Obrysy Šalomounovy obchodní sítě

Jméno krále Šalomouna je spojeno s pohádkovým bohatstvím. Bible vypráví o rozsáhlé obchodní síti, z níž plynul do jeho pokladnic nevídaný zisk. Je to pouhá fikce, jak tvrdí skeptici? Podívejme se na nálezy, které črtají její hrubé obrysy.

Nadstandardní vztahy

Podmořský archeolog a šéfredaktor časopisu Wreck Watch dr. Sean Kingsley napsal článek s názvem Seeking Solomon: The United Monarchy on High Seas (Pátrání po Šalomounovi: Jednotné království na otevřeném moři). Píše : „Féničané byli mořský národ s proslulou pověstí, který se při honbě za ziskem plavil po širém moři. Jejich řemeslná zručnost hrála klíčovou roli při budování třpytivého Jeruzaléma. Týrský král Chíram, který vládl v dnešním Libanonu přibližně v letech 971–939 př. n. l. a jehož lid byl ‚tím, jenž udílí koruny, jehož obchodníci jsou knížata a jehož kramáři jsou vážení země‘ (Iz 23,8), se spolu s králem Šalomounem těšili prvnímu výjimečnému vztahu v historii. Vyměňovali si luxusní zboží jako tribut a díky poutu vzájemné důvěry proudily jejich městy řeky stříbra a zlata.“

Šalomounův přístav

Král Šalomoun si udělal loďstvo v Esjón-geberu, který je u Elótu na břehu Rákosového moře v edómské zemi. Chíram poslal s loďstvem své otroky, námořníky znalé moře, aby byli s otroky Šalomounovými. Připluli do Ofíru, vzali odtamtud čtyři sta dvacet talentů zlata a přivezli králi Šalomounovi.

1. Královská 9,26–28

Dr. Kingsley pokračuje: „Americký rabín, archeolog a rektor Hebrew Union College Nelson Glueck začal v roce 1937 odkrývat zeminu v Tell el-Cheléfe v přístavu Ejlat na severním pobřeží Rudého moře. To, co se objevilo pod povrchem, vypadalo jako dokonalý kandidát na Esjón-geber, kde Šalomoun postavil svou flotilu, aby vyplul do krajů Ofíru a Taršíše za obchodem se zlatem, stříbrem a exotickým zbožím. Navzdory své odlehlé poloze bylo starověké naleziště řádně zabezpečeno 8 m vysokými hradbami, vpředu chráněnými impozantní čtyřkomorovou bránou s obranným příkopem směrem k moři. Opevnění, které by se hodilo spíše pro desetkrát větší město. Co jeho obránci chránili?

Sídlo v el-Cheléfe bylo postaveno na kopci bohatém na železo a měď, ideálním pro tavení a úpravu kovů. Byla nalezena špičková tavicí pec, navržená s kouřovody a vzduchovými kanály pro využití mořských větrů – proto ta odlehlá poloha – zeleně zbarvená od 3 000 let starých výparů sulfidů mědi.“

Glueck zjistil, že v 10. století bylo opevnění zesíleno po útoku, pravděpodobně faraona Šíšaka. Nový Esjón-geber pokračoval ve slévání železa a mědi až do vlády Jóšafata v letech 873–849 př. n. l. Glueck napsal: „Pokud je nám známo, existoval pouze jeden člověk, který měl sílu, bohatství a moudrost k tomu, aby mohl zahájit a provést stavbu tak složitého a specializovaného objektu, jakým byl tento Esjón-geber. Byl to král Šalomoun.“

Zlato z Ofíru

Také Chíramovo loďstvo, které dovezlo z Ofíru zlato, přivezlo z Ofíru velké množství almugínového dřeva a drahokamů… Váha zlata, které přivezli Šalomounovi v jednom roce, byla šest set šedesát šest talentů zlata, kromě toho, co přivezli kupci, a zisku od obchodníků a všech králů míšeného lidu a místodržitelů země.

1. Královská 10,11.14–15

Zatím se nepodařilo s jistotou určit, kde ležela země Ofír. Podle židovského historika Iosepha Flavia byl Ofír totožný s Aureou chersonésos (Zlatým poloostrovem) v Zadní Indii. Na mapě jeho současníka Ptolemaia odpovídalo toto území dnešní Malajsii, případně na Sumatře. Jiní hledají Ofír na Srí Lance nebo v indickém státě Kerala. Někteří badatelé nehledají Ofír v Indii, ale v africkém Zimbabwe. Vesměs jsou to oblasti bohaté na zlato a dostupné z Rudého moře po starověkých obchodních cestách.

