Komenský v poryvech své doby i nadčasový

J. A. Komenský (28. 3. 1592 – 15. 11. 1670)

Ve staré Britannice, nejslavnější encyklopedii na světě, jsou zmiňováni jen tři Češi: Hus, Komenský a Masaryk. Určitě by si jich to zasloužilo víc, ale tito tři opravdu zasáhli do osudu celého světa. V minulém století to byli tři nedotknutelní svatí české liberální společnosti. Vítám, že předloňské 350. výročí smrti Jana Amose Komenského bylo příležitostí ke spravedlivějšímu, střízlivějšímu pohledu na jeho osobnost.

Tragický osud

Pomineme na tomto místě jeho rozervaný život sirotka, vyhnance a kočovníka, muže, který pochoval dvě manželky a několik svých dětí. Každý spisovatel a vědecký pracovník s ním musí soucítit, pokud jde o zničení jeho rukopisů při požáru Lešna v roce 1656 (například dokončovaného česko-latinského slovníku). To, co v životě prožíval, si jen těžko dokážeme představit. Jeho bolest plynula nejen z toho, čím musel projít osobně, ale i z utrpení jeho milovaných Českých zemí, národa, církve (Jednoty bratrské), farníků a přátel.

Zájem o vědu

Přelom 16. a 17. století byl obdobím syntézy, hledáním podstaty světa už s využitím vědeckých poznatků. Druhé takové období začalo koncem 18. století. Zatímco paradigmata, která vznikala před 250 lety, určují myšlení západní kultury dodnes, ideje z doby před více než 400 lety vyšuměly a dají se oprášit jen těžko. Komenský podobně jako řada dalších myslitelů jeho doby (třeba Francis Bacon nebo Giordano Bruno) byl posedlý objevováním principů, na kterých stojí svět. Komenský víc než ti dva zmínění vycházel z křesťanství a z Bible, ale dokázal vstřebávat i esoterické a vědecké podněty (obojí bylo tehdy často propojené). To byl stavební materiál pro jeho Pansofii, která dnes působí anachronicky a utopicky. Pozoruhodné je, že Komenský ve svých myšleních pouze neteoretizoval, ale směřoval k nápravě světa, i když šlo často jen o zbožná přání. Věc pojímal tak, aby vše fungovalo na základě lidského úsilí a snažení.

Jeho působení jako duchovního

Je dobře známo, že Komenský byl posledním biskupem Jednoty bratrské, který působil v její vlasti, ale o konkrétní práci Komenského ve sboru ve Fulneku mnoho nevíme, protože vše převálcovala protireformace. Známe ale knížku, kterou pro své německé „farníky“ napsal v emigraci. „Prapůvodní křesťanské katolické náboženství“ je souborem věrouky, kterým chtěl členy svého sboru upevnit a povzbudit, když jako protestanti museli přejít do ilegality. Je úžasné, že sto let po Komenského vynuceném odchodu z fulneckého sboru vzniká právě mezi potomky jeho oveček hnutí Obnovené Jednoty bratrské.

Bludy falešných proroků

Stinnou stránkou Komenského teologického působení je jeho spolupráce s falešnými proroky, jejichž bludům věřil a jejichž proroctví prosazoval a šířil je i tiskem. Mocným lidem Evropy psal tento proslulý učenec dopisy, aby se podle těchto proroctví zařídili. To nelze omlouvat tím, že byla jiná doba. Už řada jeho současníků s Komenským nesouhlasila a kritizovala ho za to.

Přínos v pedagogice

Světovou proslulost si Komenský dobyl především jako zakladatel moderní pedagogiky. Z některých principů, které objevil, se vychází dodnes. Názornost, kdy žák s tím, co se vyučuje, udělá přímou zkušenost (příklady, procvičování), nepřetěžování žáků přemírou nových informací, ale naopak přizpůsobení tempa jejich možnostem chápání, důraz na sepětí teorie a praxe, na návaznost a propojování poznatků z různých oborů a předmětů, na to, že porozumění látce ušetří spoustu zbytečného drilu, inspirace přírodou, zapojení smyslového vnímání, nejen kognitivních oblastí, ilustrované učebnice, celoživotní vzdělávání, to je jen část z toho, co od Komenského převzala moderní pedagogika i kultura. Za tím vším ovšem stojí kristovská úcta k člověku, člověku už od dětského věku. Byly to právě školy Jednoty bratrské, kde se řada z těchto myšlenek katalyzovala a kde se s nimi Komenský setkával už jako žáček. Viděl dobré i špatné stránky bratrského školství a tvůrčím způsobem je zpracovával. Zde Komenský je a zůstane nadčasový.

Literární tvorba

Nesmíme zapomenout ještě na jednu oblast, kde Komenský dosáhl mistrovství a nadčasovosti. Je to literární tvorba. Miloval češtinu (i latinu), byl vynikajícím básníkem a prozaikem. Vzpomínám si, jak jsem v pětadvaceti letech, ještě jako nekřesťan, hltavě přes půlnoc do rána četl jeho Labyrint světa a ráj srdce. Ta kniha si mě nezapomenutelně podmanila svou literární krásou a pronikavým vystižením podstaty světa i lidského hledání směru a smyslu. Takových knih není mnoho. Řada děl autorů poctěných Nobelovou cenou zapadne jako meteor. Labyrint světa je stálicí na nebi světové literární tvorby.

Komenského odkaz

Labyrint světa ukazuje ke Kristu jako k někomu, s nímž se člověk může setkat, když se probírá zmatkem svého srdce. Osobní vztah s Bohem byl pro Jana Amose Komenského klíčový, bytostně určující. V něm nalezl sílu přečkat nepředstavitelně těžké momenty života. V rámci víry budoval své celoživotní dílo s cílem dát se Bohu k dispozici a být požehnáním pro druhé. Ovlivnil kulturu celého lidstva a jeho vliv působí ještě dnes. Ti, kteří dokážou jeho přínosy rozpoznat v dnešní pedagogice, je vítají, protože jsou užitečné, někdy ale zapomínají na celkový kontext Komenského myšlení a praxe, což byl svět Bible a víry v Krista. Z tohoto myšlení vycházela Komenského úcta a láska k dětem, zdroj jeho pedagogické geniality a novátorství. Nechtěl jim jen předávat poznatky a užitečné vzorce chování, ale přál si, aby jeho žáci zakotvili a zůstali zakotveni ve víře a na život se dívali z pozice Bible a věčnosti.

Ing. arch. Tomáš Dittrich je redaktorem Života víry.

Převzato se svolením z časopisu 2022/3, str. 24 (www.zivotviry.cz).

Přečteno 36-krát