Peršané: dobrodinci Židů

Peršané jsou indo-evropský národ, jehož kořeny podle tvrzení Iosepha Flavia sahají k biblické postavě Šéma. V historii židovského národa sehráli pozitivní roli, protože Židům umožnili návrat z exilu do vlasti a obnovu Jeruzaléma.

Vznik říše

Až do poloviny 6. století př. n. l. byli Peršané malým bezvýznamým královstvím, které leželo na íránských pláních severně od řeky Tigris a východně od pohoří Zagros. Tam žili Peršané spolu s Médy a dalšími národy ve stínu svých mocných sousedů – Asyřanů a Babyloňanů. Živoření na periferii skončilo, když kolem roku 550 nastoupil po svém otci na trůn Kýros II. Veliký z achaimenovské dynastie. Ten nejdříve porazil silnější Médy, kterým vzápětí nabídl, aby s ním spojili síly. Během dvaceti let už vládl největší říši, jakou svět viděl. Hranice Perské říše se na severu táhly od údolí řeky Indu přes Afghánistán, střední Asii a Turecko k povodí Dunaje; na západě dosahovaly od Bulharska přes Řecko a Kypr až do Lybie; na jihu pak přes Egypt, Levantu a Perský záliv zpět k Indii.

Perští králové v bibli

Pokud jde o pohled na dějiny Perské říše optikou bible, hned se nám vybaví knihy Ezdráš, Nehemjáš a Ester. Popisují události, které se odehrály v průběhu 100 let – od dobytí Babylonu Kýrem Velikým (539 př. n. l.) až po vládu Dareia II. (424–404 př. n. l.) Každý ze čtyř perských králů zmíněných v bibli (Kýros II. Veliký, Dareios I. Veliký, Xerxés I. a Artaxerxés I.) byl doložen archeologicky a má svůj vlastní korpus nápisů a archeologických nálezů, které datováním odpovídají biblickému textu.

Kýros Veliký

Kýros II. byl mnohem víc než jen slavný dobyvatel Babylonu. Byl předzvěstí nového stylu vlády, který se naprosto lišil od Asyřanů, Babyloňanů a dalších mocností před nimi. Byl opakem dnešního Ájatolláha Chomejního a jeho nástupce, kteří prostřednictvím Islámských revolučních gard vládnou brutalitou a strachem. Kýros svůj lid nebil, nemučil ani nevraždil, aby se mu podřídil. V Perské říši nedocházelo k mnoha povstáním, protože lidé různých národů, ras a náboženství byli relativně spokojeni. O perské benevolenci máme svědectví jak v bibli, tak v archeologii.

V roce 1879 objevili britští archeologové při vykopávkách v Íránu hliněný válec ve tvaru soudku. Na něm byl klínovým písmem napsán výnos perského krále Kýra. Ve čtyřicetiřádkovém ediktu, který se datuje do roku 539 př. n. l., král připomněl svou porážku Babylonu a jasně nastínil řadu zásad, které překvapivě měly chránit práva podrobených národů. Kýros projevil nebývalou úctu a toleranci k náboženství a tradicím národů, které si podrobil. Organizace spojených národů nazývá Kýrův válec „první listinou lidských práv na světě“.

Největším a nejznámějším humanitárním činem krále Kýra bylo propuštění zajatých Židů z Babylonu a umožnění jejich návratu do Judska, aby obnovili chrám a město Jeruzalém. Toto Kýrovo rozhodnutí je dobře zdokumentováno řeckými a římskými historiky, jakož i Iosephem Flaviem. Kýrův válec je v podstatě obdobou biblického Kýrova výnosu o propuštění Židů, což je všeobecně přijímáno jako fakt.

V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo Hospodinovo slovo z Jeremjášových úst, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal slova: Toto praví perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a uložil mi, abych mu postavil dům v Jeruzalémě v Judsku. Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu, jeho Bůh ať je s ním, může jít do Jeruzaléma v Judsku a stavět dům Hospodina, Boha Izraele, Boha, který je v Jeruzalémě. Každého, kdo zůstal na jakémkoliv místě, kde pobývá jako cizinec, ať místní lidé podpoří stříbrem, zlatem, majetkem a dobytkem spolu s dobrovolnou obětí pro dům Boží v Jeruzalémě.

