Existoval Mojžíš?

Až do renesance byl podle běžně rozšířeného názoru Mojžíš historickou postavou, vyvedl Izrael z Egypta a napsal Pentateuch (neboli Tóru). V době osvícenství někteří badatelé zpochybnili Mojžíšovo autorství Tóry, a to je dodnes převažující názor. Diskuzí nad jeho spisy se zabývá jiný článek, ale opravdu nebyly o Mojžíšovi nalezeny žádné archeologické důkazy?

Starověké zdroje

Starověké mimobiblické prameny se o Mojžíšovi a exodu Izraele z Egypta zmiňují. Jednak židovští historici, hlavně Flavius Iosephus (Proti Apiónovi 1.26), který čerpá ze spisu Aegyptiaca egyptského kněze Manehta. Kromě toho najdeme podobné zmínky u řeckých dějepisců Hekataia, Lysimacha a Diodora a u římského historika Tacita. Mnohé jsou laděné poněkud antisemitsky, nicméně potvrzují, že Mojžíš byl zákonodárcem hebrejských otroků/pastýřů a vyvedl je z Egypta, přešli poušť a usadili se v nové zemi, ztožňované s Judskem. Nelíčí pochopitelně Židy kladně, často jsou spojováni s malomocenstvím či jinou nákazou a s pohoršením božstev – proto prý byli vykázáni z Egypta.

Na otázku, kdo byl faraonem exodu, jsme se už zaměřili v jiném článku. Z biblické chronologie vyplývá, že v době exodu vládl Amenhotep II. z 18. dynastie. A k němu se sbíhá řada zajímavých stop. (Manehto shodně uvádí pořečtěné jméno Amenofis.) Ale co jeho protějšek Mojžíš? Mají egyptologové nějaké stopy? V období Nové říše žil jeden muž, o němž se celá řada informací nápadně podobá biblickému příběhu o Mojžíši.

Kdy žil Mojžíš?

Podle bible se Mojžíšův život dělí do tří čtyřicetiletých období. Prvních 40 let byl egyptským princem, dalších 40 let pastevcem v midjánské poušti a posledních 40 let vůdcem Izraele. Pokud Amenhotepův otec Thutmose III. byl oním faraonem, před nímž Mojžíš utekl z Egypta, potom Thutmosova nevlastní matka Hatšepsut byla onou „faraonovou dcerou“, která našla Mojžíše v rákosovém košíku a adoptovala ho. Podle nalezeného nápisu „její duch tíhl k cizincům“ a jiný nápis říká, že měla „srdce plné lásky“. To vše je v souladu s představou „faraonovy dcery“ z bible. Z biblické chronologie vychází rok Mojžíšova narození 1526 př. n. l.

Hatšepsut byla královského rodu, zatímco její nevlastní chorlavý bratr Thutmose II. byl pouhým synem konkubíny. Proto Hatšepsut po otcově smrti, když byla provdána za bratra, zdůrazňovala svůj královský původ. Nesplodili však spolu mužského potomka, jen dceru Nefrure. Dříve, než předčasně skonal, zplodil Thutmose II. s konkubínou syna, jenž se stal faraonem Thutmosem III. Jako regentka vláadla spolu s ním Hatšepsut 22 let a stala se významnou faraonkou. Sir Flinder Petrie o její vládě řekl, že „se výhradně věnovala mírovým podnikům“. Například podnikla objevitelské výpravy do Nubie, Palestiny a země Punt.

Z trhana princem

Podle standardní chronologie bylo Hatšepsut v době, kdy nalezla Mojžíše, asi 10 let. Právě za její vlády se shodou okolností dostalo jistému prostému muži nebývale velkých poct. Z egyptských zdrojů vyplývá, že ač neurozeného původu, byl na konci své kariéry jako princ vyzdvižen do nejvyšších pater egyptské společnosti – předtím, než beze stopy zmizel. Běžně je znám pod jménem Senenmut. Investigativní novinář Scott Alan Roberts a Antonio Crasto, ho ztotožňují s Mojžíšem. Roberts píše: „Senenmut žil v laskavé přízni Hatšepsut; některá podání dokonce vykreslují jejich vztah jako milostný, navzdory věkovému rozdílu přibližně deseti let.“

Tento neurozený člověk byl poctěn neuvěřitelnými devadesáti tituly, mezi nimi např. dědičný korunní princ Egypta, pán všeho lidu, náčelník celé země, královský vezír a hlavní královský architekt. Byl také královniným důvěrníkem, tajným radou po pravici a vrchním komorníkem princezny Nefrure. Jak to vyjádřili autoři monografie o králově Hatšepsut Roehrigová, Dreyfus a Kellerová: „Senenmut zastával tolik úřadů, že je těžko pochopitelné, jak byl schopen vykonávat byť jen zlomek povinností s nimi spojených.“

Senenmutův původ

První otázka se samozřejmě týká jména. Proč Senenmut, a ne Mojžíš? Podle Robertse jde o „významný titul, který mu [Hatšepsut] udělila… spočíval ve změně jména na Senenmut, což znamená ‚bratr matky‘. V podstatě se jednalo o titul povyšující syna do rovnocenného postavení s matkou, což mu umožňovalo nárokovat si postavení ‚bratra bohů‘ rovnocenné s jeho matkou faraonkou.“ Ve skutečnosti egyptští vládci měli několik jmen. „V tomto celkovém kontextu by dávalo smysl i jinak neobvyklé jméno Senenmut, které se hodí pro adoptivní dítě mladé faraonovy dcery,“ domnívá se Christopher Eames.

