Kde je Ježíšův hrob?

Podle křesťanské tradice bylo místo Ježíšova prázdného hrobu známo už od NZ doby. Avšak počínaje 19. stoletím se začala šířit tvrzení, že Ježíšův hrob musíme hledat jinde. Co k tomu mohou říct odborníci?

Chrám Božího hrobu

Přinejmenším od 4. století měli křesťanští poutníci v této otázce jasno: Ježíšův hrob ležel pod Chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě. Původně tuto baziliku založil první křesťanský císař Konstantin, o němž bude řeč níže. Podle historických pramenů však toto místo uctívali křesťané už od počátku křesťanství. Jejich přítomnost v Jeruzalémě přerušila Židovská válka v letech 66–70, která vedla ke zničení Jeruzaléma jako takového. Vytrvalá a jednoznačná tradice umístění Ježíšova hrobu je tak přesvědčivá, že ji berou vážně historici a archeologové jako dr. Gabriel Barkay.

Archeologické nálezy

Podle Barkaye bylo při vykopávkách v Chrámu Božího hrobu zjištěno, že zde v 1. století n. l. byl hřbitov pro bohatší společenské vrstvy. Poslední vykopávky byly provedeny roku 2022 v rámci rekonstrukce chrámu. Povolení k archeologickému výzkumu pod podlahou kostela udělily všechny tři náboženské komunity, které kostel spravují: pravoslavný patriarchát, františkánská kustodie Svaté země a arménský patriarchát.

Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko.

Jan 19,40–42

Vykopávky řídila profesorka Francesca Romana Stasolla z římské univerzity Sapienza. Vrstvy objevené pod budovou odhalují dlouhou a složitou minulost. Patří k ní i pozůstatky lomu z doby železné. Později byl prostor znovu využit pro zemědělské účely, jak dosvědčují nízké kamenné zídky okolo obdělávaných polí. Vykopané vzorky půdy odhalily stopy po olivovnících a vinné révě, které botanici identifikovali mj. na základě pylové analýzy. Archeologové rovněž našli keramiku, olejové lampy a pohřebiště, které zmínil dr. Barkay.

Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována venku za táborem. Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví posvětil lid, trpěl venku za branou.

Židům 13,11–12

Odborníci se shodují v tom, že Chrám Božího hrobu byl v Ježíšově době venku za hradbami města. Zanedlouho však – za vlády Heroda Agrippy – město bylo rozšířeno o tvz. Třetí hradbu, čímž se Ježíšův hrob ocitl do nové čtvrti, a proto neunikl ani zkáze města v roce 70 n. l.

Ježíšův pohřeb

Když nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát rozkázal, aby mu [to tělo] vydali. Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna a položil [je] do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu do hrobky přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu.

Matouš 27,57–61

V první fázi pohřbu bylo tělo zabaleno do plátěného pohřebního roucha a asi rok ponecháno na kamenné lavici nebo ve výklenku vytesaném do skály, dokud se měkké tkáně nerozložily. K tomu se hodil nově vytesaný hrob, jak je popsán v evangeliích. Dva takové výklenky jsou v kapli Josefa z Arimatie v chrámu. Později byly kosti sesbírány a uloženy do schránky zvané osuárium neboli kostnice k poslednímu odpočinku.

V roce 1990 byla v hrobce na jeruzalémském předměstí Talpiot objeveno významné vápencové osuárium z 1. století. Na něm byl aramejský nápis Jehosef bar Qafa, což je pravděpodobně odkaz na saduceje Josefa Kaifáše, velekněze, který předsedal Ježíšovu zatčení a soudu.

Konstantinovy vykopávky

Podle vyprávění církevních historiků Eusebia a Jeronýma ze 4. století byl Ježíšův hrob po pádu Jeruzaléma záměrně znesvěcen císařem Hadriánem. Ten na troskách Jeruzaléma vybudoval okolo roku 130 římské město Aelia Capitolina. Pro hlavní chrám zasvěcený Jupiterovi si vybral právě poutní místo Ježíšova hrobu, aby ho znesvětil a zvěst o vzkříšení upadla v zapomnění. Podle Eusebia byl před započetím stavby hrob volně přístupný, ale Hadrián nechal hrob zasypat a zastavět kamennou plošinou, na které vztyčil chrám Jupiterovi. Socha Jupitera označovala místo, pod nímž byl Kristův hrob.

