Král David: náčelník nebo monarcha?

Od 80. let minulého století převládl mezi odborníky minimalistický názor, že biblické vyprávění o králi Davidovi je pouhou legendou. Z pozdní doby bronzové se nenašlo v Jeruzalémě ani v Judsku nic, co by připomínalo aparát centralizované monarchie. Známý archeolog profesor Israel Finkelstein se o Jeruzalémě v 10. století (Davidově době) vyjádřil, že šlo o „Bohem zapomenuté místo“. Monarchie prý nejprve vznikla v severním Izraeli a později přibylo i Judské království v 8. století, kdy vznikl mýtus o kralování Davida a jeho syna Šalomouna.

Dům Davidův

Stéla s nápisem Dům Davidův
Aramejská stéla se zvýrazněnými slovy Dům Davidův. Zdroj: Oren Rozen,,Wikimedia

V posledních desetiletích se však důkazní situace značně mění. V roce 1993 našel v Tel Danu profesor Avraham Biran aramejskou stélu, pravděpodobně od krále Chazaela, kde se píše: „Zabil jsem 70 králů. Zabil jsem krále Izraele a krále z domu Davidova.“ Druhý nápis, kde figuruje dům Davidův, je Méšova stéla (známá též jako Moábský kámen): Dům Davidův obýval Choronaim. O interpretaci tohoto místa se dlouho vedly spory, ale nejnověší výzkum potvrzuje čtení 31. řádku dům Davidův. Existence Davidovy dynastie je tedy prokázána. Avšak skeptici namítají, že nebyl víc než náčelníkem v kontextu kmenového svazu, tak jako v době soudců. Existují důkazy o centralizované monarchii s opevněnými městy, státní administrativou a velkolepými stavbami?

Město Davidovo

Jeruzalém byl několikrát dobyt a opět postaven; Římané ho dokonce úplně srovnali se zemí. To snižuje možnost velkých archeologických objevů. Pokud jde o vykopávky, situaci komplikuje nejen městská zástavba, ale i politická situace. Na chrámové hoře není v současnosti možno provádět žádný archeologický výzkum. Vznikl ovšem projekt prosévání zeminy odstraněné při výstavbě, který přináší mnoho zajímavých drobných nálezů. V hustě osídlené arabské čtvrti Silvan jsou vhodné podmínky pro menší vykopávky. Pravděpodobně tam leželo Město Davidovo. Je tam Gíchonský pramen, jediný přírodní zdroj vody v Jeruzalémě. Ten byl ve střední době bronzové opevněn masivní až sedmimetrovou hradbou a propojen podzemími tunely s městem. Tunely využil David při dobytí města.

ilustrace nalezených staveb
Stupňovitá kamenná stavba a na ní navazující základy Davidova paláce. Zdroj: Armstrong Institute of Biblical Archaeology

V roce 2005 prozkoumala archeoložka Dr. Eilat Mazarová v Silvanu velkou veřejnou budovu spojenou se stupňovitou kamennou stavbou (kterou možno uvést do souvislosti s biblickým Miló). Zbytky budovy z počátku doby železné, mezi nimi dvě navzájem kolmé stěny až 30 m dlouhé a 6 m široké, identifikovala jako Davidův palác z přelomu 11. a 10. století př. Kr. Prvním vodítkem k identifikaci budovy byla proto-aiolská hlavice sloupu, typická pro fénickou architekturu. Bible uvádí, že týrský král Chíram poslal Davidovi své řemeslníky, aby mu postavili palác. Svá tvrzení dále opírá o radiokarbonovou analýzu artefaktů a datovaní nalezené keramiky. Tyto nálezy dobře korespondují s biblickým vyprávěním o Davidovi, který dobyl jebúsejskou skalní pevnost a učinil z Jeruzaléma hlavní město. Nález je stručně prezentován v anglickém videu níže:

Anglické video o nálezu Davidova paláce.

