Kam se poděly ztracené izraelské kmeny?

Bible předpovídá, že se rozptýlení židé vrátí do Zaslíbené země. Od vzniku státu Izrael vykonaly alíju už miliony židů a přestěhovaly se do Izraele. Ve Starém zákoně prostřednictvím proroků Bůh zaslíbil návrat nejen Židů – tedy příslušníků kmenů Juda, Benjamín a Lévi – ale celého Izraele: např. Ezechiel jmenovitě uvádí Efrajima. Zdá se, že vyvrcholení Božího plánu s Izraelem bude mnohem dramatičtější a barvitější. Ale žijí ještě někde „ztracené kmeny“?

Asyrský král odvedl Izraelce do Asýrie a přivedl je do Chalachu a k řece Chabóru v Gózanu a do měst médských, protože neuposlechli Hospodina, svého Boha, ale přestoupili jeho smlouvu a všechno, co přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, neposlouchali a neplnili to.

2.Královská 18,11–12
mapa Blízkého východu
Asyrské zajetí severoizraelských kmenů. Zdroj: Wikimedia Commons

Mezi léty 733 a 722 př. Kr. odvedli asyrští králové severní kmeny v několika vlnách do Asýrie. Nejdřív kmen Naftalí spolu s obyvateli Gileádu deportoval Tiglat-Pilesar III. (2Kr 15,29). Potom dobyl Samaří Salmanasar V. a obyvatelstvo odvedl do médských měst (2Kr 18,11). Nicméně ještě v době judského krále Chizkijáše čteme o pozůstalých Izraelitech (2Pa 30,1). Z nástěnných reliéfů v Ninive víme, že do zajetí odcházely celé rodiny. Podle prof. Barucha Helperna přešla do asyrské armády celá elitní jednotka samařských vozatajů. Dr. Rivka Gonenová uvádí, že poslední doložitelnou historickou stopu po „ztracených kmenech“ (před dobytím Jeruzaléma) lze nalézt v asyrských textech z 5. stol. př. Kr. – zmínku o lidech z okolí řeky Chábór v Sýrii s hebrejskými jmény. Zbytek jsou podle ní spekulace, které se snaží vyplnit mezeru vzniklou díky proroctvím v bibli.

Existují etnika prokazatelně spojené s Izraelem?

Když jsem se začal pídit po „ztracených kmenech“, setkal jsem se s nejrůznějšími bizarními tvrzeními. Přesto však existuje řada skupin, které svoje tvrzení mají čím podložit. I když se vzhledem neliší od svých krajanů – černoši, asiati – u většiny z nich najdeme některé starozákonní obyčeje, jako je slavení pesachu, kašrut (čistá strava), modlitební šály, nebo pečení macesu.

Dokument kanadského režiséra Simcha Jacobovici mapující Ztracené kmeny

Nejznámější je příklad etiopských Falašů, zvaných Beta Izrael, z nichž většina byla v 80. a 90. letech přesídlena prostřednictvím leteckého mostu do Izraele poté, co byli vrchním rabinátem uznáni za potomky kmene Dan. Podle jejich tradice uprchli Danovci z obavy před občanskou válkou mezi domem Jarobeámovým a Rechabeámovým do Egypta a oni jsou jejich potomky.

Indičtí Židé

Takových skupin je ovšem daleko víc. Kóčinští Židé v jižní Indii podle dostupných historických pramenů žili na Malábarském pobřeží Indického oceánu od pádu Jeruzaléma na konci 1. století, ale podle některých tvrzení sahají jejich kořeny až do dob krále Šalomouna. Zachovali si svou judaistickou tradici, včetně knih – Mojžíše a Proroků. V drtivé většině se už vrátili do Izraele.

V Indii jsou i další zajímavé skupiny. Například Bene Israel v Bombaji (Mumbaí). Považují se za potomky áronovských kněží, kteří v 1. století ztroskotali u pobřeží jižně od Bombaje. Když se mezi ně dostal v 18. století židovský kupec, všiml si jejich tradic a toho, že důsledně dodržují kašrut. Přivedl k nim rabíny, aby obnovili judaistickou tradici. Nyní se jich většina přestěhovala do Izraele. Je zajímavé, že bombajští židé mají silnou folklórní tradici spojenou s prorokem Elijášem. Věří, že byl vzat do nebe z jedné místní skály.

Bnej Menaše

Ve státech Manipur a Mizoram, na pomezí severovýchodní Indie a Myanmaru (Barmy) žijí národy známé pod jmény Čin, Kuki nebo Mizó. Některé kmeny si zachovali řadu judaistických tradic a svátků, spojených s narozením, s pohřebními a svatebními obřady. Zajímavé je i jejich pojmenování Boha, Šilova, které vzniklo spojením slov Šílo a Jehova. Podle jejich ústního podání jsou potomky Manmási, tj. Manasesa.

barevná vlajka s Davidovou hvězdou
Vlajka Bnej Menaše. Zdroj: Public domain.

Před 27 staletími byli vzati do asyrského zajetí. Poté byli za vlády Alexandra Velkého deportování do Afghánistánu, kde se nemohli usadit a vydali se na východ. Nakonec se usadili ve třetím století př. Kr. v Číně. Byli však vystaveni krutému pronásledování a skrývali se po dvě generace v jeskyni Sinlung. Celou tu dobu si uchovali svitek Tóry. Nakonec se rozhodli z Číny odejít a dostali se přes Thajsko do pohoří Čin v Myanmaru. V 18. století se rozšířili do severovýchodní Indie. Když mezi nimi v 19. století působili misionáři, většina z nich se stala křesťany (podobně jako sousední Kajčinové v Myanmaru). Jejich písemné prameny však byly zničeny. Od 50. let dvacátého století se pod vlivem prorockých vjemů a četby bible začaly vracet k svému židovskému dědictví. Těch, kteří si osvojili mesiánské židovství, jsou necelé dva miliony, a asi deset tisíc se jich přijalo ortodoxní judaismus, aby mohli vykonat alíju. Z nich většina už emigrovala do Izraele. Rabi Eliyahu Avichail je pojmenoval Bnej Menaše, protože se považují za potomky z kmene Manases.

