Židovský letopočet

Večer 2.10.2024 Židé oslavili Roš ha-šana, nazývaným také Svátek troubení. Tím nastal židovský nový rok 5785 od stvoření světa. Jak dospěli rabíni k tomuto letopočtu?

Židé používají lunisolární kalendář, který je považován za „div starověké astronomie a matematiky“, jak to pojmenoval článek v deníku Haaretz. Dny, měsíce a týdny najdeme v bibli, avšak letopočet byl stanoven až 600 let po dokončení SZ textu. Je založen na spisu Seder olam raba, který sepsal rabín Jose ben Chalafta v roce 160 n. l. a sleduje časovou osu židovských dějin od stvoření světa do bar Kochbova povstání v roce 135. Později ještě způsob počítání upravil rabín Maimonides ve 12. století.

Od Adama k exodu

Výpočet na základě masoretského textu Starého zákona je celkem jednoduchý až po narození Izáka. Potopa vychází na rok 1656 A.M. (anno mundi – od stvoření světa). Narození Abrahama na rok 1948 A.M. a narození Izáka na 2048 A.M. Potom začnou potíže okolo exodu, kde už text neuvádí jednotlivé generace s věkem. Seder olam počítá podle Exodu 12,40, že od narození Izáka k vyjití Izraele z Egypta uplynulo přesně 400 let (Izák je brán jako Abrahamův potomek z proroctví v Genesis 15,13.) To máme rok 2448 A.M.

Od soudců po exil

1. Královská kniha 6,1 uvádí, že král Šalomoun dokončil chrám přesně 480 let po exodu, to máme roku 2928 A.M. Po jeho vládě začnou problémy se sčítáním vlád jednotlivých králů Judska nebo Izraele. Porovnáním kronik těchto dvou království navzájem, jakožto i srovnáním s asyrskými prameny, vidíme, že se vlády některých králů překrývaly a vládl otec se synem. Kromě toho se počítají i části roku na začátku a konci jako celý rok. Takto dospěli rabíni k letopočtu 3338 A.M. pro konec Sidkijášovy vlády, kdy Jeruzalém vyplenili Babylóňané a odvedli Judejce do zajetí. Tyto letopočty už nelze jednoznačně odvodit z bible.

Od exilu po zničení chrámu Římany

Zdálo by se, že čím víc se blížíme k přítomnosti, tím bude práce jednodušší. Ale právě po babylonském zajetí se věci začmodrchají. Víme, že chrám byl znovu postaven, ale nakonec byl znovu zničen Římany v roce 70 n. l. Seder olam pro zničení Druhého chrámu počítá rok 68 n. l., i když je známo, že mezi tehdejšími rabíny byla o přesném letopočtu pře: někdo vypočítal rok 68, někdo 69 a někdo 70.

Celá řada rabínských textů uvádí, že Druhý chrám stál 420 let. K tomu připočítejme 70 let jako dobu, kdy byl chrám v troskách podle Jeremjášova proroctví.

Když však počítáme zpět od roku 70 n. l., vyjde nám dobytí Jeruzaléma Babyloňany roku 421 př. n. l. (rok 0 se nepočítá). Ale to je na hony vzdálené všeobecně uznávanému letopočtu 586 př. n. l., který vychází ze starověkých textů z Babylona, Egypta, Persie a Řecka, nevyjímaje ani rané židovské chronologie (včetně díla Iosepha Flavia). Chybí nám tedy přibližně 165 let – jak to?

Chybějící roky

Jednou z nejčastěji uznávaných sporných oblastí je biblický výčet perských králů. Kniha Daniel zmiňuje jen čtyři perské krále. Někteří rabíni to chápali tak, že existovali pouze čtyři perští králové, kteří vládli 52 let. Konvenční historické chronologie však uvádějí perských králů 13, kteří vládli v rozmezí 207 let. To by tedy vysvětlovalo téměř celý rozdíl. (Zdánlivý nesoulad knihy Daniel se známou historií lze snadno vysvětlit tím, že pouze zaznamenává čtyři prorocky nejvýznamnější perské panovníky a nesnaží sepodat vyčerpávající výčet perských panovníků).

Jiné vysvětlení je založené na židovském chápání knihy Daniel. 490 let mezi zničením Prvního a Druhého chrámu odpovídá podle tohoto chápání Danielovu proroctví o 70 týdnech. Křesťané často ovšem chápou tento text tak, že jde o čas mezi královským výnosem z Ezdráše 7 a ukřižováním Mesiáše.

O vysvětlení tohoto nesouladu se pokoušela celá řada rabínů už od středověku. Proč by na tom mělo záležet?

Co se stane po roce 6000?

Jak judaismus, tak různé směry křesťanství uznávají, že Mesiáš přijde (respektive se vrátí) těsně před rokem 6000 A.M. Ve Starém i v Novém zákoně najdeme na to odkazy. Vychází to zejména z několika míst Písma, která používají sedmidenní týden jako alegorii lidských dějin. Bůh stvořil svět v šesti dnech a sedmý den odpočíval. Stejně přikázal člověku pracovat šest dní a sedmý si odpočinout. Mojžíš napsal ve svém žalmu, že pro Boha je tisíc let jako jeden den. V Novém zákoně je tato myšlenka rozvinuta v Petrově listu a knize Zjevení, kde se hovoří o tisíciletém království. Stejné myšlenky najdeme i v Midráši a v Talmudu.

Z tohoto pohledu může „opravený“ letopočet 5950 A.M. ještě být o nějakou tu dekádu pozadu. Blížící se letopočet 6000 nemusí pro nevěřícího pozorovatele nic znamenat. Ale pro nábožensky zainteresovaného člověka to má velký význam. (Mimochodem slavný vědec 17. století sir Isaac Newton – biblista, jehož rozsáhlé teologické spisy jsou méně známé – věřil, že v 21. století nastane konec „současného věku“ a začátek „nové božské éry“, tj. Božího království.)

O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec…Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.

Matouš 24,36.42

Samozřejmě je namístě poznamenat, že to byl právě Ježíš, který varuje před vypočítáváním data pro konec světa! Každopádně je židovský letopočet zajímavý a stojí za zamyšlení.

Zdroj

• Christopher Eames: The Hebrew Year 5785—or Is It?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 15.9.2024

Přečteno 19-krát