Genesis, aneb jak vznikl svět
První kniha Mojžíšova čili Genesis působí na čtenáře poněkud nesourodým dojmem. Například uvádí hned dva příběhy o stvoření, každý z trochu jiné perspektivy. První z nich má propracovanou symetrickou strukturu (více o tom anglicky na blogu Thinker Update). Druhý příběh popisuje rajskou zahradu a příběh o prvním selhání člověka. Kdybychom použili počítačovou analogii, člověk se chtěl nezávisle rozhodovat, proto si vypnul firewall, aby měl přístup ke všem informacím. Lidskou síť zachvátily viry a vytvořili z ní botnet, v důsledku čehož člověku pak administrátor zakázal přístup do své sítě.
Ale zpět ke vzniku Genesis. Zdá se, že Genesis asi nenapsal někdo jen tak z hlavy. Existují různé teorie původu této knihy. Uveďme si dvě, jednu zpochybňující Mojžíšovo autorství a druhou, která ho obhajuje. Více o tom na Wikipedii.
Teorie dokumentů
Francouzský lékař Jean Astruc si všiml, že v Genesis se vyskytují dvě Boží jména – Jahve a Elohim. Na základě tohoto postřehu vznikla v 18. století teorie dokumentů. Pentateuch jako celek vznikl podle ní z několika různých pramenů. Vrcholnou formu dal této teorii Julius Wellhausen koncem 19. století. Podle něho byly prameny čtyři:
- Jahvista, psal v době Davida či Šalomouna (10. stol.)
- Elohista, psal nezávisle na tom v Severoizraelském království (8. stol.)
- Deuteronomista, psal 5. Mojžíšovu knihu za krále Jóšijáše kolem r. 622
- Autor tzv. kněžského kodexu, měl vzniknout na konci babylonského exilu (6. či 5. stol.)
I když tato teorie vysvětluje řadu nesrovnalostí v textu Pentateuchu, našla mnoho kritiků, kteří jí například vytýkají to, že dělení textu na prameny někdy vytváří absurdní zlomky. Elohista ani kněžský kodex nevytvářejí žádný souvislý celek. Jinou výtkou je, že Wellhausenova teorie se dá aplikovat na Genesis a polovinu Exodu, ale na ostatní Mojžíšovy knihy, zejména na Numeri, vůbec ne.
Rodopisy
Archeologové J. P. Wiseman a William F. Albright si všimli, že strukturu Genesis lze dobře sledovat podle výskytu hebrejského slova tóledót, které se překládá jako rodopis. Srovnáním s jinými starověkými dokumenty, především klínopisnými tabulkami, dospěl ve třicátých letech 20. století Wiseman k teorii, která se opírá o čtyři teze:
- Původní materiál Genesis byl sepsán na hliněných nebo kamenných tabulkách.
- Tyto materiály byly pravděpodobně napsány samotnými patriarchy, o nichž vyprávějí.
- Mojžíš z těchto textů sestavil knihu.
- V souladu se zvyklostmi doby nechal Mojžíš v textu údaje, odkud čerpal informace.
Tato teorie dělí Genesis celkem přirozeně na jednotlivé příběhy, které působí dojmem samostatných celků. Podle tehdejší zvyklosti je obsah, doba vzniku a autor textu uveden na jeho konci v tzv. kolofonu. Za tyto tabulky bylo doplněno o vyprávění o Josefovi v Egyptě. Je ovšem vidět, že k mírným zásahům do textu došlo tam, kde bylo potřeba vysvětlit nějaký údaj soudobým čtenářům, například v případě místních názvů (anachronismy). Jak uvidíme níže, tato teorie má svoje opodstatnění v nazelezných mezopotámských textech. Podle výsledků počítačové analýzy stylu a jazyka Genesis, provedené izraelsko-německým týmem v polovině osmdesátých let 20. století, byl autorem Genesis jeden člověk.
Pokud jde o obsah samotné knihy, popisuje Genesis následující témata:
- stvoření světa a pád člověka
- Potopa světa
- budování Babylonské věže a rozptýlení národů
- Abrahamův rod
O Potopě světa existuje na 200 na sobě nezávislých vyprávění různých národů po celém světě, které se v některých detailech pozoruhodně podobají bibli. Pokud jde o materiální důkazy o Potopě, podívejte se na anglický dokument Is Genesis History?, kde jsou prezentovány pohledy kreacionistických vědců. Hovoří v něm geolog, genetik, paleontolog, odborník na biblickou historii a jiní. Interpretují fosilní záznam, vysvětlují otázky datování geologických vrstev, možné souvislosti doby ledové s Potopou a prezentují archeologické nálezy.
Bábel
Příběh o zmatení jazyků má zajímavé souvislosti s genetikou i s archeologií. Vypráví o tom, že po Potopě Bůh lidem změnil jazyky, aby si navzájem nerozuměli. Stalo se to při budování města a věže, která měla mít vrchol v nebi. V hebrejštině je město nazváno Bábel, čili Babylon. Jde o slovní hříčku se slovesem bálal, zmátl. Lidstvo potom bylo rozptýleno po celém světě, což lze doložit z genetického výzkumu (viz článek Dr. Roberta Cartera).
Příběh se odehrává v zemi Šinár (Sumer). Tam se začaly stavět pyramidové chrámy zvané zikkurat. Město Babylon ve třetím tisíciletí př. Kr. ovšem ještě není doloženo, proto řada archeologů hledá babylonskou věž v Eridu, které je podle Sumerů nejstarší město na světě. Zikkurat Amar-Sina v tomto městě časově i jinými detaily odpovídá vyprávění v bibli. I řecký historik Béróssos, když psal ve druhém století př. Kr. o Bábelu čili Babyloně, psal zřejmě o Eridu, jak plyne z indicií v jeho popisu. Biblický historik Douglas Petrovich uvádí další přesvědčivý důkaz: z Eridu se rozšířila materiální kutlura (typ artefaktů) na všechny světové strany po celém Blízkém východě až po Egypt.
Archeologický výzkum Eridu vydal mnoho zajímavých klínopisných textů. Z něho pochází příběh o Utnapištimovi, sumerská verze vyprávění o Potopě asi z roku 2300 př. Kr. Dále v Eridu byl nalezen příběh o zahradníkovi Tagtugovi, kterého bůh Enki proklel za to, že jedl zakázané ovoce. Dokonce existuje i sumerská zmínka o zmatení jazyků. V básni Enmerkar a pán Aratty, z doby okolo roku 2100 př. Kr., si vládce Enmerkar přeje, aby lidé měli jednu řeč a mohli společně stavět věž – tato jednota řeči byla božím zásahem zrušena. (Mimo to existuje i asyrský text z 8. či 7. století, kde se bůh hněvá na stavební dílo v Babyloně a zmate lidem jazyk – použito totéž slovo bálal jako v bibli). Tyto příběhy ilustrují, že mezopotámská kultura v sobě obsahovala příběhy, které známe z Genesis, i když v jiné podobě.
Další odkazy v angličtině
- Eridu
- The Sumerian Problem (evidence of the confusion of languages)
- Is Genesis History?
- Noah’s Flood Genetics
Přečteno 123-krát