Vývoj rodu Homo: křovácký rodokmen

Mnohým z nás se vryly do paměti obrázky Zdeňka Buriana a příběhy o Havranpírkovi a lovcích mamutů od Eduarda Štorcha. Změnil se nějak od té doby pohled vědy na vznik člověka?

Vývojové stromy se mění na keře

Příručka Co už o vzniku a vývoji člověka raději neučit, kterou napsaly autorky z Karlovy univerzity R. M. Dvořáková a Z. Schierová, uvádí některé zastaralé informace v učebnicích dějepisu a biologie na pravou míru. S přibývajícími nálezy se paradoxně nedoplňují bílá místa v lineárním vývoji člověka. Mark Maslin, profesor na UCL a autor knihy The Cradle of Humanity (Kolébka lidstva), řekl o nedávném nálezu: „Nádherně zachovalá lebka archaického člověka z čínského Harbinu přináší další důkazy o tom, že evoluce člověka nebyla jednoduchým evolučním stromem, ale hustým propleteným keřem. Nyní víme, že ve stejné době, kdy vznikl náš vlastní druh, existovalo až 10 různých druhů homininů.“ Zrovna nedávno (srpen 2023) byl v čínském Hualongdongu objeven další zatím nezařazený druh člověka starý asi 300 000 let.

Názory paleoantropologů na vztahy mezi jednotlivými druhy se neustále mění. Byl zaveden pojem mozaikovité evoluce, totiž že evoluční změny v některých částech těla nebo systémech zřejmě probíhají rychle bez současných změn v jiných částech. V důsledku jsou některé znaky v jedinci bazální, zatímco jiné jsou pozoruhodně pokročilé. 

Pohřby pralidí

Typicky lidské chování, jako je pohřbívání, je doloženo i u archaičtějších forem. Homo naledi, objevený v roce 2013 v jeskynním systému Rising Star nedaleko jihoafrického Johannesburgu, překvapil hned několikrát. Jeho stavba těla je matoucí. Paleoantropolog Pavel Duda o něm píše: „Jeho kosterní anatomie v sobě spojuje archaické (malá mozkovna, morfologie ramenního a pánevního pletence, nápadně prohnuté kůstky prstů) a moderní znaky (morfologie rukou, morfologie chodidel).“ Paleoantropolog Lukáš Friedl říká: „Zdálo se, že půjde o nález asi tak dva miliony let starý, možná o něco mladší, protože převládaly znaky, které jsou v rámci naší rodové linie primitivní. Teď díky datování víme, že Homo naledi z jeskyně Rising Star žil před pouhými asi 300 tisíci lety. Nedávný nález v úplně jiné části Afriky, v Maroku, přitom ukázal, že tehdy už zřejmě existoval nejstarší Homo sapiens.“ 

Vykopávky vedl paleoantropolog Lee Berger. Do svého týmu našel tělesně zdatné vědce malé postavy, aby se jim podařilo sestoupit úzkou štěrbinou do jeskyně. Při vykopávkách dospěli ke kontroverznímu závěru: už tito pralidé pohřbívali své mrtvé. Zdá se, jako by stovky fragmentů kostí na dně jeskyně byly záměrně pochovány. Jedna skupina kostí byla vykopána vcelku v několika blocích a stabilizována sádrou. CT snímky bloků odhalily pozůstatky nejméně tří jedinců. Pozůstatky mladíka přezdívaného Neo se zdály neporušené a pozoruhodně zachovalé. V blízkosti neúplné pravé ruky se nacházel kámen, o němž vědci předpokládají, že by mohl být nástrojem. Blízko hrobů se na vyhlazené stěně jeskyně také našly vyryté abstraktní vzory. Archeolog Curtis Marean poznamenal, že toto křížové šrafování se velmi podobá vzorům z pozdějších nalezišť Homo sapiens v regionu, stejně jako domorodým obrazům Khoisanů.