Přestože se zatím nepodařilo lokalizovat tuto zlatonosnou zem, našel se přesvědčivý důkaz o její reálné existenci. V roce 1946 byl při vykopávkách v Tel Kasile nalezen hliněný střep s nápisem „Ofírské zlato do Bét-chorónu: 30 šekelů“. Toto ostrakon se datuje do 8. století př. n. l. a dokazuje, že v biblických dobách byl skutečně Ofír zdrojem zlata.

Stříbro z Taršíše

Král měl na moři taršíšské loďstvo spolu s loďstvem Chíramovým. Jednou za tři roky taršíšské loďstvo připlouvalo a přiváželo zlato a stříbro, slonovinu, opice a paviány. Tak král Šalomoun převyšoval všechny krále země bohatstvím a moudrostí. Lidé z celého světa vyhledávali Šalomounovu přítomnost, aby naslouchali jeho moudrosti, kterou mu Bůh vložil do srdce. Přinášeli každý svůj dar – stříbrné a zlaté předměty, pláště, zbraně, balzámy, koně a mezky, a to rok co rok.
Šalomoun nashromáždil vozy a koně a měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Přivedl je do měst pro vozy a ke králi do Jeruzaléma. Král učinil stříbro v Jeruzalémě tak hojné jako kamení a cedry tak početné jako sykomory v Šefele.

1. Královská 10,22–27

Tato země má nejpočetnější a nejkvalitnější stříbrné doly… Domorodci neumějí tento kov využít. Féničané, znalí obchodu, však toto stříbro kupovali výměnou za jiné drobné zboží. Proto Féničané odváželi stříbro do Řecka, Asie a ke všem ostatním národům a dobře vydělávali.

Diodóros Sicilský

Pokud jde o Taršíš, metrový vápencový nápis vykopaný v troskách sardinského města Nora dokazuje, že Taršíš existoval. Kingsley píše o nalezeném nápisu: „Osmiřádkové fénické věnování připomíná, že po porážce v bitvě uprchla vojenská jednotka pod velením důstojníka jménem Milkútón lodí z Taršíše na Sardinii, kde jeho vojáci dožili poklidným životem.“ Na počátku 9. století př. n. l. tedy Taršíš ležel blízko Sardinie. Byl ve starověku synonymem pro opačný konec světa (viz Jonášův útěk před Bohem). Je ztotožňován s oblastí na jihu Španělska, která je od antiky známa jako Tartessos. Odizraelského pobřeží je vzdálena 5 200 km.

Když námořníci dopluli do Cádizu a vydali se dalších 75 km proti proudu, dopluli mezi zvlněné vulkanické vrchy Sierry Moreny, které se tyčí 530 m nad pšeničnými lány a olivovými háji v jedné z nejúrodnějších oblastí Evropy. Pod svahy provoněnými borovicemi se od Sevilly k Lisabonu táhne 150 km dlouhý a 30 km široký pás pyritových minerálů, jímž se napříč klikatí barevná řeka Rio Tinto.

Dr. Kingsley píše: „Rio Tinto je největší důlní oblastí využívanou ve starověku. V průběhu staletí se z jeho ložisek vytěžilo 6 milionů tun drahého kovu. Rudy obsažené v šestimetrové vrstvě stříbronosného jílu obsahovaly všechny těžké kovy, které si král mohl přát: zlato, stříbro, olovo, měď a zinek. Mimořádná ložiska poskytovala až 3,1 kg stříbra na tunu. Izrael a Fénicie, Řím a koloniální Španělsko po sobě zanechaly výmluvné známky průmyslové těžby v podobě 18 milionů tun rozlehlých struskových hald.“

Šalomounův vrch

Zatímco o zdejším působení Římanů svědčí bohaté záznamy a nechybí ani četné nálezy, hledání Šalomouna o tisíc let dříve je složitější. Místní legenda nabízí most přes propast času. Když si v roce 1629 prohlížel señor A. Carranza pozoruhodné stopy po starověké těžbě, zjistil, že místní pojmenovali kopec s důlními šachtami Cerro Salomón – tj. „Šalomounův vrch“. Na mapě Carranza k němu připsal poznámku s jeho původním jménem „Šalomounův hrad“. Roku 1634 jistý Rodrigo Caro ve své knize uvádí, že se název města Zalamea la Vieja odvozuje od Šalomouna, s nímž místní spojují velmi starý hrad, který prý dal postavit.

