Co klinická smrt prozrazuje o duši?

Publikováno: Autor:

V moderní medicíně existuje jen málo témat, která vyvolávají tak intenzivní debatu jako klinická smrt (přesněji prožitek blízké smrti, Near-Death Experiences – NDE). Zatímco dříve byly tyto stavy považovány za sféru esoteriky, dnes se jimi seriózně zabývají neurochirurgové, kardiologové i psychiatři. Hlavním důvodem zájmu lékařské vědy je otázka vztahu mezi mozkem a myslí. Pokud vědomí dokáže fungovat v okamžiku, kdy mozek nevykazuje žádnou měřitelnou aktivitu, musíme zásadně přehodnotit naše chápání lidské bytosti.

Nejznámější případ NDE

Nejslavnějším a nejlépe zdokumentovaným případem v dějinách medicíny je zkušenost Pam Reynoldsové. V roce 1991 podstoupila radikální operaci mozkového aneuryzmatu, při níž byla její tělesná teplota snížena na 10˚ C, její srdce bylo zastaveno a krev z hlavy zcela vypuštěna. Její mozek byl klinicky mrtvý, což potvrzovalo ploché EEG a absence kmenových reflexů. Přesto Pam po probuzení přesně popsala průběh operace, detaily chirurgických nástrojů, které nikdy předtím neviděla, a dokonce citovala rozhovory lékařů. Její operatér, neurochirurg Robert Spetzler, přiznal, že pro tyto vjemy nemá vědecké vysvětlení. Dalším významným výzkumníkem je kardiolog Michael Sabom, který systematicky studoval pacienty po srdeční zástavě a zjistil, že mnozí z nich dokázali popsat vizuální detaily své resuscitace, které nemohli vnímat fyzickými smysly.

duše mimo tělo
Zdroj: Adobe Stock Photo

Dokumentace prožitků klinické smrti

Jako první zveřejnil a zpopularizoval prožitky klinické smrti psychiatr Raymond Moody. Jeho zásadní dílo Life After Life (Život po životě) bylo vydáno v roce 1975. Na Moodyho práci navázala řada dalších odborníků, kteří se pokusili dát výzkumu NDE přísnější vědecký rámec. Dr. Michael Sabom vydal knihy Recollections of Death (Vzpomínky na smrt) a Light and Death (Světlo a smrt), kde analyzoval případy klinické smrti z pohledu kardiologa, včetně slavného případu Pam Reynoldsové. Literární vědkyně Carol Zaleski v knize Otherworld Journeys (Cesty do jiného světa) mapuje historii prožitků klinické smrti v různých kulturách napříč staletími.

Zaleski ve své práci potvrzuje, že ačkoliv se kulturní výklad a jména postav mění, jádro prožitku zůstává stejné: pocit opuštění těla, průchod tunelem, setkání s bytostmi a návrat. I lidé bez předchozí náboženské zkušenosti nebo ateisté často po takovém prožitku mění svůj světonázor a začínají věřit v posmrtný život, protože jejich zkušenost byla „reálnější než realita“.

Diskuse v lékařské komunitě

Vědecká komunita se snaží tyto jevy vysvětlit různými materiálními teoriemi. Nejčastěji se mluví o vlivu mozkové chemie, konkrétně o vyplavování endorfinů nebo enkealinů, které mají tlumit bolest a vyvolávat euforii. Jiné teorie pracují s nedostatkem kyslíku (hypoxií), který může způsobovat tunelové vidění a halucinace. Anesteziolog Gerald Woerlee se v případě Pam Reynoldsové domnívá, že mohlo jít o formu uvědomění při anestezii, kdy mozek vnímal zvuky a vibrace i přes narkózu. Kritici jako neurochirurg Michael Egnor však namítají, že poškozený nebo umírající mozek produkuje zmatek a dezorientaci, zatímco lidé s NDE uvádějí myšlení, které je jasnější, logičtější a ucelenější než v běžném životě.

digitální obraz elektrické aktivity mozku

Debata mezi odborníky se tak dělí na materialistický tábor, který vidí NDE jako produkt umírajícího hardwaru mozku, a na tábor dualistický. Dualismus, reprezentovaný autory jako Michael Egnor nebo Steve Miller, tvrdí, že mysl a mozek jsou dvě odlišné substance. Prožitky blízké smrti tento pohled podporují tím, že ukazují na existenci intelektuálních schopností nezávisle na fyzické struktuře. Egnor zdůrazňuje, že zatímco konkrétní funkce jako pohyb nebo emoce jsou v mozku lokalizovány, abstraktní intelekt a svobodná vůle nikoliv. Skutečnost, že si pacienti zachovávají jednotné vědomí i při klinické smrti nebo po rozštěpení mozkových hemisfér, naznačuje, že lidská duše je nehmotná a smrtí těla nezaniká.

