Odkud je Desatero?

Málokdo umí vyjmenovat všech deset přikázání. Většina lidí považuje Desatero za stručné shrnutí mravních zásad. Ale co víme o jeho vzniku?

Desatero

Potom Bůh vyhlásil všechna tato slova. Řekl: Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

  1. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. 
  2. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
  3. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
  4. Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.
  5. Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
  6. Nebudeš vraždit!
  7. Nebudeš cizoložit!
  8. Nebudeš krást!
  9. Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!
  10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Exodus 20,1–17
Mojžíš s dvěma kamennými deskami
Rembrandt van Rijn: Mojžíš s deskami Zákona

Višal Mangalvádí napsal o Desateru v souvislosti se svobodou: „Mojžíš vyvedl Hebreje z egyptského otroctví zázračným vysvobozením během exodu. To je důvod, proč Mojžíš napsal první knihy Bible – aby zajistil tuto těžce vydobytou svobodu a zaručil, že hebrejští despoti nenahradí despoty egyptské…

V knize Genesis bylo Abrahamovi řečeno, že se stane velkým národem, protože bude své potomky učit Božím cestám. Předání Desatera je zaznamenáno v druhé knize Bible – Exodus. Mojžíš vložil tento zákon do archy úmluvy a umístil jej do samého srdce národa, aby zdůraznil, že trvalá svoboda je možná pouze pod vládou Boha, vládou zákona a vládou starších (zástupitelů).“ Na Desatero navazuje podrobnější zákoník, ve kterém rabíni napočítali 613 příkazů a zákazů.

Mojžíšův zákon je smlouva

papyrus
Desatero z 2. st. př. n. l. Nashův papyrus.

Ernest Lucas zmiňuje důležitost formální struktury Mojžíšova zákona pro jeho datování. G. E. Mendenhall na základě studia chetitských vazalských smluv v padesátých letech „dospěl k závěru, že sinajská smlouva má zřejmě formu podobnou starověký blízkovýchodním vazalským smlouvám ze 14.–13. století př. n. l. Schéma těchto smluv je následující:

  1. preambule, která představuje panovníka,
  2. historický prolog, který nastiňuje předchozí vztahy stran,
  3. ustanovení: a) základní, b) podrobná,
  4. doložka o listině, která stanoví uložení kopie smlouvy ve vazalově svatyni a její pravidelné čtení,
  5. svědci: dlouhý seznam bohů, kteří mají být svědky smlouvy,
  6. kletby a požehnání.

Ve Starém zákoně je toto schéma nejzřetelnější ve struktuře Deuteronomia, ale můžeme ho také vypozorovat ve smluvním obřadu v Jozue 24 a částečně v Exodu 20.“ Profesoři Kitchen a Hoffmeier upozorňují, že v pozdějších smlouvách z prvního tisíciletí tyto důležité paralely po formální stránce už neexistovaly. Proto je velmi nepravděpodobné, že by Tóra vznikla až v době babylonského zajetí, jak tvrdí oblíbená teorie dokumentů. Podle bible dal Bůh Mojžíšovi zákon na hoře Sinaj kolem roku 1450 před n. l. 

Existuje však jedna námitka, která vyvolává vážnou pochybnost, že Mojžíš tyto zákony obdržel od Boha. Spočívá v tom, že biblické zákony patřily k starší tradici mezopotámských zákonů a jejich podobnost dokazuje, že Mojžíš z těchto zákoníků spíš opisoval, než aby vytvořil vlastní zákoník.

Chammurapiho zákoník

Chammurapiho zákoník je právní text, který vznikl přibližně v letech 1755–1750 př. n. l. (podle standardní chronologie). Kodex 282 zákonů byl nalezen na několika artefaktech, z nichž nejznámější je čedičová stéla, kterou objevila francouzská expedice v roce 1901 a je vystavena v pařížském Louvru. Zákoník začíná vyhlášením, že uvedené zákony byly králi Chammurapimu, nejslavnějšímu králi starobabylonské říše, dány babylonskými bohy. Podobnost některých ustanovení s Mojžíšovým zákonem je očividná:

dvě mezopotámské postavy
Reliéf s Chammurapim před bohem Šamašem na vrchní části stély. Foto: ridaeology • CC BY 2.0

196. Jestliže právoplatný občan vyrazil oko příslušníku plnoprávných občanů, vyrvou mu oko.

197. Jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost.

198. Jestliže vyrval oko nevolníka nebo zlomil kost nevolníka, zaplatí jednu zlatou minu.

Chammurapiho zákoník

Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám.

