Neandrtálci: lidi jako my?
V údolí Neanderthal narazil při jedné ze svých procházek profesor Carl Fuhlrott roku 1856 na dělníky vyhazující při práci v kamenolomu zbytky lidské kostry. Opatrně nález co nejvíce zkompletoval a prozkoumal. Jeho závěr byl pro tehdejší svět šokující a nepřijatelný. „Fosilní předvěký člověk neexistuje!“ prohlašovali Fuhlrottovi odpůrci a vědecké autority té doby. Dala Darwinova teorie a další nálezy nakonec za pravdu Fuhlrottovi, nebo ne?
Kdo byli neandrtálci?
Neandrtálci jsou klasifikováni jako archaičtí Homo sapiens, kteří žili asi před 250 000 lety a vyhynuli před více než 40 000 lety. Obývali Evropu, Blízký východ a část Asie. Na rozdíl od ostatních hominidů jsou fosilní a archeologické záznamy o neandertálcích bohaté. Lovci fosilií získali téměř 30 kompletních koster a četné částečné pozůstatky. Množství fosilií a artefaktů poskytuje vědcům mocné indicie o biologii a kultuře neandertálců a nakonec i možnost porovnání s moderním člověkem. Údaje jsou dostatečné k tomu, aby bylo možné důsledně posoudit, zda existuje evoluční spojitost mezi neandertálci a moderními lidmi.
Z archeologických nálezů vyplývá, že po většinu své existence se neandrtálci chovali ve srovnání s moderními lidmi celkem primitivně. (Toto chování je popisováno jako mousterienská kultura.) Neandertálci žili v malých izolovaných tlupách, což zřejmě nakonec přispělo k jejich vyhynutí. Fazale Rana uvádí: „Zdá se, že neandertálci se zaměřovali na lov velké suchozemské zvěře, takže jejich jídelníček se omezoval na snadno ulovitelné druhy. Z toho vyplývá, že všichni neandertálci, ať už muži nebo ženy, dospělí nebo mladí, se museli podílet na lovu velké zvěře. Naproti tomu první lidé se živili celou řadou živočichů, jak těch snadno ulovitelných, tak i těch, kteří vyžadovali určitou míru vynalézavosti. Lidé lovili zvěř jen příležitostně. Chytali ryby a využívali rostliny. Vyráběli nejrůznější nástroje, vyráběli si oděvy. Tento široký rozsah činností svědčí o dělbě práce mezi prvními lidmi.“
Archeologický záznam naznačuje, že [neandrtálci] byli z hlediska způsobu chování mnohem méně inovativní [než moderní lidé].
paleoantropolog Richard Klein
Byli neandrtálci primitivní?
Nicméně od 50. let se začal prosazovat názor, že neandrtálci nebyli zas až tak primitivní. Jak uvedli William Straus a A. J. E. Cave při projevu k 100. výročí objevu neandrtálců, nikdo by si neandrtálce v newyorkském metru nevšiml, „pokud by byl vykoupaný, oholený a oblečený do moderního oblečení“.
Na základě nálezů z Grotte du Renne dokonce někteří paleoantropologové tvrdí, že zhruba před 40 000 lety – v době příchodu moderních lidí do Evropy a těsně před vymizením neandertálců – se u těchto hominidů údajně vyvinula schopnost moderního chování a s ním i symbolického myšlení. (Paleoantropologové toto chování označují jako châtelperronskou kulturu. Její existenci však novější bádání zpochybnilo a vykládá ji jako promíchání neandrtálské vrstvy s archeologickou vrstvou moderních lidí.)
Na základě archeologických nálezů a fosilních pozůstatků dnes někteří paleoantropologové tvrdí, že tito hominidé:
- pohřbívali své mrtvé,
- vyráběli specializované nástroje,
- používali okr,
- vyráběli šperky,
- tvořili umění
- a měli dokonce jazykové schopnosti.
To vše je chování, které bychom přirozeně spojovali s moderním člověkem jako nositelem Božího obrazu. Biochemik Fazale Rana dlouhodobě sleduje vědeckou diskusi o věrohodnosti a průkaznosti typicky lidského chování u pralidí a průběžně jí věnuje články na webovém portálu Reasons To Believe. Dr. Rana zastává kreační model, který počítá se speciálním stvořením moderního člověka. Představil ho v knize Who Was Adam? (Kdo byl Adam?). Podrobněji se jednotlivým výše uvedeným tvrzením věnují další články na tomto webu.
Jiný vzhled, nebo jiný druh?
Někteří vědci tvrdili, že do značné míry lze anatomické odlišnosti vysvětlit způsobem života neandrtálců a vlivem životního prostředí, takže jedinečné znaky neandertálců nebyly jejich vrozenou vlastností. Spíše předpokládali, že tyto znaky byly důsledkem nedědičných faktorů. Řada paleoantropologů sice připouštěla, že klimatické vlivy mohou být příčinou některých anatomických rozdílů mezi lidmi a neandertálci, přesto však někteří trvali na tom, že jedinečné rysy neandertálců představují zásadní rozdíl: Nejenže je třeba neandertálce považovat za samostatný druh, ale je třeba na něj pohlížet jako na vedlejší evoluční větev, slepou uličku. Tento názor získal významnou podporu v roce 1992, kdy Yoel Rak objevil v jedné izraelské vápencové jeskyni kostru neandertálského kojence. Tento 50 000 let starý jedinec vykazoval stejné anatomické znaky jako dospělý neandertálec. To přesvědčilo Raka spolu s většinou paleoantropologů, že neandertálci se od moderního člověka ve své podstatě lišili.
