Evoluce: věda, nebo mýtus?

Recenze knihy: Jonathan Wells, Ikony evoluce, 2005
Život víry, č. 4/2005, s. 23

Žádný vzdělaný člověk už nezpochybňuje hodnověrnost takzvané teorie evoluce, o níž nyní víme, že je to jasný fakt

evoluční biolog Ernst Mayr

Ve světle evoluce

V roce 1973 prohlásil neodarwinista Theodosius Dobzhansky, že „v biologii má všechno smysl pouze ve světle evoluce“. Podobně oznámil evoluční biolog Ernst Mayr v roce 2000 v časopise Scientific American, že „žádný vzdělaný člověk už nezpochybňuje hodnověrnost takzvané teorie evoluce, o níž nyní víme, že je to jasný fakt“. Některá vyjádření tohoto typu jsou ještě ostřejší: „O zjevném faktu, že člověk vznikl stejnými evolučními procesy jako všechny ostatní organismy, dnes pochybují už jen duševně labilní jedinci (např. ‘vědečtí’ kreacionisté)“ (biolog Tomáš Grim v Lidových novinách, 15. 1. 2005).

Jakmile někdo začne zpochybňovat evoluční teorii, je ihned ortodoxními stoupenci darwinismu osočován jako nositel, popř. oběť temných sil nevědomosti, hlouposti či náboženského fundamentalismu. Důvod této nervozity je velice prostý: neustále totiž přibývá argumentů, že s touto teorií není něco zásadního v pořádku. Místo aby nové poznatky z oblasti paleontologie, genetiky, molekulární biologie a podobných disciplín její platnost potvrzovaly, množí se kritika, která otřásá i hlavními, dříve nedotknutelnými „ikonami evoluce“.

Známé evoluční argumenty

Millerovy pokusy, Darwinovy pěnkavy, Haeckelova embrya, Archaeopteryx, vývoj koně, fosilní předchůdci člověka a některé další – to jsou všeobecně známé argumenty evolučních biologů, které ve svém celku vytvářejí dojem, že evoluční teorie je dobře podloženým vědeckým konceptem, se kterým se nedá polemizovat. Z podrobné analýzy provedené v předchozích asi 30 letech však vyplývá, že všechny tyto osvědčené „důkazy“ evoluce stojí na velice chatrných základech, že některé jsou dokonce podvodem a že doktrína evoluce nemá povahu přesné vědy, nýbrž pouhé filozofie. Takový je obsah knihy „Ikony evoluce“ amerického molekulárního biologa Jonathana Wellse.

obálka knihy Ikony evoluce
Obal českého vydání Wellsovy knihy. Zdroj: Knihobot.sk

Každé z deseti hlavních „ikon“ evoluce je věnována samostatná kapitola, ve které je téma pojednáno z historického i věcného hlediska, na základě současného stavu znalostí. Závěrečná kapitola nazvaná „Věda, nebo mýtus?“ shrnuje: Evoluční biologie se dostala do stavu, kdy je ztotožňována věda s filozofií, do stavu, kdy učebnice biologie, vědecké časopisy i přírodovědné televizní dokumenty „stále opakují tytéž únavné staré mýty“. Na vědeckých konferencích se od řečníků očekává „povinné vyznání víry v darwinismus“. Je nejvyšší čas, aby biologové „začali uklízet svůj vlastní dům“, místo toho však darwinisté „bez ustání ignorují, zamlouvají a zkreslují biologická fakta“.

Pohádky a fakta

Silnou stránkou knihy je to, že se ve svých vývodech opírá o rozsáhlý soubor původních pramenů, jejichž seznam – spolu s vysvětlujícími poznámkami – má rozsah úctyhodných 55 stran. Celkové vyznění knihy je jednoznačné: „I vyprávění pohádek je hodnotným zaměstnáním. Bez pohádkových příběhů bychom neměli kulturu. Když však chceme postavit most nebo provést operaci, nespoléháme se na pohádky.“ „Pokud se objeví důkaz, který (nějaké) teorii protiřečí, je třeba ji přehodnotit nebo úplně opustit. Jinak se nejedná o vědu, ale o mýtus.“ Přesvědčeným evolucionistům se to určitě nebude líbit, ale právě taková je současná situace jejich teorie.

Pokud se objeví důkaz, který (nějaké) teorii protiřečí, je třeba ji přehodnotit nebo úplně opustit. Jinak se nejedná o vědu, ale o mýtus.

molekulární biolog Jonathan Wells

Jonathan Wells, Ikony evoluce. Návrat domů, Praha 2005, 285 str.

Přečteno 131-krát