Pašijový týden: Lze sladit rozpory v evangeliích?

Publikováno: Autor:

Události posledního týdne Ježíšova života tvoří samotné srdce křesťanské víry, přesto jejich chronologie představuje pro čtenáře bible i historiky jednu z nejsložitějších hádanek. Při pozorném čtení evangelií totiž narážíme na nesrovnalosti, které se týkají nejen hodiny, ale i samotného data klíčových událostí. Tyto rozpory se staly vítaným terčem kritiků, ale moderní výzkum, inspirovaný nálezy u Mrtvého moře, nabízí fascinující vysvětlení: existovaly souběžně dva kalendáře!

Klíčový rozpor v datech a časech

Hlavní chronologický nesoulad panuje mezi synoptickými evangelii (Matouš, Marek, Lukáš) a evangeliem podle Jana. Synoptici vykreslují Poslední večeři jako velikonoční Hod beránka (seder), který se konal 15. nisanu. Naproti tomu Jan výslovně uvádí, že večeře proběhla ještě před svátkem pesach a Ježíš byl ukřižován v den přípravy, kdy se v chrámu teprve poráželi beránci (14. nisanu).

Rozdíly pokračují i v detailech ukřižování. Marek uvádí, že Ježíš byl přibit na kříž v devět hodin ráno, zatímco Jan popisuje, že ještě kolem poledne stál před Pilátem. Další otazníky vzbuzuje složení oddílu, který Ježíše zatkl – synoptici mluví o židovské chrámové stráži, zatímco Jan zmiňuje římskou kohortu s tribunem v čele.

Kritika inspirovanosti NZ

Reakce odborníků na chronologické rozpory v pašijovém týdnu se pohybují od snahy o vědeckou harmonizaci až po hluboký skepticismus. Mezi nejvýznamnější kritiky patří Bart Ehrman a Geza Vermes. Vermes využívá tyto nesrovnalosti k tvrzení, že evangelijní zprávy jsou historicky nespolehlivým lidovým vyprávěním, které vzniklo s velkým časovým odstupem. Například poukazuje na to, že noční proces před sanhedrinem (veleradou), jak ho popisují synoptici, byl podle tehdy platného židovského práva nelegální. Podle Mišny se totiž soud nesměl konat ani v předvečer svátku ani o svátku samotném. K tomu ještě rozsudek smrti nesměl padnout už první den, kdy proběhlo slyšení svědků. Vermes i další odborníci upozorňují, že do noci ze čtvrtka na pátek (cca 6–8 hodin) je prakticky nemožné vtěstnat všechny zákonné procesy a přesuny mezi paláci.

Důsledky těchto sporů jsou pro věrohodnost biblického textu vážné. Pokud se evangelisté neshodnou na tak základní věci, jako je datum Ježíšovy smrti, zpochybňuje to jejich věrohodnost. Ani Ježíšova předpověď o znamení proroka Jonáše – že bude v hrobě tři dny a tři noci – matematicky nevychází. V tradičním schématu od pátečního večera do nedělního rána se prostě 72 hodin nenajde.

Podívejme se tedy, dají-li se tyto rozpory nějak rozumně vysvětlit.

Sladění časů ukřižování

Byla třetí hodina, když ho ukřižovali.

Marek 15,25

Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: „Hle, váš král.“ Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!” Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován.

Jan 19,14–16
ukřižování Krista
Detail ukřižování Krista. Autor: Jacopo Tintoretto (1565). Volné dílo

Sladit hodinu ukřižování u Marka a u Jana se pokusilo několik teorií. Jedna hypotéza se opírá o rozdílné počítání času – římské a židovské. Tvrdí, že Marek používá tradiční židovskou časomíru od východu slunce, takže třetí hodina je 9 ráno. Jan píše pro helénistický svět, jemuž bylo původní palestinské prostředí cizí, proto používá římský občanský čas a počítá od půlnoci (tedy 6 ráno). Podle tohoto výkladu stál Ježíš před Pilátem v šest a ukřižován byl v devět, což texty dokonale slaďuje. Tato teorie získala velkou popularitu v 18. a 19. století (např. historik a teolog B. F. Westcott).

Jiná teorie zdůrazňuje rozdílné fáze soudního procesu. Podle ní evangelisté zaznamenalí jiné klíčové momenty celého dne. Marek svým údajem o třetí hodině (9:00) odkazuje na chvíli, kdy se dav domohl Ježíšova ukřižování, ale Janova šestá hodina (přibližně poledne) označuje moment, kdy Pilát vynesl konečný rozsudek a předal Ježíše k popravě. Tuto teorii zastával ve starověku sv. Augustin, jehož výklad byl ve své době považován za geniální způsob, jak zachovat pravdivost obou evangelistů: rozpor vysvětlil zdůrazněním podílu Židů na Ježíšově smrti na jedné straně, a Římanů na straně druhé. V moderní biblistice ji v různých obměnách podporují konzervativní učenci jako D. A. Carson nebo Andreas Köstenberger, přičemž zdůrazňují zaokrouhlení času na tříhodinové bloky.

