Praotec Abraham: pěkná pověst?

Praotec Abraham je známý jako zakladatel tří velkých monoteistických náboženství: judaismu, křesťanství a islámu. I když jde o jméno doložené v druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l., nebyl zatím jako prominentní osobnost z doby před 4000 lety doložen přímo. Existuje sice spousta důkazů z klasické literatury a řada archeologických nálezů odpovídá dobovému pozadí – od geopolitického dění až po kulturní tradice, včetně konkrétních jmen, běžných cen a dokonce rčení. Nicméně jsou odborníci, kteří určité detaily v biblickém příběhu označují za anachronismy. Podle jejich mínění byly do příběhu promítnuty z mnohem pozdější doby, takže Abrahamova existence patří do říše fantazie.

Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním!

Genesis 12,1–2

Podívejme se tyto detaily, abychom zjistili, zda se shoduje bible s archeologií. První otázka, na níž musíme hledat odpověď: Kdy žil Abraham?

Doba patriarchů – kdy to bylo?

Názory, kdy byla doba biblických patriarchů se liší. Odpověď záleží na více faktorech, jako je zvolená chronologie, jak dlouho trval pobyt Izraelců v Egyptě atd. Chceme-li vycházet z vnitřní chronologie bible, zvolme si historicky zařazenou událost a počítejme zpět – takto dělá Christopher Eames v článku When Was the Age of the Patriarchs? Přiklání se ke krátkému pobytu Izraele v Egyptě, protože to odpovídá rabínské tradici. Ta je ostatně která je patrná i z chápání apoštola Pavla. Po svém rozboru dospěl Eames k závěru, že se Abraham narodil přibližně v roce 1951 př. n. l., do Kenaanu přišel někdy v roce 1876 př. n. l. a Izák se mu narodil roku 1851 př. n. l. Přihlíží přitom ke starověkým pramenům i výsledkům archeologie, jako např. usazování Semitů v Avaris v Nilské deltě.

Který Ur?

Terach vzal svého syna Abrama, svého vnuka Lota, syna Háranova, svou snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z chaldejského Úru, aby šli do kenaanské země. Přišli až do Cháranu a tam se usídlili.

Genesis 11,31

Bible vypráví, že Bůh povolal Abrahama (vlastně se ještě jmenoval Abram), aby se vydal z chaldejského Uru do zaslíbené země. Běžně se tím rozumí slavný sumerský městský stát Ur v blízkosti Perského zálivu. Město prozkoumal ve 20. letech dvacátého století archeolog sir Leonard Woolley. Mimo jiné v něm leží i zachovalý zikkurat.

Jenže ztotožnění Abrahamova rodiště s Urem není zdaleka tak jednoznačné. Vlastně ho klasičtí autoři jako Josephus a Maimonides umístňovali do severní Mezopotámie. Mezi navrhované možnosti patří Urartu, Urfa a Urkeš. I biblický text upřesňuje, že město bylo „za řekou“ (tj. Eufratem). V Urkeši žil v té době jistý Terru známý z klínopisné korespondence. Stěžuje si královi Mari, který se jmenoval Zimri-Lim, že ho obyvatelé města nenávidí. Někteří ho spojují s Abrahamovým otcem Terachem. Podle podání Josepha Flavia byl Abraham učenec a měl rozsáhlé astronomické znalosti, na jejichž základě Chaldejcům dokázal, že jejich bohové nejsou svrchovaní, protože putují po nebi po vymezených drahách. To by jistě vyvolalo nevraživost vůči Terachově rodině. Eames tu hledá vysvětlení předčasné smrti Abrahamova bratra Hárana, jehož syna Abraham přijal pod svou ochranu. Tabulky zmiňují i jakéhosi mladého Hazirana…

Každopádně by dávalo smysl, kdyby Abrahamovo rodiště bylo v severní Mezopotámii. A mimochodem, na co přívlastek chaldejský Ur? Ne snad proto, abychom město nezaměnili se známějším sumerským Urem?

