Genesis: mýtus, nebo historie?

Když je řeč o věrohodnosti bible, často nakonec zazní otázka stvoření světa a vznika života. Skeptici považují Darwinovu teorii za osvědčený trumf. V tomto článku se zaměříme na historicitu knihy Genesis a diskusi o evoluci a vzniku života necháme na jiné články.

V čem se Genesis nikdy nemýlila

Nejprve si povšimněme několik objevů moderní vědy, které Genesis už od starověku tvrdila:

  • Vesmír měl počátek: Genesis popisuje stvoření světa z ničeho, avšak věda o tom objevila až v 60. letech 20. století. Tehdy vznikla teorie Velkého třesku.
  • Živé organismy jsou „z prachu země“ – anorganická i organická příroda je tvořena stejnými prvky.
  • Celé lidstvo vzniklo z jediného páru, jak nedávno potvrdila genetika analýzou mitochondriální DNA a chromozomu Y. Další robustní genetický výzkum navíc naznačuje, že nejméně 90 % druhů živočichů je stejně starých jako člověk.
  • Člověk nese podle Genese je jediným tvorem, který dokáže porozumět fungování světa a přetvářet ho, protože nese Boží obraz. Moderní věda stojí na předpokladu poznatelnosti vesmíru lidským rozumem. Člověk je stále jedinou inteligencí, která rozvíjí vědecké poznání. Ani umělá inteligence ničemu nedokáže smysluplně „rozumět“.
mlhovina ve vesmíru
Zdroj: NASA

Klínopisné paralely

Prvních 11 kapitol této knihy vypráví příběhy o stvoření světa, rodopisy prvních lidí, o Potopě světa a o zmatení jazyků při stavbě Babylonské věže. Paralely k těmto příběhům najdeme už v nejstarší sumerské literatuře.

Podle mínění některých odborníků Genesis přejala myšlenky z mezopotámských textů Sumerů, Babyloňanů a Asyřanů, ale přitom z nich odstranila polyteismus. Porovnáním s babylonským eposem o stvoření světa zvaným Enúma eliš zjistíme některé podobnosti. Stejně tak můžeme najít paralely mezi Eposem o Gilgamešovi a vyprávěním o Potopě světa. V básni Enmerkar a pán Aratty je zase zmínka o zmatení řeči.

hliněná tabulka s klínopisem
Epos o Gilgamešovi. Zdroj: British Museum

Podívejme se podrobněji na dvě teorie vzniku této jedinečné knihy. První z nich se vyučuje na vysokých školách.

Wellhausenova teorie dokumentů

V době osvícenství začali učenci text bible podrobovat kritickému zkoumání. Francouzský lékař Jean Astruc si všiml, že v Genesis se vyskytují dvě Boží jména – Jahve a Elohim. Na základě tohoto postřehu vznikla v 18. století teorie dokumentů. Pentateuch jako celek vznikl podle ní z několika různých pramenů. Vrcholnou formu dal této teorii Julius Wellhausen koncem 19. století. Podle něho byly prameny čtyři:

  • Jahvista, psal v době Davida či Šalomouna (10. stol.)
  • Elohista, psal nezávisle na tom v Severoizraelském království (8. stol.)
  • Deuteronomista, psal 5. Mojžíšovu knihu za krále Jóšijáše kolem r. 622
  • Autor tzv. kněžského kodexu, měl vzniknout na konci babylonského exilu (6. či 5. stol.)

Podle této teorie tedy Genesis i celý Pentateuch nejsou dílem Mojžíše, ale pouhou náboženskou fikcí, která vznikla mnohem později.

Kritika školy kritiky

I když tato teorie vysvětluje řadu nesrovnalostí v textu Pentateuchu, našla mnoho kritiků. Pádný argument je to, že dělení textu na prameny někdy vytváří absurdní zlomky. Elohista ani kněžský kodex nevytvářejí žádný souvislý celek. Jinou výtkou je, že Wellhausenova teorie se dá aplikovat na Genesis a polovinu Exodu, ale na ostatní Mojžíšovy knihy, zejména na Numeri, vůbec ne.

