Je popis stvoření vědecky správný?

Teističí evolucionisté (TE) nepovažují první kapitoly Genesis za záznam dějin, ale jen za teologickou polemiku s okolními blízkovýchodními mýty o stvoření. Podle kreacionistů podává Genesis i zprávu o Božím stvořitelském díle – sice jednoduchým jazykem, ale přitom se nedopouští zjednodušování a nepřesností. Rozdíl mezi kreacionisty mladé Země (KMZ) a kreacionisty staré Země (KSZ) je v tom, jak tuto zprávu interpretují.

Zatímco KMZ se drží co nejdoslovnější interpretace bible a data, která se zdají s biblí v rozporu, vykládají jako důsledek porušenosti stvoření, KSZ jsou přesvědčeni, že co vyčtou vědci z knihy stvoření je možné sladit s tím, co čteme v bibli. Bůh je zdrojem pravdy zjevné i zjevené a dopřává nám výsadu doplnit chybějící detaily. Z vědeckého hlediska přijímají KSZ důkazy o tom, že vesmír je starý a že život vznikal postupně po miliardy let, ale KMZ zastávají názor mladé Země.

(Určitý kompromis mezi KSZ a KMZ je tzv. „gap theory“ (teorie mezery). Tvrdí, že původní svět, který Bůh stvořil „na počátku“, podlehl zkáze (připsané působení ďábla a padlých andělů) a že stvořitelský týden v 1. kapitole Genesis vypráví o jeho obnově. Podle této teorie zkoumají astronomové, geofyzici a paleontologové původní zničené stvoření…)

Lze sladit teologii s geologií?

Progresivní kreacionisté (KSZ) předpokládají, že Bůh tvořil život na Zemi postupně. Protože biblická hebrejština je jazyk s mnohem menší slovní zásobou, přisuzují dnům v textu přenesený význam slova jom = den jako dlouhé časově ohraničené období. Geologický záznam naznačuje, že některé „dny stvoření“ trvaly stovky milionů let, ale jiné byly mnohem kratší.

„Ale pokud by stvořitelské dny trvaly miliony let, jak by rostliny přežily bez zvířat a hmyzu, které je opylují?“ ptá se Ken Ham (KMZ). Pořadí, v jakém Bůh tvořil, podle Hama odporuje evoluční teorii. Například rostliny byly stvořeny před životem v moři, což není v souladu s geologickým záznamem.

Může inteligentní člověk věřit, že první, druhý a třetí den a ráno a večer existovaly bez slunce, měsíce a hvězd?

Origenes

Další problém je, že Slunce, Měsíc a hvězdy byly stovřeny až čtvrtý den. KMZ řeší otázku prvních třech dní bez Slunce tak, že se jednalo o jiný, božský zdroj světla. Avšak Hugh Ross (KSZ) upozorňuje, že předpokládaný božský zdroj světla by byl prakticky k nerozeznání od samotného Slunce, protože jak sluneční světlo, tak jeho gravitace jsou pro růst vegetace na Zemi nezbytné.

Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami.

Genesis 1,2

Podle Rosse je klíčem k správné interpretaci 2. verš. Bible na začátku stvořitelského týdne jasně uvádí počáteční podmínky a bod pozorovatele na povrchu Země. Z tohoto hlediska celá sekvence stvořitelských činů dává smysl, který není v rozporu s geologií. V knize Navigating Genesis (Procházení knihou Genesis) popisuje testovatelný vědecký model organisace Reasons To Believe, který krátce uvádím níže.

První a druhý den

I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak.

Genesis 1,9

Kdysi nikoho ani nenapadlo, že pevnina nemusela vždy existovat. Biblická zmínka o vodním světě na rané Zemi vyvolávala posměch – dokud nezačali bádat nadšenci v rodících se oborech geologie a geofyziky. Důkazy, které shromáždili, potvrzují, že v průběhu 4,56 miliardy let se zemská pevnina rozrostla z 0 % na 29 % povrchu planety. Důkazy naznačují i období, kdy prakticky všechna pevnina tvořila jeden souvislý kontinent.

Vycházeje z počátečního stavu temnoty pochopíme, co se stalo první den: světlo poprvé proniklo hustým temným obalem okolo planety. Atmosféra začala propouštět světlo. Teoreticky vzato by Země měla mít až 200-krát hustší atmosféru. Pro srovnání: zemská atmosféra je 91-krát řidší než atmosféra Venuše. Vědci to vysvětlují událostí vedoucí k vzniku Měsíce. Podle tohoto scénáře se těleso velikosti Marsu nízkou rychlostí srazilo se Zemí pod úhlem asi 45˚. Srážka rozmetala téměř celou původní zemskou atmosféru do kosmu, zatímco vzniklé mračno úlomků obíhalo kolem Země, než se z něj vytvořil Měsíc. To pomáhá vysvětlit nebývalé množství radioizotopů s dlouhým poločasem rozpadu, které na Zemi uvolňují teplo. Pro život je kritické, aby množství uvolňovaného tepla v průběhu času klesalo a zároveň se zpomalovaly procesy jím poháněné, např. desková tektonika.

