Jak vznikl život?

Vlastní vznik života je otázka, na kterou věda zatím nepřinesla odpověď. Známý evoluční biolog profesor Richard Dawkins ve své knize Slepý hodinář píše, že selekce (přírodní výběr) nevysvětluje jen rozmanitost života, ale i jeho vznik. To z logiky věci není možné, oponuje jeho oxfordský kolega profesor John Lennox. „Darwinovská evoluce předpokládá existenci mutujícího replikátoru, díky němuž se může evoluce rozběhnout. Darwinovská evoluce nemůže být vysvětlením původu právě té věci, bez níž by sama nemohla vzniknout.“

Evoluční teze

Evoluce je slepý náhodný vývoj, nemá účel ani cíl. Jak víme ze školy, evoluce je založena na třech předpokladech:

  • přirozený výběr (selekce) – přežívají a reprodukují se jedinci nejlépe přizpůsobeni svému prostředí
  • variace – jedinci se pozvolně a náhodně mění
  • dědičnost – přenos změn skrze pohlavní výběr na potomstvo

Charles Darwin pozoroval přizpůsobení organismů prostředí prostřednictvím změn ve stavbě těla. Lze uvést mnoho příkladů takových změn v rámci příbuzných druhů, například v učebnicích najdeme evoluci koně. Selekcí se prosazují vlastnosti, které jsou v daném prostředí nejvýhodnější (mikroevoluce). Darwin působení selekce zobecnil na teorii, že všechny živé organismy vznikly pozvolna za dlouhé časové období větvením rodového stromu z jednoho společného předka. Sledováním postupných změn lze tedy vysledovat společný původ všech organismů (makroevoluce).

Zkamenělina Archaeopteryxe, jedna z ikon evoluce dokazující přechod od plazů k ptákům. Zdroj: Wikipedie

Jeho teorie je dnes považovaná za samozřejmou a má přesah do mnoha vědních oborů. Například v informatice je toto paradigma používáno pro genetické algoritmy. Jejich úkolem je nalézt řešení složitých problémů, pro které neexistuje použitelný exaktní algoritmus.

Přesto se dnes ozývají kritické hlasy z řad evolučních biologů. Háček je v tom, že vůči existenci čistě naturalistické teorie vzniku života se vzpírá sama příroda. Jsou to jednak chybějící mezičlánky ve vývoji, jednak struktury, které těžko mohly vzniknout slepým náhodným vývojovým procesem, nehledě na to, kolik jim dáme času.

Chybějící mezičlánky

Darwin sám poukazoval na potenciální slabinu své teorie v tom, že se ve fosilním záznamu vyskytují mezery. Například v geologické vrstvě kambria se náhle objevují hotové organismy mnoha kmenů (tzv. kambrická exploze). V prekambriu přitom chybějí zkameněliny dokládající vývoj od jednodušších forem. Podobně náhlý výskyt sledujeme u nových skupin organismů v geologickém záznamu opakovaně.

Latimérie podivná
Latimérie podivná byla považována za mezičlánek přechodu živočichů na souš. Potom byla ve 30. letech vylovena živá a zjistilo se, že její tvar těla je přizpůsoben životu ve velké hloubce. Zdroj: Wikipedie

Ačkoli ve fosilním záznamu existjí mezery, mezi biology panuje poměrně všeobecná shoda, že se tyto detaily nakonec vyřeší. Molekulární důkaz o vzájemné evoluční propojenosti všech živých organismů považují v podstatě za nezvratný.

Záměr vs. náhoda

Podobnosti v biologických strukturách živých organismů jsou nepopiratelné. Ale mohou být důsledkem plánu, a ne dědičné posloupnosti; anebo vlastně kombinací obou, jak ukazuje šlechtitelský chov. Biolog Jerry Fodor píše ve svém článku: „Ve skutečnosti si celá řada velmi rozumných biologů začíná myslet, že teorii přírodního výběru není už možno považovat za potvrzenou.“ Problém vidí v tom, že analogie se šlechtitelstvím je zavádějící, jelikož šlechtitelé jsou inteligentní a mají cíl, kdežto evoluce je slepý náhodný proces.

životní cyklus otakárka
Životní cyklus motýla. Zdroj: Bugboy52.40 – wikimedia.org

V živé přírodě pozorujeme jevy, které jsou přesně řízeny, aby určitého cíle dosáhly. Například proměna housenky v motýla probíhá tak, že se housenka zakuklí a začne řízený rozklad její těla na biotickou polévku, ze které vzniknou úplně nové buněčné struktury motýla. Nebýt to řízený proces, skončil by jistou smrtí. Jak takový proces mohl vzniknout evolučním působením, je záhada. Problém je blíže vysvětlen v anglickém videu s Dr. Paulem Nelsonem.