Kdo uložil těla do jeskynní komory, kam se bylo možné dostat pouze s použitím loučí? Byl kamenný nástroj v Neově ruce dárek na poslední cestu? Měli tito pralidé nějakou představu o posmrtném životě? Pokud se tento hominin s malým mozkem skutečně vyznačoval pokročilým chováním, jako je pohřbívání mrtvých a rytí symbolů, pak by velikost mozku neměla být hlavní faktor k posouzení inteligence. Podle Friedla nezáleží jen na objemu mozkovny: „Jednou z hlavních výzev pro budoucnost je ukázat, že velikost mozku není hlavním faktorem. Jde spíš o to, jakou má mozek strukturu. Neříkám, že s velikostí mozku kolem pěti set centimetrů krychlových, jako měl Homo naledi, byli tito tvorové stejně inteligentní jako my, že měli jazyk, to možná třeba ne. Ale také si nemyslím, že by na tom byli kognitivně stejně jako gorily nebo šimpanzi, kterým se velikostí mozku podobají. Myslím, že byli mnohem pokročilejší.“ Ovšem víra v posmrtný život je těžko představitelná u tvora, který nevládne řečí. Vývoj řeči je klíčový pro rozvoj abstraktního myšlení, jak potvrdí každý dětský psycholog. Pokusy naučit jiné druhy chápat a komunikovat symbolicky, což je podstatou lidského jazyka, se ukázaly jako mimořádně obtížné.

Neandrtálci nebyli primitivové

Neandrtálci se podle současných poznatků vyvinuli asi před 400 000 lety. Žili v Evropě a západní Asii, od Sibiře až po Blízký východ, dokud přibližně před 30 000 lety nevymizeli z dosud nejasných příčin. V roce 2010 se podařilo v chorvatské jeskyni Vindija získat vzorky DNA neandrtálců. Porovnáním shody DNA s moderním člověkem se Homo neanderthalensis přestal považovat za předchůdce Homo sapiens. Mezi oběma druhy ovšem došlo k mezidruhovému křížení; z této doby pravděpodobně pocházejí neandertálské alely v našich genomech.

Přesto však neandrtálci nebyli primitivní, jak si je často představujeme. Jsou u nich doloženy pohřební zvyky, používání ohně, výroba nástrojů – včetně lepení hrotů zbraní na násady kvalitní smolou, používání pigmentů na tělo, kořenění pokrmů, léčení bylinami a penicilinem, šití jednoduchých oděvů z kožešiny atd. Výzkum jazylky na neandrtálců z jeskyně Kebara naznačuje možnost, že se dorozumívali řečí.

Primitivní rysy mají i moderní lidé

Genetický výzkum nabízí nové možnosti, které mohou změnit zaběhnuté koleje. V roce 2006 v mongolském údolí Salchit bylo nalezeno temeno lebky člověka, které vykazovalo podobnost s neandrtálci, Homo erectus a asijským archaickým Homo sapiens. V roce 2019 byl proveden novější výzkum vzorků mtDNA z ní, avšak vedl k závěru, že jde o lebku moderního člověka starou 34 000 let. 

Tento rozpor připomíná nalezené lidské lebky v australské bažině Kow, které byly publikovány v časopise Nature v roce 1972. V této studii vědci uvedli, že „analýza lebeční morfologie více než třiceti jedinců odhaluje přetrvání rysů Homo erectus v Austrálii až do nedávné doby před 10 000 lety.“

Rysy považované za primitivní mají i někteří dnešní lidé. Vyskytují se např. mezi Malajci, Filipínci, Papuánci a australskými domorodci. U nich i dnes můžeme pozorovat kulturu doby kamenné, ale typické anatomické znaky najdeme nejen u nich. Jedním z nejlepších příkladů je bývalý ruský šampion v boxu Nikolaj Valujev. Obrázek Valujeva z profilu jasně ukazuje jeho nápadný nadočnicový oblouk s výrazně šikmým čelem.

Naopak věk nejstarších lebek Homo sapiens s „anatomicky moderními“ rysy se odhaduje  na více než 300 000 let. Výzkum na marocké lokalitě Džebel Irhúd odhalil fosilní pozůstatky velmi raných příslušníků našeho druhu. „Sapientní fosilie, zejména kosti hlavy, jsou snadno rozpoznatelné. Lebka je vysoká s oblým, rozměrným mozkem, poměrně malá obličejová část nijak zvlášť nevyniká. Doplňují je málo výrazné nadočnicové oblouky, kolmé čelo, jemné lícní kosti a náš jedinečný rys oproti starším druhům pravěkých lidí – bradový výběžek,“ upřesňuje Zdeněk Urban.

Šest milionů let nestačí

Ve výše zmíněném doporučení učitelům autorky píší: „vezmeme-li v úvahu mutační tempo, odhadované na základě srovnávání celých genomů, lze soudit, že poslední společný předek lidí a šimpanzů žil přibližně před 5–7,5 miliony lety.“ Ve světle výsledků populační genetiky se však doba pro oddělení vývojové větve lidí od vývoje šimpanzů jeví příliš krátká. Evolucionisté Rick Durrett a Deena Schmidtová provedli výpočet střední doby potřebné ke vzniku jedné koordinované genetické změny v lidské populaci. Vypočítali pro uvažovanou populaci 10 000 lidských párů střední dobu 216 milionů let. Výsledky simulací umožňují sice snížit dobu čekání na 162 milionů let, ale tím se to nevyřeší. Řeč je o jedné koordinované změně dvou genů… je-li mezi šimpanzí a lidskou DNA jen 2–5% rozdíl, znamená to změnit miliony párů bází (tedy „písmen“ v DNA)! Lidé se zkrátka nemnoží tak jako octomilky.