Abrahamovo putování

A Abram šel tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháranu. Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.

Genesis 12,4–5

To, že Abraham vzal svého synovce Lota, a všechen jejich majetek i otroky, naznačuje, že se jednalo o celý klan. V pozdějších kapitolách se dozvídáme, že měl 318 bojovníků, což byla v tehdejších poměrech nezanedbatelná vojenská síla. Pobývali v Kenaanu, kde pásli svá stáda v Šekemu, potom u Bét-elu a nakonec v Negevské poušti. V důsledku hladomoru se pak Abraham nějakou dobu usadil v Egyptě. V hrobce egyptského vezíra Chnumhotepa se zachovala se malba takového semitského klanu sestupujících do Egypta přibližně v tomto období.

Abrahamova rodina v Egyptě sice zbohatla, ale byli nakonec vyhoštěni. Díky své krásné ženě se Abraham těšil faraonově přízni, dokud ji považoval za jeho sestru. Přibral ji do harému, což skončilo malérem, protože vyšlo najevo, že je vdaná za Abrahama. Vrátili se tedy do Kenaanu s velkým jměním. Podívejme se na tři námitky skeptiků, které v jeho příběhu prohlašují za anachronismy: velbloudy, platbu stříbrem a setkání s Pelištejci.

Nejsou velbloudi bludem?

Jedním ze sporných detailů příběhu je to, že Abraham měl velbloudy. Podle odborníků z Tel-Avivské univerzity byliv Palestině velbloudi domestikováni až o 1000 let později. Avšak nepřehlížejme jiný známý fakt: k domestikaci velbloudů v Egyptě, odkud si Abraham velbloudy přivedl, došlo už v předdynastické době asi 3000 př. n. l. I v Mezopotámii domestikaci velbloudů dokládají hliněné tabulky už okolo roku 2500 př. n. l.

Mimochodem, velbloudi hrají jen okrajovou roli. Výjimkou je karavana, kterou Abraham poslal do Mezopotámie s Elíezerem, aby vybral mezi jeho příbuzenstvem nevěstu Izákovi. Volba cestovat po okraji pouště na velbloudech je naprosto logická. Ale podívejme se na další údajný nesoulad – platbu stříbrem.

Koupě pozemku za stříbro

Abraham se usadil v Chebrónu. Nebyl v Kenaanu vlastníkem země, měl jen povolení pást stáda. Jediný pozemek, který koupil, byla pohřební jeskyně. Abrahamův hrob je v Chebrónu dodnes, avšak jde o místo posvátné jak pro židy, tak pro křesťany a muslimy. Z pochopitelných důvodů nebyl dosud archeology prozkoumán. Abraham uzavřel v městské bráně smlouvu a zaplatil hrudkami stříbra.

Platba stříbrem se v Palestině byla běžná v době železné (1200–586 př. n. l.) a vědci se domnívali, použití stříbra jako platitla v Abrahamově vyprávění je další anachronismus. Avšak nedávná studie několika pokladů stříbra nalezených v Palestině uvádí, že stříbrné hrudky pocházející z Turecka se používaly jako platidlo už v 17. století př. n. l. Jak napsala Dr. Tzilla Eshelová: „Používání stříbra dokazuje společnost, která používala váhy, dokazuje společnost, která používala písmo k zapisování těchto transakcí.“ Neustálý přísun stříbra si vyžaduje rozsáhlejší ekonomiku. Tyto nálezy posunuly začátky obchodu se stříbrem mezi Anatolii a Levantou o 500 let dříve.

Ve svém článku o původu knihy Genesis píše biblista Jiří Hedánek: „Abraham, Izák i Jákob byli kočovníci, a to tehdy znamenalo také mezinárodní obchodníci. Mezopotámská společnost byla gramotná… Číst a psát musel umět každý obchodník. Těžko si představit, že by Abraham, pocházející z akademického centra Uru, odepřel svým potomkům tuto základní dovednost.“

Studna a Pelištejci

Jedním z Abrahamových tábořišť na jihu Kenaanu byla Beeršeba. Vykopal tam studnu, ale zabrali ji služebníci Abímeleka, pelištejského krále. Abímelek se pak s Abrahamem setkal a došlo k narovnání. Obě strany uzavřely smlouvu, kterou stvrdily přísahou.

