Je město pokolení Kainovo?

Biblický příběh o Kainovi a Ábelovi je notoricky známý. Stal se námětem řady obrazů, soch a děl světové literatury. Může být však víc než to? Je historií?

Psychologický archetyp

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Řekla: Vytvořila jsem muže s Hospodinem. Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal rolníkem. Po nějakém čase se stalo, že Kain přinesl z plodů země obětní dar Hospodinu. I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar, ale na Kaina a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem a jeho tvář opadla.

Genesis 4,1–5

Biblický příběh o první vraždě, které se dopustil Kain na svém bratrovi, je zajímavý z hlediska psychologie. Klinický psycholog profesor Jordan Peterson o něm píše: „Příběh o Kainovi a Ábelovi je příkladem archetypálního příběhu o znepřátelených bratrech, hrdinovi a padouchovi: dvou prvcích psychiky jednotlivce, jedné zaměřené na dobro a druhé na samotné peklo.“ Poukazuje na důsledek poznání dobra a zla: schopnost vědomě a pomstychtivě ublížit člověku.

rodiče nad mrtvolou syna
Adam a Eva truchlí nad Ábelem. Autor: William-Adolphe Bouguereau (1888)

Kaina pobouří to, že Bůh odmítl jeho oběť. Obviňuje Boha z nespravedlnosti, ale on mu odpoví, že si je na vině sám. Kain, rozhořčený Boží reakcí, začne plánovat pomstu. Zabije vlastního bratra, svůj vzor (neboť Ábel ztělesňuje všechno, čím chce Kain být). Peterson píše, že Kain se ve své závisti a nenávisti k bratrovi oddává čím dál důmyslnějším úvahám o pomstě. Ve svém trápení se snaží stvořit něco pekelného, a tak vstupuje do pouště vlastní mysli. Peterson porovnává jeho situaci s Kristovým pokušením: „A tak se Kain setkává na poušti se Satanem se vším, co k tomu patří, a podlehne jeho pokušením.“ Kain od Zla žádá to, co mu Dobro odepřelo, a činí tak z vlastního popudu, vědomě a zlostně.

Ta zloba veliká, skazit pokolení lidské
v prvotním kořeni a zem peklem sprznit
– všechno to velkému tvůrci navzdory…

John Milton

Nejstarší město

Po bratrovraždě je Kain Bohem konfrontován a vypuzen z jeho přítomnosti. Známý výrok Petra Chelčického, že „město je pokolení Kainovo“, navazuje na biblický text o Kainově potomstvu:

Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ od Edenu. I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha. Henochovi se narodil Írad,…

Genesis 4,16–18a

Na první pohled se zdá, že Kain založil město jménem Henoch. Podle Christophera Eamese, je však teoreticky možné číst verš tak, že město mělo název Írad. Je to zajímavá možnost proto, že to odpovídá názvu Eridu, které bylo nejstarším městem podle Sumerského královského seznamu. Eridu bylo identifikováno jako tel Abú Šahrejn v jihovýchodní Mezopotámii (poblíž Perského zálivu). Tradiční datování klade vznik tohoto místa někam do pátého tisíciletí před naším letopočtem. Jeho mimořádná starobylost je zřejmá ze značně poničených zřícenin, z toho, že bylo postaveno na panenském písku, a z toho, že je v sumerských nápisech označováno jako ‚nejstarší město‘.

zřícenina z cihel v poušti
Sumerský zikurat v iráckém Eridu. Některé pálené cihly nesou jméno Ur-Nammu (2123-2106 př.n.l.). Foto: David Stanley CC BY 2.0,

Po královském majestátu pocházejícím z nebe, byl královský majestát v Eridu.

