Je příběh o Jonášovi vymyšlený?

Podle mínění mnoha biblických komentátorů je Jonášův příběh ahistorický, podle některých doknoce satyrický. Zůstat naživu tři dny v břiše velryby zní opravdu neuvěřitelně. Na druhé straně Ježíš svou identitu Mesiáše opírá právě o Jonášův příběh. Se zájmem jsem si přečetl články Christophera Eamese – Novozélanďana, který se v Izraeli věnuje archeologii – abych se dozvěděl, co jako archeolog vidí v této biblické knize.

Jonášův příběh začíná prorokovým povoláním jít kázat do Ninive (v dnešním Iráku) a útěkem před Bohem do Taršíše (v dnešním Španělsku). Proč se prorok místo svého poslání dal na útěk?

Krutí Asyřané

Bible Ninive popisuje jako krvelačné město. Z asyrských reliéfů a nápisů víme, že Asyřané vynikali svou krutostí. Eames uvádí řadu příkladů: odřezávání údů, stahování z kůže a upalování nepřátel zaživa (Ašurbanipal II.), náhrdelníky z hlav protivníků zavěšené na krku jejich krajanů (Esarchadón) nebo koně brodící se v krvi padlých (Sancheríb). Není potom divu, že se Jonáš do Ninive nehrne.

Běda městu prolévajícímu krev – je plné podvodu, lupem naplněné, kořistění nepřestává.

Nahum 3,1

Aramejština a období vzniku Jonáše

Kritici, jako Levine a Gaines, poukazují na aramejské výrazy v textu knihy, a vyvozují její sepsání až v období Perské říše o několik staletí později. Eames si však všímá, že aramejská slova se vyskytují právě v části o Jonášově plavbě po Středozemním moři. Vydal se z Jafy pravděpodobně fénickou lodí a Féničané, coby zdatní mořeplavci, obchodovali se sousedními aramejskými královstvími – není to tedy nic zvláštního, v kontextu plavby najít aramejské výpůjčky. Eames si všímá, že se v Jonášovi vůbec nevyskytují perská slova, běžná v poexilové době. Dokonce některá v textu použitá hebrejská slova jsou archaická a v poexilovém období se vytratila.

Může velryba spolkout člověka?

Velká ryba, jež v příběhu spolkne proroka a – když ze své neposlušnosti činí pokání – ho opět vyvrhne na břeh, se stala předmětem mnoha dohadů. Hebrejské slovo i jeho řecký překlad mohou být použity nejen pro velkou rybu, ale i jiné mořské tvory. Když se v 18. století rozmohl lov velryb, začalo být jasné, že většina velryb nemůže spolkout člověka. Mají sice dost velkou tlamu, ale ne jícen. Plejtvák obrovský by se mohl udávit i treskou. Žralok obrovský, z biologického hlediska největší ryba, může v tlamě skrýt potápěče, ale ani on by ho nemohl spolknout. Občas se objevují zprávy, že tito tvorové na chvíli měli v ústech potápěče.

Mezi kytovci však najdeme i druhy, které nemají kostice na filtrování vody, ale zuby – tak jako žralok. Největší z nich je vorvaň. má dostatečně velkou tlamu i jícen, a vyskytuje se ve Středozemním moři. Jeho zápasy s velrybáři jsou popsány v románu Moby Dick od Hermana Melvilla. Je známo, že loví obří krakatice a žraloky a polyká je celé, takže by mohl spolknout i člověka. Kromě toho mají vorvani čtyři žaludky, a v prvním z nich nejsou trávicí šťávy. Vorvani mají ve zvyku vyvrhnout velké kusy nestrávených zbytků obalené voskovitou hmotou. Toto vše odpovídá detailům Jonášova dobrodružství pod mořem, stejně jako fakt, že se tito savci potápějí do velkých hloubek. Ovšem přežít bez úhony spolknutí a potom tři dny v břiše vorvaně je nesporně zázrak – to ostatně tvrdí sama bible.

Faktografické detaily v Jonášovi

Kniha Jonáš obsahuje zajímavé faktografické detaily. Například to, že se po svém kázání Jonáš usadil na kopci na východ od města, což odpovídá geografii města, jak upozorňuje Craig Davis v knize Dating the Old Testament: „Ninive se nacházelo na východním břehu Tigridu, dále na východ byly kopce. To by dalo Jonášovi dobrý výhled na město.“ Autoři, kteří nemají Jonáše za historickou knihu, považují určitá v ní uvedená tvrzení za absurdní.

