Královna ze Sáby: Co o ní víme?

Vyprávění o bohaté panovnici z daleké jižní země, která vykonala dlouhou a vyčerpávající pouť do Jeruzaléma, aby otestovala moudrost krále Šalomouna složitými hádankami, patří k nejpůsobivějším příběhům starověkého světa. V lidové slovesnosti, západním výtvarném umění, hudebních dílech i náboženských tradicích vystupuje po celá tisíciletí pod zlidovělým označením královna ze Sáby. Starozákonní texty detailně popisují velkolepý průvod, velbloudy naložené balzámem, obrovským množstvím zlata a drahokamů. Přesto primární historické prameny zanechávají badatele před nevyřešenou záhadou. Tato panovnice totiž v hebrejském textu vystupuje zcela beze jména a je identifikována výhradně podle svého původu.

Legenda beze jména

V běžném jazyce a starší české historiografii pevně zdomácněla tradiční forma Sába. Současná semitská filologie, epigrafika a blízkovýchodní archeologie však důsledně preferují foneticky i historicky přesnější přepis Šeba. Vědecká komunita dnes navrácením původního fonému Šeba přesněji určuje geografický a etnický původ daného starověkého státního útvaru.

V etiopském národním eposu Kebra Nagast, neboli Sláva králů, je tato panovnice pojmenována jako Makeda. Etiopské královské kroniky jí přisuzují mimořádnou státnickou moudrost a popisují, jak z jejího svazku s králem Šalomounem vzešel syn Menelik I., zakladatel šalomounské dynastie v Africe. O tom, jak živá a politicky významná byla tato historická tradice ještě v nedávné minulosti, svědčí pozoruhodná vzpomínka z roku 1973. Zakladatel organizace Armstrong Institute a jejího časopisu Herbert W. Armstrong tehdy podnikl oficiální návštěvu v Addis Abebě, kde s osobně vzdal poctu etiopskému císaři Haile Selassiemu. Císař odvozoval svou rodovou linii a královskou legitimitu přímo od eposu Kebra Nagast a od linie krále Šalomouna a Makedy. Tato epizoda z 20. století jasně ilustruje, jak organicky byla myšlenka sabejské královské posloupnosti vetkána do etiopského státnictví.

Historická identifikace této panovnice zůstává pro odbornou veřejnost neproniknutelnou záhadou. Biblický text, novozákonní zmínky označující ji jako královnu jihu ani islámská tradice totiž neuvádějí její osobní jméno. I ti nejuznávanější egyptologové a bibličtí archeologové, jako je profesor Kenneth Kitchen, přiznávají, že ačkoliv příběh vykazuje rysy reálné historické tradice, konkrétní historická data o identitě královny nám dosud chyběla. Pozoruhodný detail nabízí židovský dějepisec Flavius Josephus, který ji původně popisuje jako panovnici Egypta a Etiopie, avšak po její duchovní proměně v Jeruzalémě uvádí její návrat již pouze v roli královny Etiopie. Moderní historický výzkum si proto klade zásadní otázky: Kde přesně se království Šeba nacházelo? Jaké archeologické doklady podporují existenci takové panovnice v 10. století př. n. l.? Je možné ji ztotožnit s některou z historicky doložených postav starověku?

Otázka přesného umístění království Šeba je klíčová; od ní se odvíjí veškeré pátrání po skutečné identitě tajemné panovnice.

Proč Meroë a Nubie místo Arábie?

Tradiční vědecký konsensus dlouho ztotožňoval království Šeba s oblastí dnešního Jemenu v jihozápadní Arábii, známou jako Sába. Badatel Christopher Eames však předkládá komplexní teorii, která tuto zavedenou hypotézu zpochybňuje a přináší přesvědčivé argumenty pro africký původ. Eamesova argumentace se opírá o svědectví židovského dějepisce Flavia Josepha z 1. století našeho letopočtu, který výslovně uvádí, že královna byla vládkyní Egypta a Etiopie. Josephus dále vysvětluje, že Sába byl původní název pro etiopské královské město, které bylo později přejmenováno na Meroë a leželo na území dnešního Súdánu.