Exodus 21,23–25

Podobnosti v právnické řeči sousedících kultur ve stejném období by nás však neměly překvapovat. Paralely nemusejí dokazovat společný původ; existuje však nějaký důkaz, že je bible jedinečná? Lora Gilbová a Steve Law si u obou zákoníků všímají rozdílných zájmů, které chrání.

Chammurapi rozlišuje mezi lidmi, Mojžíš je rovnostář

Ačkoli Chammurapi tvrdí, že poskytuje ochranu všem, jeho zákony měly zavést pořádek, přičemž prioritou byla ochrana společenské elity. S bohatými muži se tedy zacházelo lépe než se ženami, nevolníky, dětmi a otroky. Zákoník trestal zločiny bohatých mužů podstatně shovívavěji než zločiny ostatních.

202. Udeří-li někdo muže vyššího postavení, než je sám, dostane veřejně 60 ran volským bičem.

203. Udeří-li právoplatný občan jiného právoplatného občana nebo jemu rovného, zaplatí jednu zlatou minu (60 šekelů).

204. Udeří-li nevolník jiného nevolníka, zaplatí deset šekelů v penězích.

Chammurapiho zákoník

Ve srovnání s Chammurapim nečiní Mojžíš rozdílu v postavení. Naopak obyčejné lidi a přistěhovalce chrání před útlakem mocných.

Když někdo zabije jakéhokoliv člověka, jistě bude usmrcen. Kdo zabije zvíře, nahradí ho: život za život. Když někdo způsobí újmu svému druhovi, jak učinil, tak bude učiněno jemu.

Leviticus 24,17–19
klínopis
Detail klínopisu na Chammurapiho zákoníku. Foto: John Ross • CC BY 2.0

Chammurapi někdy trestá zástupně, Mojžíš vždy trestá viníka

Podle Chammurapiho zákonů byli někdy potrestáni nevinní lidé, protože patřili k osobě, která spáchala zločin. Například pokud byla zabita těhotná žena z vyšší třídy, byla za trest zabita dcera jejího vraha (210). Mojžíšův zákon potrestal přímo viníka. Vychází z pojetí, že „všichni jsou stvořeni k obrazu Božímu“. Zákon má ochraňovat každého člověka, nejen elitu a její majetek – na tehdejší dobu radikální myšlenka! 

Biblické kultury si vysoce cení svobody jako podstaty Boha a jeho obrazu – člověka.

Višal Mangalvádí

I když některé patriarchální aspekty Mojžíšova zákona pohoršují moderní smýšlení, srovnání zacházení se ženami v jiných právních kodexech té doby ukazuje další jasný kontrast. Mezopotámské zákony byly vůči ženám přísně zaujaté, což dokládá, jak revoluční byl na svou dobu Mojžíšův zákon.

Chammurapi chrání majetek, Mojžíš člověka

V zákonících byl také příznačný rozdíl mezi trestem smrti a pokutou. V mezopotámských zákonících se obecně zločiny proti lidské důstojnosti trestaly pokutami, zatímco zločiny proti majetku (na nějž byla zaměřena většina zákoníků) se trestaly smrtí. Naproti tomu v bibli se provinění proti lidské důstojnosti trestala smrtí, zatímco majetkové zločiny pokutami, a nikoliv trestem smrti.

Ježíšovo shrnutí Zákona

„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.

Matouš 22,36–40
Ježíš a zákoníci
Ježíš a zákoníci. Autor: Fr. Warner D’Souza, volné dílo

Ježíš shrnul Desatero a celý Mojžíšův zákon do dvou z jeho přikázání (Dt 6,5 a Lv 19,18). Zdůrazňoval, že duch zákona se netýká pouze hříšných činů, ale i hříšných pohnutek, které za nimi stojí. Bible uznává, že všichni máme stejný problém: hřích. Mojžíšův zákon byl součástí smlouvy, která poskytovala složitý obětní systém, jenž měl lidem zprostředkovat odpuštění, když porušili zákon. Poukazoval na konečné řešení, jež měl zprostředkovat Mesiáš. Takové myšlenky byly Babylóňanům zcela cizí, jak dokazuje jejich zákoník. Podobně vyznívá porovnání Mojžíšova zákona s jinými kodexy, které nevycházejí ze západní židovsko-křesťanské tradice.

Láska je největší politická idea. „Miluj svého bližního jako sám sebe“ je podstatou Desatera. Přesně to porušil hinduismus: „Nemiluj bližního svého jako sám sebe, pohrdej jím jako nedotknutelným.“ A právě proto hinduismus oslabil Indii, rozdělil její lid proti sobě prostřednictvím kastovního systému. Výsledkem bylo tisíc let vlády cizích mocností – muslimů a Evropanů.

Višal Mangalvádí

Zdroje

Přečteno 17-krát