Babylonský exil: reset židovského národa
Babylonské zajetí bylo pro židovský národ formativním obdobím. Mnoho národů se po vystěhování do exilu asimilovalo a vytratilo z dějin. Avšak v bibli se píše, že Židům v zajetí dodávala naději proroctví o návratu do vlasti. Existují o tom nějaké důkazy?
Pád Jeruzaléma
Židé, tedy vlastně izraelské kmeny, které obývaly Judsko, byli vystěhováni do Babylona v několika fázích. Nejdřív odvedl Nebúkadnesar II. do Babylona elitu s králem Jójakínem někdy v roce 598 př. n. l. a ustanovil králem Sidkijáše. Nicméně kvůli Sidkijášově vzpouře byl později Jeruzalém obléhán, a roku 586 př. n. l. dobyt a vypálen; Babyloňané odvedli do zajetí zbytek obyvatelstva a zanechali jen chudinu, aby obdělávala zem.
… když se ve městě rozmohl hlad a lid země neměl chléb, hradby města byly prolomeny. Všichni bojovníci v noci vyšli bránou mezi dvěma hradbami u královské zahrady, přestože Chaldejci byli ze všech stran kolem města. Potom šli směrem k Arabě. Chaldejské vojsko pronásledovalo krále a dostihlo ho na jerišských pustinách… přišel do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže a otrok babylonského krále. Spálil Hospodinův dům i královský palác, všechny jeruzalémské domy, každý velký dům spálil ohněm. Celé chaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, strhlo hradby kolem Jeruzaléma.
2. Královská 25,3–5.8–10
U řek babylonských – tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón. Své lyry jsme tam věšeli na topoly, neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní! Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?
Žalm 137,1–4
Jeremjášův dopis
Prorok Jeremjáš, který žil v těchto pohnutých časech, předpověděl pád Jeruzaléma. Když byla judská elita odvedena do zajetí, napsal jim dopis:
Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, které jsem odvedl z Jeruzaléma do Babylona: Stavějte domy a bydlete v nich. Vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy a ploďte syny i dcery. Berte pro své syny ženy a své dcery vydávejte za muže, aby rodily syny i dcery; množte se tam a ať vás neubývá. Hledejte pokoj města, do kterého jsem vás odvedl a modlete se za něj k Hospodinu, protože v jeho pokoji budete mít pokoj.
Jeremjáš 29,4–7
Jeremjášův dopis je pozoruhodný tím, že slibuje židovské komunitě v Babylonu prosperitu, a navíc i návrat z exilu. O osudu Židů v Babyloně vypovídají hliněné tabulky nalezné v Iráku.
Tabulky z města Juda
V roce 2014 vydaly Laurie E. Pearceová a Cornelia Wunschová rozbor více než 100 klínopisných tabulek, které patří do soukromé sbírky Davida Sofera. I když není známo přesné místo jejich nálezu, odborníci nepochybují o jejich pravosti. Tabulky napsané klínopisem vrhají světlo na život židovské diaspory v Babyloně.
Nejstarší dokumenty pocházejí z roku 572 př. n. l., tedy pouhých 26 let poté, co Jeremjáš napsal vyhnancům. Poslední text ve sbírce je datován do roku 477 př. n. l., kdy se Ester stala perskou královnou. Více než polovina tabulek (celkem 54) patří k soukromému archivu Achíkama, který shodou okolností pocházel z místa se sugestivním názvem Al-Jahudu neboli město Juda.
Nagtegaal o sbírce píše: „Přestože přesná poloha města Juda není známa, obecně se má za to, že se nacházelo v oblasti Nippuru, asi 100 km jihovýchodně od Babylonu. Je tedy významné, že necelá dvě desetiletí po zničení chrámu existují mimo Bibli textové důkazy o dobře zavedené židovské komunitě na předměstí Babylonu.“
Podle odbornice na babylonské dějiny dr. Kathleen Abrahamové jsou tabulky ukázkou „každodenních činností, které vykonávali judští vyhnanci a jejich potomci, například obdělávání půdy přidělené babylonským králem výměnou za vojenskou službu mezi lučištníky, placení daní nebo vyřizování dědických záležitostí v rodině“. Fakt, že Židé žili ve své komunitě a dokud platili daně, těšili se relativní svobodě, poukazuje na rozdíl mezi jednáním se zajatci u Babyloňanů a u Asyřanů.
