Edóm: Davidovy pevnosti a Šalomounovy doly

Edómci byli potomky Jákobova bratra Ezaua. Jak už to bývá, vztahy mezi bratrskými národy nebyly vždy pokojné. Edómci střídavě byli vazaly i nepřáteli Izraele. Nejznámější Edómec byl Herodes Veliký, který naopak Židům vládl. Poprvé si Edóm podmanil král David, říká bible.

Vznik Edómského království

Toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než nějaký král kraloval synům Izraele…

Genesis 36,31

O době přechodu Edómu od svazu kočovných kmenů k národu s centralizovanou vládou se vedou rozsáhlé debaty. Saul byl korunován izraelským králem kolem roku 1040 př. n. l. Nálezy z dolů v údolí Araby, které od sebe dělí více než 100 kilometrů, naznačují, že v Edómu existovala ústřední moc již nejméně od roku 1100 př. n. l., tedy více než 50 let předtím, než se Saul stal králem. A právě v tomto období rané edomské státnosti v 11. století začaly měděné doly v údolí Araby směřovat ke své vrcholné produkci.

Edómské doly

Archeologický výzkum z počátku 20. století pod vedením profesora Nelsona Gluecka naznačil, že Edóm byl v 10. století př. n. l. hlavní průmyslovou základnou Jednotného izraelského království. Jak napsal Glueck, poskytují „vysvětlení jednoho z hlavních zdrojů Šalomounova pohádkového bohatství… Nyní se ukazuje, že byl nejen významným vládcem proslulým legendární moudrostí, nadmíru úspěšným obchodníkem a lodním magnátem, ale že byl i prvotřídním měděným králem, který proměnil Izrael v průmyslovou velmoc.“ Na konci 20. století začali skeptici Glueckův závěr kritizovat a kritika jeho práce zesílila natolik, že on sám začal svůj závěr zpochybňovat. Novější vykopávky však, zejména ve Fajnánu a Timně, potvrdily Glueckův závěr. Radiometrické datování strusky z nalezených hald dokázalo, že měděné doly v této oblasti dosáhly vrcholu své produkce v 10. století př. n. l.

Minimalističtí badatelé dlouho tvrdili, že je nemožné, aby Jeruzalém s omezenou agrární ekonomikou mohl být významnou hospodářskou a obchodní velmocí. Obchod založený především na chovu dobytka a pěstování plodin nemohl vést k nahromadění kapitálu přesahujícího lokální království. Když však vezmeme v úvahu izraelské průmyslové doly v údolí Araby, „lze tím do značné míry vysvětlit bohatství města v tomto období“, myslí si dr. Ben-Yosef, který provádí vykopávky v Timně. Podle doktora Ben-Yosefa je zřejmé, že doly v Arabě byly hlavním „zdrojem mědi pro chrám, který postavil Šalomoun“.

Šalomoun nechal všechny předměty nezvážené, protože jich bylo převeliké množství. Váha bronzu se nedala zjistit.

1. Královská 7,47

Životní podmínky horníků

Desítky let byla Timna považována za špinavé, zchátralé hornické město, kde otroci žili prostým životem s jednoduchou stravou. Sám Glueck dokonce jednu část pojmenoval „Otročí vrch“. Objevy nalezené v haldách strusky však vykreslují úplně jiný obraz.

Zaprvé, oděv z tohoto období nebyl prostý, minimalistický střih známý u egyptských dělníků. Ve skutečnosti se spíše podobal Josefovu „pestrobarevnému plášti“. Archeologové objevili několik krásných fragmentů vlněné pruhované tkaniny s oranžovou, černou, modrou a červenou vazbou. Zvlášť pozoruhodným nálezem je královský purpur. Tento druh barviva vyráběli Féničané a tkanina nalezená v Timně je prvním takovým nálezem z doby železné v Izraeli.

Kromě stovek útržků textilií našel tým dr. Ben-Yosefa také zbytky stravy, která se v pouštním klimatu nedala vypěstovat a musela být dovezena z jiných oblastí. Vědci našli důkazy o fících, hroznech, olivách, granátových jablkách, pšenici a mandlích. Našli dokonce i kosti ryb ze Středozemního moře, nikoliv z blízkého Akabského zálivu.

Export mědi a technický pokrok

Dle Ben-Yosefových výpočtů množství mědi vytěžené v údolí Araby během 10. století výrazně převyšovalo objem, který mohli spotřebovat Edómci a Izraelci dohromady. To znamená, že měď se vyvážela – zejména proto, že jeden z hlavních producentů mědi, Kypr, byl v té době relativně slabý. Nedávné studie prokázaly, že měď z údolí Araby se v 10. století př. n. l. používala v celém Středomoří: například v Egyptě, Libanonu, severním Izraeli, Řecku a možná až na Sardinii.

