Izajáš: nejoblíbenější starozákonní prorok
Izajáš byl jedním z nejoblíbenějších spisů mezi Židy v období Druhého chrámu. V křesťanských kruzích byl tak vysoce ceněn, že byl nazýván „pátým evangeliem“. Jeho vliv na literaturu a kulturu Západu přesahuje rámec křesťanství. Je autorem známých rčení jako „hlas volajícího na poušti“ a výroku celosvětovém míru, který bude výsledkem Soudného dne na konci času. Tento výrok se stal neformálním mottem OSN:
I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.
Izajáš 2,4
Historický rámec Izajášova působení
Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.
Izajáš 1,1
Prorokovo jméno znamená hebrejsky „Hospodin je spása“. Podle úvodního verše spadá Izajášova služba do 8. století př. n. l. podle letopočtů vlády králů, na jejichž dvoře působil. Izajáš píše v raném hebrejském stylu a přesně popisuje prostředí a politiku své doby. Řada Izajášových proroctví se týkala obnovy náboženského života v Judsku. Tu nakonec uskutečnil král Chizkijáš. Tyto aspekty byly ověřeny archeologií.
Při vykopávkách v Ófelu v Jeruzalémě byl v roce 2009 nalezen otisk pečetidla s nápisem „prorok Izajáš“ – l’Ješajahú ha nav[i], přičemž poslední písmeno na pečeti chybí, protože je poškozena. To vedlo k zpochybnění slova „prorok“ v nápisu, prý mohlo jít o místo jménem Nav. Dr. Mazarová, která pečeť našla, se však přiklonila k identifikaci majitele s prorokem. Poukázala na fakt, že byla stejné vrstvě nedaleko nalezena pečeť krále Chizkijáše, s nímž je Izajáš v bibli často zmíněn společně. Pečetidla patřila k osobnímu majetku významných osob. Podle dr. Mazarové je vzhledem na okolnosti nálezu otázka: Jak by to mohla nebýt pečeť proroka Izajáše?
Prorokův původ a postavení
V úvodu k proroctví se dozvídáme, že Izajáš byl synem Amóse. Nabízí se otázka, zda se jednalo o proroka Ámose, autora stejnojmenné biblické knihy. Zastánci tohoto pohledu poukazují na některé shodné náměty v jejich proroctvích a na fakt, že Ámos byl jedním z prvních proroků, kteří sepsali svá proroctví do knihy. Izajáš by tak logicky na jeho práci navazoval. Ale jméno Izajášova otce Amós (אָמוֹץ) a jméno proroka Ámos (עָמוֹס) se liší v prvním a posledním písmenu, což lze těžko přičítat jen změně pravopisu.
Podle staré rabínské tradice byl Izajášův otec bratrem krále Amasjáše. Oproti tomu byl prorok Ámos jen pastýřem a pěstitelem fíkovníků. Urozený Izajášův původ by vysvětloval, proč je jazyk proroctví poetický a velmi kultivovaný.
O Izajášově smrti se přímo z bible nedovídáme. Podle rabínské tradice byl umučen z příkazu tak, že byl vložen do dutiny stromu a rozřezán pilou. Stalo se to za vlády Chizkijášova syna krále Menaše, o kterém bible říká, že prolil velmi mnoho nevinné krve.
Kolik bylo Izajášů?
Až do 18. století byla kniha připisována Izajášovi a chápána jako celistvé dílo. S rozvíjející se biblickou kritikou se však objevil názor, že se skládá z více odlišných částí. Johann Christoph Döderlein v roce 1775 vyslovil domněnku, že kniha obsahuje díla dvou proroků, která od sebe dělí více než jedno století. Biblista Bernhard Duhm dokonce dospěl k stanovisku, že kniha obsahuje tři samostatné sbírky proroctví:
- Proto-Izajáš (kapitoly 1–39), obsahující slova proroka Izajáše z 8. století př. n. l.,
- Deutero-Izajáš neboli „Kniha útěchy“ (kapitoly 40–55), dílo anonymního autora z 6. století př. n. l., píšícího v době exilu,
- Trito-Izajáš (kapitoly 56–66), sepsaný po návratu z exilu.
