Adam a Eva: Mělo lidstvo společné prarodiče?

Biblický příběh o stvoření člověka nachází v posledních letech oporu v genetickém výzkumu. Jedná se o více než mýtus? Známe ho snad všichni: Adam a Eva žili v rajské zahradě, dokud je had nenavedl, aby jedli ovoce ze zakázaného stromu. Za trest je Stvořitel vykázal ze zahrady a hada proklel, aby se plazil po zemi.

Mitochondriální Eva

Všechny lidské buňky obsahují mitochondirální DNA. Mitochondriální DNA se používá k identifikaci příbuzných. Avšak přenos na další generaci se děje jen prostřednictvím vajíčka ženy. Vědci se shodují, že ženskou linii celého lidstva lze vysledovat k jedné jediné ženě, kterou nazvali mitochondriální Eva. Sledováním četnosti mutací v mtDNA můžeme odhadnout její genetické stáří. To se běžně odhaduje na 200 000 let, ale názory se různí – od 50 000 do 500 000 – záleží na zohledňovaných předpokladech.

Ale jak to, že se teprve před 200 000 lety stala jediná žena prababičkou nás všech? Neměla by lidská historie sahat dále do minulosti? Podle evoluce vznikl člověk před 2,5 miliony let. Čím si to vědci vysvětlují? Všeobecná odpověď zní, že v době mitochondriální Evy došlo k nějaké přírodní katastrofě, která zanechala hrstku přeživších. A časem ženští potomci všech přeživších žen kromě jedné šťastné matky vymřeli.

buňka, mitochondrie a DNA v ní
Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain

Adam chromozómu Y

Mužkou linii předků je možné sledovat pomocí chromozómu Y, který se dědí z otce na syna. U mužů však jsou větší rozdíly v reprodukci než u žen. Nicméně panuje shoda na jednom „posledním společném předkovi“ po mužské linii, který se nazývá Adam chromozómu Y. Podle profesora Jonese jsou rozdíly chromozómy Y nápadně podobné, liší se asi 100-krát méně než ostatní chromozómy. Malá diverzita mezi mužskými potomky naznačuje, že žil nedávno. Jones dochází k závěru, že mitochondirální Eva žila tisíce let před Adamem chromzómu Y. Nicméně novější studie dospěly k jiným závěrům a datují Adama do rozmezí 50 000 – 600 000 let. Ve hře je řada předpokladů.

Adam chromozómu Y téměř jistě nesetkal s mitochondriální Evou.

profesor Steve Jones

Kdy žili nejstarší společní předci lidstva

Podle nové studie ovšem poslední společní předci celého lidstva mohou být daleko mladší. Studie genetiků Dr. Johna Sanforda a Dr. Roberta Cartera z roku 2014 zpochybňuje všeobecně přijímaných 200 000 let. Podle nich by za stovky tisíc let mělo lidstvo nashromáždit spoustu mutací a značně se diverzifikovat, ale výzkum jasně ukazuje, že lidstvo je geneticky velmi homogenní. Když uvážíme předpokládané dlouhé období vývoje člověka, jedna matka nás všech nedává smysl. Tvrdí se, že lidstvo vzniklo před 1 milionem let a populace Homo erectus se rozptýlily po Africe, Evropě, Asii a Austrálii. Za tu doby by vznikly lokální varianty mtDNA. Kdyby pak z Afriky přišel Homo sapiens a smísil se s těmito populacemi, musela by u lidstva existovat obrovská mitochondriální diverzita, tvrdí Sanford. Očekávat, že by se dalo zrekonstruovat mitochondriální sekvenci jedné jediné Evy, by bylo nerealistické. Ale přesně to se Sanfordovi a Carterovi podařilo. Lidský genom připomíná málo promíchaný balíček karet. Dnešní lidé se od aproximace Eviny mtDNA v průměru liší 22 mutacemi, vesměs ale ne více než o 100 mutací. Při pozorované četnosti mutací by stačilo na akumulaci pozorované odchylky jen 200 generací. Pokud se držíme rychlosti mutací, věk mitochondirální Evy vychází 6 000 let.