Třetí den

První známky života se ve fosilním záznamu nalézají už v období před 3,8 miliardy let. Povrch Země zalitý světlem umožňoval fotosyntézu. Sinice, bakterie a řasy začaly přeměňovat velké množství vody a oxidu uhličitého na potravu pro složitější ekosystémy: cukry, škroby a tuky. Přitom se uvolňoval do amosféry kyslík, jehož obsah tak stoupal. To začalo asi před 1,85 miliardy let, jak dokládají měření geochemiků.

I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

Genesis 1,11–12

Je pravda, že nálezy suchozemské vegetace, zejména vyspělých rostlin, jako ovocné stromy, se ve fosilním záznamu objevují pozdě – až po fosiliích vodních živočichů. Avšak i tady použitá hebrejská slova mají širší význam. Slova zera = semeno a peri = ovoce se mohou vztahovat na jakýkoli rostlinný druh, který kdy existoval. Slovo ec = stromzahrnuje všechny velké rostliny obsahující celulózu; mohlo by případně popisovat větší rostliny, jejichž vlákna vykazují určitou tuhost. Takto chápaný popis třetího dne přinejmenším je v souladu s nedávnými objevy vědy. V roce 2009 oznámili v časopise Nature dva biologové nález, který naznačuje, že na pevninách byl fotosyntetický život stejně hojný jako v moři už 200 milionů let před kambrickou explozí.

Čtvrtý den

Když obsah kyslíku dosáhl jisté meze, atmosféra zprůhledněla a na obloze se poprvé objevila nebeská tělesa. Hugh Ross v knize o Genesis píše: „Jak nyní zoologové uznávají, žádná z forem života, které existovaly před čtvrtým dnem stvoření, nepotřebuje vědět, kde se na obloze nachází Slunce, Měsíc a hvězdy. Tento raný život postrádá složité biologické hodiny. Veškerý život popsaný v pátém a šestém dni stvoření je však dostatečně složitý na to, aby alespoň občas vyžadoval povědomí o poloze Slunce, Měsíce anebo hvězd. Toto povědomí řídí jeho instinkty, pokud jde o příhodný čas pro krmení, rozmnožování, migraci a zimní spánek.“

Pátý a šestý den

Zprůhlednění atmosféry geologové datují do doby před 540 miliony let. Nastalo těsně před kambrickou explozí rozmanitých mořských forem života. Tehdy se poprvé ve fosilním záznamu objevila většina biologických kmenů a celkově 146 ze 182 matematicky možných uspořádání těl živých organismů.

I řekl Bůh: Ať se vody hemží živou havětí a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou. Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu…
I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

Genesis 1,20–25

Není blíže specifikováno, jakou havětí (hebr. šerec) se vody hemžily. Když se toto slovo vztáhne na suchozemské živočichy, používá se pro obojživelníky, plazy a hmyz. Jelikož Genesis podává jen velmi stručný přehled Božích stvořitelských činů, myslí si Ross, text uvádí jen kategorie organismů důležitých pro lidstvo. Do výčtu se podle něho nedostali dinosauři, i když jsou tak fascinující. Na druhé straně ale text uvádí slovo tanin, které se někdy překládá jako velryba, častěji jako mořský netvor nebo drak.

V 21. verši je znovu použito hebrejské sloveso bara, které znamená stvořit něco, co předtím neexistovalo (poprvé je použito pro vznik nebe a země). Autoři modelu RTB v tom hledají stvoření vyšších živočichů, o nichž bible říká, že mají duši (viz kralický překlad: „Vydej země duši živou“.) Jako by Bůh zformoval (hebr. asa) tělo z existujících forem života a k tomu navíc stvořil (hebr. bara) jejich duši. Kromě vyšších druhů plazů sem patří především ptáci a savci. Tato zvířata projevují emoce, reagují na autoritu člověka a vytvářejí si s ním citové pouto. Lidské chování na ně má mnohem větší dopad – v dobrém i ve zlém. Právě proto se jich dotkla potopa světa, ale nepředbíhejme.

