Apoštol Petr: dům v Kafarnaum a hrob v Římě

Apoštol Petr mnohým sympatický tím, že není dokonalý. Dopustil se mnoha chyb, jsou v bibli otevřeně popsány, ale zároveň vynikal mezi apoštoly odvahou a vírou. Patří mezi klíčové postavy Nového zákona… co dalšího o něm může říci historie?

Šimon Petr (aramejsky Šimún Kéfa) pocházel spolu se svým bratrem Ondřejem z Betsaidy. Později se oba přestěhovali do Kafarnaum, kde podnikali v rybolovu. Jejich dům v Kafarnaum se stal základnou Ježíšova působení v Galileji. Přízvisko Petr (kámen/skála), které mu dal Ježíš, odkazuje na jeho pevnou víru v Krista. Tolik víme z bible.

Petrovo rodiště Betsaida

V archeologickém nalezišti el-Aradž (el-Araj) na severním břehu Galilejského jezera se nedávno našla velká mozaika s nápisem, který odkazuje na apoštola Petra. Mozaika se nacházela ve zničené byzantské bazilice, kterou objevitelé pojmenovali „Chrám apoštolů“, protože jsou přesvědčeni, že byla postavena v Betsaidě na místě, kde vyrůstali Petr a Ondřej. Betsaida je vedle Jeruzaléma a Kafarnaum třetím nejdůležitějším místem v evangeliích.

Přesná poloha Betsaidy je však předmětem sporu. Dva nejslibnější kandidáti jsou el-Aradž a et-Tell. Obě místa leží blízko ústí řeky Jordán do Galilejského jezera. Zásluhu o vybudování zmíněného kostela připisuje tato mozaika „Konstantinovi, služebníku Kristovu“ (nezaměnit s císařem Konstantinem). Pokračuje pak prosbou o přímluvu u Petra, který je označen jako „představený a velitel nebeských apoštolů“. Podle Dr. Mordechaie Aviama, který vede vykopávky, se takový titul používal v Byzantské říši výhradně pro apoštola Petra.

Tento nález je pro nás nejsilnějším indikátorem, že existovala zvláštní souvislost mezi Petrem a touto bazilikou, jež mu asi byla zasvěcena. Jelikož byzantská křesťanská tradice za Petrův domov považuje Betsaidu, nikoli Kafarnaum, jak se dnes často říká, zdá se pravděpodobné, že bazilika je památkou na jeho dům.

Profesor Steven Notley

Jiný byzantský kostel spojený s apoštolem Petrem byl nalezen v Kafarnaum. Protože se však nejedná o baziliku, nemůže jít o Chrám apoštolů, argumentují Notley a Aviam. Naležiště v Kafarnaum je pravděpodobně domem Petrovy tchyně, kam se přestěhoval, když se oženil.

Petrův dům v Kafarnaum

Počínaje zmínkou o uzdravení Petrovy tchyně zmiňuje Markovo evangelium znovu a znovu Ježíšův pobyt v Kafarnaum. V 19. století bylo vědci identifikováno – tehdy už úplně opuštěné. Roku 1905 začal archeologický průzkum a vynesl na světlo zbytky synagogy a osmistěnného byzantského kostela zničeného v 7. století. V roce 1968 navázal další vykopávky vedené Virgiliem Corbem a Stanislao Loffredou. Zjistili, že se pod kostelem nalézá komplex budov z 1. století. Přímo pod středem kostela je prostá velká místnost, jež byla očividně ve zvláštní úctě, zatímco ostatní místnosti se v následujících stoletích dále užívali k bydlení. O spojitosti s Petrem svědčí grafitti na stěnách této místnosti. V nejspodnější vrstvě byly nalezeny pozůstatky bšžné domácnosti, jako olejové lampy, mince, hrnce, dokonce i rybářské háčky. V dalších vrstvách takové nálezy chyběly, ale z objevených velkých nádob lze usuzovat, že se tu zdržovalo větší množství lidí.

Z historických pramenů i archeologických nálezů vyplývá, že tento dům byl považován za Petrův už od 1. století a hlavní místnost byla přebudována ve svatyni. Někdy ve 4. století přistavěli židovští křesťané átrium a další příslušenství a v polovině 5. století byl nad půdorysem těchto budov vztyčen zmíněný kostel. Na rozdíl od Jeruzaléma nebylo Kafarnaum zničeno Římany v roce 70, a tak se mohla zachovat nepřerušená tradice o Petrově domě až do současnosti.