Původní sekvencování genomu šimpanze bylo zpochybněno. Nové vzorky chromozómu Y šimpanze jsou oproti lidskému asi poloviční. A v porovnatelné části se shodují jen ze 70 %. Když se uvažuje o společném předkovi člověka a šimpanze před 6 miliony let, musela by četnost mutací být enormní. Jak je tedy možné, že chromozóm Y v celé dnešní mužské populaci vykazuje tak malou variabilitu? Sanford a Carter zrekonstruovali Adamův chromozóm Y a našli asi 300 mutací oproti dnešní populaci. Při daném tempu mutací by na takovou změnu stačilo jen 300 generací, okolo 7 500 let. Takový časový rámec odpovídá biblickému vyprávění a mimo jiné i extrapolaci známé části růstové křivky celosvětové populace lidstva.

láhev s mnohobarevnými kuličkami, část vysypána, z ní vznikne obsah další lahve, který má méně barev
Efekt hrdla láhve ilustruje snížení biodiverzity. Zdroj: 123RF

Globální katastrofa

Aby evolucionisté vysvětlili malou genetickou diverzitu genomu lidstva, hovoří o katastrofě, kdy lidstvo téměř vymřelo. K tomu tzv. bottleneck effect (efektu hrdla lahve) mělo dojít před 70 000 lety. K zúžení genetické rozmanitosti lidstva by došlo tehdy, kdyby dlouhodobě světová populace klesla pod 10 tisíc. Sanford ovšem upozorňuje, že takový dlouhotrvající stav by nutně vedl poklesu genetické diverzity (díky příbuzenským sňatkům) a mnoha škodlivým degenerativním mutacím, jak vidíme na současném příkladu populace gepardů. Takže z evolučního hlediska homogennost lidského genomu není věrohodně zdůvodněna.

Biblickému tvrzení, že lidstvo vzešli z jednoho páru odpovídá fakt, že převážná většina genetické informace se vyskytuje v rozsáhlých blocích jen ve 2–4 variantách. Dr. Sanford to přirovnává k málo zamíchanému balíčku karet, kde můžeme sledovat sekvence nepromíchaných karet. Dvě až čtyři varianty odpovídají genomu dvou prarodičů (každému pár). Z biblického hlediska navíc dává smysl i Jonesova úvaha, že Adam chromozómu Y žil o mnoho generací později než mitochondirální Eva. Příběh o Potopě světa – bottleneck effect par excellence, který trval jen jednu generaci a proto se zachovala genetická variabilita. Příběh uvádí 8 přeživších: Noema s jeho 3 syny a jejich manželky. Noe byl posledním společným mužským předkem – jeho synové měli stejný chromozóm Y – zatímco jejich ženy nebyly navzájem příbuzné. Podrobněji o tom pojednává Dr. Carter ve videu níže.

Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila celá země.

Genesis 9,19

K tomu můžeme přidat překvapivé výsledky, které přinesla v roce 2018 robustní studie mtDNA u stovky tisíc živočišných druhů, zvaná Sweeping Gene Survey. Porovnání vzorků 5 milionů jedinců vedlo k závěru, že 90 % těchto druhů je geneticky stejně starých jako člověk.

Adamovo žebro

Biblický příběh obsahuje z hlediska vědeckých poznatků zajímavé detaily. Ve starověku se uvažovalo, že těla živých bytostí se skládají ze zvláštního materiálu, ale Bůh stvořil Adama „z prachu země“. Lidské tělo se skládá z 25 prvků, které se rovněž nacházejí v půdě. Tento fakt byl ověřen v roce 1982 a jeden vědec to komentoval slovy: „Biblický scénář stvoření života se ukazuje jako poměrně výstižný.“

Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže.