Neredukovatelná složitost

Výhrady ovšem vznášejí i molekulární biologové. Profesor Michael Behe poukazuje na vnitřní struktury buňky – svět složitých chemických mechanismů. Dokazuje, že tato jemně vyvážená, v dokonalé souhře fungující „zařízení“ nemohla vzniknout na základě postupného vývoje, ale že popsané mechanismy musely být zkonstruovány – ať už Bohem či nějakou vyšší inteligencí. Rozvíjí koncept „neredukovatelné složitosti“. Například bičík bakterie je fascinující nanomotor s molekulárními komponentami. Každá molekula plní svou funkci, jako stator, rotor, hřídel, ložiska apod. Tento 40 nm velký nanomotor dosahuje 100 000 otáček za minutu, přičemž dokáže změnit směr otáčení za ¼ otáčky. Další detaily Stephen Meyer popisuje v krátkém anglickém videu.

bičík bakterie
Bičík bakterie je poskládaný z molekul protienů. Zdroj: Wikipedia

Příliš nízká pravděpodobnost

Někteří matematici poukazují na to, že spontánní vznik složitých strukturovaných systémů je nepravděpodobný. Stačí znalost středoškolské matematiky, abychom si to mohli ilustrovat na vzniku proteinu. Více o tom pojednává debata o výhradách matematiků k Darwinově teorii v angličtině s prominentními zástupci informatiky, matematiky a filozofie vědy.

Alternativní teorie

Kdyby bylo možné prokázat, že existuje komplexní orgán, který za žádných okolností nemohl vzniknout mnoha postupnými po sobě následujícími nepatrnými změnami, moje teorie by se úplně zhroutila.

Charles Darwin

Pokud Darwinova teorie selhává, existují za ní alternativy?

  • Nabízí se kreacionismus, který vytváří modely a teorie na základě tvrzení bible, ale velká část vědců ho odmítá jako nevědecký. Jedním z důvodů je, že velká část kreacionistů si vykládá bibli tak, že Země je geologicky mladá. (Jiní kreacionisté ovšem akceptují starý vesmír, ale odmítají naturalistické vysvětlení původu živých organismů.)
    Kreacionisté však upozorňují, že když vycházíme z uniformitarianismu (přírodní procesy v minulosti odpovídaly současným) a přitom došlo v minulosti ke globální katastrofě (jakou byla Potopa světa), nutně musíme dospět k chybným závěrům. Platnost biblických výpovědí lze ověřit jen tehdy, pokud založíme hypotézy na nich, a pak je porovnáme s dostupnými důkazy.
  • Koncem 20. století vzniklo hnutí tzv. inteligentního plánu (Intelligent Design), jehož základní tezí je, že k vysvětlení složitých, informačně bohatých biologických struktur je nezbytná účelnost, která je empiricky odhalitelná. Účelnost implikuje záměr a plán. Pokud tedy vývoj, tak jako řízený proces.
    Inteligentní plán se nikde neodvolává na bibli a vychází pouze z vědeckých úvah.

Druh X

Profesor Lennox ve své knize 7 dní, které rozdělují svět uvádí zajímavou představu:

„Předpokládejme, že se vědcům v laboratoři podaří jednoho dne vyrobit život z neživých chemikálií… Dále předpokládejme, že tento život přežije a etabluje se jako nový druh, řekněme druh X. Teď si představme, že všechny vědecké záznamy týkající se této záležitosti se ztratí a ve velmi vzdálené budoucnosti vědci narazí na druh X. Pokud bude stále vládnout paradigma neodarwinismu, budou tito vědci nevyhnutně tvrdit, že druh X je spojen se všemi dalšími formami života prostřednictvím nepřerušeného naturalistického evolučního procesu. Budou se ovšem mýlit, že ano? Vztah druhu X k ostatním druhům se týká speciálního a odděleného vstupu ze strany inteligence. Navíce je tento zásah lidské inteligence je pro neodarwinismus z podstaty věci neviditelný – stejně jako speciální stovření člověka Bohem pro dnešní neodarwinismus. Avšak neodarwinismus nejsou jediné brýle, kterými se můžeme dívat na svět.“

Další zdroje

K této tematice doporučuji:

  • Michael Behe: Darwinova černá skříňka, Návrat domů 2017
  • John Lennox: 7 dní, které rozdělují svět, Denník Postoj 2021
  • Štěpán Rucki: Ve víru evoluce, Křesťanský život 2021
  • Josef Potoček: Mýtus evoluce, Blízko 2020
  • https://stephencmeyer.org/

Přečteno 181-krát