Existovala královna Ester?

Kniha Ester je oblíbený SZ příběh o odvážné Židovce, která zabrání genocidě vlastního národa. Většina učenců tuto knihu považuje za novelu, a ne za historický text. Jaké mají důvody – a jsou oprávněné?

Děj knihy se odehrává v Perské říši za vlády krále Achašvéroše. Panuje shoda, že jde o perského krále Xerxa I., který vládl v letech 486–465 př. n. l. I když se zdá, že jeho řecké jméno zní úplně jinak než to hebrejské, hebrejský ekvivalent se více blíží původnímu perskému jménu Chšajáršá. Navíc v aramejských textech z Egypta je Xerxovo jméno přepsáno skoro stejně jako v hebrejštině. To je tedy historický rámec děje knihy. Avšak některé detaily v něm se nepovažují za historicky věrohodné.

Důvody skeptiků

Mnozí badatelé zastávají názor, že kniha byla napsána jako novela zdůvodňující vznik svátku purim. Poukazují na to, že Xerxés měl jedinou manželku, která se jmenovala jinak než Ester. Jiní vidí podobnost mezi jmény hlavních postav Ester a Mordokaje a jmény babylonských božstev; tvrdí, že jde o převyprávění příběhu o vítězství Marduka a Ištar nad élamským bohem Humbanem. Některým se nezdají úplně nečekané zvraty v ději knihy pravděpodobné.

127 satrapií?

Achašvéroš, který kraloval od Indie až po Kúš nad sto dvaceti sedmi provinciemi.

Ester 1,1

Jeden důvod k pochybnostem vidí skeptici v tom, že podle bible byla údajně Xerxova říše rozdělena na 127 satrapií. To je ovšem šestinásobek počtu, který v 5. století př. n. l. uvedl řecký historik Hérodotos, podle něhož vládl Xerxův otec Dareios 20 satrapiím.

„Hebrejské slovo medinót, které se zde používá pro provincie, se v hebrejské bibli vztahuje především na malé okresy,“ napsal íránský historik Mortéza Arabzadéh Sarbanání ve svém článku o vztahu knihy Ester k achaimenovské dynastii. „V Ester 3,12 autor jasně rozlišuje mezi ‚královskými satrapy‘ a ‚správci všech provincií‘… To naznačuje, že ‚provincie‘ v Ester 1,1 nejsou ekvivalentem satrapií, ale menších celků, z kterých satrapie sestávaly.“

Časová linie příběhu

Jinou zvláštností příběhu jsou velmi konkrétní časové údaje, které se zdají na první pohled nahodilé. Kniha neuvádí žádný důvod, proč mezi prvními dvěma kapitolami je čtyřletý odstup. Ale když sledujeme časovou linii příběhu, překvapivě zapadá do známých skutečností.

Sarbanání uvádí dokument ze Sús datovaný do třetího roku Xerxovy vlády, který „potvrzuje, že v té době byl v Súsách. Víme také, že Xerxés si v lednu 484 př. n. l. podmanil egyptské povstalce, a proto hostina zmíněná v knize Ester mohla být oslavou Xerxova vítězství nad Egyptem.“ Domněnku, že šlo o oslavu vojenského vítězství, podporuje i to, že mezi prvně zmíněnými hosty jsou vojenští velitelé.

Proč ale děj pokračuje až v sedmém roce Xerxovy vlády? Z dějin víme, že se Xerxés od roku 483 připravoval na vojenskou výpravu proti Řecku, kde v letech 480–479 př. n. l. svedl s Athéňany několik slavných bitev, jako u Thermopyl a Salamíny; tam však utrpěl porážku. Jeho dlouhá nepřítomnost přesně souhlasí s knihou Ester.

Xerxova manželka

Po Xerxově návratu je Ester vybrána za novou královnu, aby nahradila zapuzenou Vašti. Bible i řecké zdroje se shodují, že na rozdíl od jeho otce i později jeho syna bylo Xerxovo manželství monogamní. Podle řeckých zdrojů se ovšem Xerxova manželka jmenovala Amestris.

Ve snaze o harmonizaci s biblickým textem navrhli někteří badatelé, že Amestris mohla být královna Vašti, kterou Ester nahradila. Avšak Carey Moore ve svém komentáři k bibli uvádí: „Podle Ester 2,16 a 3,7 byla Ester královnou mezi sedmým a dvanáctým rokem Xerxovy vlády, avšak podle Hérodota byla tehdy královnou Amestris…“ Pro Ester nezbývá místo – pokud však není královnou Amestris!