Autoři zmíněné monografie o Hatšepsut píší: „Senenmuta lze oprávněně označit za jednu z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností 18. dynastie, avšak nic z jeho začátků nenasvědčuje jeho budoucímu věhlasu. Měl rodiče poměrně nízkého původu a zdá se, že ani jeden z nich se nedostal na výsluní, ani nezastával žádný správní či náboženský úřad.“ Uvádějí se jako rolníci pod jmény Ramose a Hanofer. Přistěhovalci často přijímali egyptská jména; Ramose poněkud připomíná biblické jméno Mojžíšova otce Amram.

Zdá se, že Senenmutův plynulý vzestup po společenském žebříčku začal už za vlády Hatšepsutina otce Thutmose I. A zřejmě částečně souvisel s vojenskou zdatností v boji proti Nubijcům.

Vojenská kariéra

Zdá se, že Senenmut stoupal ve vojenské kariéře od svého dospívání. Crasto uvádí, že za vlády Thutmose I. se zúčastnil vojenského tažení do země Kúš (tj. Nubie), kde zřejmě dosáhl hodnosti „velitele brigády“. To je velmi zajímavé, protože mimobiblické zdroje uvádějí o Mojžíšovi totéž.

V knize Židovské starožitnosti věnoval Iosephus celou kapitolu Mojžíšovu vojenskému tažení do Nubie. Vypráví, že Kúšané tehdy pronikali do Egypta až po Memfis a k Středozemnímu moři. Egypťané na základě věštby postavili do čela vojska prince Mojžíše, který prokázal nebývalou prozíravost. Místo obvyklého tažení na jih podél Nilu vedl vojsko přes nebezpečnou poušť plnou smrtících písečných zmijí. Vzal s sebou klece s ibisy, kteří tyto jedovaté hady loví. Zaskočení Kúšané utrpěli tak zdrcující porážku, že jim hrozilo úplné zotročení, píše Iosephus. Nubijská armáda byla nucena ustoupit až k opevněnému královskému městu Sába/Meroe, které leželo na ostrově obklopeném řekami.

Tam Mojžíše zahlédla z okna nubijská princezna Tharbis, když připravoval vojsko k útoku. Nabídla mu svou ruku s tím, že otevře brány města, pokud nedojde ke krveprolití. Mojžíš souhlasil a po svatbě se stáhl zpět do Egypta. Iosephus spojuje toto vyprávění s biblickou zmínkou o Mojžíšově kúšské manželce.

Až do roku 2003 neexistovaly žádné důkazy, že by kdy Nubie zaútočila na neporazitelný Egypt. Pak v hrobce Sobeknachta byl objeven nápis, který svědčí o kúšské invazi do Egypta. Vivian Daviesová z Britského muzea nález shrnula jako svůj „životní objev, který změní učebnice. Jsme jím naprosto ohromeni.“ Podle nápisu se Kúšané valili do Egypta přes hory jako záplava; byli by ho zničili, kdyby ho byli obsadili. Sobeknacht byl velitelem, který se odvážil podniknout protiútok. Tím tedy archeologie potvrdila vyprávění Iosepha o kúšské invazi a odvetném egyptském válečném tažení v tomto období.

Vychovatel princezny

Nicméně do vyšších sfér egyptské společnosti vstoupil Senenmut poté, co se ujala vlády Hatšepsut. Nejlepším dokladem toho, jak si byli s královnou blízcí, je jeho vztah k princezně Nefrure. Byl jejím vychovatelem a hned několik soch ho ztvárňuje s princeznou na klíně. Roehrigová a kol. vysvětlují: „Společné zobrazení postavy královského rodu s neurozenou osobou v jedné soše nemá obdoby; porušuje řadu zdánlivě nedotknutelných konvencí egyptského umění.“ Dokonce i co do počtu jsou sochy Senenmuta srovnatelné s členy královského rodu. Senenmutova přítomnost ve společnosti královny přirozeně vedla k pomluvám. Dodnes existuje oplzlá čmáranice, kterou zanechal starověký dělník na skrytém povrchu v Dér el-Bahrí.

Královský architekt

Jedním z největších úspěchů připisovaných Senenmutovi je jeho role královského architekta. Dohlížel na stavbu velkolepého Hatšepsutina zádušního chrámu v Dér el-Bahrí. Tento komplex postavený na skalním útesu je dodnes jedním z divů starověku. Jde o rozsáhlý chrám s nádvořími lemovanými sloupořadím, jehož středem je vnitřní svatyně Džeser-Džeseru (svatyně svatých).

