Darwinova černá skříňka

Recenze knihy: Michael J. Behe, Darwinova černá skříňka, 2001

Vyšlo v časopise Bratrská rodina, č. 6/2001, s. 178
Uveřejněno rovněž: Evangelický týdeník Kostnické jiskry, č. 29/2001 (zkráceno)

Co Darwin netušil

Když v roce 1859 uveřejnil Charles Darwin svůj známý spis O vzniku druhů, a položil tak základ pro vznik evoluční teorie, zdálo se, že odpověď na základní problém biologie – totiž jak vznikl živý svět – byla nalezena. Přirozený výběr se velice rychle stal běžně používaným pojmem a Darwinova teorie si přes řadu výhrad získala všeobecný souhlas a podporu. O tom, co bylo hnací silou evoluce, byly sice od samého počátku vedeny spory, protože se však nevědělo, co se působením přirozeného výběru v organismu vlastně děje, měly všechny námitky jen velmi neurčitý charakter. Tento stav se změnil až po druhé světové válce v souvislosti s rozvojem molekulární biologie, která otevřela zcela nový pohled na základ života na úrovni buňky a ukázala, že buněčné procesy jsou řízeny nesmírně komplikovanými molekulárními mechanismy. Nepatrná buňka, o jejíž složitosti neměli Darwinovi současníci ani potuchy, se začala jako dříve uzamčená černá skříňka postupně otevírat a odhalovat svůj skrytý obsah. Důsledkem pohledu současné biochemie na nesmírnou komplikovanost životních dějů dnes je, že veškeré pokusy vědců o jejich vysvětlení tradičním způsobem jsou ochromeny. Ukazuje se, že 140 let po Darwinovi je evoluční teorie na prahu zásadní změny.

Co v knize najdeme

V tomto smyslu nám podává pohled na základní problémy současné biologie vynikající kniha amerického autora Michaela J. Beheho s příznačným názvem Darwinova černá skříňka, která právě vyšla v českém překladu. Autor, kapacita v oboru biochemie, není stoupencem kreacionismu a řešení nehledá v odpovědích náboženského rázu. K tématu přistupuje z pozice vědce, analyzuje problém s přesnou znalostí věci, a co je důležité – nevyhýbá se přijetí příslušných závěrů: „I ta nejjednodušší soběstačná buňka dokáže v různých dobách a za rozličných okolností vyrábět tisíce různých bílkovin a dalších molekul… Tato komplexnost představuje obrovskou hromadu písku vhozeného do stroje jejího údajného postupného vývoje.“ Nebo na jiném místě: „Tváří v tvář takovéto složitosti, obsažené i v prostých jevech, darwinovská teorie utichá.“ Toto hodnocení opírá o řadu příkladů z biochemie buňky, které tvoří asi polovinu obsahu knihy. Jsou jimi např. bakteriální bičík, funkce vidění, srážlivost krve, imunitní systém atp. Každá z těchto kapitol má popisnou část, psanou za použití příkladů a analogií z běžného života tak, aby podstatě problému mohl porozumět i čtenář bez odborné průpravy. Vedle toho je text doplněn krátkými odbornými pasážemi, které laik ani číst nemusí, ale jejichž účelem je ilustrovat neuvěřitelnou biochemickou povahu věci.

Účelné uspořádání buňky

Hlavní význam knihy spočívá v tom, že autor s provokativní otevřeností dochází až k závěru o účelném uspořádání buňky podle záměru inteligentního činitele: „Výsledkem hromadícího se úsilí o prozkoumání buňky – a o prozkoumání života na molekulární úrovni – je hlasité, jasné, pronikavé volání ‘účelné uspořádání!’ Tento výsledek je tak jednoznačný a natolik významný, že ho musíme chápat jako jeden z největších úspěchů v dějinách vědy… Pozorování účelného uspořádání života podle záměru inteligentního činitele je stejně významné jako zjištění, že Země se otáčí kolem Slunce, že určitá nemoc je způsobena bakteriemi nebo že radiace je vyzařována v kvantech.“ Jinými slovy – tradiční darwinovský způsob chápání podstaty a vzniku života je nutno zásadně přehodnotit.

Proč ty rozpaky?

Obtížnosti takové změny pohledu si je autor dobře vědom a jasně vidí příčiny: „Žádné šampaňské se však neotvírá a potlesk se nekoná. Absolutní složitost buňky místo toho obklopuje nepochopitelné, rozpačité ticho.“ Zmatené vědce přirovnává Dr. Behe k detektivům, kteří s lupou v ruce ohledávají podlahu kolem rozdrceného lidského těla, ale přitom nevěnují pozornost obrovské noze slona, která se tyčí v těsné blízkosti: „Proč se vědecká obec chtivě nechopí svého překvapivého objevu? Dilema spočívá v tom, že zatímco jedna strana slona se označuje jako účelné uspořádání podle záměru inteligentního činitele, druhá by mohla být označena jako Bůh.“ Kruh se tak paradoxně uzavírá. Z historických příčin se teoretická biologie dostala pod nadvládu doktríny, která nabyla až metafyzické povahy a z ideologických důvodů se bránila tomu, aby postupně vznikající trhliny v systému brala na vědomí. Síla této ideologie je zřejmá z toho, že ještě nyní, po otevření obsahu černé skříňky molekulárního světa buňky, vědecká obec váhá s uznáním, že by noha slona mohla být logickým – a vědecky přijatelným – vysvětlením. Nepřekvapuje proto, že v USA vyvolala kniha Dr. Beheho živou polemiku, která se dostala až na půdu Kongresu.

Darwinova černá skříňka je po knize Spor o Darwina (s níž má i obdobnou grafickou podobu) dalším hodnotným edičním počinem nakladatelství Návrat domů. Ačkoli není psána z biblické pozice, pro svůj obsah a závěry má velký význam pro každého, kdo se zajímá o téma stvoření. Přes náročnost obsahu se kniha velmi dobře čte, je to kniha poučná a především podnětná. Zpracováním tématu i odvážností závěrů si zasluhuje, aby v hojné míře našla cestu do našich sborů a společenství. Není totiž žádný důvod k tomu, abychom my sami nohu slona neviděli.

Michael J. Behe, Darwinova černá skříňka. Návrat domů, Praha 2001, 360 str.

Přečteno 102-krát