Všimněme si očividné shody v souhláskách obou jmen – když pomineme řeckou příponu -is: Ester, Amestris. K tomuto závěru došlo více odborníků, včetně Gérarda Gertouxe a dr. Roberta Gordise. Gordis uvádí, že Ester představuje zkomolené jméno Amestris, kde se vytratil začátek slova – podobně jako jméno Alexander bylo zkomoleno na Sander. Gertoux si všímá, že jméno Ester je odvozeno od staroperského stara (hvězda) a může být spojeno do jména ama-stara (hvězdná žena).

Ztotožnění Amestris s Ester s sebou nese určité těžkosti. Např. Hérodotos uvádí jméno jejího otce Otanés, zatímco bible Abíchajil.

Krutá královna?

Jiný problém je v tom, že Ktésiás a Hérodotos vykreslují Amestridu jako krutou vládkyni. Ale nezapomínejme, že perskou historii nám zapsali jejich nepřátelé. Na řecké zprávy o Persii vědci přirozeně pohlížejí s určitou nedůvěrou kvůli jejich někdy až křiklavé zaujatosti.

Vezměme si Hérodotovo tvrzení v Dějinách 7.114: „Je perským zvykem pohřbívat lidi zaživa; slyšel jsem totiž, že Amestris, manželka Xerxova, … nechala pohřbít zaživa 14 dětí z nejlepších perských rodin, aby tak projevila svou vděčnost [jistému cizímu] bohu.“ Pomlouvačnost této pasáže je přímo hmatatelná – a představa, že v Persii docházelo k lidským obětem, je učenci rozhodně odmítána. Může však být smrt dětí aristokratů narážkou na biblický příběh o neblahém konci Hamana a jeho rodu, nebo na královo nařízení, aby se Židé v celé říši mohli bránit? Židé v Šúšanu zabili „deset synů Hamana, syna Hamedatova, nepřítele Židů“ (Ester 9,10).

Mezi útržky informací se dozvídáme i o Amestridině oblíbenosti. Ktésiás si všiml její „velké záliby ve společnosti lidí“; Platón ve 4. století popsal rozsáhlé oblasti Perské říše, které obyvatelé pojmenovali po ní, například „Královnin pás“ a „Královnin závoj“. Gertoux zdůrazňuje tyto zmínky o „královně Amestris jako o vlivné a moudré ženě“ v protikladu k některým řeckým absurdnostem.

Genocida celého národa?

Pokud jde o Hamanův plán vyhladit všechny Židy v říši, nemáme o tom žádné historické záznamy. Těch je však z druhé poloviny Xerxovy vlády vůbec málo. Nicméně Gordis poznamenává, že tento čin není tak nepravděpodobný, jak se dosud myslelo: „V roce 88 př. n. l… nařídil Mithridatés IV. Pontský všeobecné vyvraždění ‚všech, kdo byli italské rasy‘, mužů, žen i dětí všeho věku… Masakr měl být proveden na všech místech ve stejnou dobu, totiž 30. den po vydání královského výnosu. Uvádí se, že v toho dne bylo zabito 80 000 lidí. Že v Pontu převládal perský vliv, je dobře známo. Že by se Mithridatés držel starší íránské ‚tradice‘ likvidace nepřátel?“

Ester uspořádala hostinu, na kterou pozvala jen krále a Hamana. Na hostině Hamana obvinila před králem z jeho úmyslu vyhladit Židy.

Detailní znalost paláce v Súsách

Velká část Esteřina příběhu se odvíjí v Súsách v paláci, který archeologové odkryli. Popis výzdoby paláce v bibli se shoduje s Dareiovým vlastním popisem stavby, kterou založil. Kromě paralel v seznamu materiálů použitých na stavbu jsou v knize Ester popsány také konkrétní místnosti palácového komplexu, které lze potvrdit archeologickým výzkumem. Různí badatelé si všimli, že bible přesně popisuje architektonické uspořádání paláce. V 70. letech pracoval v Súsách francouzský archeolog Jean Perrot. Během svých vykopávek uvedl: „Dnes jsme si s novým zájmem znovu přečetli knihu Ester, jejíž podrobný popis vnitřního uspořádání Xerxova paláce je nyní v dobré shodě s archeologickou realitou“. Perrotův tým odhalil na východní straně paláce skutečně monumentální bránu, o které se v bibli píše, že v ní sedával Mordokaj.

