Sedm dní, které rozdělují svět

recenze knihy John Lennox, Seven Days That Divide the World, 2011

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Na této větě, resp. prvních dvou verších Bible, se všichni křesťané shodnou. Pokud jde ale o zbytek první kapitoly knihy Genesis, kde se mluví o dnech stvoření, je mínění křesťanského světa rozděleno. Při jejím čtení vzniká nepochybný dojem, že je to zpráva o sekvenci jednotlivých událostí, které se postupně, krok po kroku, naplňují. Každý den otevírá novou tvůrčí periodu, uvedenou vždy výrokem „I řekl Bůh“. Přesto mají mnozí křesťané s takovým chápáním textu problém a první kapitolu Bible považují jen za alegorický text symbolického obsahu. Jako příklad si uveďme vyjádření kardinála Miloslava Vlka z římskokatolické církve: „V prvních kapitolách Genesis byl rozpoznán hymnus na stvoření světa… Tato báseň zjevuje pravdu svým stylem, nikoliv doslova, ale alegoricky, přeneseně.“ Důvod pro takový postoj není těžké uhodnout. Velká část křesťanů se domnívá, že vědecké důkazy pro vysvětlení vzniku Země, života i člověka jsou natolik průkazné, že křesťanský pohled je nutné tomu podřídit. Známý americký paleontolog Stephen Jay Gould šel v tomto ohledu tak daleko, že navrhl přístup označovaný zkratkou NOMA (non-overlapping magisteria), podle kterého náboženství a věda patří k odděleným doménám reality, jež nemají nic společného, protože se zabývají fundamentálně odlišnými otázkami. Styčné body zde ale bezesporu jsou, neboť Bible se k uvedeným otázkám opakovaně a v nejrůznějším kontextu vyjadřuje.

Pravda je často tam, kde ji nikdo nechce.

ZDF Magazín Frontal, 2005

Aktuálním příspěvkem k této diskusi je kniha Sedm dní, které dělí svět. Počátek podle Genesis a vědy (Seven Days That Divide the World. The Beginning According to Genesis and Science, česky nevyšlo) Johna C. Lennoxe, profesora matematiky na Oxfordu. Autor zasvěceně hodnotí současnou vědeckou scénu, pokud se týče tématu počátků a vyvozuje z toho podněty pro chápání obsahu Genesis 1. Připomíná, že věda teprve poměrně nedávno uznala, že vesmír má počátek, zatímco Starý zákon to tvrdí už přes 2 tisíce let. Samotné stvoření z ničeho označuje Lennox termínem singularita převzatým z kosmologie, jeho obsah ovšem definuje odlišně. Zatímco v kosmologii se tímto pojmem označuje jedinečný počáteční stav reality, který se vzpírá jakémukoli fyzikálnímu hodnocení (umí si snad někdo představit hmotu celého dnešního vesmíru soustředěnou do objemu jednoho atomu?), Lennox za ni považuje jedinečný úvodní akt stvoření podle Gn 1,1-2. Pro ateistu (naturalistu) je vesmír uzavřený systém, vysvětlitelný na bázi hmoty a energie, fyziky a chemie. Pro biblického teistu je vesmír otevřený systém, který není vysvětlitelný sám ze sebe, ale za nímž je Bůh jako jeho původce. Jako byl ve staré době biblický teismus opozicí starověkého polyteismu, tak je dnes opozicí sekularismu a deifikace přírody. Lennox téma pojednává v širším kontextu, zmiňuje různé pohledy na délku dnů stvoření, analyzuje poučení z případu Galileiho, kriticky se vymezuje vůči teistické evoluci atp. Důraz ale klade na obsah Genesis 1 – co nám dny stvoření vlastně říkají.

