Narození Krista: podle proroctví?

Příběh o narození Ježíše je oblíbeným námětem betlémů a vánočních koled. „Jenž prorokován jest“ – ale skutečně se Kristus Pán narodil podle proroctví? Existují důkazy?

Očekávání Mesiáše

Mesiáš (hebrejsky mašíach = pomazaný) v kontextu judaismu odkazuje na očekávaného krále z rodu Davidova, který – jak předpověděl prorok Izajáš – bude vládnout židovskému národu během mesiášského věku. Izajášovo proroctví o Mesiáši z 8. století př. n. l. se mj. zachovalo na Velkém Izajášově svitku z Kumránu, jenž se datuje cca 125 př. n. l. V bibli je řada eschatologicky laděných textů, které popisují budoucí vládu Mesiáše, i když v nich tento titul nefiguruje. 

A milosrdenstvím bude upevněn trůn a usedne na něj ve stanu Davidově v pravdě ten, kdo bude soudit podle práva a vyhledávat je a bude zběhlý ve spravedlnosti.

Izajáš 16,5

Judaismus neměl v době Druhého chrámu o Mesiáši žádnou jednotnou představu. Na základě toho, jak popisuje mesiáše prorok Daniel, většina Židů zpočátku „očekávala nejasně definovanou nebeskou postavu“. V židovském pojetí šlo především o politickou rovinu působení Mesiáše: má bojovat proti Božím nepřátelům a sjednotit Izrael pod vládou Hospodina. Vývoj židovské eschatologie byl završen až ve 2. stol. n. l. Kromě potřeby vymezit se vůči křesťanství a islámu šlo i o preventivní opatření namířené proti falešným mesiášům a prorokům. Rabíni rozlišovali mezi obdobím „dnů Mesiáše“ a „světem, jenž přijde“. Dny Mesiáše označují dobu, po kterou bude na zemi působit Mesiáš, který jako smrtelný člověk má ale zemřít; po jeho smrti se svět promění a nastane dlouho očekávaný „svět, jenž přijde“.

Ježíš, syn Davidův?

V novozákonních příbězích je synem Davidovým nazýván Ježíš Kristus. Přídomek Kristus (řecky christos = pomazaný) je vlastně řeckým překladem titulu Mesiáš. V Ježíšově původu je však jeden háček. Prorok Jeremjáš pronesl kletbu nad posledním judským králem Jójakínem:

Toto praví Hospodin: Zapište tohoto muže jako bezdětného, jako muže, který ve svých dnech neuspěje, neboť nikdo z jeho potomstva neuspěje, aby seděl na Davidově trůnu a znovu vládl nad Judou!

Jeremjáš 22,30

Pokud by Josef byl Ježíšovým biologickým otcem, neměl by se Ježíš právo prohlašovat za Mesiáše, protože by se na něj bylo toto prokletí vztahovalo. Křesťané ovšem věří, že k početí Ježíše došlo nadpřirozeným způsobem, jak to vypráví Nový zákon. Ten uvádí dva rodokmeny Ježíše, které se navzájem liší v několika částech. Například v tom, kdo byl předkem Zerubábela, který stál v čele Židů při návratu z babylonského exilu. Zatímco Matouš uvádí výše zmíněného Jójakína, Lukáš uvádí Nériho z rodu Davidova syna Nátana.

Richard Challoner interpretoval rozdíl v rodokmenech tak, že se jeden týká biologického potomka a druhý potomka z levirátního manželství. Podle tohoto pojetí mohl být Josef biologickým potomkem Jójakína, ale v rámci židovského práva byl počítán mezi potomstvo Nériho. Podobně vysvětlil církevní otec Julius Africanus i odchylku mezi rodovými liniemi vedoucími k Josefovi: jeho biologickým otcem byl Jákob, ale počítal se k potomstvu Heliho.

Mudrci z Východu

Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma a říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, když vycházela, a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. Shromáždil všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

Matouš 2,1–4

U Matouše čteme o mudrcích, kteří přišli do Jeruzaléma poklonit se nově narozenému králi. Podnět jim k tomu dala hvězda. Ašak zjistili, že se Mesiáš má narodit v Betlémě, a proto se vydali tam a nalezli malého Ježíše. K Herodovi se už nevrátili, a tak ve své ješitnosti nechal pro jistotu vyvraždit všechny betlémské chlapce ve věku do dvou let „podle času, který vyzvěděl od mágů“. Předtím však rodiče malého Ježíše vzali a utekli s ním do Egypta.

Z textu nevíme, kolik mudrců bylo, ani nic bližšího, odkud přišli. Až později vznikla tradice, že to byli králové Kašpar, Melichar a Baltazar (podle tří darů, které přinesli). Samotné použité řecké slovo mágos je odvozeno ze staroperského a babylónského maguš a odkazuje na kastu kněží zoroastrismu, kteří v rámci svého náboženství věnovali také zvláštní pozornost hvězdám, výpočtům nebeských úkazů a astrologii.