Anglické video rozebírá teorii dokumentů. Zdroj: Patterns of Evidence

V prvních kapitolách Genese nacházíme babylonská slova a shodné náměty s mezopotamskou literaturou. Ale neměli bychom opomíjet zásadní rozdíly, poukazují mnozí odborníci. Zatímco babylonský epos jako jiné mytologie vypráví o zrodu bohů (theogonii) v už existujícím prostoru, Genesis 1 vypráví o stvoření nebe a země Božím slovem z ničeho (creatio ex nihilo). V babylonském eposu je stvoření světa vedlejším produktem zápasu bohů o nadvládu; člověk je stvořen, aby bohům ulehčil práci. Avšak v bibli Bůh člověka stvoří jako vrchol stvoření a pověří ho správcostvstvím. Jde o naprostý protiklad. Mimochodem, z biblické definice je Bůh bytost nestvořená – v Genesi nefigurují žádné příšery ani další bohové – popisuje svět, který známe.

Navíc by podle předložené teorie Genesis byla zjednodušením komplikovaných mytologických představ. Když sledujeme vývoj ústní tradice, vždy mají příběhy naopak tendenci dostávat nové detaily a zápletky, být přikrášlovány. Legendy na starověkém Blízkém východě se nehistorizovaly ani nezjednodušovaly.

Hypotéza ústní tradice je [z hlediska asyrologie] stále méně pravděpodobná.

asyrolog D. J. Wiseman

K tomu přidejme několik argumentů z dějepisného hlediska. Kniha Genesis totiž byla v průběhu dějin vždy chápána jako popis historie.

Jde o historický dokument?

Sice pod vlivem evoluční teorie tyto příběhy dnešní Evropané často považují za mýty, ale pro primitivní národy je právě začátek Genese důkazem, že jim křesťané nepřinášejí nějaký další mýtus. Pro nás nezáživné rodopisy tvořící velkou část textu svědčí o tom, že Ježíš ani další biblické postavy nepatří do říše magických představ.

Kritické teorie o vzniku Genese by nikdy nebyly vznikly, kdyby v době, kdy vznikaly, už byly známy archeologické objevy, které známe dnes.

archeolog J. P. Wiseman

Prvních 11 kapitol Genese, rodokmeny, příběhy o stvoření a prvních lidech, o Potopě a o zmatení jazyků jsou doloženy v nejstarší známé písemné kultuře Sumeru už kolem roku 2000 př. n. l. I několik míst v textu Genese svědčí o jejím vysokém stáří:

  • Vytyčení kenaanského území v 10. kapitole například uvádí Sodomu a Gomoru jako geografické body. Podle archeologů byla tato města Jordánské nížiny zničena výbuchem kosmického tělesa v 18. století př. n. l.
  • Ze zpráv je zřejmá důkladná znalost prostředí. Kromě toho jsou zprávy natolik podrobné, že mohly být sepsány jen lidmi, kteří popisované události velice dobře znali.
  • Kenneth Kitchen uvádí, že ustálenou strukturu textu prvních 11 kapitol Genese tvoří styl, který se přestal používat na konci 17. století př. n. l.

Wisemanova teorie rodopisů

Archeologové J. P. Wiseman a William F. Albright si všimli, že strukturu Genese lze dobře sledovat podle výskytu hebrejského slova tóledót, které se překládá jako rodopis. Srovnáním s jinými starověkými dokumenty, především klínopisnými tabulkami, dospěl Wiseman ve třicátých letech 20. století k teorii, která se opírá o čtyři teze:

  1. Původní materiál knihy Genesis byl sepsán na hliněných nebo kamenných tabulkách.
  2. Tyto materiály byly pravděpodobně napsány samotnými patriarchy, o nichž vyprávějí.
  3. Mojžíš z těchto textů sestavil knihu a doplnil poznámky tam, kde to porozumění vyžadovalo.
  4. V souladu se zvyklostmi doby nechal Mojžíš v textu údaje, odkud čerpal informace.

