Spánek jako dar i tajemství

Co o něm ví věda a co říká Bible?

Šel jsem celý den na sněžnicích a přemítal nad dosavadním životem. Už tři měsíce jsem řešil vztah s jednou mladou ženou. Patříme opravdu k sobě? Máme se rozejít, nebo spolu fakt chodit a vzít se? Po návratu na chatu jsem ulehl a zdál se mi sen. V místě bez času a prostoru jsem potkal někoho, kdo jistě byl Ježíš. Vzal mou ruku a dal ji do rukou dívky, která stála do té doby v pozadí. Podíval jsem se jí do očí a měl jsem pocit, jako bych viděl tu nejkrásnější bytost v celém vesmíru. Pán mi řekl, že to bude ta, se kterou půjdu životem. Probudil jsem se a věděl jsem, že mám dotyčnou hluboce rád a že bude mou ženou. Netušil jsem, že podobný sen měla i ona. Sen volající po výkladu, sen prorocký od Hospodina? Nejspíš ano. Konec konců, jsme spolu už 26 let…

O přesných funkcích snění, jedné z nejpozoruhodnějších složek spánku, se vedou věčné diskuse a dodnes nejsou známy. Prozrazují sny nějaké vnitřní psychologické funkce nevědomých duševních procesů, nebo jsou pouhým důsledkem náhodného „střílení“ neuronů v mozku? Obsah snů byl po celou historii bohatým předmětem spekulací. Platon, předjímající Sigmunda Freuda, se domníval, že každý z nás má „strašlivou, divokou a bezprávnou krev tužeb, které se, jak se zdá, odhalují ve spánku“, zatímco Aristoteles věřil, že sny jsou pouhým dozníváním denních činností a zážitků. Je ke škodě fyziologů, psychiatrů a neurologů, že velmi málo berou v potaz i záměr Stvořitele, který spánek a snění jako důležitý nervový fenomén dal téměř všem živým tvorům na zemi – jak na souši, tak ve vodě. Nelze než souhlasit se žalmistou, který o spánku hovoří jako o daru od Hospodina.

Marné je pro vás časně vstávat, pozdě usedat a jíst chléb trápení, vždyť Bůh dává svému milému spánek.

Žalm 127,2

Ze všech možností si David vybírá právě spánek. Spánek je vskutku darem a jeho narušení, stejně jako narušení jiných částí Božího stvoření, přináší významná negativa. V pokusech na potkanech, kterým byla dána ideální potrava a zajištěny všechny potřeby, ale zcela odepřen spánek, všichni jedinci umírali do jednoho měsíce po zahájení experimentu. Nedostatek spánku, ponocování, umělé prodlužování dne je u lidí dnes již bez pochybností spojeno se závažnými zdravotními následky, jako jsou poruchy oběhového systému, cukrovka, obezita či zvýšená pravděpodobnost nádorového bujení.

Spánek a sny se zdají jako dvě spojité nádoby, nicméně se ukazuje, že zatímco bez spánku nelze dlouhodobě přežívat, sny mohou být potlačeny. Typické je to například u pacientů užívajících antidepresiva, u kterých se na jednu stranu zlepšuje klinický stav deprese, na druhou stranu se však snižuje schopnost vybavit si sny a pravděpodobně se snižuje i délka prožívání snů během spánku.

Spánek ovlivňuje všechny naše tělesné a duševní funkce, od regulace hormonálních hladin po svalové napětí, od regulace frekvence dýchání po obsah našich myšlenkových procesů. Během spánku se zesilují vytvořené paměťové stopy, doplňují se energetické zásoby cukru pro neurony. Důležitým faktorem je pak úklid a regenerace pomocnými buňkami.

Někteří neurologové a psychologové předpokládají, že sny nás chrání před probuzením a umožňují nám být ve stavu spánku. O mechanismech a nervových strukturách či genových hodinách a o tom, jak usínáme, víme poměrně hodně. Problém současné neurofyziologie je spíše v tom, k čemu všemu spánek (včetně snů) slouží a jakou má funkci.