Argumenty pro Izajášovo autorství
Názor, že Izajáš se skládá ze dvou či tří samostatných spisů, se těšil popularitě většinu 20. století. Avšak důkladnější analýza textu přišla s argumenty pro jediného autora. Koneckonců takové tvrzení zaznělo i o díle Shakespeara, Homéra, stejně jako některých plodných moderních autorů. Izajáš působil jako prorok 60 let, těžko by jeho jazyk mohl zůstat beze změny. Izajášův styl psaní se ovšem mění i uvnitř předpokládaných celků podle toho, o čem se pojednává. Prorocké části jsou formulovány odlišně od apokalyptických apod. Ve všech částech knihy převažuje poetický jazyk.
Teorie o více autorech je postavena na tom, že Proto-Izajáš prorokuje o babylonském zajetí a vítězství Babylonské říše, zatímco Deutero-Izajáš o vysvobození z Babylonu a pádu říše rukou Médů a Peršanů. Problémem této teorie je však samotná kniha, kde se obě tematické části prolínají. Proto-Izajáš pojednává v 13. kapitole o vyvrácení a zničení Babylona, což by správně mělo odpovídat tématům Deutero-Izajáše. Totéž platí i pro námět záchrany „pozůstatku“ nebo „výhonku“ Izraele.
Každý, kdo bude nalezen, bude proboden, a každý chycený na útěku padne mečem. Jejich děti budou rozdrceny před jejich očima, jejich domy budou vypleněny a jejich ženy budou zneuctěny. Podnítím proti nim Médy, kteří si stříbra nebudou cenit a ve zlatě nebudou mít zalíbení. Svými luky rozstřílí chlapce a nad plodem lůna nebudou mít slitování – nad syny se neslituje jejich oko. A Babylon – ozdoba království, okrasa vznešenosti Chaldejců – bude, jako když Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru. Nebude nikdy obydlen, nebude osídlen z generace na generaci; nerozbije tam stan Arab a pastýři se stády se tam neuloží.
Izajáš 13,15–20
I stane se v onen den, že ostatek Izraele – ti z domu Jákobova, kteří vyváznou – už dále nebude spoléhat na toho, kdo ho bije, ale opravdu bude spoléhat na Hospodina, Svatého Izraele. Ostatek se navrátí, ostatek Jákoba, k mocnému Bohu. Vždyť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jako písku v moři, jen ostatek z nich se navrátí. Je rozhodnuto o záhubě, která s sebou přivalí spravedlnost. Ano, konec, o němž je rozhodnuto, učiní Panovník, Hospodin zástupů, v celé této zemi.
Izajáš 10,20–23
Naopak Deutero-Izajáš, Žid držený v babylonském zajetí, uvádí přesný popis izraelské země, včetně tamních stromů – krajiny, kterou by v Babylóně po nejméně 40 letech zajetí nebyl schopen vylíčit. Text v druhé polovině Izajáše napomíná ohledně obětí v chrámu. To by ovšem bylo nadbytečné, kdyby šlo o text napsaný po zničení chrámu. Dále tento text kritizuje kenaanskou modloslužbu – téma v té době spíše irelevantní – na rozdíl od babylonské modloslužby.
Ve Starém zákoně se nachází velké množství rozličných prorockých knih, z nichž mnohé pocházejí z totožného historického období a některé mají dokonce pouhých několik kapitol. Z biblického hlediska tudíž není důvod, proč by měl být spis novějšího proroka, Deutero-Izajáše, přiřazen anonymně k více než o sto let staršímu spisu. Starověcí historici i raní autoři přisuzovali Izajášovi plnou autoritu už od roku 200 př. n. l.
Nejstarší rukopis
Nejstarší úplný text Izajáše pochází ze svitků od Mrtvého moře. Představuje ho tzv. Velký Izajášův svitek (1QIsaa), který je největší (734 cm) a nejlépe zachovaný svitek z celé sbírky. Jeho znění je vpodstatě shodné s Masoretským textem známým ze středověkých rukopisů a obsahuje všech 66 kapitol. Svitek je jedinečný v tom, že je spojen ze dvou polovin, z nichž každá má 27 sloupců s 33 kapitolami. Analýza z roku 2021, kterou provedli vědci z univerzity v Groningenu, pomocí umělé inteligence a rozpoznávání vzorů určila, že svitek s velkou pravděpodobností opisovali dva zákoníci, přičemž každý z nich pracoval na jedné polovině. Míra variability je však větší než u ostatních dvaceti zlomků Izajáše nalezených v Kumránu. Většina odchylek sice spočívá v pravopisu, prohození slov a záměně gramatického čísla, avšak některé odchylky jsou významnější: několik slov nebo i celé verše. Abegg, Flint a Ulrich, kteří text zkoumali, poznamenávají, že chyby tohoto druhu mohou představovat určitou nedbalost písaře. Některé odchylky se podobají řeckému znění Izajáše v Septuagintě. Velký Izajášův svitek je datován do let 125 př. n. l. Existují ovšem důkazy o opravách a vsuvkách, které prováděli pozdější písaři mezi datem sepsání a rokem 68 n. l.