Chirstopher Eames si všímá zajímavých paralel: Mojžíš se zabýval stavbou izraelské svatyně (stanu setkávání). Kromě toho je i spojení Mojžíše s Hebreji a Egypťany na stavbě zajímavé (Ex 2,11–14). Byl ustanoven „soudcem a vládcem“ nad egyptskými dělníky? Mohlo k té události dojít v Dér el-Bahrí?

Vedle výstavby Hatšepsutina zádušního komplexu si Senenmut budoval vlastní dvojitou hrobku (hrobky 71 a 353). Obsahuje několik jedinečných prvků, například má na stropě nákres hvězdné oblohy. Profesor Tyldesley píše: „Jedinečný astronomický strop v jeho hrobce 353… a rozmanitý výběr textů a ostrak v hrobce 71 (od plánů hrobky přes různé výpočty až po Povídku o Sinuhetovi) zjevně naznačují, že Senenmut byl kultivovaný a všestranný člověk mnoha zájmů, které daleko přesahovaly jeho úřední povinnosti.“

Jenže Senenmut v této hrobce nikdy nebyl pochován; vlastně ani není dokončena, předčasně ji zapečetili. Archeologové v ní našli nástroje a neodklizené odštěpky kamene. Zdá se, že Senenmut ze záhadných důvodů náhle a navždy zmizel.

Záhadné zmizení

„Senenmutovo náhlé zmizení dráždí egyptology už desítky let, protože nedostatek solidních archeologických a textových důkazů nechává prostor pro nezkrotnou fantazii badatelů; vede k horlivému prosazování různých vysvětlení, z nichž některá si v ničem nezadají se zápletkou detektivky o záhadné vraždě,“ pokračuje Tyldesley.

„Záhadná vražda“ – to jsou slova více než přiléhavá! Protože v tom samozřejmě spočívá příčina Mojžíšova útěku z Egypta. Standardní dlouhá chronologie poslední zmínku o Senenmutovi klade do roku 1486 př. n. l. – do 40. roku života biblického Mojžíše! Roberts si všímá této pozoruhodné okolnosti: „Bylo by mu 40 let v roce 1486 př. n. l., tedy ve stejném roce, kdy údajně zavraždil egyptského otrokáře a uprchl z Egypta – a přibližně v tom roce Senenmut zcela mizí z Egypta. Chronologie jeho života se dokonale shoduje. Skutečnost, že zmizí, aniž by o tom byla v egyptských záznamech zmínka, může být náznakem toho, kým skutečně je.“

Nicméně další nalezená stopa naznačuje, kam mohl Senenmut záhadně zmizet. Povídka o Sinuhetovi z období 12. dynastie vypráví o hrdinovi, který uteče před faraonovým hněvem do Palestiny, tam se uchytí v beduínském kmeni a ožení s dcerou náčelníka. I přes některé klíčové odlišnosti se egyptolog James Hoffmeier pozastavuje se nad tím, proč nebudí taková shoda s Mojžíšovým příběhem u biblických badatelů víc pozornosti.

Vymazán z historie

Zmizením Senenmuta příběh nekončí. Následovalo zničení mnoha památek a nápisů se zmínkou o něm, aby upadl v zapomnění. Je zajímavé, že stejný osud postihl i Hatšepsutiny památky.

„Senenmuta postihla posmrtně řada útoků na jeho památku… Stejně jako mnohé v Senenmutově životě zůstává i příčina útoků na nápisy s jeho jménem prozatím záhadou.“ Egyptolog profesor Alan Schulman dodává, že „jeho dvě hrobky… byly zřejmě důkladně poničeny, přičemž jeho jméno a portréty byly schválně pomstychtivě vymazány…“ a nádherný křemencový sarkofág rozbili na kusy, „stal se obětí něčí nesmiřitelné nenávisti.“ Důkazy o zatracení Hatšepsutiny i Senenmutovy památky spadají do vlády Amenhotepa II., který pravděpodobně byl faraonem exodu. Tím se pomyslný kruh uzavírá.

Byl to tedy Mojžíš?

Christopher Eames píše: „Ať už je váš závěr o Senenmutovi jakýkoli, otázka jeho totožnosti s biblickým Mojžíšem není tím hlavním, co si z odnést z jeho příběhu. Spíše je to fakt, že celkový obraz Egypta konce 16. a počátku 15. století př. n. l. – jak politický, tak náboženský – přesně odpovídá biblickému sledu událostí; jde o prostředí, kde mohl být biblický Mojžíš vychován faraonovou dcerou a stát se ‚princem egyptským’.“

Zdroje

• Christopher Eames: Is This Moses?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 4/2024
• Christopher Eames: Evidence of Moses’s ‘Conquest of Ethiopia’?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 9.1.2022
• Christopher Eames: You’ve Heard Israel’s Version of the Exodus. Have You Heard Egypt’s?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 10.4.2022
• Kolektiv redakce: Exodus Outside of the Bible: The Classical Accounts, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 11.3.2023

Přečteno 95-krát