Ale počkat, Abraham a Pelištejci? To je další anachronismus! upozorňují minimalisté. Pelištejci přišli do Palestiny až ve 12. století. Reliéfy faraona Ramesse III. z Medínit Habu zobrazují Mořské národy, jejichž útok odrazili Egypťané. Národ zvaný Peleset se tehdy usadil se svolením faraona v přímořské oblasti jižního Kenaanu. Příchod Pelištejců odráží biblické knihy Soudců a 1. Samuelova. Co si ale počít s Pelištejci v době Abrahamově a Izákově?

Izraelité rozuměli, že před příchodem Pelištejců začátkem 12. století př. n. l. toto území bylo obýváno Kenaanci.

egyptolog James Hoffmeier

Rabínská tradice i bible odlišují nově příchozí Pelištejce z Kréty (hebr. Kaftór) od původních kenaanských obyvatel. V řeckém překladu z 3. století př. n. l. Septuaginta se rozlišuje mezi „domorodými“ Pelištejci (Φυλιστιειμ – Fylistieim) a „nově příchozími“ Pelištejci (ἀλλόφυλοι – allofyloi). V hebrejském originále se sice oba národy se nazývají Pelištim, ale existují mezi nimi zjevné rozdíly:

	Pentateuch a Jozue (Φυλιστιειμ)	Soudců a Samuelovy knihy (ἀλλόφυλοι)
titul pelištejských vládců	melek (král)	seranim (knížata, viz ř. tyranos)
územní správa	jedno království	koalice pěti městských států
osobní jména	semitská: např. Abímelek, Píkol	indoevropská: např. Akíš, Goliáš
vztahy s Hebreji	víceméně přátelské	nepřátelské, boj o nadvládu

Beeršeba se později stala významným judským městem. Vykopávky dokazují, že opevněné město zde vzniklo až v době železné (tj. někdy za krále Davida). Jedna ze sedmi starověkých studní je tradičně označována za Abrahamovu.

Proto nazval ono místo Beeršeba, protože tam oba přísahali. Tak uzavřeli smlouvu v Beeršebě. Abímelek s velitelem své armády Píkolem vstali a navrátili se do pelištejské země. Abraham pak vysadil v Beeršebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.

Genesis 21,31–33

Abrahamovi synové a dobové zvyklosti

Sáraj, Abramova žena, mu nerodila. Měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. Sáraj řekla Abramovi: Hle, Hospodin mi zabránil rodit. Vejdi prosím k mé otrokyni, snad budu mít dítě z ní. Abram Sáraj uposlechl. Abramova žena Sáraj tedy na konci desíti let Abramova pobývání v kenaanské zemi vzala svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.

Genesis 16,1–3

Celý Abrahamův příběh se točí okolo potomstva zaslíbeného Bohem. Jelikož Sára byla neplodná a oba byli již staří, rozhodla se získat potomstvo prostřednictvím své otrokyně Hagar. Právní zvyklosti známé z klínopisných tabulek uvádějí podobné příklady. Tabulka z tureckého naleziště Kültepe-Kaneš obsahuje manželskou smlouvu sepsanou cca roku 2000 př. n. l. a má pro případ neplodnosti ujednání: Když ani po dvou letech pár nezplodí dítě, stane se náhradní matkou otrokyně, která po zplození mužského potomka bude propuštěna na svobodu. Biblickou paralelu najdeme v pokračování příběhu: Když se Sáře narodil zaslíbený syn Izák, otrokyni Hagar se synem Izmaelem Abraham propustil. Izáka, který je praotcem Židů, ustanovil Abraham svým dědicem. Izmael se stal praotcem mnoha arabských kmenů, a k jeho odkazu se hlásí muslimové.

Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá, řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem!