Pohraniční pevnost

Velkou senzaci budí nálezy z opevněného města nad údolím Éla, kde David zabil Goliáše. Naleziště Khirbet Qeiyafa nebylo obýváno sice dlouho, ale bylo to právě v Davidově době. Jednalo se velký opevněný vrch v blízkosti města Bét Šemeš, na hranici mezi judským a pelištejským územím. Komu patřil? V letech 2007 až 2013 ho prozkoumal profesor Yosef Garfinkel. Když analyzoval tisíce nalezených zvířecích kostí, zjistil, že úplně chybí prasečí kosti, což svědčí pro judský původ města. Jazykovědný rozbor ostrakonu (popsaného hliněného střepu) ukázal, že jde o paleohebrejský text obsahující osm slov, která jsou doložena jen v bibli. Kasematové opevnění města není známo ani u pelištejských, ani u kenáanských měst, ale je unikátní pro judská města. V sídlišti také chybí ústřední kultické místo a ani se v něm nenašly žádné modly. Analýza olivových pecek z naleziště metodou C-14 určila stáří vykopávek na rozmezí let 1020 až 980 př. Kr., přímo do éry králů Saula a Davida podle biblické chronologie. Většina indicií svědčí o judském původu města. (Na severoizraelský původ je to příliš brzy.) Máme tu tedy mocnou ranou pevnost, která chránila izraelské království na hranici s Pelištejci.

letecký snímek naleziště
Letecký pohled na naleziště v Khirbet Qeiyafě. Zdroj: Skyview Photography Ltd – Wikimedia

Pokud jde o identifikaci pevnosti s biblickými jmény, bylo navrženo několik možností. Profesor Garfinkel se přiklání k městu Šaaraim (hebrejsky znamená dvě brány), které leželo někde v této oblasti a navíc je spojeno s obdobím Davidovy vlády (1 Letopisů 4,31). Opevnění má totiž dvě brány, což je velmi ojedinělé.

Významným objevem byly nalezené nápisy, byť krátké. Ostrakon obsahuje porušený text připomínající pasáž z Exodu 22,20-21 a Žalmu 82,3-4. Dále se našla hliněná nádoba se jménem Iš-baal, syn Bedův. Stejné jméno dal Saul jednomu ze svých synů. Později se teoforická jména odvozená od modly Baal v Izraeli už nevyskytovala.

Modely chrámu?

Mezi další zajímavé artefakty z Qeyafy patří patří dva modely svatyně – jeden hliněný a jeden kamenný. Vzhled a uspořádání modelů připomínají Šalomounův chrám z 10. století. Na kamenném modelu je trojitý ustupující rám dveří (1 Královská 7,4-5). Obdélníkové dveře v poměru stran 2:1 odpovídají rozměrům uvedeným v Mišně o Herodově chrámu. Třetí zajímavostí jsou čtverce v horní části modelu pod střechou, které reprezentují konce trámů nesoucích střechu. Jsou děleny na tři obdélníky, což byl pokročilý architektonický prvek řeckých staveb, zvaný triglyf, který se používal o nějakých 400 později. Hliněný model obsahuje stejné prvky a k tomu ještě sloupy po obou stranách vchodu. Klasické řecké triglyfy tak můžeme odvozovat od izraelských staveb!

hliněné modely svatyně
Modely svatyně z Khirbet Qeiyafy. Zdroj: Qeiyafa.huji.ac.il

Postavit chrám chtěl podle vyprávění bible už král David. Avšak Bůh mu to nedovolil:

Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem.

2. Samuelova 7,12–14

Korunovace Šalomouna se však neobešla bez problémů. Když David zestárl, jeho nejstarší syn Adonijáš chtěl využít situace a politickými intrikami se chopit trůnu. Nakonec však díky intervenci proroka Nátana a Šalomounovy matky Batšeby vzal David věci pevně do rukou a korunoval Šalomouna za svého nástupce.

Anglické video o volbě Davidova nástupce na trůn.

Závěr?

Uvedli jsme si přehled překvapivě výmluvných nálezů z posledních let, které ukazují, že – slovy profesora Finkelsteina – archeologie vrací úder minimalistům. Jak říká Dr. Mazarová: „Nechme promluvit kameny.“

Zdroje

Přečteno 237-krát