Singularity

Úvodem připomíná, že povahu singularity, tj. specifického, přímého Božího působení mají i inkarnace a vzkříšení Ježíše Krista, což všichni křesťané (pomineme-li úplné liberály) bez námitek přijímají. A argumentuje, že by tedy neměl být problém připustit, že v souvislosti s původem světa zde mohou být i singularity další. Podle jeho pohledu avizuje takovou situaci v Genesis 1 každé nové prohlášení „I řekl Bůh“, kterým se uskutečňuje stvořitelské dílo v jednotlivých dnech: každé z nich uvozuje nový tvůrčí akt zásadní povahy. S tím koresponduje poznání dnešní vědy o složitosti a informační povaze živé přírody. Právě pochopení významu informace je – vedle zmíněného principu počátku vesmíru – dalším faktem, který podstatným způsobem mění podobu celé diskuse. Je možné, připouští Lennox, že za prvními dvěma verši Bible se může skrývat dlouhá geologická minulost Země, a že vznik hvězd a galaxií je vysvětlitelný spontánními fyzikálními procesy. Je také bezesporu, že stvořená hmota má určitý potenciál změn a dalšího rozvoje. Spontánními procesy vznikají např. geologické formace, tvoří se krystaly atp. Je ale naprosto vyloučené, aby totéž platilo pro vznik a rozvoj živé přírody. Vznik života a vědomí, ale také biologické kategorie jako mnohobuněčnost, tělní plány, regulační mechanismy atp. – to vše má povahu singularit, které není možné vysvětlit působením známých přírodních zákonů. Nezbytným prvkem, který není možné obejít či vypustit, je ve všech těchto případech existence vložené informace. Zásadní věcí zde je, že informace je nemateriální veličina, která má vždy původ v nějakém inteligentním zdroji. Tento text, který právě čtete, má materiální základ v podobě papíru a tiskařské barvy, jeho obsah tím ale není určen, ten je výsledkem činnosti mysli autora. Obdobně, genetický kód DNA obsahuje sofistikovanou biologickou informaci, která má povahu zabudovaného softwaru. Zakladatel Microsoftu Bill Gates k tomu říká: „DNA je jako počítačový program, ale daleko, daleko pokročilejší než jakýkoli software, který jsme kdy vytvořili.“ A tak by se dalo pokračovat.

DNA je jako počítačový program, ale daleko, daleko složitější.

Bill Gates

Teorie mezer?

Když to shrneme, tak každý den stvoření podle Genesis 1, každé další „I řekl Bůh“ otevírá novou etapu stvoření, další sekvenci s novou úrovní informace. Právě tak to odpovídá i dnešnímu poznání o povaze živé přírody. Mezi životem a neživotem je hluboká propast, zásadní diskontinuita, kterou není možné překročit neřízenými přírodními procesy. Lidský život má fyzikální a chemickou bázi („z prachu země“), jsou zde podobnosti se světem zvířat, člověk ale není výsledkem postupného vývoje z nějakého společného předka, nýbrž jedinečným Božím stvořením učiněným „k Božímu obrazu“. To není žádná „teorie mezer“, to odráží povahu reality.

Evoluční teorie se z tohoto zorného úhlu jeví jako spekulativní vyprávění typu „tak nějak to bylo“, a uvedené výzvy ignoruje. Důvodem je hypersensitivita neodarwinistů na kritiku ze strany kreacionistů a odtud vyplývající přesvědčení o nutnosti bránit evoluční paradigma před „fundamentalistickými hordami“. Výsledkem pak ale je, cituje Lennox Roberta Laughlina, nositele Nobelovy ceny za fyziku, že „mnoho biologického poznání současné doby je ideologické povahy“, které jako takové „nemůže být testováno“, což nakonec vždy vede „k mrtvým koncům antiteorií“ typu éteru či flogistonu. Samozřejmě, vědec naturalistického přesvědčení musí tvrdit, že za existenci života a všech jeho forem jsou zodpovědné pouze přírodní procesy, protože jiná možnost z jeho pohledu neexistuje. Sekulární tendence v dnešním západním světě také přispívají k tomu, že ohledně evoluční doktríny panuje mezi biology téměř všeobecný konsensus. Není ale důvod, abychom jako křesťané dělali v tak zásadních věcech, s dalekosáhlými důsledky pro pochopení světa i sebe samých, zbytečné kompromisy. Profesor Lennox, erudovaný vědec a angažovaný křesťan, ve své knize ukazuje, že obraz světa, který první kapitolu Bible bere vážně, bez kompromisu vůči integritě a autoritě Písma, není anti-intelektuální, nýbrž má povahu plnohodnotné alternativy.

Konflikt paradigmat

Na závěr dodejme, že v pozadí celé věci není konflikt mezi vědou a vírou, rovina sporu je jinde. Jde o situaci, kdy proti sobě stojí dvojí odlišné paradigma, dvojí neslučitelné chápání světa. Na jedné straně naturalismus s principem pozvolného, kontinuálního vývoje přírody z jejích vlastních sil, na druhé straně biblický teismus s důrazem na diskontinuitu přírody, za kterou stojí strukturované působení Stvořitele.

John Lennox, Seven Days That Divide the World. The Beginning According to Genesis and Science. Zondervan: Grand Rapids 2011, 192 str.

Zveřejněno v časopise Dialóg, č. 9/2013, s. 22 a časopise Život víry, č. 2/2015, s. 22

Další zdroje

Slovenské vydání Lennoxovy knihy: 7 dní, ktoré rozdeľujú svet, Postoj 2021

Přečteno 247-krát