Genesis 2,21–23

Věděli jste, že žebro je jediná kost v lidském těle, která může dorůst? Vědci zjistili, že pokud zůstane na svém místě perichondrium, žebro v něm doroste. Doktoři používají kost z žebra, aby obnovili porušenou kostní tkáň v jiné části těla. Dále lékaři používají kostní dřeň z žebra jako zdroj kmenových buněk. Kmenové buňky majú tu vlastnost, že se mohou podle potřeby změnit v kteroukoliv buňku lidského těla. A právě hrudní koš je osvědčeným zdrojem těchto buněk. Starověký autor tedy měl buď výborné znalosti anatomie a chemie, nebo neuvěřitelnou trefu.

Mezopotamské paralely k bibli

Sumerské texty obsahují příběh o Ninti, Paní žebra a Matce všech živých. Podle tohoto mýtu bůh Enki onemocněl, protože jedl zakázané byliny. K uzdravení každé z osmi nemocných částí jeho těla se zrodila jedna žena. Ta, která mu uzdravila žebro, byla Ninti. Jedná se o příběh starý nejméně 3800 let.

Jméno Adamu zaujímá druhé místo na asyrském seznamu králů. Měl vládnout Asýrii někdy okolo roku 2400 př. Kr. Egyptolog David Rohl dospěl k názoru, že jméno může být odkazem na Adama. První jméno v seznamu, Tudija, totiž lze chápat jako přívlastek: Tudija Adamu – Adam, milovaný bohem. Rohl svou domněnku opírá o babylonskou kopii seznamu králů, kde tato dvě jména, poněkud zkomolená, splývají: Tubtijamutu.Každopádně seznam dokládá existenci Adamova jména v rané historii.

pečetní váleček a jeho otisk

Z Mezopotámie pochází i pečetní váleček, který nápadně připomíná příběh z rajské zahrady. Zobrazuje muže a ženu, kteří sahají po ovoci ze stromu, a za ženou je had, který jako by jí našeptával. Váleček se datuje přibližně do roku 2250 př. Kr. Asyrolog George Smith k tomu napsal: „Víme, že v těchto raných vyobrazeních nebyla žádná postava zvolena nahodile, ale všechny zastupovaly skutečné nebo domnělé události a aktéry v legendách; tudíž je zjevné, že příběh o Pádu člověka podobný Genesis byl v raném období v Babylonii znám.“

Had a fíkové listy

Vzpomínate si, co řekl Bůh hadovi? Fosílie dokazují, že hadi měli kdysi nohy. Dnešní hroznýši a krajty ještě mají gen potřebný pro vývin končetin. V embryonálním stadiu se krajtám dokonce začnou vyvíjet kosti končetin, ale před vylíhnutím zdegenerují.

A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře, budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života.

Genesis 3,14

Jiný biologicky zajímavý detail v příběhu jsou fíkové listy, kterými se Adam a Eva zakryli, když pocítili stud. Fíkovník je první ovocný strom zmíněný v bibli a zároveň nejstarší známá šlechtěná rostlina z hlediska paleobotaniky. Izraelší vědci našli při vykopávkách usedlosti nedaleko Jericha ožehnuté zbytky sušených bezsemenných fíků, jejichž stáří datovali na 11 400 let. Takové rostliny je možné rozmnožovat jen štěpy, což svědčí o jejich pěstování. Tyto detaily sice nejsou žádným důkazem pro biblické vyprávění, ale přinejmenším odpovídají tomu, co příběh tvrdí.

Jak je vidět, biblický příběh o Adamovi a Evě obsahuje detaily, které odpovídají dnešním vědeckým poznatkům, ať už z genetiky a anatomie člověka, paleontologie a paleobotaniky, nebo organické chemie. Kromě toho k příběhu existují paralely v nejstarších písemných památkách lidstva; v různých obměnách je dodnes rozšířen v mnoha kulturách. Měl autor Genesis tak dalekosáhlé poznatky, nebo tu nejde o pouhý mýtus?

Zdroje

Přečteno 251-krát