Getsemanská zahrada – technologický proces spásy?

Publikováno: Autor:

Getsemanská zahrada je klidné místo v údolí potoka Cedronu na úpatí Olivové hory, které turistům a poutníkům nabízí jak historické památky, tak i přírodní unikáty. Pro návštěvníky je nejvýraznějším prvkem zahrady háj se starobylými olivovníky, jejichž věk přesahuje tisíc let. Zahradě dominuje Kostel všech národů, který připomíná Ježíšovu úzkostnou modlitbu v předvečer ukřižování. Kousek od kostela se nachází Getsemanská jeskyně, která slouží jako jeskynní kaple. Celá lokalita je dnes vnímána jako jedno z nejautentičtějších míst v Jeruzalémě spojených s biblickými událostmi.

Poslechněte si podcast vytvořený AI, který shrnuje informace z uvedených zdrojů.
olivovníky
Getsemanská zahrada. Foto: Ian Scott, CC BY-SA 2.0, (Wikimedia Commons)

Název Getsemane pochází ze dvou aramejských slov Gat šmané, tedy olivový lis. Šlo o jeskyni s pákovým lisem, kterým se z oliv vytlačil olej. Prostředí jeskyně poskytovalo stálou teplotu vhodnou pro zpracování oliv sezbíraných v přilehlém háji. Jak uvidíme, celé prostředí je vynikající ilustrací duchovního zápasu, který tu Ježíš svedl v předvečer svého ukřižování. Začněme popisem archeologického průzkumu a poznatků o procesu lisování oliv v 1. století.

Neplánovaný archeologický průzkum

Impulsem k modernímu průzkumu byla katastrofální povodeň 23. listopadu 1955, která zaplavila jeskynní kapli, která byla poutním místem už od 4. století n. l. Voda zničila nejen vybavení kaple, ale i dlažbu, kterou zde položili křižáci. Proto byl povolán františkánský mnich a archeolog Virgilio Corbo, aby provedl restaurátorské práce. Než začal s pracemi, provedl průzkum, během něhož odstranil podlahu a odhalil původní kontury jeskyně. Objevil důkaz existence starověkého pákového lisu – masivního trámu, který byl jením koncem ukotven v stěně jeskyně. Odhalil zazděný původní vstup do jeskyně a sklad. Corbo také v komplexu objevil nádrž na dešťovou vodu.

O šedesát let později dr. Matthew Grey znovu analyzoval Corbovy zprávy a provedl nový průzkum. Podařilo se mu přesněji identifikovat nalezené stavby. Kruhovou prohlubeň na podlaze identifikoval jako pánev, kde se olivy drtily pod mlýnským kamenem. Podlaha skladu nádob s olejem měla mírný sklon a byly v ní drážky a důlky, aby v případě nehody olej stekl do jímky. Výše zmíněnou cisternu na dešťovou vodu dr. Grey podrobněji prozkoumal. Byl do ní přístup zvenku po schodech a její výška dovolovala člověku stát vzpřímeně ve vodě. Systém přivádějící dešťovou vodu podle Greye do nádrže napovídá, že jde omikve – rituální lázeň, která sloužila k očišťování dělníků. Z toho vyvodil, že celá výroba oleje sloužila pro chrámové účely, a tudíž dělníci, kteří zde pracovali, museli splňovat příšné rituální předpisy, aby olej mohl být v chrámu přijat jako desátek nebo oběť.

infografika

V chrámu se olej používal k několika specifickým posvátným účelům:

  • věčné světlo v chrámu: Nejdůležitějším využitím bylo svícení v chrámové sedmiramenném svícnu – menoře. Podle biblických předpisů musel Izrael přinášet nejčistší olej z tlučených oliv, aby v lampách mohl stále hořet.
  • pomazání: Olej sloužil i k pomazání kněží a králů, což byl rituální úkon potvrzující jejich úřad a Boží vyvolení.
  • lék: Olej se vléval do rány, aby ji dezinfikoval a utišil bolest.
  • oběti: Olivový olej byl také nedílnou součástí různých obětin, které se v chrámu přinášely Bohu.