Sporé důkazy pro vznik rodu Homo

Předpokládaný vznik rodu Homo z australopitéků před 2,5 miliony let je opředen tajemstvím. Tělesné proporce nejstaršího druhu pračlověka Homo habilis jsou známy pouze ze dvou velmi fragmentárních koster a jsou založeny převážně na předpokladu anatomie podobné australopitékům. Dokonce byl navržen přesun Homo habilis do rodu Australopithecus jako Australopithecus habilis.

Australopitékové jsou vyhynulý rod hominidů, který je znám z velkého množství nálezů v Africe v rozmezí přibližně před 4,2–2 miliony let. Mají řadu opičích anatomických vlastností, včetně stavby vnitřního ucha, která indikuje držení těla při chůzi. Značně zachovalý nejznámější exemplář australopitéka, zvaný Lucy, patří k druhu Australopithecus afarensis. Bylo nalezeno asi 40 % její kostry. Podle článku v časopise Nature z roku 2000 kosti v ruce prozrazují, že se Lucy při chůzi opírala o pěsti jako šimpanzi a gorily. Lucyina pánev byla však silně rozdrcena a zdeformována, proto rekonstrukce „vytvářející tvar velmi podobný lidské” pánvi vzbudila pochybnosti.

Australopitékové jsou jako opice a skupina Homo je jako člověk. Při vývoji Homo došlo k něčemu zásadnímu, a to nejen v mozku.

antropoložka Leslie Aiellová

Při tak sporé paleontologické dokumentaci se mohou evolucionisté jen domnívat. Používají se pojmy jako genetická revoluce, exploze, rychlý nárůst, přerušovaná změna, přibližné zdvojnásobení objemu mozku. Známý harvardský evoluční biolog Ernst Mayr to shrnuje takto: „Nejstarší fosilní nálezy Homo… odděluje od australopitéka velká, nepřeklenutá mezera. Jak můžeme vysvětlit tento zdánlivý skok? Protože nemáme žádné fosilie, které by mohly sloužit jako chybějící články, musíme se vrátit k osvědčené metodě historické vědy, k vytvoření historického narativu.“

Oprášit antropocentrismus?

Zdá se, že rod Homo byl historicky vysoce variabilní. Současné lidstvo je jen zlomkem jeho původní rozmanitosti (efekt hrdla lahve). Vyskytly se i názory, že bychom měli hovořit o Homo sapiens sensu lato, tedy v širším slova smyslu. Proč je nutné dokázat, že rod Homo nesestával jen z jednoho druhu? Člověka odlišuje od ostatních hominidů řada vlastností, které evoluční biologie zatím uspokojivě nevysvětlila. Vezměme už jen unikátní stavbu lidského mozku:

Lidský mozek jednou z nejsložitějších a metabolicky nejvýkonnějších struktur v živé přírodě.

neurolog Michel Hofman

Mezi typicky lidské činnosti patří: komplexní řeč, tvorba složitých nástrojů, oblékání, abstraktní uvažování, použití matematiky, tvořivost a umění, náboženství, morální rozhodování a ovládání ohně. Více o nich v samostatném příspěvku (odkaz dole).

Důkazy naznačují, že člověk jako jediný ze všech ostatních forem života na Zemi má schopnost získat skutečné poznání a pochopení přírody a svého zvláštního místa v přírodním řádu.

genetik Michael Denton

Argumenty pro výjimečnost člověka shrnuje biolog a proponent inteligentního plánu Michael Denton v knize The Miracle of Man (Zázrak člověka). Denton předkládá fyzikální, chemické a biologické argumenty – jemné vyladění podmínek na Zemi pro vznik vysoko energeticky náročného suchozemského života, založeného na uhlíku, který disponuje vyšší inteligencí. „V souladu s antropocentrickým tvrzením je pouze člověk ze všech tvorů na Zemi náležitě vybaven správnou anatomií a správnou velikostí, aby mohl rozdělávat a ovládat oheň, a tedy opustit dobu kamennou a vydat se cestou k vyspělé technologické civilizaci. Bez schopnosti rozdělávat a ovládat oheň by se nikdy neuskutečnil první krok k metalurgii a rozvoji technologie.“ 

Vrchol stvoření?