Žel dnes už je celý Šalomounův kopec rozemlet na prach moderním těžebním průmyslem. Avšak ještě předtím ho měli příležitost prozkoumat španělští, angličtí a izraelští archeologové. Nalezli důlní osadu. Dr. Kingsley ji popisuje: „Na vrcholu 515-metrového kopce se rozkládala osada a ruda se dobývala v důlních štolách otevřených na nižších svazích pomocí kamenných kladiv a krumpáčů. Čerstvá pramenitá voda na úpatí kopce poskytovala horníkům a vesničanům osvěžení a byla nezbytná pro čištění kovu… Obdélníkové domy, rozdělené na malé místnosti s břidlicovou podlahou, byly postaveny z neomítnutých kamenů a kryté lehkou doškovou střechou. V jeich základech se našla spousta opuštěného důlního vybavení: žulové tlouky a kamenné hmoždíře k drcení minerálů, struska, dřevěné uhlí, kapky olova a slévací trubice. Horníci žili hned vedle dílen na rafinaci stříbra. Olověná struska vytěžená na Šalomounově kopci obsahovala vysoký podíl stříbra – až 575 g/t.“ Cerro Salomón byla fénická vesnice obývaná sezónně, ve shodě s pravidelnými plavbami z Blízkého východu, odkud pochází až 30 % keramiky, včetně střepů fénických amfor, zatavených do olověné a stříbrné strusky. Datování nejstarších domů v osadě do konce 8. století př. n. l. však je na Šalomouna přece jen pozdě.

Přístav Huelva

Zato dál po proudu leží v ústí Rio Tinto přístav Huelva, nejlepší kandidát na Taršíš. Kingsley vidí ironii v tom, že právě odtud vyplul Kryštof Kolumbus do Ameriky hledat El Dorado, které přitom leželo za humny proti proudu řeky. Starověké pozůstatky, které byly v posledním desetiletí vykopány v centru Huelvy na ploše 2 145 m², potvrzují rozsáhlou přítomnost fénických obchodníků na Pyrenejském poloostrově a posouvají datum jejich působení ještě hlouběji do biblických dob.

Pod moderními dlažebními kostkami náměstí Plaza de las Monjas se sochou Kolumba byla nalezena keramika dovezená z odlehlých částí Středomoří: Sardinie, Itálie, Řecka a Kypru. Avšak největší podíl tvoří fénická keramika – až 40 % střepů připomíná týrské zboží. Našly se i jiné fénické artefakty: sloní kel, odpad i výrobky ze slonoviny, lastury ostranky purpurové, používané k výrobě purpurového barviva, část lodního trupu a fénická závaží. Nechyběly ani stopy po starověké metalurgii: cihly z tavicích pecí, teglíky na slévání mědi, struska a pískovcové formy na odlitky. „Staletý odpad pod Kolumbovou sochou na náměstí Plaza de las Monjas klade vznik izraelského a fénického námořního podniku v Huelvě do roku 900 př. n. l. a snad již do roku 930 př. n. l., tedy do závěru Šalamounovy vlády,“ uzavírá hledání Taršíše dr. Kingsley. „Archeologie odhalila fénické pobřeží táhnoucí se od Huelvy na západě po Alicante na východě, s týrskými koloniemi v Morro de Mezquitilla, Almuñécar, Chorreras, Toscanos, Adra a Cerro del Villar u Malagy.“

Kadidlo ze Šeby

Když se královna ze Šeby doslechla zprávy o Šalomounovi a že postavil dům pro Hospodinovo jméno, přišla ho vyzkoušet hádankami. Přijela do Jeruzaléma s ohromným majetkem – velbloudi nesli balzámy, velké množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci… Pak dala králi sto dvacet talentů zlata a velké množství balzámů a drahokamů. Již nikdy nebylo přivezeno takové množství balzámu, jako dala královna ze Šeby králi Šalomounovi.

1. Královská 10,1–2.10

Návštěva královny ze Sáby v Jeruzalémě patří k nejznámějším příběhům v bibli. Starověcí mudrci si navzájem vyměňovali hádanky a nabízeli odměnu za jejich rozluštění. (Iosephus vypráví, že si takové rébusy vyměňovali i Šalomoun s Chíramem.) Arábie ve starověku proslula obchodem s kořením a vonnými látkami. Avšak do roku 2023 neexistoval žádný archeologický důkaz o spojitosti tohoto jihoarabského království se starověkým Izraelem. Přelom nastal, když epigraf dr. Daniel Vainstub znovu analyzoval záhadný nápis na střepu nalezeném v Jeruzalémě.