Jeho objev pak rozvinul a publikoval jeho syn, známý asyrolog a klínopisec (i hebraista) Donald J. Wiseman. U nás je zastáncem teorie tóledót překladatel bible Jiří Hedánek. Tato teorie dělí knihu Genesis celkem přirozeně na jednotlivé příběhy, které působí dojmem samostatných celků – nejen obsahově, ale i syntakticky. Výraz tóledót považuje za součást tzv. kolofonu. Podle tehdejší zvyklosti byl přípiskem na konci zápisu, který uvádí obsah, dobu vzniku a autora textu.

Kolofón jakožto druh metatextového přípisu byl charakteristický už pro nejstarší sumerskou literaturu, pak pro akkadskou, později pro chetitskou a ještě za dlouho poté pro Ugarit.

biblista a filolog Jiří Hedánek

Na základě formálních, nikoli obsahových kriterií dělí Hedánek úvodní kapitoly Genese na 8 původních klínopisných pramenů takto:

rozsah
přípis
Gn 1,1–2,4a „Berešit bara“I. série tabulek„Potud historie nebe a země o jejich stvoření.“
Gn 2,4b–5,1a „Bejom asot“II. série tabulek„Potud záznam historie Adamovy.“
Gn 5,1b–6,9a „Bejom bero“III. série tabulek„Potud historie Noachova.“
Gn 6,9b–10,1 „Noach“IV. série tabulek„Potud historie Noachových synů, Šema, Chama a Jefeta.“
Gn 10,1–11,10a „Bne Jefet“V. série tabulek„Potud historie Šemova.“
Gn 11,10b-27a „Šem“VI. série tabulek„Potud historie Terachova.“
Gn 11,27b–25,19a „Terach“VII. dokument„Potud historie Izmaela ben Abrahama“ … atd., až „A potud také historie Izáka ben Abrahama.“
Gn 25,19b–37,2a „Avraham“VIII. dokument„Potud historie Ezauova. [To je »Edom«.]“ … atd., až … „Také Jákob se usadil, a to v zemi, kde kočovával jeho otec, v zemi Kenaan. Potud historie Jákobova.“
Gn 37,2a–2M 1,10? „Josef“historie vyprávěná MojžíšoviPoslední třetina Gn plynule navazuje tím, co Mojžíš slýchával, a pak Ex–Dt tím, co sám zažil (sr Nu 3,1).
Hedánkovo rozdělení Genese. Zdroj: Theologia vitae

Podle domněnky Mojžíš zdědil a přeložil tabulky od praotců, a pak doplnil vyprávění o Josefovi v Egyptě. Je ovšem vidět, že k mírným zásahům do textu došlo tam, kde bylo potřeba vysvětlit nějaký údaj soudobým čtenářům, například v případě místních názvů (anachronismů), jako je město Dan v Abrahamově vítězné výpravě proti 4 králům. Jak uvidíme níže, tato teorie má svoje opodstatnění v nazelezných mezopotámských textech.

Od piktogramů k písmu

„Systémy značek provázely člověka od nejstarších dob. Takové značky zjevně nesly jednoduché významy. A čísla. Nalézáme je na různých koutech země, nejen v Mezopotámii. Kde přesně již můžeme hovořit o piktografickém písmu, je nejasné, protože značky a písmo existovaly souběžně. Vlastně až dodnes,“ píše Hedánek. Písmo se objevuje náhle jako víceméně rozvinutý systém v polovině 4. tisíciletí př. n. l. Zdá se, že kdokoli jmenovaný v Genesis 4 mohl cosi zaznamenávat. Jiří Hedánek však upozorňuje: „Nutno ale mít na mysli, že písmo nevzniklo pro záznam řeči, nýbrž jako mnemotechnická pomůcka.“