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.

Genesis 1,27

Dr. Dvořáková se se spoluautorkou v analýze zpracování evoluce člověka v českých učebnicích obává, že se „příliš upneme k představě, že člověk je evoluční ‚vrchol stvoření‘, jak to některé učebnice dějepisu prezentují, může to vést k mylnému dojmu, že evoluce člověka či živočichů obecně již skončila, a také, že objevení se Homo sapiens je vlastně plánovanou a pomyslnou metou evolučního procesu, což není pravda.“ Tato interpretace je zřejmě předmětem diskuze, protože někteří odborníci naopak na jedinečnost člověka v živé přírodě poukazují. (Je ovšem otázka, zda je v akademických kruzích debata o evoluci přípustná.) Denton dochází k závěru: „Lidská bytost, jak ji odhaluje moderní věda, není žádným nahodilým souborem prvků, nepodstatným výplodem kosmické evoluce.“

Fosilní důkazy o evoluční historii lidstva jsou kusé a lze je interpretovat různě.

Henry Gee, odpovědný redaktor časopisu Nature

Druh X

V souvislosti s původem člověka poukazuje profesor John Lennox v knize 7 dní, ktoré rozdeľujú svet na to, že speciální stvoření současná věda nutně neuvidí: „Předpokládejme, že se vědcům v laboratoři podaří jednoho dne vyrobit život z anorganických chemických látek… Dále předpokládejme, že tento život přežije a etabluje se jako nový druh, řekněme druh X. Teď si představme, že všechny vědecké záznamy týkající se této záležitosti se ztratí a ve velmi vzdálené budoucnosti vědci narazí na druh X. Pokud bude stále vládnout paradigma neodarwinismu, budou tito vědci nevyhnutně tvrdit, že druh X je spojen se všemi dalšími formami života prostřednictvím nepřerušeného naturalistického evolučního procesu. Budou se ovšem mýlit, že ano? Vztah druhu X k ostatním druhům se týká speciálního a odděleného vstupu ze strany inteligence. Navíce je tento zásah lidské inteligence je pro neodarwinismus z podstaty věci neviditelný – stejně jako speciální stovření člověka Bohem pro dnešní neodarwinismus. Avšak neodarwinismus nejsou jediné brýle, kterými se můžeme dívat na svět.“

Zdroje

• Radka Marta Dvořáková a Zuzana Schierová: Co už o vzniku a vývoji člověka raději neučit, Arnika 9(2)
• Radka Marta Dvořáková a Karolína Absolonová: Obsahová analýza tématu evoluce člověka v českých učebnicích dějepisu, Scientia in educatione 7(2), 2016
• Carly Casella: Ancient Skull Found in China Is Unlike Any Human Seen Before, Science Alert 7.8.2023
• Devièse, T. et al. 2019: Compound-specific radiocarbon dating and mitochondrial DNA analysis of the Pleistocene hominin from Salkhit Mongolia, Nature Communications. 10: 274.
• Jeffrey P. Tomkins, Ph.D.: Současní lidé s archaickými rysy převrací evoluci,  Kreacionismus.cz 7.5.2019
• Zdeněk Urban: Sme tu už tristotisíc rokov, Quark 4.7.2017
• Pavel Duda: Homo naledi stále překvapuje, Vesmír 2.10.2017
• Martin Uhlíř: Inteligence je mnohem starší, než jsme si mysleli, Respekt 18.6.2017
• Kristin Romey: A mysterious human species may have been the first to bury their dead, National Geographic 5.6.2023
• John Grace: Massive human head in Chinese well forces scientists to rethink evolution, The Guardian 25.6.2021
• Kolektiv autorů: Micro-Biomechanics of the Kebara 2 Hyoid and Its Implications for Speech in Neanderthals, PLOS ONE
• Rick Durrett a Deena Schmidt: Waiting for Two Mutations: With Applications to Regulatory Sequence Evolution and the Limits of Darwinian Evolution, Genetics, Volume 180(3), 1.11.2008
• Günter Bechly Explains What the Fossil Evidence Really Says, Discovery Science on YouTube (https://youtu.be/V15sjy7gtVM?si=rOi9u2OFy1jbcv8o&t=1432)
• Casey Luskin: The Unique Origins of Humanity in the Fossil Record, Discovery Science on YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=Bhnb2Y66gXc)
• Michael Denton: The Miracle of Man, Discovery Institute Press 2022
• John C. Lennox: 7 dní, ktoré rozdeľujú svet, Postoj media 2021

Přečteno 76-krát