Bucharští Židé nejsou z kmene Juda

Ve střední Asii je starobylá komunita Bucharských Židů. Bydleli v uzbeckých městech Buchara a Samarkand na Hedvábné stezce. Když se s touto komunitou setkávali židé, její příslušníci se prohlašovali za Isroil. Je mezi nimi běžně rozšířeno příjmení Isacharov. Už ve 12. století se o nich zmínil ve svých cestopisech židovský cestovatel Benjamín z Tudely. Podle jeho slov patřili k potomkům zajatců asyrského krále Salmanasara z kmenů Dan, Zabulón, Ašer a Neftalí, kteří sídlili v Nišápuru u řeky Gózan. V 5.–8. století n.l. toto území ovládala říše Heftalitů, jejichž jméno je dodnes záhadou. Někteří ho spojují s kmenem Neftalí, i když je to nepravděpodobné. Buchara i Samarkand byly významným působištěm nestoriánských křesťanů, což může být indicií existující židovské komunity. Z větší části Bucharští Židé vrátili do Izraele nebo emigrovali do zahraničí.

rodina s jarmulkami na hlavách zapaluje svícen
Bucharští židé v Tel Avivu slaví Chanuku. Zdroj: Government Press Office (Israel), CC BY-SA 3.0,

Jsou Paštuni potomky Izraele?

Velkou národnostní skupinou, která se hlásí k dědictví Izraele, jsou Paštuni (nebo Patháni) v Afghánistánu a Pákistánu, kde jich bydlí asi 57 milionů. Jsou muslimy, ale pokud se šaríja dostane do sporu s kmenovou tradicí paštúnwálí, drží se své tradice. K ní patří řada Mojžíšových ustanovení, například msta ve smyslu oko za oko, pohostinnost a ochrana pocestných (byť i nepřátel), ochrana cti ženy, útočiště před krevním mstitelem, levirátní manželství aj. Řada obyčejů vykazuje příbuznost s judaismem, jako obřízka, obětování beránka nebo zapalování olejových lamp v pátek večer. O jejich spojitosti s Izraelem bylo za posledních 1000 let napsáno mnoho, jak židy, tak muslimy a křesťany. I když etnicky a jazykově patří mezi íránské kmeny, mnozí se označují za Bani Israel, syny Izraele.

V dokumentu Quest for the Lost Tribes uvádí režisér Simcha Jacobovici některá jména kmenů, odpovídajících bibli: Rabání, Levání, Šenwárí, Gadún, Afrídí, Wazírí (Rúben, Lévi, Šimeon, Gád, Efraim, nazírové a existují i synové Josefovi – Júsufzaj). Znají biblické příběhy o Jákobovi a Ezauovi, Mojžíšovi, bojích s Amálekovci a Kenaanci, Arše smlouvy, volbě Saula za krále. Podle legendy jsou dědici Saulova potomka Afghána. Někteří dávají do souvislosti místní názvy v okolí Chajbarského průsmyku s toponymy v 2Kr 18,11, například řeka Gózan je starověký název pro Amu Darju, která patří k hlavním afghánským tokům. Další indicií paradoxně jsou buddhistické kamenné sloupy se zákoníkem krále Ašóky. V Kandaháru se totiž zachovaly takové, které nejsou napsané písmem brahmí, ale aramejsky. Kromě synů Izraele jsou mezi Paštuny i lidé, kteří se považují za potomky Asyřanů.

rodiče s 11 dětmi
Paštunská rodina v afghánském Kábulu. Zdroj: Wikimedia Commons

V článku z Jerusalem Post z února 2018 jsem četl o iniciativě iTribe, která pomáhá vzniku online kontaktů mezi Izraelci a Paštuny. Paštunští starší mají obavy z islamizace svého národa a chtějí prý mladé generaci ukázat její pravé kořeny.

Výzkum nedává definitivní odpovědi

Skupin, které se hlásí k příbuznosti s Izraelity, je mnoho a jsou po celém světě. Nezmínil jsem například severoamerické Čerokíje, jihoafrické Lemby a západoafrické Igbo, starobylou komunitu lévijských kněží na tuniském ostrově Džerba, nebo indické Bene Efraim a Banu Israil. Některé čítají desítky tisíc, jiné miliony. V porovnání s celosvětovou populací židů a lidí s židovskými kořeny, jež čítá 23,7 milionů (z toho 6,7 milionu v Izraeli), jsou to velká čísla.

Díky genetickému výzkumu je možné příbuznost s Židy zkoumat, avšak nezvratný důkaz genetika nepřinese. Odhalí původ předků, ale i kdyby to byl Blízký Východ, nemusí se jednat právě o Izraelity. To ilustruje příklad jihoafrického kmene Lemba, který se považuje za potomky Šalomounových námořníků z výpravy do Ofíru. Mezi příslušníky jejich kněžské kasty se určitý genový marker, který zdědili od svého předka žijícího před 3 000 lety, vyskytuje častěji než u kohanim, tj. potomků Árona. Genetici však pouze konstatují, že předkové Lembů nebyli z Afriky, ale z jižní Arábie. Jak je vidět, přesný přehled o ztracených synech Izraele má skutečně jen Bůh sám.

Zdroje

Přečteno 275-krát