Drúzové a Izrael: odvěké vztahy

Když nedávno došlo k nepokojům mezi syrskými drúzy a beduíny, zasáhl do nich Izrael, aby drúzům zaručil bezpečnost. Kromě politických a bezpečnostních důvodů můžeme uvažovat ještě o jednom hledisku: vztahy mezi Izraelem a drúzy sahají daleko do minulosti.

Kdo jsou drúzové?

Drúzové jsou etnicko-náboženská skupina bydlící od nepaměti na širším území v Levantě, které zahrnuje jih Sýrie, Libanonu a sever Izraele. V současné době žije na světě asi 2 milion drúzů, z toho v Izraeli asi 120 tisíc; nemalá část drúzů žije v diaspoře. Etnicky jsou považováni za Araby, ale mají svébytnou synkretickou víru. Jedná se o značně uzavřenou komunitu, do jejíhož teologicko-filosofického systému není každý zasvěcen. Ctí Mojžíše, ale nejsou židy, věří v reinkarnaci, ale nejsou buddhisty; věří v proroka Mohameda, ale nejsou muslimy; věří, že Ježíš je Mesiáš, ale nejsou křesťany; a věří učení Pytagora, ale nejsou pytagorejci. Drúzskou věrouku rozpracoval Peršan Hamza bin Alí az-Zúzání. Nazývá se hikma (moudrost). Obsahuje i gnostické prvky. Celé učení obsahuje esoterické prvky, věřící jsou postupně zasvěcováni do tajemství víry. Na svou víru nikoho neobracejí a je dokonce nemožné k nim konvertovat. Jejich pětibarevná vlajka je okamžitě rozpoznatelná, stejně jako jejich symbol pěticípé pětibarevné hvězdy – oba symboly představují pět „mezí“ nebo metafyzických sil uznávaných v jejich náboženství.

O drúzech se zmiňuje již židovský cestovatel Benjamín z Tudely, když kolem roku 1165 navštívil oblasti, kde drúzové žili; mylně je pokládal za bezvěrce. Drúzové sami se nazývají monoteisté a počátkem 11. století (1017) se oddělili od šíitské větve ismailitů, ale mají mnohem starší kořeny. Ovlivnili historii Levanty, kde tvořili náboženskou menšinu a často museli čelit pronásledování ze strany muslimů, kteří se je snažili navrátit do lůna islámu.

Drúzské kořeny jsou údajně 3300 let staré

Podle své vlastní tradice se totiž drúzové považují za jeho potomky Jitra, midjánského kněze, který se stal tchánem a rádcem Mojžíše. Každoročně konají poutě k jeho hrobu v Izraeli, který se nachází západně od Tiberiady v Dolní Galileji, kde patriarcha údajně zemřel v jeskyni. Od vzniku Státu Izrael v roce 1948 udělil Izrael drúzské komunitě plnou správu nad tímto místem. Jitro je rovněž významnou prorockou postavou v Koránu, kde je označován jako Šuajb – arabský prorok Boží vyslaný k Midjáncům, kteří uctívali strom (z archeologického hlediska nejspíš Ašeřin kůl). Nekajícní Midjánci byli zahubeni…

Ale nebyli Midjánci snad obyvateli Arábie? Jak se dostali drúzové tak daleko na sever? Dr. Anan Wahabi ve svém článku The Druze in Israel: Preserving an Ancient and Modern Alliance (Drúzové a Izrael: Zachování odvěkého a moderního spojenectví) zdůrazňuje „historické duchovní spojení, které začalo s… Jitrem a prorokem Šoajbem, duchovním otcem a prorokem drúzů. Jitro (Mojžíšův tchán) byl vůdcem Kénijců, u kterého Mojžíš pobýval… Drúzové jsou potomky kmene Kénijců.“

Kénijci v bibli

Biblický Jitro a jeho příbuzní byli Kénijci, abrahamovský kmen ze severu Arabského poloostrova. Prostřednictvím Mojžíše se tento přátelský kmen spříznil s izraelským národem, i když si zachoval svou vlastní identitu. Existuje biblický záznam o jejich delegaci, která navštívila Izrael, a později je provázela část jejich putování po poušti. Velkou přízeň mezi Izraelity a Kénijci snad nejlépe vystihuje zpráva krále Saula jejich komunitě, když připomněl, jak „prokázali laskavost všem synům Izraele, když vyšli z Egypta“ (1. Samuelova 15:6). Taková spřízněnost dokonce některé badatele vedla k navržení „Kénijské hypotézy“, že izraelské náboženství bylo ovlivněno Kénijci, především prostřednictvím Mojžíšova příbuzneského vztahu s Jitrem.

Kénijci putovali s Izraelci a nakonec se usadili v oblasti Negevu podél jižní hranice kmene Juda. Jeden významný potomek Jitra se však rozhodl cestovat na sever a usadil se v oblasti Galileje.

A Kénijec Cheber se odloučil od Kajina, od synů Mojžíšova tchána Chóbaba, a postavil svůj stan až k dubu v Saananímu, který je u Kedeše.

Soudců 4,11

O tom, kde v Galileji bylo Saananím, se debatuje, ale místo se asi nacházelo někde v blízkosti svatyně Nábí Šuajb (Jitrova hrobu – ten druhý název „Kedeš“, hebrejsky znamená „svatyně“ nebo „posvátné místo“). Tento text však je součástí známého příběhu o útlaku Izraelců kenaanským králem Jabínem a neslavném konci jeho vojevůdce Sísery.