Pulzujícím srdcem hospodářství starověkého jihu byla takzvaná Kadidlová stezka. Tato náročná pozemní trasa vedla z úrodných jižních oblastí přes nehostinné arabské pouště, lemovala pobřeží Rudého moře a směřovala na sever do úrodného půlměsíce, k přístavům Středozemního moře a do Jeruzaléma. Hlavním artiklem tohoto obchodu byly mimořádně vzácné pryskyřice, zejména pravé kadidlo získávané ze stromu Boswellia a myrha ze stromu Commiphora. Tyto komodity rostly výhradně v mikroklimatu jižní Arábie a Afrického rohu. Ve starověkém světě 10. století př. n. l. měly cenu zlata. Kadidlo bylo zcela nezbytné pro náboženské obřady v jeruzalémském Chrámu, myrha se využívala v lékařství, při balzamování, v kosmetice i při výrobně královských parfémů. Transport tun luxusního zboží vyžadoval velkolepou logistiku, organizované karavany velbloudů, síť chráněných oáz a diplomacii na nejvyšší úrovni mezi panovníkem Šeby a vládcem Izraele. Šalomounův žalm tyto karavany přímo zmiňuje:

Králové Taršíše i ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut.

Žalm 72,10

Africký původ královny ze Sáby výrazně podporuje biblický rodokmen v knize Genesis, kde je Šeba zařazen mezi potomky Kúše, což je historické označení pro Nubii. Rovněž je však podle Genesis Šeba potomkem Semity Joktána, což může svědčit o svazcích semitského a hamitského etnika na obou březích Rudého moře. Historikům je známo etiopsko-sabejské království D’mt na Horním Nilu, které spojuje obě etnika. Prorok Ezechiel v 27. kapitole spojuje kupce ze Šeby s rodovým jménem Raema z kúšského rodokmenu, a jasně je tak odlišuje od běžných arabských obchodníků.

Při pohledu na historické reálie 10. století př. n. l., tedy do doby krále Šalomouna, se arabská hypotéza dostává do vážných problémů. Jak upozorňuje odbornice na arabské dějiny Patricia Croneová, pro jižní Arábii v této rané době neexistují žádné doklady monarchistických institucí ani vládnoucích královen. Naproti tomu oblast Nubie a severovýchodní Afriky se pyšní nepřerušenou a po tisíciletí doloženou tradicí mocných panovnic a regentek, sahající od staroegyptských Eksekračních textů, což jsou starověké egyptské texty, které sloužily k magickým rituálům při proklínání faraonových nepřátel. až po pozdější merojské vládkyně.
Africká stopa vede výzkumníky přímo ke konkrétnímu archeologickému nálezu v Nubii, který vrhá úplně nové světlo na události 10. století př. n. l.

Královna Katimala a nápis v Semně

Jediným významným epigrafickým pramenem ze středního údolí Nilu pro Třetí přechodné období je skalní nápis a reliéf z chrámu v Semně, který leží jižně od druhého nilského kataraktu na území dnešního Súdánu. Tento monumentální zápis podrobně analyzoval egyptolog John Coleman Darnell ve své studii z roku 2006, přičemž navázal na starší výzkumy Ricarda Caminose. Nápis zaznamenává vládu a skutky nubijské panovnice jménem Katimala. Paleografické i gramatické rozbory textu datují tento nález neomylně do počátku až poloviny 10. století př. n. l., tedy přesně do doby vlády krále Šalomouna. Tento jedinečný pramen představuje klíčové okno do samotného zrodu raného napatského (později merojského) státu a dokládá přetrvání thébské duchovní hegemonie, kterou charakterizuje uctívání boha Amóna, jižně od egyptských hranic.

Hieroglyfický text na chrámu v Semně popisuje pohnuté historické události a dramatický vzestup Katimaly k absolutní moci:

• Její mužský předchůdce neuspěl v boji s nepřáteli, kteří plundrovali zemi a loupili zlato i stříbro, přičemž ochrnul nebo zemřel.
• Katimala převzala v kritické chvíli plnou panovnickou moc a postavila se do čela nubijské říše, aby nezkolabovala.
• Vládkyně podnikla úspěšné vojenské i obchodní výpravy do zlatonosných oblastí Nubie a zabezpečila klíčové nilské i pouštní obchodní cesty.
• Svoji suverenitu a legitimitu upevnila náboženskou odanností bohu Amónovi a promluvou k radě třiceti předních náčelníků.

Tento dramatický příběh nubijské panovnice vykazuje až zarážející množství společných jmenovatelů s biblickými zprávami o vládkyni ze Šeby.

Co spojuje Katimalu s královnou ze Sáby?

Když se královna ze Šeby doslechla zprávy o Šalomounovi a že postavil dům pro Hospodinovo jméno, přišla ho vyzkoušet hádankami. Přijela do Jeruzaléma s ohromným majetkem — velbloudi nesli balzámy, velké množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. Šalomoun jí odpověděl na všechny otázky; nebylo nic, co by zůstalo králi skryto, na co by jí neodpověděl. Když královna ze Šeby viděla všechnu Šalomounovu moudrost a dům, který postavil, jídlo na jeho stole, sídlo jeho otroků, obsluhu jeho služebníků a jejich oděvy, jeho nápoje a jeho zápalné oběti, které přinášel v Hospodinově domě, byla bez dechu.