Genesis 21,9–10

Zasazení do historického rámce

Abrahamův příběh je docela obsáhlý a zahrnuje dvě zásadní události, které měly rozsáhlé geopolitické důsledky. Obě zasazují příběh o Abrahamovi do konkrétního historického kontextu:

• zničení měst Sodomy a Gomory,
• válka koalice čtyř mezopotamských králů proti pěti kenaanským městským státům.

Tažení mezopotamské koalice čtyř králů proti kenaanským městským státům byl velký válečný konflikt. Abrahamův synovec Lot upadl do zajetí, ale byl vysvobozen smělou Abrahamovou partizánskou operací. Historici diskutují o přesném časovém zařazení této války i o identitě jednotlivých králů. Avšak jak jejich jména, tak jejich státy přesně zapadají do geopolitické situace, která existovala 150 let a nikdy už se neopakovala.

Zničení Sodomy dnes už považujeme za historickou událost. Byly nalezeny důkazy o výbuchu meteoritu asi tisíckrát silnějším než atomová bomba v Hirošimě. V jediném okamžiku vymazal celou populaci východní jordánské roviny na ploše asi 400 km², čítající podle odhadu 50 tisíc obyvatel. Událost byla datována na základě nalezených typů keramiky a radiometrickým měřením metodou ¹⁴C do rozmezí let 1750–1650 př. n. l.

Tento historický kontext dodává biblickému vyprávění o Abrahamovi na věrohodnosti. Věnuji se mu ve zvláštních článcích.

Význam Abrahamova jména

Znalci bible vědí, že Abraham se původně jmenoval Abram. Důvod změny jména je přímo uveden v příběhu: Abraham znamená „otec množství“. Má to však jeden háček – v hebrejštině to nedává smysl.

Není tu prostor jít do detailů, ale původní jméno Abram znamená „vyvýšený otec“: ab je „otec“ a ram znamená „vyvýšený“. Ale jeho nové jméno? Slovo raham se v hebrejštině nevyskytuje! Ve snaze vyřešit hádanku byly navrženy různé slovní hříčky. Někteří odborníci hledají v klasické arabštině: slovo raham skutečně znamená „množství“. To je přijatelné, když uvážíme, že Arabové odvozují svůj původ od Izmaela.

Podle Williama F. Albrighta k jménu Abram existují paralely i v soudobých babylonských klínopisných tabulkách. Tabulky přibližně z roku 1850 př. n. l. odkazují na člověka jménem Abarama, což je přesný akkadský ekvivalent. Zjevně nejde o tutéž postavu, ale je to důkaz výskytu jména v dané kultuře a období. Akkadský význam je „milovaný otec“, to zapadá do kontextu změny jména. Albrightův návrh dává smysl, položíme-li si otázku: Jaké národnosti byl vlastně Abraham? Hebrej? Arab? Aramejec? Emorejec? Semita? Všechny odpovědi jsou biblicky správně. Pro „vyvýšeného otce“ mnohých národů je příznačné, že význam samotného jeho jména je srozumitelný až ve světle „mnoha národů“, uzavírá svůj článek Christopher Eames.

Zdroje

• Christopher Eames: When Was the Age of the Patriarchs?, Let the Stones Speak 1–2/2023
• Christopher Eames: Are ‘Philistines’ During Abraham’s Time Evidence Against Bible Historicity?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 24.2.2022
• Christopher Eames: Marriage: A ‘Cultural Universal’ in Archaeology and the Bible, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 2.9.2018
• George Haddad: 3,600-Year-Old Silver Hoard Likely the Levant’s First Currency, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 11.1.2023
• Christopher Eames: Camels: Proof That the Bible Is False?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 28.3.2019
• Christopher Eames: Has Abraham’s Father, Terah, Been Discovered?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 21.6.2021
• Christopher Eames: What Does the Name ‘Abraham’ Really Mean?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 1.12.2022
• Jiří Hedánek: Vznik zpráv o stvoření z pohledu filologa, Theologia Vitae 8 (2021)

Přečteno 95-krát