Makabejské povstání a jeho odkaz v bibli

Publikováno: Autor:

Období mezi Starým a Novým zákonem je pro mnoho čtenářů bible zahaleno tajemstvím, přestože právě v této době se formovaly klíčové aspekty judaismu, které později ovlivnily i křesťanství. Kořeny povstání sahají do doby po smrti Alexandra Velikého, kdy se jeho říše rozdělila mezi jeho generály. Judsko se ocitlo v sevření mezi dvěma mocnými dynastiemi, egyptskými Ptolemaiovci a syrskými Seleukovci.

Šalmajovy mince a Makabejské povstání. Podcast z uvedených zdrojů vygenerovala AI.

Zloduch Antiochus IV. Epifanés

Pak na jeho místo nastoupí pohrdaný. Nevloží sice na něho královskou důstojnost, avšak přijde v míru a království se zmocní úlisnostmi. Před ním budou smeteny nespočetné síly a budou rozdrceny, ba i vůdce smlouvy.

Daniel 11,21–22

Situace se radikálně zhoršila za vlády seleukovského krále Antiocha IV. Epifana, který se považoval za zosobněné božstvo a usiloval o násilnou helenizaci židovského obyvatelstva. Antiochus IV., stejně jako postava v proroctví, se zmocnil trůnu lstí a neprávem, když využil mocenského vakua po smrti svého bratra. Daniel popisuje jeho povahu jako někoho, kdo se bude vyvyšovat nad každého boha, což přesně odpovídá Antiochovu přídomku Epifanés (bůh zjevený).

Určenou dobou se bude vracet a přijde na jih. Nebude to však jako prve ani jako naposled. Setkají se s ním totiž kitejské lodě. Dá se odradit a vrátí se, ale bude rozhněván a bude jednat proti svaté smlouvě. Vrátí se tedy a zaměří na ty, kdo opouštějí svatou smlouvu. Tehdy z něho povstanou síly a znesvětí svatyni — pevnost. Odstraní také soustavnou bohoslužbu a dají tam tu pustošící ohavnost. A ty, kdo kazí smlouvu, poskvrní úlistností…

Daniel 11,29–32

Antiochus pokračoval v seleukovských bojích proti Ptolemaiovcům v Egyptě. Danielova zmínka o „kitejských lodích“ odpovídá roku 168 př. n. l., kdy římský vyslanec Popillius Laenas doručil Antiochovi ultimátum, aby opustil Egypt, což krále rozzuřilo a vedlo k jeho následnému útoku na Jeruzalém.

incident v Modeínu
Drama na tržišti v Modeínu. Autor: mniši ze St.Gallenu – rukopis knihy Makabejské, Volné dílo

Antiochus zakázal dodržování Tóry, slavení soboty i obřízku, a co bylo pro věřící Židy nejhorší, znesvětil jeruzalémský chrám. V prosinci roku 167 př. n. l. nechal v chrámu vztyčit oltář nebo sochu olympskému Diovi a nutil kněze obětovat nečisté vepřové maso.

Část obyvatelstva uprchla do hor, aby přečkala nadcházející krizi v úkrytu. Zvolili cestu pasivního odporu, ale byli ochotni za svou víru i zemřít. Makabejské knihy popisují tragický incident, kdy královské vojsko vypátralo skupinu asi tisíce uprchlíků v poušti a zaútočilo na ně v sobotu. Tito Židé se odmítli bránit nebo dokonce jen zatarasit vchody do svých úkrytů, aby neporušili šabat, a raději se nechali pobít i se svými rodinami. Jiní byli v městech veřejně mučeni, bičováni nebo křižováni za to, že odmítli jíst nečistá jídla nebo dali obřezat své syny.

Značná část populace však nařízením Antiocha vyhověla. Tito Židé opustili víru svých otců, začali se účastnit pohanských obětí a přijali helénistický způsob života, aby se vyhnuli pronásledování nebo si získali přízeň úřadů.

