřednictvím následujících konkrétních nálezů.

• Shodná jména
  V archivech se objevila jména, která jsou téměř identická s těmi, jež známe z Genesis. Nejedná se nutně o tytéž historické osoby, ale o důkaz, že tato jména byla v semitské kultuře hluboce zakořeněna již tisíc let před vznikem biblických textů. Mezi konkrétní jména patří Ab-ra-mu (Abraham). Is-ra-el (Izrael) a Iš-ma-il (Izmael), Eb-ri-um (Heber – biblický předek Abrahama) a dokonce A-da-mu (Adam) a E-sa-um (Ezau). Zajímavostí je také lingvistický vývoj jména Michael (Mi-ka-ilu), které se v Eble objevuje ve formách využívajících koncovky „-el“ i „-ja“.
• Geografické lokality
  Tabulky z Ebly obsahují zmínky o městech, která hrají v knize Genesis klíčovou roli, a to v době, kdy skeptici zpochybňovali jejich samotnou existenci. Giovanni Pettinato, původní překladatel tabulek, kontroverzně tvrdil, že nalezl seznam pěti „měst roviny“ (Sodoma, Gomora, Adma, Sebojim a Sóar) uvedených v přesně stejném pořadí jako ve 14. kapitole Genesis. Ačkoli někteří pozdější badatelé toto čtení zpochybnili, přítomnost těchto názvů v archivech naznačuje, že šlo o reálná místa v rámci tehdejšího obchodu. Tabulky obsahují jednu z nejstarších mimobiblických zmínek o tomto městě. Genesis zmiňuje Jeruzalém ve zmíněné 14. kapitole v souvislosti s Melchisedekem.
• Hymnus o stvoření
  Mezi texty byl identifikován tzv. eblajský hymnus o stvoření, který vykazuje nápadnou podobnost s první kapitolou Genesis. Text popisuje Pána nebe a země, který stvořil zemi, světlo dne a ranní slunce v době, kdy ještě neexistovaly. Tento nález naznačuje, že monoteisticky laděné koncepty o stvoření světa „z ničeho“ mohly existovat o celé tisíciletí dříve, než se dříve předpokládalo.

Kontroverze okolo nálezu

Hlavním důvodem kontroverze byly senzacechtivé interpretace, které Pettinato zveřejnil v roce 1976 a které naznačovaly přímé spojení mezi Ebly a biblickou historií patriarchů. Kontroverze měla několik rovin:

Předně Pettinato tvrdil, že v archivech z roku 2400 př. n. l. nalezl jména jako Abrahám, Izmael, a dokonce i jméno David (Da-ud-um), což vyvolalo šok, protože to naznačovalo existenci těchto postav nebo jejich tradic o tisíc let dříve, než se předpokládalo. Stejně kontroverzní bylo tvrzení o nalezení seznamu pěti biblických „měst roviny“ (Sodoma a Gomora) v identickém pořadí jako v Genesis.

Navíc se objevy se odehrávaly v Sýrii, kde se politický tlak silně promítl do vědeckého bádání. Syrští představitelé vnímali snahu propojovat nálezy s dějinami Izraele a hebrejskou Biblí jako ohrožení své národní identity a historie. Zmínka o Izraeli v archivech nalezených v muslimské zemi vedla k napětí, které hrozilo zastavením celého projektu.

Ostatní vědci (např. Alfonso Archi) Pettinata obviňovali z nesprávného čtení tabulek a přílišné snahy vidět v textech biblické paralely i tam, kde nebyly. Například údajná Sodoma byla podle nich lokalitou v severní Sýrii, nikoliv u Mrtvého moře.

Důsledky eblajkých objevů

Pettinatova zjištění a následné spory měly zásadní dopad na osud vykopávek i na samotné vědecké poznání. Kvůli svým tvrzením a tlaku syrských úřadů byl Pettinato vyhoštěn ze Sýrie a bylo mu zakázáno dál studovat tabulky. Na jeho místo nastoupil Alfonso Archi.

Kontroverze vedla k obrovským průtahům ve zveřejňování textů; Pettinato si dokonce stěžoval, že úplné vydání všech tabulek může trvat stovky let. Navzdory zpochybnění Pettinatových nejvíce senzačních tvrzení (např. o králi Davidovi) vedly objevy k vyvrácení teorie o „primitivní době“ patriarchů. Prokázalo se, že v době Abrahama existovala vysoce sofistikovaná a gramotná civilizace, která vedla záznamy v jazyce blízkém hebrejštině, což činí biblický popis světa v Genesis historicky věrohodným.

Eblajština, jako starověký severozápadní semitský jazyk, sdílí s hebrejštinou mnoho gramatických rysů (např. systém trojpísmenných kořenů) a konkrétních slov. Překladatelská práce pomohla objasnit významy slov, která se v Bibli vyskytují pouze jednou (tzv. hapax legomena), jako je titul abrek pro vysokého úředníka (použito v souvislosti s Josefem v Egyptě). Nálezy také prokázaly, že slova jako šam nebo rumna, dříve považovaná za pozdní babylonské anachronismy, byla v kenaanském prostoru běžně používána již ve 3. tisíciletí př. n. l., což vyvrací teorie o velmi pozdním sepsání Genesis.

Závěr

Nové nálezy ilustrují známou pravdu, že nedostatek odpovídajících nálezů nedokazuje smyšlenost údajných dějinných událostí. Archiv v Eble se tak stal „strojem času“, který i přes bouřlivé diskuse o interpretaci dokázal, že kulturní a historický kontext knihy Genesis je pevně zakořeněn v realitě 3. tisíciletí př. n. l.

Zdroje

• Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy 1995
• Exploring the Ebla Tablets and Their Shocking Genesis Connections, Flying Eagle Publications (YouTube)
• Abraham: The Top Ten Archaeological Discoveries, Digging for Truth 141, ABR (YouTube)
• Ebla–biblical controversy (Wikipedia)
• Clifford Wilson: Ebla: Its Impact on Bible Records, Institute for Creation Research 1.4.1977

Přečteno 20-krát