Technologie výroby olivového oleje

Podíváme-li se pozorněji na technologii výroby oleje, uvidíme zarážející paralely s evangelijním vyprávěním.

Nejdříve byly olivy sklizeny ze stromů tak, že se otloukaly dlouhými tyčemi a nechaly padat na připravenou plachtu. I Ježíše bili vojáci po jeho zatčení rákosovými holemi.

Olivy se nasypaly do drtící nádrže, aby byly stlačeny kruhovým mlýnským kamenem a rozdrceny. Olivová drť se potom posbírala a vložila do plochých košíků. Ty se pak stlačily trámem, který fungoval na principu pákového lisu. K zvýšení tlaku se používala těžká kamenná závaží.

První nejčistší olej, který se z oliv vytlačí, má tmavočervenou barvu. Lukáš ve svém evangeliu vypráví, že Ježíš při modlitbě potil krev (tzv. hematidróza). Symbolicky tedy drcení oliv odpovídá Ježíšově úzkostu a tlaku, jemuž byl vystaven při modlitbě a skrze který znovu lidstvo získalo duchovní světlo, uzdravení a královské pomazání. Už v 8. století př. n. l. předpověděl prorok Izajáš, že Mesiáš bude „zdrcen za naše provinění.“ Ježíšova modlitba, aby od něj byl vzat „tento kalich“, odkazuje na starozákonní obraz kalicha Božího hněvu nad hříchem. Ježíšovo konečné podřízení se Boží vůli naznačuje, že žádná jiná cesta ke spáse jako alternativa k jeho oběti na kříži neexistuje.

A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. Když byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: „Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“ Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem. A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

Lukáš 22,39–46

Rituální lázeň, která byla součástí výrobního komplexu, umožnila Ježíši se před svým zatčením umýt. Průzkum lokality vysvětluje, proč s učedníky nocoval právě zde. Jeskyně mimo sezónu lisování sloužila jako přístřešek před deštěm, který je tu na jaře častý. Na rozdíl od Betanie, bylo toto místo ideální na nocleh, protože podle Tóry museli poutníci během pesachu zůstat v Jeruzalémě nebo na Olivové hoře. Navíc bylo volně dostupné, a tak pro Jidáše nebyl problém sem přivést vojenský oddíl, který Ježíše přišel zatknout.

Vidíme tedy, jak se v jednotlivých detailech shodovala technologie výroby olivového oleje s tím, co podle bible bylo nezbytné pro spásu člověka. Nadto spatřují teologové v celém příběhu zřetelný zrcadlový obraz vyprávění z Genesis.

Dvě zahrady: duchovní význam Getsemane

A Adamovi [Bůh] řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.

Genesis 3,17–19

Z biblického pohledu je zápas v Getsemanské zahradě přímým protikladem k událostem v zahradě Eden. Ježíš zde vystupuje jako „poslední Adam“, který napravuje to, co první Adam způsobil:

  • Adam v zahradě blaženosti Boha zradil, aby získal pro sebe víc; Ježíš se v zahradě slz Bohu podřídil, nedbaje na svou rovnost Bohu, aby zachránil ostatní.
  • Ježíš na sebe v Getsemane a následně na kříži bere jednotlivé prvky kletby z rajské zahrady – potí krev, vojáci mu nasadí trnovou korunu, na kříži musí strpět nahotu a stud.
  • Zatímco ke vchodu do Edenu Bůh staví cheruba s plamenným mečem, aby bránil lidem v přístupu do ráje, v Getsemane Ježíš přikáže Petrovi, aby meč schoval, čímž dobrovolně otvírá cestu k smíření lidstva s Bohem.

Janovo evangelium celý pašijní příběh shrnuje Ježíšovými slovy:

Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.

Jan 10,17–18

A právě v zahradě Getsemane vybojoval Ježíš v modlitbě odhodlání tento příklaz vykonat. Jak jsme viděli, celé místo jeho vnitřní zápas dokonale vystihuje.

Kristova smrt: podle proroctví!
Kde je Ježíšův hrob?
Vzkříšení Krista: Legenda či fakt?

Zdroje

Přečteno 143-krát