Není jistě bez zajímavosti ani hypotéza, že jedním z mudrců byl hlavní čínský astrolog na dvoře dynastie Chan jménem Liou Šang, který působil v době Ježíšova narození. Vytratil se kamsi na víc než dva roky poté, co byla objevena „královská“ hvězda. Čínská astronomie tehdy byla na vysoké úrovni a zabývala se i hledáním hvězd, které měly zvěstovat narození krále. Hedvábnou stezkou by Liouvi cesta na Západ trvala jeden až dva roky, což se shoduje s údajem v příběhu. Pokud dostal od císaře svolení vydat se na cestu, je pravděpodobné, že měl k dispozici nejlepší koně a velbloudy a coby vysoký úředník měl nárok na vojenský doprovod. Ještě v 8. století tvrdil nestoriánský duchovní, že „mudrci, kteří se vrátili z Betléma, přinesli první zprávu o Spasiteli do Číny“.

O působení křesťanů v Číně již v 1. století svědčí nálezy rytin na náhrobcích s biblickou tématikou, jejichž styl má paralely v Iráku a na Blízkém východě. Náhrobky ve stylu východní dynastie Chan, které jsou datovány do roku 86 n. l., se našly ve čtyřech městech provincie Ťiang-su. Jedním z nich je Sü-čou, kde jsou vystaveny v muzeu. Roku 2002 náhrobky zpopularizoval stálý člen Čínské křesťanské rady profesor Wang Wejfang.

Betlémská hvězda

Vidím ho, není to teď, sleduji ho, není to hned: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele…

Numeri 24,17–18

Betlémskou hvězdu jako nebeský úkaz se už pokusila interpretovat řada astronomů, počínaje Johanem Keplerem, s cílem určit rok Ježíšova narození. Mágové věřili, že hvězda ohlašuje narození krále a v bibli je jedno proroctví se stejným námětem. Vyslovil ho pohanský věštec Bileám, který byl pozván z Mezopotámie, aby proklel Izrael, ale nakonec nemohl jinak než mu žehnat. To se odehrálo v Mojžíšově době, ale nalezené texty z Jordánska dokazují, že se jeho věštby ještě dlouho těšily oblibě. Bileám svou věštbu pronesl v Bét-peóru v blízkosti Královské cesty, kterou právě mágové zřejmě přišli z Východu do Jeruzaléma. Římské milníky, které ji lemovaly, jsou tam dodnes.

Hvězdy na Blízkém východě byly symboly bohů a žezlo symbolem krále. Šlo tedy o předpověď, že se v Izraeli narodí král božského původu? Středověké rabínské výklady Bileámovo proroctví vztahují na krále Davida, ale je možné, že se v Ježíšově době tato předpověď spojovala očekávaným Mesiášem. Nejstarší zachovaný text Bileámova proroctví pochází z Kumránských svitků a datuje se do roku 125 př. n. l. Hvězda se stala křesťanským symbolem Krista.

Proč Betlém?

A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných.

Micheáš 5,1

Hebrejský text s Micheášovým proroctvím z 8. století př. n. l. byl rovněž nalezen v Kumránu na svitku 4Q81 a, jak uvádí Joel Kramer, datuje se do roku 100 př. n. l. Matouš výslovně uvádí, že velekněží a zákoníci citovali Herodovi toto proroctví, když vyzvídal, kde se má Mesiáš narodit.

Tradiční místo narození Ježíše v Betlémě označuje Chrám narození Páně, postavený nad jeskyněmi, které byly prokazatelně využívány v 1. století n. l. Podle tradice šlo o chlév, kde našel Josef s Marií nocleh. Tuto tradici starou 2000 let akceptují jako autentickou i sekulární vědci, např. izraelský archeolog dr. Gabriel Barkay.

Závěr

Jak vidíme, biblické vyprávění o narození Ježíše a naplnění dávných proroctví má pevný historický základ a oporu ve spisech SZ proroků, které prokazatelně existovaly ještě před jeho narozením. Proto mohl později apoštol Pavel svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, „pobuřovat Židy, kteří bydleli v Damašku“.

Zdroje

• Mesiáš, Wikipedie
• Genealogy of Jesus, Wikipedia
• Jeconiah, Wikipedia
• Tři králové, Wikipedie
• Paul Hattaway: Zpět do Jeruzaléma, Křesťanský život 2006
• Not Without Witness – Excerpts from our new „Shaanxi“ book, Asia Harvest
• Liu Xiang, Wikipedia
• Weifan Wang: Tombstone Carvings from AD 86 – Did Christianity Reach China in the First Century?, Lyon Catholic University

Přečteno 19-krát