Ezdráš 1,1–4

Izajášova předpověď

V úvodu své knihy píše Ezdráš o Kýrově ediktu, který svědčí o nebývalé benevolenci Peršanů. Avšak text také podává vysvětlení: Ezdráš v tom totiž vidí naplněná proroctví Jeremjáše a Izajáše.

[Hospodin] hatí znamení žvanilů a z věštců dělá potřeštěnce, moudré obrací nazpět a jejich poznání mění v bláznovství. Naplňuje slovo svého otroka a vykoná radu svých poslů. O Jeruzalému říká: Bude obydlen, a o judských městech: Budou vybudována. Dám mu povstat z trosek. Mořské hlubině říká: Vyschni! Tvoje řeky vysuším. O Kýrovi říká: Hle, můj pastýř. Vykoná celé mé přání a řekne o Jeruzalému: Bude vybudován, a o chrámu: Bude založen.

Izajáš 44, 25–28

Izajášův text o Kýrovi se nijak moc neliší od Ezdrášova, kromě jedné podstatné maličkosti: byl napsán 150 let před Kýrovým narozením. Biblické komentáře se shodují, že Izajáš působil v letech 760–710 př. n. l.

Další pasáž popisuje detaily Kýrova dobytí Babylonu. Nechal totiž vykopat kanál, aby odklonil tok Eufratu a vnikl za tmy do města říčním korytem. Avšak jeho plán by byl snadno selhal, nebýt faktu, že velké bronzové brány zůstaly otevřeny, jelikož se stráže zúčastnily slavnosti pořádané králem Nabonidem a princem Belšasarem.

Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi, jehož uchopím za pravici, abych mu podrobil národy a rozvázal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, takže brány nebudou zavřeny: Já půjdu před tebou a hory vyrovnám, bronzová vrata rozlámu a železné závory odsekám. A dám ti poklady temnoty a skryté zásoby z úkrytů, abys poznal, že jsem to já, Hospodin, který tě povolávám jménem, Bůh Izraele.

Izajáš 45,1–4

Skeptici svorně tvrdí, že Izajášova slova byla napsána dlouho po Kýrově smrti. Podle jejich teorie tvořily Izajáše dva až tři autoři a dnešní podobu dostal v roce 70 př. n. l. Avšak velký Izajášův svitek z Kumránu dokazuje, že celou knihu (včetně 44. a 45. kapitoly) tvořil už okolo roku 200 jediný svitek.

Vezmeme-li navíc v úvahu, že židovský historik Iosephus zaznamenal, že Kýros četl toto proroctví, můžeme spekulovat, že ho od proroka Daniela, který byl v Kýrových službách.

Kýros se to dozvěděl, když četl knihu, kterou mu Izajáš zanechal ve svých proroctvích… Toto Izajáš předpověděl 140 let před zbořením chrámu. Když to tedy Kýros četl a obdivoval se božské moci, zmocnila se ho vroucí touha a ctižádost splnit, co bylo takto napsáno…

Židovské starožitnosti 11.1.2

Místodržitel za Řekou

Asi 15 let po Kýrovi se ujal vlády Dareios I. Veliký. Vládl ohromné říši, kterou rozdělil do 20 satrapií. Podle bible tehdy vládl Zaeufratí místodržitel jménem Tatenaj, který Dareiovi napsal dopis, aby se ujistil, zda mají Židé stavební povolení k budování chrámu.

Tatenaj byl se svým nezaměnitelným titulem potvrzen archeologicky. Na klínopisné tabulce z roku 502 př. n. l. (dvacátého roku Dareiovy vlády) je zaznamenána finanční transakce. Kromě podrobností je v dokumentu uveden svědek: služebník „Tatenaje, místodržitele za Řekou“. „Řeka“ nepochybně odkazuje na Eufrat. I zdánlivě neznámá perská osoba je v biblickém textu přesně zaznamenána, a to včetně titulu.

Palác hodný královny

Během své vlády učinil Dareios Veliký centrem správy své říše Súsy (neboli Šúšan). Vybudoval tam skvělý palác, který po něm užíval jeho syn Xerxés I. Je to palác, v němž se odehrála většina událostí z knihy Ester.