hliněná tabulka s piktogramy
Tabulka z Džemet Nasr. Zdroj: British Museum

Možnost záznamu zprávy o stvoření ilustruje nevelká tabulka (7,8 × 7,8 cm) z jihoirácké lokality Džemdet Nasr z předklínopisného období pozdního Uruku (cca 3000 př. n. l.). Má vzhled podobný tomu, jak mohla vypadat původní zpráva o stvoření. Každý řádek končí vlevo tím, o kolikátý den jde. Řádky začínají velikostí potravních přídělů (hlavně chleba) a jménem příjemce. Jsou zřetelně odděleny, každý je tedy zvláštní výpověď. Hedánek konstatuje: „Zápis o stvoření, pokud i ten jako jiné zápisy byla mnemotechnická pomůcka, nemusel být o mnoho delší a obsah by byl zachován. Mojžíš o dva tisíce let později si nemusel nic přidávat, jen hutné symboly převedl do vyprávění.“

Provázaná struktura svědčí o nedělitelnosti textu

Jiří Hedánek uvádí, že Mojžíšovy knihy „představují kompaktní, vícenásobně provázaný celek se složitou a prokomponovanou strukturou. Je náročný myšlenkově a celistvý ideově. Přesto však obsahuje na některých místech vnořené jednotky, a pokud se nerespektuje zvláštnost starověké slovesnosti – to jest tíhnutí ke konci či až finální těžiště a formálně závěry namísto nadpisů – složité celky a jednotky se rozpadnou, dílčí texty se mohou zdát špatně umístěné a nakonec i celá Tóra může budit dojem, že je chaotická a nelogická.“ Argumentuje schopností hebrejštiny a jiných starověkých jazyků vytvářet nadvětné celky. „Tato vlastnost gramatiky účinně zabraňuje tomu, aby se hebrejský text dal sešít ze střípků od různých autorů. Hebrejská posloupnost časová, logická nebo observační nevznikne prostým sesazením vět různého původu. Starověký hebrejský stylista se totiž vyjadřoval v nadvětných celcích, ačkoli to z evropských překladů nebývá téměř vůbec patrno.“

Biblická hebrejština narozdíl od evropských jazyků, ale stejně jako mnohé jiné, umí spojovat věty do libovolně dlouhých celků časových, lokálních nebo logických (tedy pro děje, popisy nebo výklady).

Jiří Hedánek

Vidíme tedy, že teorie rodopisů lépe odpovídá povaze textu a dokonce můžeme rozumně předpokládat, že ho zapsaly osoby, o nichž Genesis vypráví. Přesto se tato teorie zatím nesetkala s větším přijetím odborné veřejnosti.

Podle výsledků počítačové analýzy stylu a jazyka Genese, provedené izraelsko-německým týmem v polovině osmdesátých let 20. století, byl autorem Genese jediný člověk. Mojžíšovo autorství Tóry není dnes nesmyslnou domněnkou, zatímco vznikají stále nové teorie, aby nahradily výše uvedenou teorii dokumentů.

Kolektivní paměť?

Práce etnologů, antropologů a misionářů přináší v různých podobách příběhy podobné Genesi z celého světa. To, že existují v takovém množství na mnoha místech, nabízí otázku: Patří snad tyto příběhy ke kolektivní paměti lidstva?

pečetní váleček a jeho otisk
Otisk babylonského pečetního válečku starého 4000 let. Jeho námět připomíná scénu z Ráje: Adam, Eva, had a strom poznání.

Zdroje

  • Jiří Hedánek: Vznik zpráv o stvoření z pohledu filologa, Theologia vitae 2018–2021, č. 1
  • J. P. Wiseman: Vznik knihy Genesis, JAMI 1993
  • Teorie vzniku Tóry, Wikipedia

Přečteno 131-krát