Šlo o úlomek pithu, který našla při vykopávkách roku 2012 v Ófelu dr. Eilat Mazarová. Nádoba byla datována do 10. století, a tak se považovala za nejstarší abecední nápis v Jeruzalémě. Nápis byl zjevně vytvořen v okolí Jeruzaléma předtím, než byla nádoba vypálena. Co však na ostraku je napsáno a jakou řečí, zůstávalo tajemstvím. Odborníci se shodovali, že jde o semitský jazyk a písmo se podobá proto-kenaanské abecedě, ale některé znaky lišily. Po svém rozboru však dr. Vainstub zveřejnil článek s úplně jiným závěrem. Podle něho jde o ranou formu jihoarabské abecedy. Navíc tvrdí, že nápis zmiňuje obchod s kadidlem zvaným ladanum.

Podle tiskové zprávy Hebrejské univerzity text obsahuje číslici 5 a odkaz na š^echélet, což je důležitá přísada do kadidla používaného v chrámu. Kromě malé anomálie na písmeni š se všechny znaky shodují s ranou jihoarabskou abecedou. Navíc číslice pět koresponduje s objemem nádoby – pět éf. Dr. Vainstub to shrnuje: „Rozluštění nápisu na této nádobě nás informuje nejen o přítomnosti sabejského mluvčího v Izraeli v době krále Šalomouna, ale i o geopolitických vztazích… v daném regionu v té době – zejména s ohledem na místo nálezu nádoby, o němž víme, že bylo v dobách krále Šalomouna správním střediskem. Je to další svědectví o rozsáhlých obchodních a kulturních vazbách, které za krále Šalomouna existovaly mezi Izraelem a královstvím Šeby.“

Šalomounova loď?

Zatím byla řeč o přístavech a obchodních cestách. Jedinou chybou této velkolepé vize Šalomouna a jeho fénických spojenců jsou chybějící vraky. Lodě s fénickým nákladem byly nalezeny na pobřeží Španělska, Malty, Turecka a Izraele, ale všechny pocházejí až z let 750–600 př. n. l. Byli snad Šalomounovi a Chíramovi kapitáni takoví machři, že se jejich lodě nikdy nepotopily?

První nález, který tuto mezeru zaplňuje, učinil nedávno podmořský archeolog Kurt Raveh na procházce se psem. Na pláži v přístavu Dór naproti ostrůvku Tafat, který nese jméno Šalomounovy dcery, se mu zdálo, že jeho pes chodí po vodě, proto se rozhodl podívat, na čem stojí – byla to obří kamenná kotva dlouhá 2,5 m a tlustá 50 cm.

Pod kotvou čekal ještě zajímavější objev – velké dřevěné trámy, které mohly pocházet z kýlu lodě. Většina místních vraků pochází z osmanského a byzantského období. Proto Raveho překvapily výsledky radiometrického měření, které určily stáří do let 996–806 př. n. l. Kotva i dřevo se časově překrývají s Šalomounovou vládou. Bude ještě napínavé, co přinese další výzkum naleziště.

Kořen všeho zla

I když byl podle bible Šalomoun velmi slavný a úspěšný, přece jen není hodnocen jako dobrý král. Když se jako mladík po svém otci Davidovi ujal království, žádal si od Boha moudrost. Potěšen jeho žádostí mu Bůh navíc dal i bohatství a mír v jeho říši. Později se však Šalomoun odklonil od Boha a nechal v Jeruzalémě pro své manželky postavit modly jejich božstev. I když to bible výslovně neříká, zdá se, že kromě jeho manželek v tom hrálo roli akumulování osobního bohatství.

Christopher Eames napsal krátký článek, kde se podrobně věnuje podivné nezaokrouhlené sumě zlata, kterou Šalomounovi přiváželi jeho služebníci. Podle dnešních cen by 666 talentů zlata mělo cenu 1,83 miliard dolarů. Eames upozorňuje, že Mojžíšův zákon králům výslovně zapověděl mít hodně manželek a akumulovat si bohatství a koně. Zdá se, že hromadění si zlata a stříbra bylo spolu s velkým harémem možná „kořenem všeho zla“ v Šalomounově životě. Jeho vlastní rekapitulaci svého života najdeme v knize Kazatel. (Je zajímavé, že se i hebrejský kořen ra = zlo ve Starém zákoně vyskytuje 666-krát.)

Zdroje

• Sean Kingsley: Seeking Solomon: United Monarchy on the High Seas, Let the Stones Speak 1–2/2024,Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Ophel Pithos Inscription, Let the Stones Speak 1–2/2024,Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Ophir, Wikipedia
• Christopher Eames: The Number 666—in the Hebrew Bible?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 16.1.2023

Přečteno 12-krát