Petr a Markovo evangelium

Podle Papiase z Hierapole Marek čerpal materiál pro své evangelium z Petrových kázání, když byl jeho tlumočníkem v Římě. Markovo podání lze tedy považovat písemnou formu Petrova očitého svědectví o Ježíšovi. Jazykový rozbor evangelia ukazuje, že některé vzpomínky týkající se Petra jsou čas od času v prvé osobě. Jak uvádí F. F. Bruce, dá se v Mk 1,29 číst: „Když jsme vyšli ze synagogy, přišli jsme s Jakubem a Janem do domu Šimona a Ondřeje.“

Když se Ježíš u Cesareje Filipovy zeptal učedníků, za koho je lidmi považován, pozval tím své učedníky, aby lidem naslouchali a zabývali se touto otázkou. Potom položil Ježíš druhou otázku: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr měl hned odpověď: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Jeho jistota se zakládala na sledování Ježíšova života zblízka. Ale později byla otřesena: krátce po Ježíšově zatčení zapřel, že ho vůbec zná. Marek o tom píše bez příkras – můžeme se domnívat, že z Petrova vyprávění – a díky této poctivé sebereflexi získává Petrovo osobní svědectví velkou váhu.

Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti.

2. list Petrův 1,16

Petr v knize Skutků

V knize Skutků můžeme sledovat Petrovo další působení po Ježíšově odchodu. V první polovině knihy představuje Petr (vedle Ježíšova bratra Jakuba a apoštola Jana) jeden z pilířů rané církve a iniciativně otvírá nové obzory. Dozvídáme se, že stál u její zrodu v Jeruzalémě. Čteme o jeho misijních cestách po Palestině a Fénicii i o první mezikulturní evangelizaci římského setníka Kornélia. Potom se těžiště knihy přesouvá k působení apoštola Pavla. I když Římskokatolická církev připisuje Petrovi mezi apoštoly prvenství, z knihy Skutků ani dalších míst v bibli nevyplývá jeho nadřazenost. Naopak vzniká v čtenáři dojem, že se apoštolové vzájemně podřizovali jeden druhému a důležitá rozhodnutí činili jako celek.

Petr v Antiochii

Antiochie byla důležitou metropolí v Sýrii. Podle Eusebia sbor v Antiochii založil a vedl Petr; mezi jeho nástupce později patřil biskup Ignác. Řehoř Veliký uvádí, že sboru Petr předsedal sedm let. Kotpský církevní historik Aziz S. Attiya jeho působení v Antiochii umísťuje do let 33 – 40. Sféra Petrova vlivu podle Eusebia obsáhla i okolní židovské komunity v Pontu, Bithynii, Kappadokii a Galacii (srovnej 1. Petrův list). V církevní historii vidíme i nepřímou indicii tohoto vlivu v tom, na kterou stranu se přikláněly zmíněné sbory v pozdějších věroučných sporech.

Petr v Babyloně

V roce 43 byl Petr uvězněn Herodem Agripou I. a málem popraven. Z vězení však zázrakem vyvázl a pak „se odebral na jiné místo“. Zpět v Jeruzalémě Petra vidíme na prvním církevním koncilu roku 49. Asyrská církev Východu si uchovává tradici, že apoštol Petr působil těchto několik let v Babyloně, který byl v 1. století metropolí s největší židovskou diasporou. Petrův pozdrav od babylonské církve v jeho listu svědčí o jeho tamním pobytu. Jiní sice vykládají tuto zmínku jako skrytou narážku na Řím, ale Petr neměl žádný důvod vyjadřovat se alegoricky.

Petr v Korintě

Jako přístav patřil Korint mezi důležité řecké metropole. Církevní historik Jean Danielou uvádí, že Petr navštívil Korint poté, co tam Pavel založil sbor. Zmínku o Petrovi najdeme v 1. listu Korintským. Korintský biskup Dionysius oba apoštoly jmenuje vedle sebe. Z listu římského biskupa Klementa vyplývá, že v Korintu vznikl věroučný spor mezi staršími a nějakou jinou skupinou, možná diakony. Každopádně existovala spojitost mezi korintským a římským sborem prostřednictvím apoštolů Petra a Pavla.