Co napovídají jména vyhnanců
Nagtegaal píše: „Jména obyvatel města Juda jsou pozoruhodná také proto, že nám vypovídají o etnické identitě obyvatel a míře asimilace s babylónskou kulturou. Je zde vysoká koncentrace jmen zahrnujících „ja“, „jahú“ a „jama“ – teoforické prvky spojené s Božím jménem JHVH.“
Na tabulce č. 10 se dokonce kromě klínopisu vyskytuje podpis dlužníka Šelemjáše paleohebrejským písmem. Podle historika Jeana-Philippa Delorma je to „jediný důkaz o používání tohoto písma mimo území Izraele“. Z 313 osob zmíněných na tabulkách města Juda nese 38 % jména jahvistická (zatímco 43 % jména babylonská). Podle Delorma je to výjimečné. Tak velké procento jmen z jediné cizokrajné etnické skupiny „nebylo nikdy pozorováno u žádného jiného etnického společenství žijícího v Babylonii“.
Zajímavé je, že zřetelný příbytek jahvistických jmen najdeme na tabulkách Al-Jahudu, které jsou datovány do let 552–532 př. n. l., tedy těsně před koncem 70 let exilu, jak prorokoval Jeremjáš. „Vrchol popularity jahvistických jmen u obyvatel Al-Jahudu se časově shoduje se vznikajícím hnutím národního obrození, které podporovalo návrat do izraelské země v pozdním novobabylonském a raném achaimenovském období,“ napsal Delorme.
Neboť toto praví Hospodin: Až se pro Babylon naplní sedmdesát let, postarám se o vás a naplním na vás své dobré slovo o tom, že vás navrátím na toto místo. Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději.
Jeremjáš 29,10–12
Konec Davidova rodu?
Dobytí Jeruzaléma a zničení chrámu bylo pro Židy velkou ranou, navíc se však zdálo, že je to konec Davidova rodu. Nebúkadnesar totiž popravil Sidkijášovy syny, velekněží a šlechtu. Jako by Bůh zrušil smlouvu s Davidovým rodem, který měl vládnout věčně:
Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného. Opustil jsi smlouvu svého otroka, jeho korunu jsi znesvětil, pohodil na zem. Pobořils všechny jeho zdi, jeho pevnosti jsi proměnil v trosky. Plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům. Vyvýšils pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele, ano otupils i ostří jeho meče a v bitvě jsi ho nepodepřel. Zbavil jsi ho lesku a jeho trůn jsi svrhl na zem. Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou…
Žalm 89,39–46
Nicméně na konci 2. Knihy královské je po zničení Jeruzaléma záblesk naděje:
V třicátém sedmém roce vyhnanství judského krále Jójakína, ve dvanáctém měsíci, dvacátého sedmého dne toho měsíce se stalo, že babylonský král Evíl-merodak v roce, kdy se stal králem, omilostnil judského krále Jójakína a propustil ho z věznice.
2. Královská 25,27
Tato pasáž byla potvrzena nálezem babylonské klínopisné tabulky, která uvádí výčet dávek přidělených stolovníkům u králova stolu. Mezi nimi zmiňuje judského krále Jekonjáše (Jójakína) a babylonské zajetí. Babylonské záznamy uvádějí, že Amel-Marduk nastoupil na trůn v říjnu roku 562 př. n. l.
Návrat do vlasti a Ezdrášova reforma
Z knihy Ezdráš se dozvídáme, že po Kýrově ediktu roku 538 př. n. l. se Židé směli vrátit do své vlasti. V jejich čele přišel do Jeruzaléma Zerubábel, vnuk krále Jójakína. Dal se hned do budování chrámu, které se kvůli stížnostem protivníků u perského dvora protáhlo na 22 let. Zerubábelův rod pokračuje v Novém zákoně až k Mesiášovi, tj. k Ježíši Kristu.
Prvního dne sedmého měsíce kněz Ezdráš přinesl zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět tomu, co slyší, a četl z něho na náměstí, které bylo před Vodní bránou od svítání až do poledne před muži, ženami a těmi, kteří byli schopni rozumět; všechen lid pozorně naslouchal knize zákona.
Nehemjáš 8,2–3
V Izraeli tradičně byla vysoká gramotnost. (Například nápis z hrobky z 8. století př. n. l. předpokládá, že číst uměli i vykradači hrobů: „Není tu zlato ani stříbro. Proklet buď ten, kdo to otevře!“) Zákoník Ezdráš se postaral o to, aby židovský národ znovu dodržoval Tóru, ale nejen to. Šlo mu o zpřístupnění gramotnosti a znalosti rodné hebrejštiny všem. Zavedl proto pravidlo, že každý Žid a Židovka si má třikrát týdně číst Tóru: v pondělí, čtvrtek a sobotu.
K tomuto účelu se začali stavět synagogy. Ve věnování zachovaném v troskách jedné z nejstarších známých synagog z období Druhého chrámu vysvětluje nějaký Theodotus, že synagogu vybudovali „k četbě Tóry a studiu přikázání“. Ezdráš se tedy zasloužil o to, že jsou Židé známi jako „lid Knihy“.
Zdroje
- Brent Nagtegaal: Evidence of Jews in Babylon?, Let The Stones Speak 6–7/2024, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
- Jeconiah, Wikipedia
Přečteno 16-krát