Nejstarší mapa: vodítko k Noemově arše?

O babylonské verzi příběhu o potopě světa jste už možná slyšeli. Ale víte o babylonské mapě, která označuje místo přistání Noemova (lépe řečeno Ziusudrova) korábu? Tato mapa je známa jako Imago mundi.

Nejstarší mapa světa

V Britském muzeu je uloženo přibližně 150 000 klínopisných tabulek, z nichž je vystaven jen zlomek; naprostá většina jich je uložena v archivu a čeká na prozkoumání. Mezi vystavenými exponáty Imago mundi vyniká jako jeden z nejznámějších. Tento předmět získalo Britské muzeum v roce 1882 z vykopávek asyrologa Hormuzda Rassama v Sipparu (60 km severně od Babylonu). Na přední straně tabulky je kruhový obraz světa. Kruh po obvodu je označen jako „Hořká řeka“, která – obrazně řečeno – obklopuje celý známý svět. Zhora dolů se napříč mapou táhne řeka Eufrat. Poblíž vrcholu mapy ji protíná obdélník představující město Babylon. Uvnitř kruhu je několik kroužků představujících města a kmeny a dole na spodní části je vyobrazeno perské město Súsy.

Pro náš článek nejzajímavější jsou trojúhelníkové výběžky vystupující z mapy kolem dokola. Původně jich bylo osm a představují pohoří a bájné oblasti na hranici známého světa. Většina jich sice chybí, avšak na zadní straně každému trojúhelníku odpovídá akkadský klínový text s bližším popisem.

Chybějící klíč

Problémem bylo, že nedalo přiřadit troujúhelníky k odpovídajícím popisům… dokud se v roce 1995 nepodařilo doplnit další z nich, čímž se získal klíč k interpretaci. Na videu níže vysvětluje kurátor Britského muzea dr. Irving Finkel, jak k objevu došlo. Jeho studentka Edith Horsleyová třídila klínopisné texty v archivu a našla trojúhelníkový fragment, který jí připomínal známý exponát vystavený v muzeu. Fragment přesně zapadl do mezery a obsahoval klíčová slova, která pomohla přiřadit mu vysvětlující text na zadní straně, a tím i stanovit správné pořadí ostatních popisných textů.

Plavidlo parsiktu

Pozornost vzbudil především vysvětlující text k 4. trojúhelníku. Útržkovitý text na jeho rubu zní:

Do čtvré části, k níž musíš urazit sedm mil, … jsou silné jako plavidlo parsiktu; 10 prstů na tloušťku…

Běžnému čtenáři se to nezdá významné, ale ucho zkušeného asyrologa okamžitě zbystří. Jak dr. Finkel ve videu vysvětluje, míra parsiktu je „ve skutečnosti jinak známa jen z jediné klínopisné tabulky. A to je též poměrně zajímavá klínopisná tabulka. Jedná se totiž o popis archy, kterou teoreticky postavil babylonský protějšek Noema kolem roku 1800 př. n. l…

„Takže to jednoduše znamená, že kdybyste vystoupili na tu horu až úplně na vrchol… nakonec byste proti noční obloze nebo temnému horizontu kosmu spatřili siluetu dřevěných žeber silných jako plavidlo parsiktu, vrak babylonské archy, která stejně jako ta biblická spočinula na hoře.“

U této hory je na mapě další zajímavý popisek. Dr. Finkel pokračuje: „Kdybyste sestoupili z hory a překročili vodu zpět do vlasti, první místo, kam byste vstoupili, je jmenovalo Urartu. Je zakresleno na mapě. Zajímavé na tom je, že v bibli Noe ve své arše přistál na hoře Ararat. A Ararat je hebrejský ekvivalent asyrského Urartu.“

Historické záznamy o návštěvě archy

Imago mundi není jediným historickým pramenem označujícím místo přistání archy. Židovský historik Iosephus Flavius v 1. století n. l. píše: „Arméni toto místo nazývají Místem sestupu, neboť archa byla na tomto místě uchována a její pozůstatky tam obyvatelé ukazují dodnes.“ Dále cituje babylonského historika Béróssa z počátku 3. století př. n. l. a další, kteří o tom psali. Arménské jméno Místa sestupu je Nachičevan. Dnes a leží stejnojmenné město asi 100 km JV od hory Ararat, s níž archu spojovala pozdější středověká tradice. Avšak tradičně Arméni místo přistání archy nespojovali s horou Ararat (5137 m n. m.), tehdy známou jako Masis, nýbrž do 11. století spojovali archu s horou Džudi, tak jako předtím na bibli nezávislá tradice Asyřanů.

Trám z archy

Židovský Talmud vypráví zajímavou příhodu ze života asyrského krále Sancheríba, který prý osobně místo přistání archy navštívil, aby si z ní odnesl trám a nechal si z něho vytesat modlu:

Sancheríb šel a nalezl trám z Noemovy archy, z něhož vytvořil boha… Řekl: „Půjde-li onen muž (míněn on sám) a uspěje, obětuje před tebou své dva syny.“ Jeho synové ten závazek uslyšeli a zabili ho. To je smysl toho, co je psáno: „I stalo se, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, že jeho synové Adramelek a Sareser ho zabili mečem a unikli do země Ararat,“ kde spočinula Noemova archa.

Sanhedrin 96a

Tento příběh je zajímavý nejen kvůli jinak neobvyklé biblické zmínce o zemi Ararat, ale i kvůli jménu božstva Nisroch. To není v Mezopotámii nijak doloženo, zato ho však lze odvodit od aramejského slova neser = trám. Christopher Eames poznamenává: „Tento neobvyklý příběh v Talmudu možná není tak přitažený za vlasy, jak se zdá: Sancheríbovo páté tažení ho zavedlo do země Urartu. Jedna z hor v této oblasti – nesoucí nápisy vytesané Sancheríbovými dělníky do skály – je shodou okolností kandidátkou na místo přistání Noemovy archy (hora Džudi). Sancheríbův palác obsahoval kámen vytěžený z této hory.“

Turecká hora Džudi (2098 m n. m) jižně od jezera Van má být místem přistání archy také podle Koránu a raně křesťanské nestoriánské tradice. Sancheríbova návštěva a úcta k tomuto místu by nás tedy neměla překvapovat. Jak píše Eames, „koneckonců se mohl řídit mapou, která se nijak zvlášť nelišila od mapy právě z toho období, jež kolovala mezi jeho obyvatelstvem – Imago mundi.“ Je tedy možné, že pátrání po Noemově arše v okolí hory Ararat je už předem odsouzeno k neúspěchu, protože přistála u hory Džudi (Cudi Dağı).

Zdroje

• Christopher Eames: The Imago Mundi: Babylonian Directions to Noah’s Ark, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 11.11.2024
• Mount Judi (Wikipedia)

Přečteno 22-krát