Začátek povstání v Modeínu

… ale lid, který zná svého Boha, projeví sílu a bude jednat. Kdo mezi lidem rozumějí, budou učit mnohé, ač budou po jistou dobu klesat kvůli meči a v palbě, v zajetí i při plenění. Ale až budou klesat, dostane se jim trochu pomoci, avšak mnozí se k nim připojí úlisnostmi. I z těch, kdo rozumějí, budou klesat, aby byli mezi nimi tříbeni a čištěni i běleni až do času konce, neboť nastane teprve určenou dobou.

Daniel 11,32–35

Jiskra odporu vzplanula v městečku Modeín, kde venkovský kněz Matatjáš odmítl uposlechnout králův příkaz pod výhružkou smrti, aby se zůčastnil pohanské oběti. Zabil jak odpadlého Žida, tak královského úředníka. Matatjáš se svými pěti syny uprchl do hor a zahájil partyzánskou válku.

Na počátku povstání proti seleukovskému útlaku byla židovská reakce rozdělená, ale existovala silná skupina takzvaných chasidů neboli zbožných, kteří rozhodně odmítli helénizaci a připojili se k vojenskému odporu. Po smrti Matatjáše převzal velení jeho syn Juda, přezdívaný Makabejský (tzn. Kladivo), který díky své vojenské genialitě dokázal porazit mnohem silnější seleukovská vojska. V roce 164 př. n. l. znovu dobyl jeruzalémský chrám a posvětil ho. Knihy Makabejské uvádějí, že období od znesvěcení po očištění chrámu trvalo přesně tři roky. Po Judovi následovali jeho bratři Jónatan a Šimeón, kteří postupně získali pro Judsko nezávislost a založili Hasmonejskou dynastii.

mapa
Autor: Faigl.ladislav – Vlastní dílo, Volné dílo

Archeologické nálezy

Díky moderní archeologii dnes máme přímé důkazy o těchto dramatických událostech jak v Jeruzalémě, tak po celém Judsku. V Jeruzalémě byla v roce 2015 v areálu Města Davidova objevena proslulá pevnost Akra, kterou nechal vybudovat Antiochus IV., aby mohl ovládat chrám a potlačovat povstalce. Archeologové zde nalezli masivní hradby, základy věže a svažující se násep, ale také olověné střely do praků a bronzové hroty šípů s motivem trojzubce, což byl symbol spojený právě s Antiochem.

artefakty
Zkorodované čepele, střely do praku a keramika z helénistické pevnosti u Lakíše. Foto: Davida Eisenberg-Degen, IAA

V Judsku archeologie odhalila úkryty povstalců v jeskyních Judské pouště.
Mnozí Židé, kteří se snažili zachovat věrnost zákonu a spravedlnosti, odcházeli s celými rodinami i dobytkem, aby v odlehlých jeskyních našli úkryt před krutými královskými nařízeními. V jeskyni Murabaát byla nalezena unikátní dřevěná skříňka obsahující patnáct stříbrných mincí z doby těsně před vypuknutím povstání, které tam pravděpodobně ukryl uprchlík jménem Šalmaj, jenž si je už nikdy nevyzvedl.

Další významný nález pochází z lokality Chorbat Bét Zekarja, kde byly identifikovány stopy po páté bitvě Makabejců. Kromě prakových střel zde byla nalezena mince z města Sidé známého jako centrum pro nábor žoldnéřů v seleukovské armádě, což přesně odpovídá vyprávění o zapojení žoldnéřských vojsk. Podle Makabejských knih v této bitvě zabil slon Judova bratra Eleazara.

V lese u města Lakíš pak vědci odkryli zbytky helénistické pevnosti, jež byla součástí obranné linie vybudované k ochraně města Maréša. Pevnost byla zničena během hasmonejské ofenzívy pod vedením Jana Hyrkána, což dokládá další expanzi státu.

