Zamlčuje Nový zákon esénskou komunitu?

Při čtení evangelií narážíme na farizeje a saduceje téměř na každém kroku. Jsou to hlavní náboženští oponenti Ježíše, kteří s ním debatují o zákoně, daních i vzkříšení. Zmíněni jsou i zélóti a herodiáni. Existovala však ještě další významná židovská škola té doby, o které Nový zákon (alespoň na první pohled) neříká ani vůbec nic: Eséni. Tato zdánlivá absence je pro biblisty jednou z největších záhad. Jak je možné, že skupina, která čítala tisíce členů a zanechala nám poklad v podobě Svitků od Mrtvého moře, z biblických stránek zcela zmizela? Nicméně moderní výzkum ukazuje, že Eséni v Novém zákoně nechybí – jsou přítomni mezi řádky: v terminologii, v postavách zbožných a v topografii tehdejšího Jeruzaléma.

Jan Křtitel – bratr z řádu?

První a nejzjevnější paralela se nabízí u postavy Jana Křtitele. Jan působil v Judské poušti, jen několik kilometrů od esénského centra v Kumránu. Stejně jako kumránská komunita pocházel z kněžské rodiny a své poslání definoval slovy proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně“. Tento verš byl pro Esény ústředním mottem, které vysvětlovalo jejich život v ústraní.

Badatelé jako Dana M. Pike však upozorňují na zásadní rozdíly. Zatímco kumránští Eséni praktikovali opakované rituální omývání pro udržení vnitřní čistoty sekty, Janův křest byl veřejný a neopakovatelný projev pokání. Přesto je shoda v místopise a terminologii tak silná, že mnozí odborníci považují Jana za někoho, kdo esénské prostředí důvěrně znal a možná z něj i vyšel.

Společný slovník

Když se podíváme na jazyk, kterým mluví autoři Nového zákona a kumránská komunita, shody jsou ohromující. Výrazy jako „Duch pravdy“, „skutky zákona“ nebo „Nová smlouva“ byly dříve považovány za jednoznačně křesťanské. Objev svitků však ukázal, že Eséni tyto termíny používali desítky let před vznikem církve.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je označení „synové světla“. Tento titul, který tvoří jádro esénské identity v jejich boji proti „synům temnoty“, používá i Ježíš v Lukášově evangeliu a apoštol Pavel v listu Tesalonickým. Podle profesora Davida Flussera tyto shody naznačují, že raná církev čerpala ze stejného myšlenkového podhoubí nebo že někteří Eséni patřili k prvním křesťanským konvertitům.

Kdo jsou „zbožní židé“ Nového zákona?

Mnoho biblistů se domnívá, že Eséni jsou v evangeliích přítomni pod maskou „zbožných židů“. Samotné jméno „Eséni“ není v řečtině jasně vysvětleno, ale jedna z předních teorií jej odvozuje z aramejského slova pro „zbožné“ nebo „uzdravovatele“ – chasidim. Zprávy o narození Jana Křtitele a Ježíše doslova dýchají atmosférou části palestinské židovské komunity, která zbožně očekávala naplnění Božích zaslíbení.

Postavy Simeona a prorokyně Anny, kteří trávili čas v chrámu modlitbami, vykazují duchovní rysy blízké esénskému očekávání. Také kumránský svitek 4Q521 zvaný Mesiášská apokalypsa uvádí, že na trůnu svého království Mesiáš poctí zbožné, což odpovídá terminologii evangelií, když vyprávějí o Ježíšově působení mezi trpícími a chudými.

Ježíš odkazuje na esénskou etiku

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního“ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.

Matouš 5,43–44

Fascinující stopu najdeme v Kázání na hoře. Ježíš zde mluví o vztahu k nepřátelům. Příkaz milovat bližního je v Tórě běžný, ale výzva k nenávisti vůči nepříteli se v starověkém židovství neobjevuje nikde jinde než v esénských pravidlech, kde se členové učili nenávidět všechny syny temnoty. Ježíš tedy v této pasáži pravděpodobně cituje konkrétní esénské učení, aby se proti němu vymezil svým revolučním „Milujte své nepřátele“.

Naopak Ježíšův striktní postoj k rozvodu se shoduje s esénským důrazem na absolutní nerozlučnost manželství (přičemž tehdejší rabínské školy rozvod umožňovaly). Dále židovský filozof Filón také uvádí, že pro Esény prvním a nejvyšším posláním bylo hledat Boží království, což připomíná Ježíšova slova.

Další paralely vidíme v pokynech učedníkům. Když Ježíš posílá apoštoly na cestu bez peněz a zavazadel, přesně tím napodobuje esénskou praxi. Historik Flavius Josephus uvádí, že Eséni cestovali nalehko, protože v každém městě měli své stoupence, kteří se o ně postarali.

Betanie a muž s nádobou vody

Nejsilnější indicie se nacházejí v NZ geografii. Vesnice Betanie v blízkosti Jeruzaléma, kde Ježíš často přespával s učedníky, byla podle mnoha náznaků esénskou osadou. Hebrejský název Bét-anjá lze přeložit jako „Dům chudých“, což odpovídá esénskému důrazu na chudobu a péči o nemocné, jako byli malomocní, kteří do Jeruzaléma nesměli. O malomocných z Betanie se evangelia zmiňují.

Zcela zásadní je pak detail zmíněný při přípravě Poslední večeře. Ježíš posílá učedníky do města, aby následovali muže nesoucího džbán. Nosit vodu bylo v tehdejší kultuře ženskou prací; muži nosili vodu výlučně v komunitách, kde ženy nežily – tedy u celibátních Esénů. Tento detail nasměroval učedníky do jihozápadní části Jeruzaléma, kde v 70. letech archeologové odkryli Esénskou bránu. Eséni se těšili přízni Heroda Velikého a dostali od něho v Horním Městě pozemek k založení kláštera poté, co Kumrán poškodilo silné zemětřesení v roce 31 př. n. l.

Je velmi pravděpodobné, že Horní místnost (Večeřadlo) se nacházela v domě esénského hostitele. To by také vysvětlovalo, proč právě zde po Letnicích vznikla první křesťanská obec praktikující společné vlastnictví majetku – obraz života takřka identický s esénským řádem jáchad.

Eséni tedy v Novém zákoně vůbec nechybějí. Naopak, právě oni byli těmi nenápadnými tichými příznivci, jejichž domy poskytly fyzický prostor a jejichž etika nabídla duchovní klima pro zrod křesťanství.

Zdroje

• Dana M. Pike: The Dead Sea Scrolls and the New Testament
• Flavius Josephus: Válka židovská (II. kniha o Esénech)
• Thomas B. Tribelhorn: “When” Changes Everything
• Geza Vermes: Jesus: Nativity – Passion – Resurrection
• David Ramati: The Essene community’s influence on early Christianity
• Filón Alexandrijský: Každý dobrý člověk je svobodný

Přečteno 10-krát