Ben-Yosefův výzkum také odhalil, že technologie zpracování měděné rudy používaná v Timně ke se časem zdokonalovala. K tomu závěru vědci došli na základě měření obsahu mědi ve strusce, který byl stále nižší. Ukázalo se, že zdokonalená technologie zefektivnila proces tavení, a to nejen v Timně, ale i ve Fajnánu. Načasování technologického pokroku si na obou lokalitách dokonale odpovídá a lze zařadit do doby králů Davida a Šalomouna. V průběhu 10. století si tedy oba doly vyměňovaly znalosti a zkušenosti, což naznačuje centralizovanou správu celého průmyslového podniku.

Davidovy pevnosti

Umístil v Edómu posádku, umístil posádku v celém Edómu a všichni Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin pomáhal Davidovi, kamkoli šel.

2. Samuelova 8,14

Bible vypráví, že si Edómské království podmanil král David. Ben-Yosef si myslí, že vazba edómské mědi na izraelskou ekonomiku „nemohla být tak úspěšná bez nějaké smlouvy. Muselo dojít k nějakému uspořádání mocenských vztahů a podřízení Edómců Jeruzalému jím rozhodně mohlo být“. Domnívá, že doly odhalují část Davidovy motivace rozšířit království dále na jih. Zatímco doly provozovali Edómci, král David chtěl „mít kontrolu nad nejlukrativnějším a nejdůležitějším nerostným bohatstvím regionu, a tak máme nejrozumnější důvod, proč David táhl na jih,“ řekl Ben-Yosef. Kontrola nad tak rozsáhlými zásobami mědi se dokonce mohla stát hlavním zdrojem příjmů izraelského království v době Jednotné monarchie.

Po tragickém útoku Hamásu 7. října 2023 uspořádala Izraelská památková péče (IAA) sérii on-line přednášek ve snaze prohloubit povědomí Izraelců o jejich historii. dr. Talli Erickson-Giniová se při své práci v Negevské poušti setkává s příslušníky Izraelských obranných sil. Začala svou úvodní přednášku vyprávěním o nálezech v poušti: „Většina lidí, dokonce ani Izraelců, si není příliš vědoma toho, že před 3000 lety tam byli hebrejští vojáci a stály tam hebrejské pevnosti.“ dr. Erickson-Giniová upozornila na existenci více než 60 pevností z doby železné II.

Archeologický průzkum pevností

Některé z vojenských pevností byly poprvé identifikovány během britských armádních průzkumů na počátku 20. století, které vedli sir Leonard Woolley a T. E. Lawrence („Lawrence z Arábie“) a byly publikovány v roce 1915. Většina jich však doposud nebyla prozkoumána. Podle diplomové práce Uri Nissaniho z roku 2023, která je třídí a mapuje, je jich nejméně šedesát.

Jedním z předních odborníků na tato negevská naleziště byl zesnulý dr. Rudolph Cohen. Dr. Cohen a jeho kolegové dospěli k závěru, že stavby rozeseté po celém Negevu byly vojenskými pevnostmi. Samozřejmě existují i jiné názory, které v nich vidí starší osídlení nebo dokonce ohrady pro dobytek. Podle Cohenova rozsáhlého výzkumu jsou však tyto lokality pozoruhodné absencí pohřebišť a kultických objektů, stejně jako chybí olejové lampy – jinak všudypřítomné nálezy, které bychom očekávali na sídlišti. Nalezenou keramiku spojil typově s judskými sídlišti a povšiml si také mnoha velkých nádob na zásoby, nezbytných k zásobování potravinami a vodou pro posádky rozmístěné v těchto objektech.