Co nám v noci běží hlavou

Pro pochopení toho, co se během noci děje, je třeba zdůraznit, že spíme ve spánkových cyklech dlouhých přibližně devadesát minut. Po většinu této periody se postupně propadáme do hlubokého spánku, mění se mozkové elektrické vlny (fáze NREM) a na konci cyklus vrcholí naprostým ochabnutím svalů (vyjma srdce, bránice a očních svalů), kdy stoupne tepová frekvence, rychle dýcháme a pohybují se nám oči (fáze REM – Rapid Eye Movement).

Pro většinu čtenářů bude překvapivé, že se každému z nás přibližně dvě hodiny zdají živé sny. Neschopnost pamatovat si sny (pokud nejsme probuzeni) je skutečně jednou z velkých záhad spánku. Neurologické výzkumy analýzy snů a jejich obsahu přinesly v posledních desetiletích převratná odhalení. Většina lidí se domnívá, že sny jsou pouze příležitostnými a prchavými událostmi s bizarním nebo emotivním obsahem, v nichž se celý scénář „vysní“ v jediném okamžiku. Ve skutečnosti se konkrétní sny opakují s pravidelnou a předvídatelnou periodicitou a většinou odrážejí každodenní události. Dokonce i prchavost snů je mylná. Události ve snech se odehrávají po dobu, která je přibližně stejně dlouhá jako v reálném čase. Jen malé procento snů obsahuje bizarní a fantastické prvky.

Sny se vyskytují jak ve fázi REM, tak v NREM, ale jejich charakteristiky se liší. Sny v REM jsou relativně dlouhé, převážně vizuální, poněkud emotivní a obvykle nesouvisejí s bezprostředními událostmi každodenního života člověka. Sny mimo REM jsou kratší, méně vizuální, méně emotivní, více koncepční a obvykle souvisejí s aktuálním životem snícího. Toto „myšlenkové“ přemítání může zabírat až 50 % spánku NREM. Tyto sny pravděpodobně souvisejí s provozním přehráním aktuálních zážitků a tříděním informací. Tento typ snů nám pomáhá s utvrzováním prostorové a smyslové orientace v bdělém stavu. Probuzení ze spánkové fáze NREM vyžaduje velké úsilí a je negativní pro spánek jako takový.

Jaké smysly jsou vnímány během snů ve spánku REM? Zrak má převahu a vyskytuje se ve všech snech (samozřejmě s výjimkou vrozené slepoty), zatímco sluchové zážitky se vyskytují přibližně v 65 %, rovnovážné ústrojí v 8 % a teplotní ve 4 %; hmatové, čichové a chuťové zážitky jsou vzácné (každý z nich jen v 1 %). Emocionální obsah snů se pohybuje od úzkosti (14 %) přes překvapení (9 %), radost (7 %), smutek (5 %) až po stud (2 %).

K nejistotě ohledně účelu spánku a snění přispívá skutečnost, že pokud jsou lidé zbaveni spánku REM po dobu až dvou týdnů, má to na jejich chování jen malý nebo žádný vliv. Neškodnost spánkové deprivace REM je ve výrazném kontrastu s ničivými účinky celkové spánkové deprivace, tedy snížení délky spánku jako takového. Z těchto zjištění vyplývá, že se bez spánku REM obejdeme, ale spánek mimo REM fázi potřebujeme k tomu, aby náš nervový systém fungoval, tedy k přežití.

Sny mužské a ženské

Z velkého počtu provedených studií je zřejmé, že ženy si spontánně zapamatují sny více než muži, a to zvláště v období dospívání a pak ve zralém věku. Zajímavý je fakt, že u mužů se vyskytuje více postav mužského pohlaví a sny jsou násilnější, zatímco u žen je zastoupení pohlaví přibližně stejné a je rozmanitější co do počtu známých (příbuzní, přátelé a malé děti).

Asi nepřekvapí, že v ženských snech se častěji objevují zvířata, děti a zmínky o architektuře a oblečení. Ve snech mužů se zase víc vyskytují nástroje a nářadí, ulice, silnice a různé komunikační prostředky. Není tedy s podivem, že k pekaři a číšníkovi v Josefově příběhu v První  Mojžíšově čteme, že se každému zjevily věci, které souvisely s jejich povoláním. Nicméně v tomto případě měly jejich sny prorocký rozměr, který se měl rychle naplnit. Bůh ve snech patrně používá řeč, které náš individuální mozek bude rozumět. A to někdy i s pomocí někoho, kdo má od něj dar k výkladu.