1. Královská 10,1–5

Nápis v Semně vyzdvihuje Katimalino hrdinství v takzvaných Horách zlata. Nubijská poušť byla tehdy hlavním zdrojem zlata pro celý Blízký východ. Katimala ovládla klíčové nilské i pouštní obchodní cesty, což jí umožnilo disponovat obrovským bohatstvím – zlatem, ebenovým dřevem a kořením. To přesně odpovídá nepřebernému množství zlata a vonných látek, které podle přivezla královna ze Sáby do Jeruzaléma.

Text nápisu v Semně vyniká mimořádnou literární úrovní, složitou symbolikou, narážkami a řečnickým uměním. Katimala v něm promlouvá ke své radě třiceti náčelníků v básnických obratech a hlubokých myšlenkách, jež samy o sobě představují náročnou hádanku pro interpretaci. Tato vysoká intelektuální a slovesná úroveň přímo koresponduje s biblickým popisem královny ze Sáby, která zkoušela Šalomouna hádankami a těžkými otázkami.

Katimala vystupuje na reliéfu jako absolutní vládkyně, která řídí zemi jako svrchovaný monarcha. V ikonografii je zobrazena v nubijském stylu s královskou supí korunou na krátkých vlasech po boku bohyně Ísidy, což dokládá její nezávislou panovnickou pozici na vrcholu raného napatského státu.

Zatímco písemné a lingvistické prameny ukazují do Nubie, hmotný důkaz o přítomnosti reprezentantů tohoto jižního království pochází přímo z hlavního města krále Šalomouna.

Význam Kadidlové stezky a překvapivý nález v Jeruzalémě

Historický rámec pro setkání královny ze Šeby s králem Šalomounem spadá do 10. století př. n. l., které je v biblické chronologii označováno jako období Sjednoceného království. Izraelský stát zažíval za Šalomounovy vlády nebývalou ekonomickou konsolidaci, zakládal opevněná města, stavěl velkolepý chrámový i palácový komplex a budoval mezinárodní obchodní síť přesahující hranice Blízkého východu. V téže době docházelo v jižní části Arabského poloostrova a v oblastech Afrického rohu k formování mocných jihoarabských kmenových svazů a prvních státních útvarů, jejichž rozvoj byl poháněn monopolním postavením v dálkovém obchodu s luxusními komoditami.

Nejvýznamnější archeologický nález potvrzující reálnou přítomnost sabejských obchodníků a úředníků v Jeruzalémě pochází z vykopávek na Ófelu. Tato klíčová lokalita se rozkládá mezi jižní zdí Chrámové hory a Městem Davidovým. Na Ófelu probíhaly rozsáhlé archeologické výzkumy pod vedením profesorky Eilat Mazarové a následně v rámci projektů, na nichž se podílel Armstrongův institut biblické archeologie. Během výzkumu v sektoru označeném jako Oblast E byl přímo v monumentální stavbě z 10. století př. n. l. objeven velký hliněný pithos, což byla masivní skladová nádoba na tekutiny či sypké zboží. Pithos byl nalezen v destruktivní vrstvě, která bezpečně datuje jeho používání do doby krále Šalomouna.

Na střepu z hrdla tohoto pithu se zachoval sedmipísmenný nápis, který dlouhé roky vzdoroval správnému čtení. Většina badatelů se původně domnívala, že jde o špatně zapsané raně kenaanské písmo. Zásadní vědecký průlom přinesl až detailní epigrafický výzkum, který publikoval dr. Daniel Vainstub z Ben Gurionovy univerzity v Negevu. Doktor Vainstub přesvědčivě prokázal, že nápis není psán kenaansky, ale starým jihoarabským sabejským písmem. Nápis obsahuje jihoarabské litery reprezentující slovesný kmen a označení pro specifickou složku kadidla, konkrétně ladanum. Jedná se o vůbec nejstarší jihoarabský sabejský nápis, jaký byl kdy objeven na území úrodného půlměsíce a Levanty.

Jak však může jihoarabský nápis souviset s africkým původem královny ze Sáby? Klíč spočívá v faktu, že jihoarabské sabejské písmo a kultura tvořily most propojující obě strany Rudého moře, jak dokládá etiopsko-sabejské království D’mt na Horním Nilu i fakt, že z jihoarabského písma se přímo vyvinulo etiopské písmo Ge’ez.