Dr. Erickson-Giniová zdůraznila strategickou polohu staveb: „V této oblasti pracuji již více než 30 let – a co mě velmi zaujalo, je to, že jsou rozmístěny podél… někdejších starověkých cest. Můžete je vidět zejména podél linie směřující ke kráteru Ramon, směrem k Edómu. Ale vidíme je také, jak blokují v podstatě každé vádí, které vede z jihu na sever… Takže v této oblasti byla uplatňována silná kontrola.“

Různé typy, jeden účel

Existují tři různé typy těchto pevností: první kategorii tvoří malé čtvercové nebo obdélníkové věžovité pevnosti rozdělené na vnitřní komory. Druhou tvoří středně velké obdélníkové nebo čtyřúhelníkové pevnosti s vnitřním nádvořím obklopeným kasematovými hradbami. Třetí skupinu tvoří velké obdélníkové nebo nepravidelné pevnosti s mnohem většími otevřenými nádvořími, obklopenými komorovými kasematovými hradbami. Nehledě na typ přitom všechny spadají do stejné chronologické fáze. Pod těmito pevnostmi se nachází stejný materiál, identifikovaný jako „midjánské“ (Kurajské malované) nádobí z konce druhého tisíciletí; všechny stejně vyšly z užívání na konci 10. století př. n. l. v době Šíšakovy invaze; a posádky jsou strategicky rozmístěny.

Har Eldad

Příkladem většího typu pevnosti, situovaným hlouběji v Negevské poušti asi 100 km jižně od Mrtvého moře, je Har Eldad. Tato výrazně větší pevnost s výhledem na vádí se vyznačuje velkým otevřeným nádvořím uprostřed a kasematovou hradbou po obvodu.

Během vykopávek v roce 2017 archeologové objevili hliněnou nádobu, známou jako vinný krátér. Objev této nádoby k míchání vína byl důležitý ze dvou důvodů: byla kompletní a dokonale zachovalá; obsahovala semena hroznů uvnitř nádoby i okolo ní. Semena je možné snadno datovat pomocí uhlíku ¹⁴C. Výsledek datování mezi koncem 11. a začátkem 10. století dokonale odpovídá vládě krále Davida. A nejen to, samotný krátér patří k typu, který byl objeven o několik týdnů dříve v judském Chirbet al-Raí a spadá do stejného období okolo roku 1000 př. n. l. Dr. Erickson-Giniová poznamenala: „Měli jsme to štěstí, že se nám podařilo najít semena a nádobu společně a daly se datovat.“

Én-haceva

Příkladem malé čtvercové pevnosti je málo známá věž v Én-hacevě, nedaleko od biblického Támar. Je prakticky totožná s ostatními věžemi v řetězci, který se táhne od Kumránu na břehu Mrtvého moře až k Tel el-Cheléfe na rudomořském pobřeží (ztotožňovaném s Šalomounovým přístavem Esjón-geber). Podle dr. Erickson-Giniové „člověk musí vylézt nahoru a slézt dolů, pravděpodobně po žebříku, aby se do nich dostal.“ Bohužel „většina z nich buď nebyla prozkoumána vůbec, nebo sice prozkoumána byla, ale nálezy nebyly publikovány.“ Pevnost v Én-hacevě byla spolehlivě datována do 10. století př. n. l., a to jak radiouhlíkovým datováním, tak datováním keramiky, která se shoduje s „negevským nádobím“ z doby železné IIA.

Negevské nádobí

Tato hrubá ručně vyráběná keramika se hojně nachází v celé oblasti. Označuje se jako „negevské nádobí“ a podle Erickson-Giniové je „obzvláště hojná v 10. století a možná… od konce 11. století př. n. l.“ Dr. Mario Martin zjistil, že má vysoké procento inkluzí měděné strusky a poznamenal, že tyto nádoby nejsou produktem nekvalifikovaných kočovníků, jak se předpokládalo; spíše musely pocházet z významných oblastí výroby mědi v údolí Araby (zejména Fajnánu a Timny). „Všechny tyto [pevnosti] jsou nějakým způsobem spojeny s obchodem s mědí,“ poznamenala dr. Erickson-Giniová.

Bible přece měla pravdu

Objev za objevem potvrzuje přesnost nesčetných detailů Bible jako historického pramene.

William F. Albright

Všechny tyto důkazy je třeba brát v úvahu spolu s biblickým textem, který popisuje vojenské posádky budované v této oblasti právě v daném období. Dr. Erickson-Giniová uzavřela svou přednášku: „Na základě mých znalostí těchto objektů – kde jsou umístěny podél cest, topografie – si myslím, že není pochyb o tom, že hovoříme o něčem, co souvisí s nějakým druhem opevnění v Negevské vysočině a kontrolou nad touto oblastí mezi Edómem a Judskem v období Jednotné monarchie.“ Pokud jde o edómské pevnosti, uvedla: „Vím, že v posledních letech není příliš populární používat židovskou Bibli jako historický pramen. Ale myslím, že se k tomu začínáme vracet.“

Zdroje

• Copper Mines of the United Monarchy, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 2/2024
• David’s Edomite Garrisons, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 2/2024
• Edóm (Wikipedie)

Přečteno 36-krát