Pak text dospěje k vyvrcholení Božího díla, stvoření člověka. Bůh stvořil (hebr. bara) člověkak svému obrazu. O tom, co tím je míněno a jak k tomu došlo, bude pojednávat samostatný článek. Ross píše: „Fosilní dějiny velkých savců dobře zapadají do biblického tvrzení, že Stvořitel v předlidské éře zasahoval do stvoření, aby tvořil nové formy života, ale od vzniku lidstva přestal.“

Model progresivního stvoření nepředpokládá pouze přirozený vývoj, ale nové a nové Boží zásahy do stvoření. Zdá se, že Žalm 104 podporuje tuto teorii neustálého vymírání a vzniku druhů. Žalmista prohlašuje, že všichni tvorové jsou závislí na Bohu. Někdy vymírají, pak je však Bůh znovu tvoří. Dlouhá časová období umožnila vznik hojných ložisek vápence, mramoru, ozónu, kyslíku, vody, ornice, uhlí, ropy, plynu, soli, fosfátů, sádrovce a koncentrovaných nerozpustných kovových rud, na nichž je lidská civilizace závislá. Díky těmto surovinám je nejen možné uživit velkou světovou populaci, ale zároveň dokončit Velké poslání v relativně krátkém časovém horizontu. Vznik těchto ložisek vyžadoval nespočet generací života dávno před příchodem člověka. Po jeho příchodu však Bůh přestal tvořit nové druhy života.

Sedmý den

Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy. Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal.

Genesis 2,1–2

Ross si všímá, že sedmý den není ukončen večerem a teoreticky stále trvá (srov. Žd 4,1). Pro člověka je podle bible správné tento rytmus napodobňovat a odpočinout sedmý den od své práce. Že to je v souladu s bioritmy našeho těla dokázaly sociální experimenty po revolucích ve Francii a Sovětském Rusku. Zavedení 10-denního, resp. rotujícího 5 a 6-denního týdne, mělo zjednodušit kalendář a zvýšit produktivitu práce. V obou případech však produktivita značně klesla, nehledě na to, že docházelo častěji k úrazům, proto bylo od experimentů upuštěno. Pokud jde o obdělávání půdy, nechávat podle přikázání půdu sedmý rok ladem se ukázalo jako ideální nástroj k boji se škůdci. Před vynálezem pesticidů to byl jediný způsob, jak zabránit jejich přemnožení.

Může k dobrému stvoření patřit smrt?

Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré.

Genesis 1,31

Křesťanům, kteří dočetli až sem, zůstává nevyřčená otázka: Může být smrt součástí velmi dobrého stvoření? Neříká bible, že smrt je důsledkem Adamova hříchu? Při pozornějším čtení si však všimněme, že bible nehovoří o nesmrtelnosti jiných tvorů než člověka. Apoštol Pavel píše totéž v listu Římanům 5,12: „Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ Smrt se rozšířila na všechny lidi.

Mnozí křesťanští představitelé, včetně řady významných kreacionistů, interpretují výroky o dobrotě Božího stvoření v kontextu Genesis jako důkaz, že před hříchem Adama a Evy nemohly existovat žádné nemoci, paraziti ani predátoři. Předpokládají, že když Bůh proklel zemi kvůli Adamovi, došlo k zásadní změně celého stvoření. Ať už si pod tím představují cokoliv, rozhodně nelze tvrdit, že na počátku stvoření nepůsobily současné fyzikální zákony, např. zákon o růstu entropie.

Bůh vymyslel fyzikální zákony tak, aby jemně ale rozhodně odrazovali člověka od hříchu. Čím víc lidé hřeší, tím víc zakouší bolest a dřinu.

Hugh Ross

Zákon entropie (v bibli nazývaný „marnost“) umožňuje Slunci vydávat světlo a teplo. Umožňuje fotosyntézu a vznik živin. Umožňuje trávení potravy. Umožňoval Adamovi vykonávat práci. Zákon rozkladu přináší mnoho dobrých věcí, ale s nimi nevyhnutelně i bolest, utrpení a smrt. Ross píše: „Kdo se domnívá, že umírání živočichů před Adamovým pádem nutně znamená, že Bůh je krutý, by měl znovu promyslet, co všechno byl Bůh ochoten strpět kvůli nám. Nic pro něj nebylo tak těžké a bolestivé jako dovolit, aby jeho Syn zemřel za všechny naše hříchy.“

A co problém zla?

Bůh nemůže stvořit morálně zralého tvora o nic víc, než by mohl stvořit svobodné bytosti neschopné hříchu.