Zajímavá je také otázka, nakolik mají na sny vliv zážitky z bdělého stavu. O této otázce se vede poměrně čilá debata. Zkušenosti z každodenního života bývají začleněny do obsahu snů, které mohou zpětně ovlivnit dění v bdělém stavu. Zajímavým fenoménem je sledování televize, filmů či počítačových her. To, zda mají vliv na naše prožívání během snu, však stále zůstává ne zcela zodpovězenou otázkou. Data spíše ukazují, že vliv večerního zhlédnutí filmu na obsah snů je poměrně malý. Studie spíše nasvědčují tomu, že to, co se nám zdá, je mnohem více ovlivněno reálnými životní stresy a prožitými traumaty (znásilnění, mučení, čekání na chirurgický výkon…). Ta se pak mohou projevit jako noční můry.

Umělecká inspirace i Boží řeč

Sny jsou pokládány za významný zdroj tvůrčí inspirace v umění a vědě. Například Elias Howe řešil v roce 1845 zdokonalení šicího stroje. Přemýšlel, jak umístit „ouško“ k provlečení nitě na jehlu. Zdálo se mu, že byl zajat indiány, kteří kolem něj tančili s oštěpy a vyhrožovali mu, že pokud vynález nedokončí, zabijí jej. Všiml si při tom, že domorodci mají na konci oštěpů díru ve tvaru oka. Když se probudil, uvědomil si, že je třeba ouško umístit na hrot jehly, blízko ke tkanině. Byl to sen, který významně ovlivnil průmyslovou revoluci v 19. století. Produktem snění je třeba také námět k slavnému románu R. L. Stevensona „Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda“. Výčet podobných příběhů se sny, které významně ovlivnily nejen příjemce, ale i společnost, je poměrně velký, počet objevů a inspirací k uměleckým dílům je překvapivě dlouhý.

Pozorný čtenář Písma si jistě vzpomene na příběh apoštola Pavla, kterému se ve snu zjeví nějaký Makedonec a prosí jej o přinesení evangelia do Evropy. Kdo ví, kudy by se cesty evangelia ubíraly, kdyby Pavel neposlechl. Nepochybně jsou i dnes lidé věřící v Krista příjemci snů, které nejsou jen zpracováním myšlenek a zkušeností, ale i něčím, co přichází od Boha.

Je tedy sen jen projekce mého mozku, nebo má do něj přístup Hospodin?

Jako fyziolog si vypomohu poznatkem, že během fáze spánku REM se „odpojuje“ řízení našeho čelního laloku. Ten nás chrání před přespříliš impulzivním jednáním a umožňuje kontrolu nad emocemi a jednáním. Nepřekvapí pak, že v této fázi se nám zdají sny bez limitů, tedy sny bizarní a emocionální s výraznými smyslovými vjemy. V tu chvíli jsme vlastně „paralyzováni“ a ve snech je možné vše.

V knize Jób 33,14–19 je zajímavé místo, které zmiňuje sen a důvod, proč přichází (Bůh promluví … ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi… Tehdy to lidem dá na vědomí a zapečetí je v tom, o čem byli poučeni…) Domnívám se, že to je moment, kdy k nám Hospodin mluví a skrze svého Ducha přináší informace důležité pro nás nebo pro lidi kolem nás. A díky odpojení frontálního laloku mu do toho „nemůžeme moc mluvit“.

Zároveň Bůh může nadpřirozeným způsobem přinést poselství, které je mimo naši zkušenost a realitu. V pekle či nebi jsme nebyli, a přesto jsou mezi námi bratři a sestry, kteří tuto zkušenost mají.

Jistě klíčové je i to, že fáze REM je na konci spánkového cyklu. V ideálním případě nás probouzí světlo dopadající přes víčka na sítnici nebo náš partner či chytré hodinky a my se ve fázi REM probouzíme a sen si krátkou dobu vybavujeme.

Doc. Mgr. Marek Bužga, Ph.D., je vedoucím Centra nutričního výzkumu a obezity Lékařské fakulty Ostravské univerzity a garantem lékařské fyziologie a patofyziologie tamtéž. Je starším KS Ostrava.

Převzato se svolením z časopisu Život víry 2023/10, str. 15 (www.zivotviry.cz).

Přečteno 75-krát