Sísera utekl z boje před soudkyní Debórou a Barákem, „utíkal pěšky ke stanu Jáely, ženy Kénijce Chebera, protože mezi chasórským králem Jabínem a domem Kénijce Chebera vládl pokoj.“ Mezi specifické vlastnosti drúzů patří loajalita k zemi, v níž žijí. Něco podobného je vidět i v tomto příběhu. Jáel Síserovi nabídla úkryt a občerstvení. Potom přemožen únavou usnul. „Jáel, žena Cheberova, vzala stanový kolík a do ruky uchopila kladivo. Přišla potají k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až proniknul do země. On tvrdě spal, byl totiž unavený; tak zemřel.“ Jáel ukončila kenaanský útlak Izraele v době soudců. V bibli se Kénijci ještě znovu objevují v době Saulově a Davidově, ale potom o nich už nečteme.

Kénijci v archeologii

Archeologie související s Kénijci z tohoto období – od pozdní doby bronzové po dobu železnou – je přirozeně velmi útržkovitá a relativně málo prozkoumaná. Zejména na jednom z míst spojených s tímto kmenem – Horvat Uza – zcela chybí typické antropomorfní figurky, které se v této oblasti v tomto období vyskytovaly. Tento výrazný rozdíl se přičítá pozoruhodnému odporu k zobrazování božstva v kénijské komunitě: Podle slov profesora Nadava Na’amana „absence antropomorfních figurek v této lokalitě je výjimečná ve srovnání s jinými místy v celém Judském království a může odrážet anikonickou tendenci Kénijců.“ Zajímavé je, že jedním z klíčových rysů drúzského náboženství je přísné vyhýbání se ikonografii.

Zajímavé jsou také výsledky genetického výzkumu prováděného v posledních několika desetiletích na obyvatelstvu Blízkého východu a židovském obyvatelstvu – zejména dvě studie, které shledaly „podivným, že… drúzové, kteří vzešli z islámského hnutí na počátku druhého tisíciletí n. l., byli shledáni nejbližší židům“, ačkoli pro to nebylo uvedeno žádné vysvětlení (Gal Chaimovich: A Yiddish Genetic). Tyto závěry však nepřekvapily drúzského člena Knesetu Ayouba Karu, který o nich v roce 2010 řekl: „Když se podíváte na naši víru – a naši úctu k velkým židovským prorokům – mělo by vám to být jasné,“ prohlásil.

Současné spojenectví drúzů s Izraelem

Drúzská komunita v izraelské Galileji je integrována do izraelského života už od založení státu v roce 1948, přičemž její členové se dokonce zapojili do války za nezávislost. Dodnes jsou drúzští vojáci sloužící v Izraelských obranných silách (IDF) známí jako jedni z nejtvrdších a nejoddanějších; pyšní se tím, že slouží na frontě v nejnebezpečnějších misích a dosahují nejvyšších pozic ve vojenském vedení.

Drúzská komunita na Golanských výšinách byla dlouho více orientována na Sýrii a relativně více odtažitá od Izraele – územně byla začleněna až po šestidenní válce v roce 1967, přičemž drúzská komunita v této oblasti byla úžeji spjata se svými syrskými protějšky. V posledních několika letech však došlo k reálnému obratu v jejich postoji vůči Izraeli. Dr. Wahabi ve svém výše zmíněném článku poznamenal: „Nepokoje v Sýrii sbližují drúzy na Golanských výšinách s komunitou v Izraeli. Z 25 000 drúzů na Golanech již tisíce získaly izraelské občanství a mnoho z nich se začalo hlásit do izraelské armády.“

Syrští drúzové a pomoc Izraele

V Sýrii měli v letech 1921–1936 drúzové svůj autonomní stát v drúzských horách, zvaný Džebel Drúz, který fungoval v rámci území spravovaného Francií mezi světovými válkami. Nyní, po rozpadu Asadova režimu v Sýrii, se drúzové necítí bezpečně a žádají stát, aby jim zaručil ochranu. V létě vypuklo v jižní provincii Suvajda mezi drúzy a beduíny kmenové násilí s mnoha civilními obětmi na obou stranách. Syrská vláda prozatímního prezidenta Ahmada Šará vyslala do oblasti vojáky, kteří se údajně přidali na stranu beduínů. Proto se izraelští drúzové se zasadili o to, aby Izrael zasáhl.

Izrael hodlá v Sýrii vojensky vynucovat ochranu tamní drúzské menšiny a „demilitarizaci“ oblasti jižně od Damašku, prohlásil premiér Benjamin Netanjahu. Netanjahu uvedl, že si stanovili jasnou politiku. „Demilitarizovat oblast jižně od Damašku, od Golanských výšin až po drúzské hory, to je jedna (červená) linie. Druhou linií je ochrana bratrů našich bratrů, syrských drúzů v drúzských horách,“ řekl premiér. Syrský režim podle něj obě tyto linie porušil, když se vládní jednotky zapojily do střetů na straně beduínských kmenů, které vypukly mezi nimi a menšinovými drúzy. Někteří komentátoři se však obávají, že se izraelská intervence může obrátit proti syrským drúzům. Prozatímní syrský prezident Ahmad Šará obvinil Izrael ze snahy eskalovat napětí v Sýrii.

Zdroje

• Drúzové (Wikipedie)
• Christopher Eames: Children of Jethro: Spotlighting the Druze Community, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 6.8.2024
• Izrael hodlá vynucovat „demilitarizaci“ území na jihu Sýrie, ČTK, ČT24

Přečteno 104-krát