Vysvětlit odlišnou hodinu ukřižování je jedna věc, ale co si počít s rozdílnými dny ukřizování?

Teorie o esénském kalendáři

Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován velikonoční beránek… Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.“

Lukáš 22,7.14–15

Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, protože miloval své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce. Během večeře, když již Ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariotského, aby jej vydal, Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, vstal od večeře…

Jan 13,1–4
Poslední večeře Páně
Poslední večeře Páně. Autor: Leonadro da Vinci

Možné řešení, které v posledních desetiletích získává na váze, spočívá v porozumění náboženské rozmanitosti tehdejšího judaismu. V roce 1957 francouzská badatelka Annie Jaubertová navrhla použít nově objevený esénský kalendář jako klíč k této záhadě. Dr. Thomas B. Tribelhorn, jenž spolu s dalšími badateli na ni navazuje, upozorňuje na dva odlišné kalendářní systémy. Jeruzalémští kněží v chrámu používali lunární kalendář, kde se oficiální sváteční den každoročně v týdnu posouval (jako u dnešních Velikonoc). Kumránské společenství Esénů se však řídilo solárním kalendářem o 364 dnech. Podle něj připadaly svátky každoročně na stejný den, takže 15. nisan – pesach – byl vždy ve středu.

Sladění rozporuplných informací

Pokud přijmeme předpoklad, že Ježíšův okruh se řídil esénským kalendářem, zatímco Jan ve svém vyprávění užívá terminologii kalendáře chrámového, rozpory se začínají vyjasňovat:

  • náčrt pašijového týdne: Poslední večeře se konala v úterý večer (esénský seder). To poskytuje dost času pro všechny následné události – výslechy u Annáše, Kaifáše, Piláta i Heroda Antipy.
  • den ukřižování: Ježíš byl podle této chronologie ukřižován ve středu (kdy Eséni slavili pesach, ale chrámoví kněží se teprve připravovali). To přesně odpovídá Janově poznámce o dni přípravy.
  • znamení proroka Jonáše: Ježíšův pohřeb ve středu odpoledne a vzkříšení za sobotního soumraku nebo v neděli časně zrána naplňuje předpověď o 72 hodinách v hrobě mnohem lépe než tradiční Velký pátek.
Zpracováno podle Tribelhornovy knihy “When” Changes Everything

Zůstává otázka: Proč ženy nešly k hrobu už v pátek, pokud byl Ježíš ukřižován ve středu? Víme, že následoval čtvrteční velký šabat, kdy byl zakázán jakýkoliv druh práce. Pátek byl jediný den, kdy ženy mohly nakoupit a přípravit vonné masti, přičemž tuto činnost zřejmě nestihly dokončit před začátkem šabatu. Sobota byla opět dnem odpočinku, a proto se do hrobu mohly vypravit pomazat tělo až v neděli ráno.

Zůstávají nevyřešené otázky

Uznání esénského kontextu ukazuje, že evangelia nemusejí být v rozporu, ale mohou být psána z hlediska dvou odlišných náboženských kultur, které existovaly vedle sebe. Tato perspektiva vrací textům historickou věrohodnost a vysvětluje i detaily, jako je muž nesoucí nádobu s vodou, který dovedl učedníky do esénské čtvrti.

Přesto některé otázky zůstávají nerozhodnuty. Odborníci se stále přou o přesnou synchronizaci obou kalendářů v konkrétním roce Ježíšovy smrti. Skeptici jako Geza Vermes namítají, že jde o umělý pokus o harmonizaci textů, které jsou v jádru neslučitelné. Evangelia se shodují, že následující den po ukřižování byl šabat. Zastánci teorie dvou kalendářů to vysvětlují poukazem na zákon (Leviticus 23), podle něhož se významné sváteční dny rovněž považovaly za šabat, kdy se nesměla konat všední práce.

Kritická a liberální biblistika pokusy o harmonizaci odmítá. Tvrdí, že Jan záměrně posunul čas i den ukřižování na šestou hodinu v den přípravy z teologických pohnutek. Právě v té chvíli se totiž v chrámu kněží začínali zabíjet velikonoční beránci. A Ježíš je ten pravý Boží Beránek…

Závěr

Závěrem lze říci, že skeptici považují Janův časový údaj o ukřižování za věrohodnější, protože poskytuje dostatek času pro výslechy u Kaifáše a Piláta a epizodu u Heroda. Teorie odlišné časomíry (zejména esénského kalendáře) pak umožňuje Janův údaj sladit se synoptiky a poskytuje mnohem širší časový rámec všem událostem pašijového týdne, které se do pátku logicky nevejdou. Zůstává tedy nejslibnějším mostem mezi světem historie a světem víry.

Hlas volajícího na poušti: Tajemství kumránských svitků
Zamlčuje Nový zákon esénskou komunitu?
Jsou evangelia pravá?

Zdroje

Přečteno 43-krát