Splněná proroctví
Mnohá Izajášova proroctví o okolních národech, zvláště o Asýrii, se splnila za jeho života. Tím jsou pro skeptiky irelevantní. Předmětem sporu je však proroctví, které se týká Kýrova ediktu, kterým umožnil Židům návrat z babylonského exilu. „Hlavním argumentem proti tradičnímu datování knihy Izajáše je to, že prorok přece nemůže předpovídat budoucnost. Například Izajáš prorokuje jmenovitě o budoucím králi Kýrovi a podrobně o zničení Babylonu více než 150 let předem,“ píše v článku o Izajášovi Christopher Eames. Avšak židovský historik Iosephus v 1. století n. l. uvedl, že když se v 5. století př. n. l. Kýros objevil na scéně, přečetl si o sobě pasáž v Izajášově proroctví:
O Kýrovi říká: Hle, můj pastýř. Vykoná celé mé přání a řekne o Jeruzalému: Bude vybudován, a o chrámu: Bude založen.
Izajáš 44,28
Skeptici tedy přišli s teorií Deutero-Izajáše. Ale co říct na proroctví o Mesiáši, která se shodují s životem Ježíše Krista a na něž se odvolávají evangelisté? Přinejmenším prokazatelně existovala na přelomu 2. století př. n. l. na kumránských svitcích. V období Druhého chrámu se Izajáš těšil velké oblibě. Zvláště významnou částí byly čtyři Zpěvy o trpícím služebníkovi z kapitol 42, 49, 50 a 53, v nichž Bůh vyzývá svého služebníka, aby vedl národy. Křesťané tyto pasáže vztáhli na Ježíše.
Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář – všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.
Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
Podívejte se, jak v Jeruzalémě tato slova vnímají dnešní Židé, které oslovili na ulici:
Izajáš 53,1–6
Není divu, když si člověk přečte celou 53. kapitolu a porovná ji např. s Markem 15! Proto celou kapitolu pozdější rabínská tradice v 5. až 10. století začala vykládat alegoricky. Věřit v doslovný výklad samozřejmě znamená věřit v proroctví. Věřit v Mesiáše, který bude vydán za naše hříchy. Judaismus ho ovšem většinou chápal jako politického vůdce, ne obětního beránka.
Závěr
Od počátku oznamuji budoucnost a od dávnověku, co se ještě nestalo. Říkám: Můj plán se naplní a každé své přání vykonám.
Izajáš 46,10
Znamená to také věřit v Boha, který je schopen předpovídat budoucnost. Objevy Izajášovy pečeti archeoložkou Eilat Mazarovou a úplného textu Izajáše v Kumránu jsou důkazy ve prospěch pravosti knihy. Celé pojednání nejlépe můžeme uzavřít Eamesovými slovy o kumránském svitku: „Ačkoli kritici zastávají pozdější datum vzniku Izajášovy knihy, je tento úplný svitek datován daleko před naplnění mnoha z Izajášových proroctví – mnohá z nich se již naplnila a řada dalších se teprve naplní. Ostatně sám Izajáš říká, že jeho kniha byla sepsána proto, aby se zachovala pro dobu konce, kdy se naplní hlavní část proroctví!“
Teď jdi a zapiš to před nimi na tabulku a na listinu to zaznamenej, ať je to pro budoucí dny jako svědectví až navěky.
Izajáš 30,8
Zdroje
- Kniha Izajáš (Wikipedie)
- Book of Isaiah (Wikipedia)
- Isaiah Scroll (Wikipedia)
- Christopher Eames: Are Isaiah and His Book a Massive Fraud?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 5.3.2018
- Christopher Eames: Another Big Year for Biblical Archaeology, but Not for the Prophet Isaiah?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 30.12.2018
Přečteno 69-krát