Pelištejci: úhlavní nepřátelé Izraele
Pelištejci (neboli Filištíni) jsou nejznámější bibličtí nepřátelé Izraele. Dali jméno současné Palestině, i když z etnologického hlediska nemají s dnešními Palestinci nic společného. Nejproslulejším Pelištejcem byl samozřejmě obr Goliáš.
Kdo byli Pelištejci?
Pelištejské území se táhlo podél Středozemního moře od Egypta až po dnešní Tel-aviv. Pobřežní pláň byla rozdělena do pěti městských států spravovaných knížaty: Gaza, Ašdód, Aškalón, Gat a Ekrón. Z pobřežní planiny expandovali dál do izraelského vnitrozemí.
Daniel Master na základě dlouholetých vykopávek v Aškalónu uvádí: „v 11. století nastal moment, kdy se Pelištea rozšířila na východ [do izraelské vysočiny] – ne kvůli mocenským ambicím, ale z nutnosti kvůli širšímu vývoji ve Středozemí.“ Toto hodnocení odpovídá biblické tradici, že od doby vlády krále Saula do začátky vlády Davidovy si Pelištejci drželi nad Izraelem nadvládu. Kontrolovali výrobu železa: kováři ostřili nástroje za přemrštěné ceny, aby si Izraelci nemohli pořídit vlastní železné zbraně. Avšak je David porazil a podrobil si je.
Krátce po Šalomounově smrti a rozpadu Jednotného království se Pelištejcům podařilo obnovit vlastní státnost, i když docházelo ke střetům s oběma izraelskými královstvími. Nakonec si většinu oblasti podrobili Asyřané a Gazu zničil Egypt. Po babylonské invazi Nebúkadnezara v 6. století Pelištejci definitivně mizí z historie.
Odkud přišli?
Dnes je všeobecně přijímán názor, že se Pelištejci přistěhovali z egejské oblasti, především z Kréty, ve 13. – 12. století př. n. l. Jejich migraci neodpovídají žádné důkazy o dobývání a plenění měst, která obsadili. To odpovídá biblickému líčení, které jejich územní rozpínavost klade do doby soudců (příběh o Samsonovi a Delíle). Podle biblických proroků Ámose a Jeremjáše pocházeli z Kaftóru, což je biblický název pro Krétu. Vykopávky v pelištejských městech (kromě Gazy) odhalily podobnost s krétskou (mínojskou) a mykénskou kulturou. Nedávno byl jejich krétský původ prokázán geneticky pomocí vzorků DNA ze starověkého hřbitova v Aškalónu.
I když primárním zdrojem informací o Pelištejcích je bible, první mimobiblická zmínka o nich je v egyptském chrámu v Medínit Habu, kde faraon Ramesse III. líčí své vítězství v Nilské deltě nad tzv. Mořskými národy. Kmen Peleset, který má piktogram nápadně podobný známému krétskému disku z Faistu, Ramesse přesídlil do přímořské nížiny v jižním Kenaanu.
Pelištejci a Abraham – anachronismus?
Příchod Pelištejců odráží biblické knihy Soudců a 1. Samuelova. Co si ale počít s Pelištejci už v době Abrahamově a Izákově? Nejedná se o anachronismus a důkaz, že příběh vznikl dlouho po jejich smrti?
Izraelité rozuměli, že před příchodem Pelištejců začátkem 12. století př. n. l. toto území bylo obýváno Kenaanci.
egyptolog James Hoffmeier
Rabínská tradice i bible odlišují nově příchozí Pelištejce z Kréty (hebr. Kaftór) od původních kenaanských obyvatel. V popisu území v knize Jozue jsou obyvatelé pobřežní planiny nazváni Avijci. V řeckém překladu z 3. století př. n. l. Septuaginta se rozlišuje mezi „domorodými“ Pelištejci (Φυλιστιειμ – Fylistieim) a „nově příchozími“ Pelištejci (ἀλλόφυλοι – allofyloi). V hebrejském originále se sice oba národy se nazývají Pelištim, ale existují mezi nimi zjevné rozdíly:
| Pentateuch a Jozue (Φυλιστιειμ) | Soudců a Samuelovy knihy (ἀλλόφυλοι) | |
| titul pelištejských vládců | melek (král) | seranim (knížata, viz ř. tyranos) |
| územní správa | jedno království | koalice pěti městských států |
| osobní jména | semitská: např. Abímelek, Píkol | indoevropská: např. Akíš, Goliáš |
| vztahy s Hebreji | víceméně přátelské | nepřátelské, boj o nadvládu |
Pelištejská kultura
William Dever píše ve své knize Has Archaeology Buried the Bible? (Pochovala archeologie Bibli?): „nedávné archeologické vykopávky… vrhají světlo na pelištejskou kulturu… Všechny poněkud záhadné informace o Pelištejcích v hebrejské Bibli se prokázaly být správné, i když jsou zobrazováni jako ‚zloduši‘ a zdaleka nejsou ústředním námětem příběhů.“
Podle archeologických nálezů Pelištejci rozvíjeli vlastní kulturu. Vyráběli specifickou bichromovou keramiku, kterou lze nalézt i v sídlištích daleko mimo jejich území. Tam pravděpodobně tvořili menšinu, jež se nejpozději v 10. století asimilovala. O jejich náboženství mnoho nevíme. Tři z nalezených chrámů mají unikátní konstrukci se dvěma nosnými sloupy uprostřed, které jsou od sebe vzdálené na rozpětí paží. To koresponduje s příběhem o Samsonově smrti. Starý zákon uvádí, že Pelištějci uctívali kenaanského mořského boha Dágona.