J. B. Stump

Protagonisti TE i KSZ vidí existenci zla jako nutnou podmínku pro morální zrání člověka. Ross uvádí: „Bůh jistě mohl stvořit svět bez smrti, nemocí a bolesti. Nicméně byl by to svět, kde buď lidé nemají svobodnou vůli (což vylučuje možnost milovat), nebo by neustále museli čelit velkému nebezpečí vzpoury. Bůh měl v úmyslu poskytnout lidem prostředí, kde láska je skutečná, a pak ve své milosti zasáhnout, trvale přemoci hřích i zlo a jednou provždy je odstranit, aniž by byla omezena svobodná vůle. Jeho konečným cílem je nové stvoření, kde už nebude svobodná vůle hrozbou, protože byla vyzkoušena tím nejsilnějším myslitelným pokušením.“

Utrpení přece jen slouží k dobrým Božím záměrům, neboť tříbí charakter. Aby se mohl někdo rozhodnout opravdu morálně, musí být vystaven nelítostnému tlaku prostředí, které ho nutí k těžkým rozhodnutím. Bible tvrdí, že tomuto tlaku byl vystaven i sám Ježíš, a tak dospěl k dokonalosti.

Známý evoluční biolog Richard Dawkins vykresluje obrázek „přírody s rudými drápy a tesáky“. Ale v Jóbovi 38 je psáno, že Bůh se přímo podílí na shánění kořisti lvům a havranům. Jakkoliv se zdá požírání živočichů predátory hrozné, je užitečné. Vědecké studie například ukazují, že stáda býložravců díky přítomnosti predátorů prospívají, zatímco bez nich strádají. Zdá se, že Bůh uspořádal svět tak, aby z utrpení vzcházelo dobro.

Vznikaly nové druhy evolucí?

Deborah B. Haarsamaová a J. B. Stump (TE) nepochybují, že Bůh někdy působí nadpřirozeně mimo kauzalitu, ale všímají si, že v převažující většině případů používá přírodní prostředky. Vědec by se prý neměl při formulování hypotéz odvolávat na nadpřirozeného činitele, ale držet se naturalistického výkladu světa. Většina TE trvá na tom, že Boží tvůrčí činnost není zjistitelná ani z přírody ani z pozorovatelných rysů živých systémů.

S tím nesouhlasí protagonista inteligentního plánu (ID) Stephen C. Meyer: „Podle mého názoru je jedna věc hledat vnější zdroje vědeckých, historických nebo archeologických informací, které by poskytly kontext nebo pomohly objasnit možné významy nejednoznačných biblických pasáží. Něco jiného je vnucovat pasáži výkladový rámec, který je v příkrém rozporu s jejím ústředním významem; obávám se, že přesně to dělají přední teističtí evolucionisté při svém evolučním výkladu 1. kapitoly Genesis.“

Důkazy o evoluci

Vzhledem k faktu evoluce by se dalo očekávat, že fosilie budou dokumentovat postupnou neustálou změnu od předků k potomkům. To však paleontologové nenalézají. Místo toho nacházejí mezery téměř v každé fylogenetické řadě… Nález nepřerušené řady druhů, které se postupně mění v druhy nové, je velmi vzácný.

evoluční biolog Ernst Mayr

„Biologové přímo pozorují významný evoluční pokrok pouze u těch druhů, jejichž četnost přesahuje biliardu jedinců, mají velikost těla menší než centimetr a jejichž generace trvá dobu kratší než 3 měsíce. Abychom byli konkrétní, významný evoluční pokrok je potvrzen přímým terénním pozorováním u některých druhů virů a bakterií. U mravenců a termitů je sporný. Ale to je vše,“ píše Ross (KSZ) o přímých důkazech evoluce.

Kytovci, které předkládá jako ikonickou ukázku evoluce Deborah Haarsmaová (TE), jsou bakteriím a virům na hony vzdálení. Podle evoluční teorie se velryby vyvinuly ze suchozemských savců rodu Pakicetus postupnými změnami v průběhu 5–9 milionů let. Tyto změny dokládá víc než tisíc částečných nebo úplných fosilií řady vyhynulých druhů, které jsou paleontology považovány za mezičlánky. Dokonce je spojitost s vývojem suchozemských savců vidět i u embryí velryb. Ale novější výsledky 40-letého výzkumu staví evoluční model vzniku kytovců do stále horšího světla.