Studiem mikroanatomie zubů neandrtálců se zjistilo, že se mladí jedinci rovnou měnili v dospělé – neexistovalo u nich období puberty, v němž dozrávají pokročilé kognitivní funkce mozku. Rychlé dospívání ponechává pro vývoj mozku od narození málo času.
Porovnání mozků
Je pravda, že neandertálci měli s moderními lidmi srovnatelný objem mozku, ale měli i vyšší hmotnost. Lepším ukazatelem je poměr velikosti mozku k tělesné hmotnosti, zvaný encefalizační kvocient (EQ). EQ moderních lidí je vyšší, i když je těžké ho ze zkamenělin přesně určit.
Ještě důležitější je rozdíl ve struktuře mozku. Dvě nedávné studie italských a španělských vědců použily vícerozměrnou statistickou analýzu k porovnání tvarů a struktur mozku archaických Homo sapiens (např. Homo heidelbergensis), neandertálců a moderních lidí. Tým při analýze použil jak počítačové modely, tak i fyzické odlitky mozkoven. Zjistil, že tvar a struktura mozku neandertálců se od „archaických“ Homo sapiens v podstatě neliší. Naopak od tvaru a struktury lidského mozku se liší výrazně. Mozek moderního člověka větší temenní lalok, který má zásadní význam pro jazyk, matematické uvažování, sebeuvědomění a náboženské prožívání.
Dále paleoantropologové zjistili, že se mozek neandertálců výrazně méně prokrvoval, tím pádem neměli schopnost udržovat stejnou úroveň interneuronálního propojení a synaptické aktivity jako moderní lidé. Oproti moderním lidem navíc měli neandertálci větší část mozku vyhrazenou pro vidění a ovládání robustnějšího těla.
Morfologické rozdíly mezi mozky moderního člověka a neandrtálce pomáhá vysvětlit srovnání jejich genomů; odhalilo rozdíly právě v genech, které se podílejí na vývoji neuronů.
Genetické rozdíly
V roce 1997 vědci z Institutu Maxe Plancka a Pennsylvánské státní univerzity oznámili první genetické srovnání moderních lidí a neandrtálců. Vědci tehdy porovnali neandertálskou sekvenci HVI s odpovídající sekvencí z 2 051 vzorků lidí a 59 vzorků šimpanzů. Lidské vzorky pocházely od Evropanů, Asiatů, Afričanů, indiánů, Australanů i obyvatel Oceánie. Nejdůležitější závěr byl, že rozmístění a druh rozdílů při porovnání genomu člověka s člověkem se liší od rozmístění a druhu rozdílů v DNA člověka a neandrtálce. Tato robustní genetická data vážně zpochybnila multiregionální hypotézu. Rozsah a povaha genetických rozdílů je pádným argumentem pro tvrzení, že neandertálci a lidé přestavují odlišné druhy. Neandertálci nepřinesli lidstvu žádný genetický (ani evoluční) vklad, a to ani Evropanům, jak předpovídal multiregionální model. Omezená genetická rozmanitost neandertálců ve skutečnosti naznačuje, že stejně jako lidé i neandertálci vznikli z malé populace.
Tyto ohromující závěry vyplývají z analýzy mitochondriální DNA (mtDNA). Na sekvencování neandertálských jaderné DNA bylo vynaloženo značné úsilí. V roce 2014 byl publikován kompletní genom neandertálky z Altajského pohoří na Sibiři. Genom této ženy ukázal, že její rodiče byli pravděpodobně nevlastní sourozenci; její genetická linie vykazuje vysokou míru incestního křížení. Analýza také ukázala vysokou míru podobnosti genomu nejen s moderními lidmi, ale i s děnisovany, další populaci pralidí.
Na druhé straně mají moderní lidé a neandrtálci přibližně 99,7 % společné DNA. Zbývajících 0,3 %, což představuje přibližně 10 000 alel, tvoří rozdíly mezi oběma skupinami. Významná část těchto rozdílů nespočívá v samotných genech, ale v oblastech DNA, které regulují vyjádření genů (zapínají a vypínají geny). Metylační mapy umožňují vědcům nahlédnout do neandrtálských vzorců genové exprese a porovnat je s lidskými. Vědci zjistili v těchto genomech přibližně 2 000 oblastí vykazujících rozdíly. Mezi oblasti s odlišnou metylací patří centra, která se podílejí na vývoji mozku, na neurologických a psychiatrických poruchách a na imunitním a kardiovaskulárním systému. Z toho vyplývá, že neandrtálci jsou geneticky odlišní od moderních lidí.
Pokud jde o diverzitu, neandertálci nebyli tak geneticky rozmanití jako moderní lidé ve stejném období, což naznačuje, že žili v menších tlupách. Jaderná DNA neandertálců poskytuje důkazy o malé populaci včetně stop po incestu. Všichni neandertálci tudíž žili v malých, izolovaných populacích, které se vyznačovaly rozsáhlým příbuzenským křížením.
Závěr
Strauss a Cave v roce 1956 tvrdili, že veřejné mínění o neandrtálcích je nespravedlivé. Místo toho však, aby byli rehabilitováni jako lidé, jsou dnes neandertálci považováni za vyhynulé hominidy, kteří nijak nepřispěli k vzniku lidstva.
Zdroje
- Neandrtálec (Wikipedie)
- Ancient DNA and Neanderthals, Smithsonian NMNH
- Fazale Rana: Neanderthal-to-Human Link Severed, Reasons To Believe 1.4.2003
- Fazale Rana, Hugh Ross: Who Was Adam? A Creation Model Approach to the Origin of Humanity, Reasons To Believe 2015
Přečteno 120-krát