Biblické vysvětlení?

A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.

Židům 9,26–27

Tyto poznatky v mnoha ohledech rezonují s biblickým světonázorem. NDE často obsahují prvky jako životní bilance, kdy člověk prochází morálním hodnocením svých činů, což odpovídá konceptu soudu. Lidé popisují setkání s nepopsatelným světlem, které Tomáš Akvinský nazýval božským světlem, skrze nějž duše vnímá realitu bez očí. Fascinující je také fakt, že v NDE lidé potkávají výhradně zesnulé příbuzné, nikdy ne žijící osoby, což potvrzuje biblickou myšlenku o posmrtném pokračování identity. Přibližně 20 % pacientů uvádí setkání s duchovními postavami, které identifikují jako Ježíše nebo anděly.

světlo
Zdroj: DevianArt

A co jiná náboženství?

Ačkoliv se vědci z univerzitního prostředí často domnívají, že lidé vidí to, co očekávají (např. křesťané Ježíše), data dr. Millera naznačují něco jiného. Zatímco muslimové mohou mluvit o Alláhovi a hinduisté o Kršnovi jako o jménech pro tutéž božskou bytost, postavy náboženských vůdců jako Mohamed nebo Buddha jsou v záznamech NDE extrémně vzácné, a to i u věřících z východních kultur. Identifikují postavy často použitím přirovnání, protože lidé se snaží popsat „nevýslovnou“ zkušenost pomocí jazyka, který znají.

Ačkoliv se skeptici domnívají, že lidé vidí to, co si přejí, data ukazují, že i lidé z kultur věřících v reinkarnaci (např. hinduisté) často hlásí prožitky, které jsou v rozporu s jejich náboženským očekáváním rychlého převtělení. Dá se říct, že zaznamenané prožitky blízké smrti (NDE) spíše hovoří proti reinkarnaci, ačkoliv v určitých kruzích (např. hnutí New Age) se objevují snahy tyto zážitky interpretovat v její prospěch. Raymond Moody, který téma zpopularizoval, ve své první knize z roku 1975 uvedl, že v jím zkoumaných případech nenašel nic, co by reinkarnaci potvrzovalo. Podobně se vyjádřil i kardiolog Michael Sabom. Navíc jedním z nejčastějších prvků NDE je setkání se zemřelými příbuznými a přáteli – týmiž lidmi, které znali, v jejich původní identitě. Kdyby platila reinkarnace, byli by již pravděpodobně převtěleni do jiných bytostí, lidí nebo zvířat.

Transformační zkušenost

rozjímání
Foto: Mitchell Hartley na Unsplash

Dopad těchto zkušeností na život pacienta bývá zpravidla hluboce transformační. Většina lidí ztrácí strach ze smrti, přehodnocuje svůj žebříček hodnot směrem k lásce a duchovnímu růstu a získává pocit nového poslání. Je však důležité zmínit, že ne všechny prožitky jsou pozitivní. Odhaduje se, že až pětina zkušeností může být děsivá, zahrnující pocity izolace, prázdnoty nebo setkání s temnými entitami. Tyto negativní prožitky slouží jako varování, že duchovní sféra je místem etického významu a není pouze neutrálním stavem klidu.

Co je vědomí?

Studium klinické smrti nás nakonec přivádí k základní otázce: Co je to vlastně vědomí? Pokud vědomí není jen vedlejším produktem složitých neuronálních sítí, ale základní entitou reality, pak klinická smrt není jen biologickým klamem, ale průzorem do hlubší podstaty bytí. Ukazují nám, že jsme možná víc než jen masitými stroji a že naše mysl je schopna existence i tehdy, když její fyzický nástroj definitivně umlkne.

Vzkříšení Krista: Legenda, či fakt?
Duše a duch v bibli
Nesmrtelnost na dosah?
Je náš mozek pouhý počítač?
UFO: Existují mimozemšťané?

Zdroje

Přečteno 10-krát