Je Bible pravdivá?

Nedávno jsem (opět) dostal tuto otázku. Mohl bych napsat, „samozřejmě že ano“, pak říct „Amen“ a jít se věnovat každodenním záležitostem. Tazatel ale asi ode mě očekává něco více. Kromě toho Bibli dobře zná.

S otázkou, zda je Bible pravdivá či nepravdivá, žádný problém nemám. Otázka ovšem je, co se tím vlastně myslí. Domnívám se, že mnoho biblických slov je neproblematických. Třeba „nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Nebo „gomer pak jest desátý díl efi“ (tak Ex 16,36 BKR). Přičemž s tím prvním slovem se můžeme prát mnoho let, někdy dokonce celý život, zatímco druhé vezmeme na vědomí a vzápětí je pustíme z hlavy. Oběma ale rozumíme.

Jak je to s pravdivostí Jóba?

A co takhle slova Jóbových přátel? Jsou pravdivá, nebo nepravdivá? Slyšel jsem několik kázání na slova Jóbových přátel, a některá nebyla špatná. Jednotlivé věty proslovů Jóbových přátel jednoduše platí. Problém nebyl v jednotlivých tvrzeních, které Jóbovi přátelé vypouštěli z úst; problém byl v jejich aplikaci na nešťastného Jóba. V tomto ohledu byla některá z těch slov nesmírně krutá, a jak se hezky česky říká, „vedle jak ta jedle“. Tu se nám nabízí otázka: Je Bible pravdivá na rovině jednotlivých slov, nebo až na rovině jednotlivých knih?

otevřená bible
Zdroj: knihobot.sk

Už zmíněná kniha Jób je jakýmsi protějškem jiných biblických knih, zejména Deuteronomia a knihy Přísloví. K poselství těchto knih patří: Žij podle Božího slova a dobře se ti povede, dokonce budeš prosperovat. Nu, a pak se začtete do úvodu knihy Jób, a dočítáte se, že to byl zcela bezúhonný člověk, kterého postihlo velké neštěstí navzdory jeho bezúhonnosti. Ano, znám mnohé pokusy harmonizovat knihu Jób se zmíněnými knihami Přísloví a Deuteronomium, ale považuji ty pokusy za zcestné. (Tito vykladači hledají v textu nějaká „alternativní“ zdůvodnění, proč si za své trápení mohl Jób sám.) Pointa této biblické knihy je totiž právě v tom, že Jób si za své utrpení nemohl.

Napětí v knize Soudců

Bible je plná napětí. Vezměte si třeba takovou knihu Soudců. Opakovaně v ní čteme, že tehdy (tj. v době soudců) nebylo v Izraeli krále: „V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné“ (Sd 17,6; srov. 21,25).

Prvních šestnáct kapitol vidí jako velmi dobré, že v Izraeli nemají krále. Je to skvělé a bohulibé. Gedeon odmítne nabídku, aby se stal králem, a Abímelek, který ji neodmítne, dopadne velice zle. Králem v Izraeli má být výhradně Hospodin.

Posledních pět kapitol pak vidí jako veliký průšvih, že v Izraeli nemají krále. Každý si dělá co chce a vládne naprostá anarchie.

Tak je to dobře, že v Izraeli není král? Větší část knihy jako by mínila, že ano, menší část, že ne. Kniha Soudců obsahuje napětí. Řešení to má poměrně snadné, ani je nebudu vypisovat – většina čtenářů ihned pochopí, jak to je.

Další příklad: Zpráva o stvoření

Nebo si vezměme zprávu o stvoření samotném. Podle první kapitoly Bible Bůh tvoří svět, a je to dobré, a nakonec stvoří člověka, a je to dokonce velmi dobré, a první zpráva o stvoření končí požehnáním. Od 4. verše 2. kapitoly ale jakoby líčení začínalo znovu: Země je prázdná, Bůh stvoří člověka, ale není to tak úplně ono, a tak stvoří zahradu Eden, do níž člověka postaví. Jenže člověk je v Edenu sám (Gn 2,18), a tak mu Bůh stvoří zvířata (Gn 2,19), ale to taky není úplně ono, a tak Bůh stvoří Adamovi ženu (Gn 2,22)… a ve třetí kapitole následuje hrozný průšvih. První líčení končí požehnáním, druhé končí prokletím (Gn 3,19).
Ano, já vím, že se to dá harmonizovat. A že počátek knihy Genesis lze číst jinak. Ale stejně si myslím, že Bůh chtěl, aby tam to napětí zůstalo. Mám pro to silný argument: V Písmu máme hned čtyři evangelia. A s jejich harmonizací to není tak úplně jednoduché. Samozřejmě, lidé se o to odedávna pokoušeli. Syrský křesťan Tatian sepsal už v prvních dobách církve Diatessaron, tedy harmonizovaný kompilát evangelií. Naštěstí církev tyto pokusy právem odsoudila. Toto napětí nemá být zrušeno. Ono totiž odpovídá tomu, jaká je skutečnost. Je v mnohém nejednoznačná a lze ji různě interpretovat. Pravdivost evangelií je – mimo jiné – v tom, že máme evangelia čtyři místo jednoho. Ale je to pravdivost trochu jiného druhu, než že jedna plus jedna jsou dvě.

V čem spočívá pravdivost Písma

Pravdivost Písma souvisí s tím, že Písmo je zároveň cesta a život. Podle Písma se dá žít, a v Písmu nacházíme slova, která jsou „duch a život“. A především se v Písmu setkáváme s Ježíšem. Písmo bylo napsáno, abychom uvěřili, že Kristus je Boží Syn, a abychom skrze víru v něj nalezli skutečný život (viz Jan 20,31). Pokud ovšem čteš Písmo třeba tak, že jednotlivé verše jsou ti municí na pobíjení nepřátel, život v něm nenalezneš – jen literu, která zabíjí. Ale to je tvoje volba.

zavřená bible
Zdroj: knihobot.sk

Pro mě je Písmo skutečně studnicí i světlem. Rozumím mu ale vůbec? No, úplně ne, ale to se ode mě ani neočekává. A ani to není zapotřebí, a ani to není možné. Písmo je totiž určeno všem lidem všech kultur a všech věků. Není divu, že každého z nás oslovuje trochu jinak. Nicméně v Písmu je jeden z průsečíků nebes a země. Ano, skrze Písmo se nás dotýkají nebesa.

Moje každodenní půlhodinka s Písmem je vždy nejkrásnější částí mého dne.

24.července 2022.

Převzato z webu Dana Drápala.

Pro zájemce: link na autorovy rozhlasové promluvy.

Přečteno 106-krát