Byli indoevropský národ, jak dosvědčují jejich jména uvedená v bibli – Galjat (známý bojovník Goliáš), Akíš (král Gatu). Jediný nápis, o němž se archeologové domnívají, že je čistě pelištejský, byl nalezen v Ekrónu. Jinak se z nalezených nápisů zdá, že používali semitský jazyk podrobených Kenaanců.
Košer strava?
Je obecně známo, že pozůstatky vepřů z izraelských nalezišť jsou ve srovnání se sousedními Pelištejci (kteří byli hojnými konzumenty vepřového masa) téměř nulové. Ale to je jen část obrazu, jak odhalil profesor Avraham Faust ve svém článku The ‚United Monarchy‘ on the Ground (Sjednocená monarchie v zemi). Podle něho dochází při přechodu do doby železné II v rámci pelištejských lokalit (kromě hlavního města Gatu) k „výraznému poklesu konzumace vepřového masa“. Oproti době železné I, která se vyznačuje „extrémně vysokou spotřebou [vepřového masa] u Pelištejců…“, jde o revoluci ve stravování. (Faust také poznamenal, že v té době si Pelištejci také osvojili hebrejsko-fénickou abecedu). Jaká ústřední vláda mohla vštípit stravování košer na pelištejské periferii? Žeby král David?
Vykopávky v Gatu
Gat se zmiňuje v bibli několikrát. Mělo to být největší pelištejské město, z něhož Pelištejci šířili svůj vliv do Saulova vznikajícího království. Starověký Gat byl ztotožněn s moderním Tell es-Sáfí na západním cípu údolí Éla, kde došlo k boji Davida s Goliášem.
Jako většina archeologických nalezišť sestává pahorek Tell es-Sáfí z mnoha vrstev osídlení postavených na sobě. Většina vykopávek vydala artefakty z velkého biblického města na konci 10. století za vlády Davidova vnuka Rechabeáma. Tehdy asi 100 let město vzkvétalo, dokud je nezničil útok aramejského krále Chazaela. Ale co Gat, kde David hledal útočiště u krále Akíše? Existoval vůbec?
Pahorek Tell es-Sáfí zkoumá tým profesora Arena Maeira z Univerzity Bar-ilan už od roku 1996. Ale až v létě 2019 začal Maeir se svým týmem odkrývat Gat z 11. století př. n. l. K objevu došlo po 23 sezónách, když Maeir otevřel novou lokalitu na pravém břehu toku Éla nedaleko vrcholu pahorku.
Maeir v debatě okolo Davidova království zastává pozici někde uprostřed, ale byl svým nálezem překvapen. Vykopávky odkryly značnou část města z doby železné I, jak zjistili podle nalezené keramiky. Nálezy vskutku obří: hradby široké až 4 m (oproti 2–2,5 m v pozdějších sídlištích), některé použité kameny měřily jeden až dva metry. Meair zjistil, že tyto stavby tvořily velké opevnění, možná až s dvěma branami. Skutečnost, že opevnění se nachází v jisté vzdálenosti od vrcholu pahorku, naznačuje, že se Gat rozrostl do své maximální velikosti už v době železné I. Podle Maeira se město rozkládalo na ploše přes 48 ha – více než dvojnásobek srovnatelných měst v Levantě. „Z tohoto období nejsou ve zbytku Levanty známy žádné srovnatelně kolosální stavby – a dokonce ani z pozdější inkarnace pelištejského Gatu,“ řekl Maeir listu Haaretz.