Podle petrografického rozboru byl pithos vyroben z místní jeruzalémské hlíny. To znamená, že nápis v sabejském písmu vyryl do čerstvé hliněné nádoby jihoarabský písař či obchodník působící přímo v Jeruzalémě. Tento epigrafický detail poskytuje neobyčejně živý obraz o fungování královské správy na Ófelu v 10. století př. n. l. V královské čtvrti na Ófelu, v těsné blízkosti paláce a Chrámu, musela sídlit trvalá obchodní mise nebo stálé zastupitelství království Šeba. Sabejský úředník zde dohlížel na uskladnění, vážení a distribuci drahocenných pryskyřic určených pro Šalomounův dvůr a chrámové bohoslužby. Přímo na Ófelu tak máme hmotně doloženo logistické a administrativní propojení mezi Jeruzalémem a Šebou v přesně vymezeném časovém rámci, který odpovídá biblickým textům o návštěvě královny ze Sáby.

Kromě věcných a historických paralel podporují Eamesovu hypotézu také pozoruhodné jazykové a titulární souvislosti.

Lingvistická analýza královských titulů

Rozbor jmen a titulů napříč různými literárními tradicemi odhaluje hlubokou provázanost. Jméno nubijské královny napsané v hieroglyfech se čte jako Katimala nebo Kadimalo. Argentinský egyptolog Ricardo Caminos dokázal, že toto jméno vychází z merojského kořene Kdi-mel, přičemž klíčový prvotní prvek kədi znamená v merojském jazyce ženu či panovnici.

Etiopský národní epos Kebra Nagast, který uchovává nejstarší africké tradice o návštěvě královny ze Šeby v Jeruzalémě, nazývá tuto panovnici jménem Makeda neboli Ma-Kada. Významný semitista Edward Ullendorff v minulosti složitě hledal původ jména Makeda a vyslovil domněnku, že jde o zkomoleninu novozákonního titulu kandaké, přestože sám přiznával nepřítomnost jakýchkoliv fonetických důkazů pro takový posun. Eamesova analýza však nabízí elegantní a přímé řešení bez nutnosti krkolomných jazykových zkomolenin: merojské jméno Kadi-Mala, obsahující prvek kədi, představuje dokonalý fonetický protějšek pro etiopské Ma-Kada. Makeda tedy zachovává přímý lingvistický otisk staronubijského jména Katimala v ústní i psané tradici po celá staletí.

Tento lingvistický řetězec doplňuje novozákonní i merojský titul kandaké, kterým byly v Nubii označovány vládoucí královny matky. Titul kandaké má stejný sémantický i fonetický základ a potvrzuje, že instituce mocných ženských panovnic byla pro oblast Nubie a Súdánu typická po celé první tisíciletí před naším letopočtem.

Pánův anděl promluvil k Filipovi: “Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do Gázy.” Ta cesta je pustá. I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl správcem celého jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.

Skutky 8,26–28

Syntéza archeologických a textových pramenů

Ačkoli osobní jméno královny ze Šeby není v biblických knihách zaznamenáno, výsledky moderního bádání nám poskytují hmatatelné důkazy o reálném základu tohoto vyprávění.

Spojení geografických údajů Flavia Josepha, biblických rodokmenů, archeologického nálezu nápisu královny Katimaly v Semně, lingvistické analýzy jména Makeda a sabejského nápisu na Ófelu vytváří mimořádně pevný vědecký koncept. Hypotéza Christophera Eamese usvědčuje skeptiky z omylu a ukazuje, že příběh o královně ze Sáby není pouhou pohádkou či mytologickou beletrií. Historická postava nubijské panovnice Katimaly z 10. století př. n. l. nabízí reálný historický předobraz pro legendární vládkyni jihu.

Hmotné nálezy vykopané na Ófelu představují významnou obhajobu historické věrohodnosti Starého zákona. Detaily týkající se mezinárodní diplomacie, obchodu s luxusními komoditami, jako je kadidlo a myrha, i organizace královského dvora v 10. století př. n. l. nejsou pozdními legendami z helénistického období, nýbrž autentickými vzpomínkami na reálné poměry Sjednoceného království. Archeologie na Ófelu ukazuje, že tam, kde texty nabízely pouze stručný příběh bezejmenné královny, vydávají vykopávky jasné svědectví o spojnici mezi Jeruzalémem a tajemnou říší Šeby.

Zdroje

• Christopher Eames: Could This Be the Queen of Sheba?, časopis Let the Stones Speak 5–6/2026
• rozhovor Brenta Nagtegaala s dr. Danielem Vainstubem: Jerusalem Inscription Proves Link Between King Solomon and Sheba, duben 2023
• Infografika Searching For Sheba, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Herbert W. Armstrong: I Visit the Man Who Might Have Changed the Course of World History, časopis Let the Stones Speak 5–6/2026

Přečteno 94-krát