Dějiny Hasmonejců a vznik židovských sekt

Dějiny Hasmonejců však byly poznamenány postupným úpadkem. Jan Hyrkán sice rozšířil území, ale dynastie se postupně helenizovala a její členové se začali titulovat jako králové a velekněží, což mnozí vnímali jako nelegitimní. V reakci na to se ze široké vrstvy věrných Židů chasidim začaly formovat jednotlivé sekty, které známe z Nového zákona.

židovské sekty

Farizeové se vyvinuli ze skupiny horlivých vykladačů Tóry, kteří kladli důraz na přísné dodržování zákona v každodenním životě. Původní spojenci Makabejců se s nimi časem dostali do konfliktu kvůli helenizaci a upřednostňování politických zájmů nad vírou. Podle dochovaných zpráv se za vlády Jana Hyrkána napětí vyhrotilo natolik, že farizeové upadli u dvora v nemilost a byli nahrazeni saduceji.

Saduceové naopak představovali aristokratickou a kněžskou elitu, která byla s hasmonejskými vládci úzce spjata. Tato skupina byla mnohem více nakloněna řeckým vlivům, což jí umožňilo efektivněji spravovat stát a udržovat diplomatické styky, například s rostoucí mocí Říma.

Vznik Esénů byl spojen s hlubokým rozčarováním z vývoje v Jeruzalémě. Mnozí Židé věřili, že velekněžský úřad je zkorumpovaný. Proto se rozhodli pro radikální řešení a odešli do ústraní v Judské poušti, aby tam v čistotě a odloučení očekávali Boží zásah.

Napětí mezi farizeji a saduceji nakonec vyústilo v občanskou válku, což využili Římané. V roce 63 př. n. l. dobyl Jeruzalém generál Pompeius a moc postupně přešla na Edómce Antipatra a následně jeho syna Heroda Velikého.

Hlavním pramenem pro toto období jsou Makabejské knihy, které jsou součástí katolického biblického kánonu, ale v židovské tradici jsou považovány za apokryfní. Důvodem je především to, že židovští učenci považovali věk proroctví za uzavřený několik století před těmito událostmi a také kritizovali Hasmonejce za to, že si přisvojili královský titul, přestože nepocházeli z Davidova rodu.

Makabejská revolta a Chanuka

svícen
Sedmiramenný svícen menora. Foto: ariely – The Temple Institute, Židovská čtvrť v Jeruzalémě, Volné dílo

Události vítězného povstání si Židé dodnes připomínají svátkem Chanuka. Podle tradice chtěli Makabejci po znovudobytí chrámu rozsvítit svícen, ale našli posvátný olej jen na jeden den. Zázrakem však vydržel hořet celých osm dní, než byl připraven olej nový. Na památku se zapalují svíce na chanukovém svícnu jako symbol vítězství duchovního světla nad temným útlakem.

Povstání mělo pro formování judaismu zásadní význam, neboť šlo o zachování monoteismu a věrnost Boží smlouvě navzdory pronásledování. V židovském myšlení se pevně ukotvila témata mučednictví a naděje na vzkříšení spravedlivých. Povstání také dokázalo, že Izrael může zvítězit i nad přesilou, zůstane-li věrný zákonu.

Pro biblistiku má toto období význam v souvislosti s knihou Daniel. Tradičně se předpokládalo, že Danielova proroctví o Antiochovi byla sepsána až po skončení povstání jako popis historických událostí oděný do hávu proroctví. Novější výzkum pomocí umělé inteligence a radiokarbonového datování svitků od Mrtvého moře však naznačuje, že některé rukopisy Daniela jsou starší, než se dříve soudilo, což vrací do hry otázku původního datování knihy do babylonského exilu. To znamená, že nebyla sepsána ex post, ale měla pro Makabejce a celé hnutí židovského odporu v 2. století př. n. l. zcela zásadní teologický a morální význam, protože jim dodávala naději na konečné vítězství a věčnou odměnu.

Hlas volajícího na poušti: Tajemství kumránských svitků
Daniel: Pozoruhodné proroctví, nebo pozdní plagiát?
Herodes Veliký: Krutý tyran, jenž chtěl zničit Mesiáše

Zdroje

Přečteno 49-krát