Např. podle Levine nebo Gainese je popis Ninive jako města „na tři dny cesty“ přehnaný, a to přesto, že bylo v 7. století př. Kr největším městem tehdejšího světa. Eames upřesňuje, že v starověku se velikost města měřila jeho obvodem. Vezmeme-li v úvahu širší městskou oblast ve tvaru rovnoběžníka, zahrnující tely (pahorky) Kujundžik, Nimrud, Karemlaš, Chorsábád, vychází obvod Ninive přibližně 90 km. To odpovídá třem dnům cesty podle řeckého historika Herodota i údaji Diodora Sicula, který v 1. století př. Kr. uvedl obvod Ninive 480 stadií (89 km). Podle jeho současníka Strabóna bylo Ninive mnohem větší než Babylon, jehož obvod hradeb měřil 385 stadií (71 km).

V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu. Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou. Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.

Jonáš 3,7–9

Jonášem ohlašované zničení města nenastalo. Král totiž nařídil jeho obyvatelům pokání a půst. Podle Levina i Gainese je v tom další absurdnost – totiž to, že král vyhlásil půst nejen lidem ale i zvířatům. Eames cituje opět Herodota, který v 5. století př. Kr. vypráví o zvycích sousedních Peršanů: „Když se jízda vrátila do tábora, Mardonius i celé vojsko hluboce truchlili kvůli Misistiovi, stříhajíce vlasy sobě a hřívu svým koním a tažným zvířatům…“ Hebrejské slovo zvířata, které v textu Jonáše stojí vedle skotu a bravu, lze použít právě pro koně. Zdá se, že mezi národy v Mezopotámii a Persii patřilo truchlení spolu se zvířaty k jejich obyčejům.

Jonáš koreluje s obdobím stagnace

Ze zmínky o proroku Jonášovi z Druhé knihy královské můžeme jeho působení zařadit do první poloviny 8. století, přibližně roky 770 – 750 př. Kr. V asyrské historii se tato doba nazývá období stagnace (783 – 745), a víme o ní celkem málo. Mezi asyrské prameny, které máme k dispozici, patří anály Limmu, kam se každý rok ve stručnosti zapsalo něco významného. Je to velmi cenný pramen, který nás každoročně informuje o dění v Asýrii v rozpětí několika staletí. Můžeme sledovat asyrské krále rok co rok podnikat vojenská tažení. Až náhle Aššur-dán III. zůstává ve 4. roce vlády doma. Důvod není uveden, ale pro asyrského krále je to neobvyklé – mohlo to vést i k jeho sesazení. Pak se dvakrát vydá na tažení, ale zase dalších 5 let ne. Dochází k povstání, opakovaně udeří mor, dojde k zatmění slunce (zlé znamení) a říše se drolí. Situace se nelepší ani za jeho následníka a bratra Aššur-Niráriho V. Toto období zpomalilo rozpínání Asýrie směrem na západ, a tak prodloužilo samostatnou existenci severního Izraelského království. Tiglatpilesar III. potom Izrael napadl a začal s deportacemi, které vyústili za jeho nástupců v pád Samaří a deportaci přesídlení zbývajících obyvatel do Asýrie. Historický kontext tedy překvapivě dobře odpovídá Jonášovu působení!

Asýrie		Severní Izrael
Salmanassar IV.	782–773	Jarobeám II.	791–750
Aššur-dán III.	772–755	Zekarjáš / Šalúm	750–749
Aššur-nirári V.	754–745	Menachém	749–739
Tiglatpilesar III.	744–727	Pekachjáš	739–737
Salmanassar V.	726–722	Pekach	737–732
Sargon II.	721–705	Hóšea	732–722

[Jarobeám II.] získal zpět izraelské území od Lebo-Chamátu až k moři Araby, podle slova Hospodina, Boha Izraele, které promluvil prostřednictvím svého otroka Jonáše, syna Amítajova, proroka z Gatchéferu… Hospodin nevyhlásil, že vymaže jméno Izrael zpod nebes, a proto je zachránil prostřednictvím Jarobeáma, syna Jóašova.

2. Královská 14,25+27

Závěrem

Co tedy může věda říct o Jonášova příběhu? Jak ukazuje Christopher Eames, znalost historických pramenů Jonášův příběh překvapivě přesně dokresluje. Ani biologie možnost jeho dobrodružství pod mořem nevyvrací.

Zdroje

• What was the great fish that swallowed Jonah? (Armstrong Institute)
• The book of Jonah – fact or fiction? (Armstrong Institute)
• Jonah (Wikipedia)
• Seznam asyrských králů (Wikipedie)
• Kings of Israel and Judah (Wikipedia)

Přečteno 214-krát