Petrova mučednická smrt v Římě

Petrův pobyt a mučednická smrt v Římě jsou mezi učenci všeobecně přijímány. Eusebius sice tvrdí, že Petr římský sbor přímo založil v roce 44, ale většina seriózních badatelů považuje jeho přítomnost v Římě před napsáním Pavlova listu Římanům v roce 57 za nepravděpodobnou. Každopádně byl římský sbor velký a jeho vliv měl v roce 50 za následek Klaudiův edikt: „Protože Židé, podněcováni Chrestem, dělali stálé výtržnosti, vyhnal je z Říma,“ píše římský historik Suetonius.

Jean Danielou píše o Petrově pobytu v Římě: „Nějaký Paron dal sv. Petrovi k dispozici svůj dům spolu s átriem, které mohlo pojmout až pětset lidí.“ Své působení v Římě potom zpečetil Petr mučednickou smrtí, jak mu to předem naznačil sám Ježíš. Před popravou byl devět měsíců vězněn v podzemí v obávané temné páchnoucí kobce Mamertinum, připoután řetězy k sloupu. Podle tradice přitom obrátil na víru své dva žalářníky a další Římany. Byl ukřižován na Vatikánském vrchu za císaře Nera v roce 67. Na vlastní žádost se dal ukřižovat hlavou dolů, protože se necítil hoden zemřít stejně jako jeho Pán. Na místě jeho popravy dnes stojí Basilika sv. Petra, kterou dal postavit císař Konstantin I. Petrův hrob v Římě se v pramenech zmiňuje už roku 170. I když později jiné církve měly s římskou spory, nikdy nezpochybnily tvrzení, že apoštol Petr odpočívá právě tam.

Koncem 30. let 20. století potvrdil archeologický výzkum, že Basilika sv. Petra stojí na římském hřbitově z prvních staletí našeho letopočtu. Archeologové našli pomník sv. Petrovi, zmíněný v pramenech, ale hrob pod ním byl prázdný. Profesorka Margherita Guarducciová studovala nápisy vyryté poutníky nad prázdným hrobem. Na staré stěně s výklenkem rozluštila nápis vyškrábaný starou latinou: „Petr je zde.“ Jeden z dělníků si vzpomněl, že v tom výklenku byly předtím nalezeny kosti, které uložil do krabice a odnesl do repozitáře správce baziliky. Guarducciová krabici našla a po bližším prozkoumání antropology bylo zjištěno, že jde o kosti muže ve věku 60 – 70 let. Byly uloženy s kusem purpurovo-zlaté látky.

Další možná místa Petrova působení

McBirnie ještě uvádí málo doložitelné církevní tradice, které připisují Petrovi službu na dalších místech. Podle jedné tradice opustil na základě Klaudiova ediktu Řím a vydal se do Británie. Cituje argument vlámského jezuity Cornelia a Lapide, že není zmíněn v epištole Římanům proto, že byl tehdy v Británii, a to v době války mezi Caratacem a císařem Klaudiem. Působil údajně v Avalonu a seznámil se z členy silurské královské rodiny, ještě než byli vzati do římského zajetí. Později tudíž v Římě navštěvoval Palatium Britannicum a dále se přátelil s rodinou Pudensových, tak jako apoštol Pavel. Petrův pobyt v Británii připomínal starobylý kostel St. Peter upon Cornhill v Londýně, který údajně založil roku 179 král Lucius.

Existuje i jiná tradice, že Petr poslal z Říma tři učedníky jako misionáře do Trevíru, který představoval tehdy nejsevernější výspu římské moci. Misijní tým tvořili biskup Eucharius a jeho pomocníci Valerius a Maternus. Založili sbory v Trevíru a Kolíně nad Rýnem. Maternus byl prý pamětníkem Ježíše: pocházel z Naim a byl oním mladíkem, kterého Ježíš vrátil vzkříšeného jeho matce.

I když obě tradice jsou pozdějšího data, kolonizace a obchod obě místa spojovaly s Římem, a proto nejsou zmíněné cesty nemyslitelné.

Zdroje

• William Steuart McBirnie: The Search of the Twelve Apostles, Living Books 1973
• Dr. Fred Baltz: The Home of Simon Peter, blog Thinker Update (Patterns of Evidence) 26.3.2021
• House of Saint Peter, Madain Project
• F. F. Bruce: Věrohodnost Nového zákona, Návrat 1992
• Church of the Apostles Inscription Points to the Apostle Peter, blog Thinker Update (Patterns of Evidence) 21.10.2022
• Against the Tide, režie Kevin Sorbo, 2020

Přečteno 267-krát