Sumerský královský seznam

K Eamesovu návrhu český biblista Jiří Hedánek poznamenal, že trochu skřípe, i když to možné je. Kdybychom text vykládali takto, bude pasáž znít: „a jméno toho města nazval jménem syna Chanochova. Chanochovi se pak narodil Irad.“ Hedánek uvažuje, že „obě zprávy o stvoření nejspíš vznikly v téže době, kdy jazyk i písmo byly jiné. Ten text se přepisoval a možná i překládal, než ho Mojžíš zapsal do své historie ve svém jazyku, severozápadní semitštině.“ Od té doby se pravopis hebrejštiny vyvíjel, (ztratila pádové koncovky, proto Eridu/IriduErid/Irad). „To je mnoho prostoru na to, abychom naivně nespoléhali na pravidla, jaká platila pro starověkou hebrejštinu. Formulace musely být upravovány, aby se textu stále rozumělo,“ připouští.

Eames však nabízí ještě další možnost, jak sladit biblický text se sumerským. Ta spočívá v tom, že kromě paralely Írad→Eridu, je v souvislosti s prvním městem ještě další shoda jmen Henoch→Enki, který byl božským patronem města.

Bůh Enki na pečeti (cca 2300 př.n.l.). Zdroj: Public Domain

Enki je jedním z prvotních bohů starověkého světa, který byl v Mezopotámii uctíván po celá následující staletí. V antice byl uctíván jeho ekvivalent Poseidón. Enkiho uctívání však začalo v Eridu, jež bylo sídlem tohoto boha, zasvěceným jeho jménu. Je tedy možné, píše Eames, že než aby Kain jednoduše pojmenoval město po svém synovi Henochovi, spíše ho svému synovi zasvětil. A pak skutečné vlastní jméno města – jistě už menší pocta – bylo dáno Henochovu synovi Íradovi. Podle Jiřího Hedánka je druhá možnost „zajímavá i v tom, že smyslu textu a znění překladů není třeba nic vnucovat, žádné ‚kdyby‘ ⇒ ‚pak třeba‘. „To město nazval jménem svého syna: »Enki«.“ Ch‐N‐Kh→En‐ki si dobře odpovídají. To Ch‐ by se v klínopisu ztratilo, to je běžné.“

Kainův rod

Neboť jsem zabil muže za svou modřinu, chlapce za svůj šrám. Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně, Lámech sedmdesátisedminásobně.

Genesis 4,23–24

Biblický text potom uvádí Kainův rod až do osmé generace. Dovídáme se o Lámechovi, který se, podobně jako Kain, dopustil vraždy. Jordan Peterson píše: „Kain zabije v existenčním hněvu jednou. Lámech, jeho dědic zajde mnohem dál. Túbalkain, ‚kovář všech bronzových a železných nástrojů‘, je podle tradice sedmou generací od Kaina a prvním tvůrcem zbraní. A potom v příbězích Genese přichází Potopa. Spojitost není v žádném případě náhodná.“

tlupa lidí v kožešinách
Kainův rod na odchodu po svém vyhnání. Autor: Fernand Cormon, 1880, in the Musée d’Orsay

Christopher Eames poukazuje na to, že Kainovo potomstvo, které se podle bible vyznačovalo dlouhověkostí, zahrnuje do Potopy osm generací – stejně jako Sumerský královský seznam:

Celkem: 8 králů v pěti městech 241 200 let, po smrti Ubaratuta přišla potopa.

Sumerský královský seznam

Paralely z řecké mytologie

Peter Paul Rubens, Kronos pojídá své děti

Kromě těchto souvislostí ještě Eames uvádí paralely z řecké mytologie, která je sice mnohem mladší, ale čerpá z mezopotámských kořenů. Pro staré Řeky byla bohyně jménem Gaia (což znamená ‚země‘ nebo ‚život‘) považována za matku všeho živého. Gaia se samozřejmě okamžitě jeví jako typ Evy – a dokonce i jméno má podobné hebrejské variantě Chaia, což znamená ‚život‘ (a vyslovuje se podobně). Gajin potomek títán Kronos byl řeckým patronem úrody, symbolizované srpem a obilím. Biblický syn Evy Kain byl rovněž známý jako ‚rolník‘. Po úkladné vraždě svého otce Kronos zplodil první generaci Olympanů se svou sestrou Rheou. Jedním z nich je Poseidón (jehož jméno je Leonarda Palmera překladem jména Enki).