A když se tyto dny naplnily, uspořádal král pro všechen lid nacházející se na hradě Šúšanu, od největšího až po nejmenšího, sedmidenní hostinu na nádvoří zahrady královského paláce. Sněhobílá lněná tkanina, bavlna a modrá látka, spojené provazy z mořského hedvábí a purpuru, visely na stříbrných kruzích a sloupech z bílého mramoru. Zlatá a stříbrná lůžka stála na dlažbě z alabastru a bílého mramoru, perleti a drahokamů.

Ester 1,5–6

Prof. Lloyd Llewellyn-Jones píše v knize Ancient Persia and the Book of Esther (Starověká Persie a kniha Ester): „Průzkumníci lokality v Súsách byli často nadšeni shodou mezi literárními doklady o Ester a tím, co odkryla archeologie.“

Nehemjášova hradba

Po vládě královny Ester po boku Xerxa I. se dostáváme do období Nehemjáše (polovina 5. století př. n. l.). Nehemjáš byl číšníkem známého perského krále Artaxerxa I. Když se Nehemjáš doslechl o zchátralém stavu Jeruzaléma, získal králův souhlas k cestě do Judska a obnově města, včetně slavné „Nehemjášovy hradby“ postavené za pouhých 52 dní. A tato zeď byla objevena při vykopávkách v Jeruzalémě!

Hradba (a s ní spojená věž), datovaná bohatým souborem perské keramiky, vykazuje rysy „narychlo“ postavené stavby – jak se dá očekávat. Hradba byla zasvěcena roku 445 př. n. l.; odkryté pozůstatky navazují na monumentální stavbu známou jako Stupňovitá stavba. Je proto pravděpodobné, že tuto část hradeb budovalik Šalún a (druhý) Nehemjáš.

Konec Perské říše

Bible vypráví, že ještě v době Babylonské říše viděl král Nebúkadnesar ve snu sochu symbolizující posloupnost světových říší, v níž Babylon symbolizovala zlatá hlava a Médsko-Perskou říši stříbrný hrudník a dvě paže (Médové a Peršané). Ještě v té době prorokoval Daniel, že Babylonskou říši vystřídá říše perská symbolizovaná medvědem s třemi žebry v tlamě (byl dobyt Babylon, Lydie a Egypt). Avšak Daniel rovněž prorokoval, že Perská říše padne pod náporem nové mocnosti, které na ni zaútočí jako mrštný levhart. Čtyřhlavý levhart s křídly symbolizuje Řeckou říši pod vládou Alexandra Velikého, která se po jeho smrti rozpadla na čtyři království.

Alexandr Veliký je všeobecně znám neuvěřitelným tempem, jakým svou říši rozšiřoval. Peršané svedli několik bitev s řecko-makedonskými vojsky a v roce 333 př. n. l. utrpěli rozhodující porážku u Issu; perský král Dareios III. z bitvy uprchl a zanechal své děti, manželku a matku v Alexandrově zajetí. V roce 331 př. n. l. byl Dareios znovu poražen u Gaugamél, a přestože opět unikl, říše připadla Alexandrovi, když vkročil do Babylonu jako vítěz. Dareia na útěku nakonec zabil jeho generál, baktrijský satrapa Béssos, ve snaze se sám prohlásit za krále Persie.

Archeologie a bible spolu ladí

Nicholas Irwin uzavírá svůj článek o Perské říši takto: „Sladění dějin Perské říše s biblickým textem je fascinující a inspirativní cvičení, které ukazuje, jak potřebná je biblická archeologie. Bible vyplňuje mezery v archeologických nálezech a poskytuje nám ucelenější obraz – dokonce i o tak dobře zdokumentované světové mocnosti, jakou byla Perská říše.“

Zdroje

• Nicholas Irwin: Harmonizing Persian History and the Bible, Let the Stones Speak 7–8/2024, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Brad MacDonald: Celebrating Ancient Persia!, Let the Stones Speak 7–8/2024, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Brad MacDonald: Remembering Iran’s King Cyrus, Let the Stones Speak 7–8/2024, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Christopher Eames: Uncovering the Bible’s Buried Civilizations: The Persians, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 13.11.2018

Přečteno 8-krát