Kristova smrt: podle proroctví!

Krucifix je všeobecně známým symbolem křesťanství. Ježíšova slova „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ znějí některým lidem jako výraz zoufalství a opuštěnosti. Když je však dáme do souvislostí, zjistíme Ježíš nevyjadřil pochybnost, ale naopak! A dokonce se jeho slova týkala i nás.

Ježíšovo zvolání na kříži

O deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“ což v překladu znamená: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“

Marek 15,34

Ježíšovo zvolání cituje Marek i Matouš. Oba uvádějí, že to bylo na konci tříhodinového utrpení na kříži, těsně před jeho smrtí. V bibli se tato slova vyskytují i ve Starém zákoně v 22. žalmu. Podle tradice ho napsal král David asi o 1000 let dříve. Když si žalm porovnáme s texty evangelií, najdeme pozoruhodné shody:

Žalm 22	Matouš 27
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání.	Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“
Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou. „Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“	Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, zachraň se, jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!“ Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme. Složil naději v Bohu, ať ho nyní vysvobodí, stojí-li o něho. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“
Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti. Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, probodli mi ruce a nohy. Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv.	Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los;

Obě pasáže končí obratem k dobrému. V žalmu Bůh odpověděl a v evangeliu vzkřísil Ježíše. Pozoruhodné detaily, které David popsal předem, byly proroctvím o Mesiáši čili Kristu. Dvě kopie 22. žalmu byly nalezeny mezi svitky v Kumránu (viz on-line knihovna), které se datují do druhého až prvního století př. n. l.

Princip oběti

Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3,16

Princip zástupné oběti se prolíná celou biblí jako červená niť. Už v Genesis dostal Abraham svého syna zpět výměnou za berana, kterého obětoval Hospodinu místo něj. Stalo se to na hoře Mórija, kde byl později vystavěn jeruzalémský chrám. Tam Židé každoročně obětovali na Velikonoce beránka, když slavili svátek pascha, aby si připomněli, že při poslední z deseti ran egyptských je ochránila beránkova krev natřená na veřeje vchodů do jejich obydlí. A právě na Velikonoce se naplnil tento SZ předobraz na Božím beránkovi, jímž byl Kristus. Podle svědectví evangelií se Ježíš sám pokládal za toho, kdo svým životem jednou provždy zaplatí vlastní smrtí za všechna lidská provinění.

Boží beránek

Bible vysvětluje, že na kříži došlo k záměně. Nevinný Ježíš na sebe vzal hříchy celého lidstva, včetně nás. Apoštol Pavel napsal Korintským křesťanům:

Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

2. Korintským 5,20–21

Celý život žil Ježíš v Boží blízkosti. Učedníkům řekl, že jim odkazuje svůj pokoj pramenící z této jistoty. Avšak teď na kříži se Bůh od něho odvrátil kvůli našim hříchům, které na něho byly vloženy. Na konci svého utrpení na kříži Ježíš prohlásil: „Je dokonáno!“

Podobnou prorockou pasáž o Mesiášově utrpení najdeme u Izajáše v 53. kapitole. Izajáš žil v 8. století př. n. l. Při vykopávkách v Davidově městě v Jeruzalémě byla nalezena jeho pečeť s nápisem ‚Izajáš prorok’. Velký sedmimetrový Izajášův svitek, který se datuje mezi roky 356 až 103 př. n. l., vévodí expozici Kumránských svitků v Izraelském muzeu.

Ve zmíněné pasáži Izajáš napsal:

My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu.

Izajáš 53,6–8

Ježíšovo mlčení

Ježíš na soudu před veleradou mlčel. Velekněz nakonec přísahou donutil Ježíše odpovědět na otázku, zda je Mesiáš. A pak byl odsouzen k smrti. Historik Paul Johnson o něm v knize Dějiny židovského národa píše: „Ježíš byl vzdělaný muž, proto ho Jidáš před zatčením oslovil ‚rabi‘ (Mistře či Učiteli). Takže když ho přivedli před sanhedrin – nebo jaký to byl vlastně soud – choval se v očích protivníků jako ‚rebelující učenec‘. Tím, že se odmítl hájit, urazil soud a svým mlčením se sám usvědčil ze zločinu. Pro jeho smrt v souladu s Písmem se určitě vyslovili chrámoví kněží a farizejové Šamajovy školy, a také saducejové. Ti všichni se cítili nejvíc ohroženi Ježíšovou naukou. Ale nemohli mu prokázat žádný zločin… Nebylo prostě jasné, jestli mají Židé právo vykonat rozsudek smrti. Aby se zbavili nepohodlného případu, poslali Ježíše jako protistátního buřiče k římskému prokurátorovi Pilátovi. Pro tohle obvinění neexistoval jediný důkaz, snad kromě přepokladu, že lidé prohlašující se za Mesiáše nějakou vzpouru dříve nebo později vždycky vyvolají.“

Jsi Mesiáš, no a co?

Tu velekněz povstal a řekl mu: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?” Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: “Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!” Ježíš mu říká: “Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.” Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: “Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.

Matouš 26,62–65

Ben Shapiro v debatě s Williamem Lane Craigem poukázal na to, že prohlásit se za Mesiáše nebyl nikdy zločin sám o sobě. Mesiáš byl vždy politickou osobností: měl navrátit Izraeli království a shromáždit ztracené kmeny. Shapiro se zeptal, proč přijímat Ježíšovu reinterpretaci mesiášství, která si nárokuje místo po Boží pravici (což se za rouhání rozhodně považovat dalo). Craig odpověděl: „Protože vstal z mrtvých.“ Pak položil Shapiro otázku: „Proč je vzkříšení důkazem Ježíšova božství?“ Craig odpověděl: „Vzkříšení Ježíše není jen vzkříšením nějakého starého těla. Je to vzkříšení muže, který se prohlásil za Mesiáše, Božího Syna a Syna člověka, a byl ukřižován pro tato údajně rouhavá prohlášení. Pokud Bůh vzkřísil z mrtvých tohoto muže, potom ho myslím jednoznačně věřejně zprostil všech obvinění.“

Na jeho památku

Vrch Golgota, kde byl Ježíš ukřižován, i nedaleká zahrada s hrobem, který zůstal prázdný, se staly poutním místem. I po zničení Jeruzaléma je křesťané navštěvovali, aby si připomněli výměnu na kříži, která jim otevřela přístup do Boží blízkosti, a navštěvují je dodnes. Právě tak, jako si to připomínají při večeři Páně neboli eucharistii.

Zdroje

• Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy 1995
• Christianity vs. Judaism: William Lane Craig & Ben Shapiro! na YouTube #drcraigvideos

Přečteno 5-krát