Krona však svrhl jeho syn Zeus, známý polygamní bůh s mnoha lidskými manželkami. V řecké mytologii se mezi jeho dětmi setkáváme s bohem metalurgie Héfaistem, bohem hudby Apollónem s lyrou, bohem pastýřů a stád – poutníkem Hermem a bohyní Aténou – tkadlenou. V bibli je prvním polygamistou Lámech a mezi jeho dětmi jsou zmíněni Túbalkain, Jábal, „který se stal otcem těch, kdo bydlí ve stanu a chovají dobytek. Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal otcem všech hrajících na lyru a flétnu“ (Genesis 4,20–21). Jejich sestra Naama se podle židovské tradice věnovala tkaní látek.

Archeologické důkazy

Túbalkainův vynález zpracování mědi zajímavě koreluje s posloupností historických epoch. Po době kamenné následovala doba měděná (chalkolit), která začala v Úrodném půlměsíci v 6. tisíciletí př. n. l. Nejstarší naleziště jsou Jarim Tepe v severním Iráku, Halaf ve východní Sýrii a Timna v Izraeli. Další naleziště jsou ve východním Turecku a na Teheránské planině v Íránu. Jak vidíme, datování chalkolitu se neshoduje se stářím Eridu, ale dá se namítnout, že všeobecně je datování pravěku podmíněno řadou uniformitarianistických předpokladů, které mohou naměřený věk zkreslovat. Podobně z hlediska současné archeologie není Eridu nejstarším městem, např. založení Jericha se datuje do 9000 př. n. l. Pokud uvažujeme o Potopě, je na místě spíš katastrofismus.

obdélníky z kamenů v poušti
Mustatily v Saudské Arábii zdokumentované australskými badateli. Zdroj: AAKSAU a Královská komise pro ALULA

Do 6. tisíciletí se datuje také pravěký kult dobytka v Saudské Arábii, který je spojený s kamennými obdélníky zvanými mustatily. Jsou charakterizovány jako „první rozsáhlá monumentální rituální krajina na světě… nejstarší doklad kultu dobytka na Arabském poloostrově“, jak napsali australští vědci ze Západoaustralské univerzity do článku v dubnovém vydání sborníku Antiquity. Wikipedie uvádí, že okolo 100 000 mustatilů pokrývá plochu 200 000 km2. Jsou dost úzkého tvaru, jejich délka se pohybuje od 20 do více než 600 metrů a stěny jsou poměrně nízké 0,5–1,2 metru. Některé pískovcové bloky použité při jejich stavbě váží více než 500 kilogramů. Tento „nejstarší doklad kultu dobytka“ a první „monumentální rituální krajina na světě“ poukazuje celkem pozoruhodně na zvláštní pasáž v bibli – první náznak zavedení pohanského náboženského kultu, uzavírá dr. Eames a v souvislosti s Jábalem poukazuje na význam hebrejského slova ohel, což je stan, ale stejné slovo se používá pro další rituální stavby.

Závěr

Takže sice nejde předložit hmatatelné důkazy o existenci Kaina a jeho rodu, ale přesto existují zajímavé paralely v starověkých textech o původu lidstva, které nezávisle na sobě hovoří o postavách, které mají společné znaky. Kromě toho i archeologické nálezy zhruba odpovídají lidské činnosti zmíněné v příbězích. Že Genesis lze považovat za zdroj nezávislý na mezopotamské literatuře ozřejmuje následující fakt: byla by zjednodušením komplikovaných mytologických představ. Když sledujeme vývoj ústní tradice, vždy mají příběhy naopak tendenci dostávat nové detaily a zápletky. Legendy na starověkém Blízkém východě se nehistorizovaly ani nezjednodušovaly.

čtyři strany hlineného hranolu popsané klínopisem
Čtyři strany Weld-Blundellova hranolu obsahují Sumerský královský seznam. Zdroj: Public Domain

Zdroje

Přečteno 62-krát