Eusebius dále vypráví, jak po 300 letech císař Konstantin vydal nařízení, aby byl Jupiterův chrám zbořen a srovnán se zemí. Císař dal také pokyn k prvním vykopávkám zaznamenaným v historii, při nichž byla znovu objevena jeskyně, kde byl Ježíšův hrob. Aby hrob zpřístupnil poutníkům, nechal Konstantin vybudovat na místě Baziliku vzkříšení. To byl konec Hadriánova pohanského města a začátek byzantského Jeruzaléma.

Původní bazilika měla uprostřed velkou otevřenou zahradu. Na západní straně se nacházela kopule nad prázdným hrobem. V rohu zahrady byla skála, kterou mnozí považovali za Golgotu, kde Ježíše ukřižovali. Dnes je skála vidět za skleněným výkladem, aby si z ní poutníci neodlamovali kousky, které si odnášeli domů.

V průběhu staletí byl Chrám Božího hrobu poškozen, přestavěn a rozšířen. Současná stavba kostela byla dokončena ve 12. století. Avšak jeskyně se samotným Ježíšovým hrobem byla zřejmě zničena a zachovaly se pouze výklenky v kapli Josefa z Arimatie.

Alternativní hroby Ježíše

Chrám Božího hrobu není jediným místem považovaným za Ježíšův hrob. Existují i další tradice, jedna za místo Ježíšova vzkříšení označuje zahradní hrob, který se nachází jen asi o 500 m severněji. Leží vedle skály, který připomíná lebku, ale v průběhu let už poněkud zchátrala. V polovině 19 století někteří křesťanští učenci tvrdili, že právě ona je „kopec lebky“ tj. Golgota. O několik desetiletí později byl v roce 1867 objeven nedaleký prázdný zahradní hrob.

V roce 2007 byl také zpopularizován hrob nalezený v 80. letech dvacátého století v jeruzalémské čtvrti Talpiot. Režisér Simcha Jacobovici v něm tvrdí, že dvě osuária nalezená v hrobě obsahují kosti Ježíše Krista a jeho manželky. To by samozřejmě znamenalo, že křesťanství je založeno na omyle, který vědomě rošířili apoštolové a NZ autoři. Není jistě bez zajímavosti, že takové obavy měla židovská velerada už v Ježíšově době, a proto dala hrob hlídat vojáky. Když se pak tělo ztratilo, rozšířili fámu, že Ježíšovi učedníci tělo ukradli.

Podle dr. Amose Klonera a dr. Shimona Gibsona, kteří hrob prozkoumali, v něm bylo deset osuárií s kostmi, která zřejmě patřila příslušníkům jedné židovské rodiny z 1. století. Na osuáriích bylo šest nápisů s běžnými hebrejskými jmény – jedním z nich bylo Ješua bar Josef (Ježíš, syn Josefův). Avšak podle dr. Klonera byly ve 20. století nalezeny přinejmenším dva další hroby s takovým označením, protože Ježíš, Josef a Marie byla v 1. století běžná hebrejská jména, jak ukazuje tabulka:

jméno	výskyt
Ješua	5 %
Josef	10 %
Miriam	15 %

Dokonce odborníci odhadují, že pouhých 16 hebrejských jmen představovalo v tehdejší jeruzalémské populaci 74 % obyvatel. Všechna jména zmíněná na nápisech v této hrobce nalezneme mezi oněmi šestnácti. Proto je prakticky nemožné identifikovat pochované osoby s nějakou konkrétní rodinou.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že raná křesťanská tradice považující Chrám Božího hrobu za místo, kde došlo ke vzkříšení Ježíše, je dobře podložená. Berou ji vážně i vědci a není důvod ji zpochybňovat.

Zdroje

• Lora Gilbová: Garden Found Under Jerusalem’s Church of the Holy Sepulchre, blog Patterns of Evidence 4.4.2025
• Joel P. Kramer: Jesus’ Tomb Explained – the Evidence & the Story (YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=w9qL8iuFFzo)
• Joel P. Kramer: The Jesus Tomb – Unmasked! (YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=N8ki0CAxc6M)

Přečteno 3-krát