V první kapitole je zmínka o nádvoří zahrady královského paláce, kde Xerxés konal oslavu pro své vojenské hodnostáře. Toto nádvoří o rozloze 11 000 m² se pyšnilo 36 sloupy, z nichž každý měl impozantní 4m hlavici. Zdi nádvoří byly lemovány modře zbarvenými zdobnými vlysy se lvy a lučištníky.

Pátá kapitola popisuje, že se Ester postavila na „vnitřním nádvoří … naproti královskému domu“ (1. verš). Bylo odkryto vnitřní nádvoří, které se nachází přímo naproti Xerxovu trůnnímu sálu a komnatám. Xerxés je někdy vyobrazen s velkým žezlem, které zde figuruje v příběhu.

Větší nádvoří se nachází hned u východního vstupu do paláce. Toto nádvoří je shodné s místem popsaným v Ester 6,4: „Na vnější nádvoří královského domu vešel Haman říci králi, aby Mordokaje pověsili na kůl, který pro něho připravil.“

Prominentní Židé v Perské říši

Je zajímavé, že v záznamech z Perské říše se nevyskytují Židé v prominentním postavení, dokud na scénu nevstoupí královna Ester a její bratranec Mordokaj. Za vlády pozdějších panovníků už vidíme Židy, kteří obsadili významné posty. Ale máme nějaký důkaz o Mordokajovi samotném?

Prof. David Howard ml. shrnuje důkazy o něm takto: „V roce 1904 byla objevena tabulka, na níž je uvedeno jméno Marduka coby vysoký perský úředník v prvních letech Xerxovy vlády, což odpovídá době Mordokajově. V posledních letech bylo objeveno více než 30 textů se jménem Marduka (nebo Marduku), které odkazují až na čtyři různé osoby, z nichž jednou mohl klidně být i biblický Mordokaj.“

Proč chybí Ester v Kurmánu?

Zbývá ještě otázka, kdy byla kniha Ester sepsána. Skeptici se kloní k pozdnímu datování, mj. proto, kniha Ester jako jediná ze SZ kánonu chybí mezi Svitky od Mrtvého moře. Vedle toho odkazují na strohý jazyk knihy, který neobsahuje jedinou zmínku o Bohu. Skeptici běžně označují Ester za klasické řecké dílo – ale jak poznamenává Sarbanání: ačkoli nese určitou podobnost s antickými autory, nejsou v textu žádná řecká slova, ale naopak mnoho staroperských a aramejských výrazů. Proto se zdá, že autor knihy Ester měl přístup k pramenům přímo souvisejícím s Perskou říší. Podobně hodnotí jazyk knihy i Craig Davis jako „spíše klasickou biblickou hebrejštinu“ a dochází k závěru, že „nejpravděpodobnější datum vzniku knihy Ester je kolem roku 430 př. n. l.“ Dodává, že „to by také odpovídalo Iosephovu tvrzení, že po Artaxerxovi, jehož vláda skončila v roce 424 př. n. l., nebyly už napsány žádné starozákonní knihy“.

Pokud jde o Kumránské svitky, neobsahují sice Ester, ale zato dva apokryfní svitky naznačují, že jejich autoři tuto knihu dobře znali. Apokryf 1QapGen vypráví o pobytu Abrahama a Sáry na faraonově dvoře jazykem, který se pozoruhodně podobá příběhu Ester a Mordokaje na Achašvérošově dvoře. J. Finkel, který svitek prozkoumal, ho považuje za zřejmý důkaz, že už existovala kniha Ester a autor z ní čerpal. Druhý svitek 4QprEsth tvoří fragmenty apokryfního příběhu odehrávajícího se v perském období, který se jazykově podobá knize Ester.

Smyšlená fraška?

Zdá se, že tento neuvěřitelný příběh obsahuje mnoho historických detailů. Christopher Eames se zamýšlí nad jeho paralelou s holocaustem v 20. století: Budou historici za 2500 let považovat dramatické události židovských dějin v uplynulém století za „frašku“, „trpkou ironii“, absolutně „přehnané“ – a za „smyšlené“?

Zdroje

• Why do some scholars say the Book of Esther is fiction?, Quora
• Xerxés I., Wikipedie
• Christopher Eames: The Book of Esther: Fact or Fiction?, Let the Stones Speak 7–8/2024 Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Nicholas Irwin: Harmonizing Persian History and the Bible, Let the Stones Speak 7–8/2024 Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Christopher Eames: Esther in the Dead Sea Scrolls?, Let the Stones Speak 7–8/2024 Armstrong Institute of Biblical Archaeology

Přečteno 34-krát