Pochybnosti o kytovcích

Makroevoluce není u žádného živočicha tak nepravděpodobná jako u velryb: obrovské tělo, málo početné populace, nízký počet mláďat, dlouhé generace a náchylnost k vyhynutí při změně životního prostředí. Podle evoluční teorie pohánějí vývoj neutrální mutace, které vedou k vzniku nových alel v genomu. Evoluční biolog Richard Sternberg prováděl výpočty na základě četnosti mutací a populační genetiky, aby objasnil darwinistický model evoluce kytovců. Zkoumal pravděpodobnost výskytu koordinovaných mutací, které by naráz změnily více genů, a tím umožnily adaptační změny souvisejících soustav v těle živočichů. Cituje studii z Cornell University zveřejněnou roku 2008, kde výzkumníci spočítali střední dobu do jedné jediné koordinované mutace u velkých savců: více než 100 milionů let. K proměně suchozemského tvora ve vodního by musely nastat koordinovaně desetitisíce adaptací, nicméně podle paleontologů celý vývoj trval nejdéle 9 milionů let.

Moderní velryby se v geologickém záznamu objevují náhle s celou škálou velikostí a potravní specializace, a to hned po vyhynutí primitivních velryb jako Basilosaurus. Speciální stvoření se zdá jako rozumnější vysvětlení, i když TE mohou namítat, že to je odkaz na „boha mezer“, dokud se nenajde vědecké vysvětlení. „Notorickým vyplňovačem mezer je i evoluce… Mám pocit, že víra v evoluci mezer je ještě rozšířenější, než víra v boha mezer,“ komentuje tento argument John Lennox. Zásadním problémem makroevoluce, s nímž se biologové setkávají, je fakt, že škodlivé mutace výrazně převažují nad prospěšnými. Odhady poměru škodlivých mutací k prospěšným se pohybují v řádech desítek tisíc až desítek milionů ku jedné.

Opakující se adaptace

Hlavním tvrzením teorie inteligentního plánu (ID) není to, že přírodní výběr nic nevysvětluje, ale to, že přírodní výběr nevysvětluje všechno.

biochemik Michael Behe

Harsmaová (TE) na základě makroevoluce odvozuje všechny formy života z evolučního stromu. „Nicméně poznamenáváme, že fosilní záznam se často přesněji dá popsat jako trávník než jako strom,“ píše Ross (KSZ). Místo, aby nově vzniklé biologické kmeny vyrůstaly z rodokmene, objevují se náhle jako stébla trávy bez zřejmého spojení mezi sebou.

V každém evolučním rodokmeni se objevují stovky příkladů prakticky stejných adaptivních znaků, a to u druhů od sebe evolučně hodně vzdálených. Např. stavba těla žraloků, ryboještěrů a delfínů. Tyto opakující se výsledky vývoje se nazývají konvergence. Podle kreacionistů vypovídají o tom, že Bůh opakovaně používá optimalizované formy, nikoli o makroevoluci. Náhodné přírodní procesy se neopakují, ani nekonvergují ke stejným adaptivním znakům.

Závěr

Podle Rosse je úlohou kreacionistů vytvářet vědecké modely, přičemž vědeckost modelu nespočívá v tom, zda se odvolává nebo neodvolává na nadpřirozeného inteligentního činitele, ale v tom, zda formuluje měřitelné předpovědi, které je možné buď potvrdit, nebo vyvrátit. Takové modely lze podrobit testování spolu s evoluční teorií a porovnat úspěšnost jejich předpovědí.

Profesor Lennox píše: „Většina fyziků, zdá se, je schopna žít s teorií, že vznik časoprostoru je singularitou. Teističtí evolucionisté se zřejmě spokojili s představou, že za touto singularitou stojí Bůh jako Stvořitel… K historické křesťanské víře patří to, že v novější historii nastalo několik dalších singularit – především vtělení a vzkříšení Jezíše Krista. Tyto události mají fyzikální rozměr, ale zjevně nespadají do oblasti, kterou dokáží vysvětlit přírodní zákony… Za těchto okolností považuji za divné, že některým křesťanům je zřejmě a priori těžké přijmout tvrzení, že v minulosti byly i další singularity, jako vznik života a vznik lidských bytostí. Pokud někdo uznává, řekněme, aspoň tři hlavní singularity – stvoření, vtělení a vzkříšení – neměl by důvodně namítat nic proti názoru, že existuje o trochu víc singularit, hlavně když jejich existenci podporují současně vědecké i biblické důkazy.“

Zdroje

• J. B. Stump, Stanley N. Gundry: Four Views On Creation, Evolution, and Intelligent Design, Zondervan, 2017
• John C. Lennox: 7 dní, ktoré rozdeľujú svet: Vznik vesmíru podľa knihy Genezis a modernej vedy, Postoj, 2021
• Hugh Ross: Navigating Genesis: A Scientist’s Journey through Genesis 1–11, Reasons to Believe 2014

Přečteno 2-krát