Bible popisuje Gat v Saulově době jako hlavní pelištejské město. Když sem David před ním utekl, upustil Saul od jeho pronásledování. Zjevně si nechtěl nic začínat s pelištejským kolosem. Po 23 sezón vykopávek zůstával Gat z doby krále Saula a Davida neznámý. Nejnovější vykopávky v Tell es-Sáfí však odhalují město, které se velmi podobá popisu v bibli.
Z Gatu koneckonců také pocházel nejznámější Pelištejec, kterého David porazil jako chlapec, obr Goliáš.
Historický kontext obra Goliáše
Nápis na hliněném střepu z 10. století nalezený v Tell es-Sáfí, tj. Gatu, v roce 2005 nese nejstarší pelištejský záznam v abecedním písmu. Uvádí dvě jména Alwat a Wlt, která jsou etymologicky příbuzná jménu Galjat (Goliáš). Nejlépe podobnost vynikne, když se na ně podíváme v hebrejském zápise:
- גלית (Galjat)
- אלות (Alwat)
- ולת (Wlt)
Vzhledem k stáří nápisu jde o důležitý kontext příběhu Davida a Goliáše. Dokazuje, že taková jména Pelištejci v té době používali.
Dalším zajímavým střípkem do mozaiky jsou nálezy z judské pohraniční pevnosti Chirbet Kejafa (Qeiyafa), která leží nad údolím Ély, kde k boji došlo. Toto naleziště obsahuje pouze jednu stratigrafickou vrstvu datovanou do přelomu 11. a 10. století př. n. l. Profesor Yosef Garfinkel, který zde vedl vykopávky, usuzuje, že by se mohlo jednat o město Šaarajim v této oblasti. Kejafa je totiž jediné známé izraelské město s dvěma branami, přesně jak napovídá název Šaarajim; město navíc biblický text spojuje s obdobím Davidovy vlády.
20. verš, který zmiňuje Davida, že přišel navštívit své bratry v ležení, možná odkazuje přímo na tuto pevnost. Slovo magal, použité pro ležení, může znamenat kruhový val. Hradba okolo pevnosti Chirbet Kejafa má kruhový půdorys, takže mohl David navštívit bratry v této pevnosti. Koneckonců k boji došlo v údolí Éla přímo pod ní.
Izraelci a Judejci vstali, křičeli a pronásledovali Pelištejce až do Gatu, až k branám Ekrónu. Pobití Pelištejci padali cestou z Šaarajimu až do Gatu a Ekrónu.
1. Samuelova 17,52
Siklag
David řekl Akíšovi: Jestliže jsem našel nyní milost ve tvých očích, ať mi dají místo v některém z venkovských měst, abych se tam usadil. Proč by měl tvůj otrok bydlet s tebou v královském městě? Akíš mu dal v onen den Siklag. Proto patří Siklag judským králům dodnes.
1. Samuelova 27,5–6
Profesor Garfinkel se také podílel spolu se Saarem Ganorem na vykopávkách v Chirbet al-Raí, které ztotožňuje se Siklagem – městem, které dal gatský král Akíš Davidovi a jeho družině. Spodní vrstvy vykazují silné rysy pelištejského osídlení ve 12. a 11. století. Nálezy zahrnují základové oběti, které stavitelé vkládali do zdiva, aby bohové chránili stavbu, masivní kamenné stavby a pelištejskou keramiku – nálezy korespondující se sbírkami v Gatu, Aškalónu, Ekrónu a Ašdódu. Začátkem 10. století však artefakty hladce přecházejí do sbírky z judské venkovské usedlosti. Bylo nalezeno na 100 celých nádob stejného typu jako sbírka z Chirbet Kejafy. V průběhu judského osídlení bylo sídliště zničeno ohněm, což výborně odpovídá biblickému líčení Davidova pobytu v Siklagu.
Závěr
Nálezy z pelištejských lokalit doplňují obraz o Davidově království. Jsou v diskusích o archeologů o Davidově Sjednoceném království často opomíjeny. Je to překvapivé vzhledem k množství archeologických důkazů o Pelištejcích v 11. století př. n. l., které jsou v souladu s biblickým textem.
Zdroje
- Pelištejci (Wikipedie)
- Philistines (Wikipedia)
- Israel’s Philistine Foes, Let the Stones Speak 1–2/2024, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
- Keeping Kosher in Iron IIA Jerusalem (and Philistia), Let the Stones Speak 1–2/2024, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
- Christopher Eames: Are ‘Philistines’ During Abraham’s Time Evidence Against Bible Historicity?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 24.2.2022
Přečteno 93-krát