Jeremjáš: prorok, jenž předpověděl babylonský exil

Publikováno: Autor:

Pohnutý osud proroka Jeremjáše je fascinující. Jeho kniha nám sděluje o osobě „plačícího proroka“ mnoho osobitých detailů. Přestože jeho život provázela frustrace a zklamání, dodává čtenářům naději a vnitřní sílu. Nejde však jen o dobrý příběh, ale především o historickou postavu. Prohlédněme si ji blíž na pozadí historických událostí, jak je dokresluje archeologie.

Dobový rámec jeho života

Prorok Jeremjáš se narodil okolo roku 645 př. n. l. v kněžské rodině v Anatótu, asi 5 km severně od Jeruzaléma.  Za svou prorockou kariéru zažil vládu pěti judských králů a byl přímým účastníkem událostí, které vyústily v pád Jeruzaléma a deportaci Židů do babylonského exilu. Jméno prorokova otce se shoduje s jménem velekněze, nicméně tato spojitost není jistá. Souhlasí sice historické období, ale jméno Chilkijáš bylo poměrně rozšířené. Navíc je zaráží fakt, že o tom nikde v bibli není zmínka.

Jošijášova reforma a Jeremjášův pláč

Velekněz Chilkijáš byl pravou rukou krále Jóšijáše, jenž v Judsku provedl radikální náboženskou reformu. Při obnově Hospodinova chrámu nalezl „kniha zákona“, což byl pro krále impulz, aby vyzval národ k pokání a návratu k Bohu jejich otců. Avšak náhlá smrt krále v roce 609 v bitvě s faraonem Nékem II. u Megida zmařila nadějný vývoj a urychlila úpadek judské společnosti. Ponurou dobu vystihuje poetická kniha Jeremjášův pláč, kterou mnozí považují za klenot biblické poezie.

kámen s hieroglyfy a reliéfem
Faraon Néko II. a bohyně Hatór. Zdroj: Walters Art Museum, Public Domain

Archeologický průzkum Jeruzaléma vydal stovky osobních pečetidel a jejich otisků. Některé pečeti nesou jména významných aktérů Jeremjášova příběhu. I jméno kněze Chilkijáše figuruje na pečetích jeho synů Azarjáše a Chanana.

Rostoucí babylonská hrozba

Po Jóšijášově smrti národ znovu propadl modlám a bezpráví. Ustanovili si králem prince Jóachaza, ale po třech měsících ho odvedl faraon do zajetí. Vystřídal ho starší bratr Jójakím a vládl 11 let. Při volbě krále lid zprvu úmyslně vynechal Jójakíma pro jeho zlou pověst. Podle židovské tradice šlo o mimořádně zpronevěřeného krále: kromě modlářství se prý provinil incestem, znásilněním, vraždami a konfiskací majetku. Někteří uvádějí, že měl tetování. 

Běda tomu, kdo staví svůj dům nespravedlivě a své horní místnosti s bezprávím, kdo nechává sloužit svého bližního zadarmo a nedává mu mzdu. Kdo říká: Vystavím si rozměrný dům s prostornými horními místnostmi. Vyseká v něm okna, obloží ho cedrovým dřevem a natře ho červenou barvou. Staneš se snad králem, protože všechny předčíš cedrovým dřevem?

Jeremjáš 22,13–15a
Anglické video, které prezentuje nálezy z královské čtvrti a jejich historické pozadí.

Jeremjáš kvůli své prorocké službě čelil velkému protivenství. V slabých chvílích nacházel oporu ve svém příteli Bárukovi. V roce 1970 byly na trhu se starožitnostmi získány dvě pečeti patřící „Berekjášovi, synu Nerijášovu, písaři“ (delší teoforický tvar jména není neobvyklý). Bible líčí, jak písař Báruk sepsal Jeremjášovo proroctví a četl je lidu v chrámu.

Bárukova pečeť. Zdroj: The Israel Museum

Báruk četl z knihy všemu lidu Jeremjášova slova v Hospodinově domě v pokoji Gemarjáše, syna písaře Šáfana, na horním nádvoří u vchodu do Nové brány Hospodinova domu. Míkajáš, syn Gemarjášův, vnuk Šáfanův, uslyšel všechna Hospodinova slova z té knihy a sestoupil do královského paláce do písařovy síně. Hle, tam seděla všechna knížata: Písař Elíšama, Delajáš, syn Šemajášův, Elnátan, syn Akbórův, Gemarjáš, syn Šáfanův, Sidkijáš, syn Chananjášův, a všechna ostatní knížata. Míkajáš jim oznámil všechna slova, která slyšel, když Báruk četl lidu z knihy. Všechna knížata poslala pro Báruka Jehudího, syna Netanjáše, syna Šelemjáše, syna Kúšího, se slovy: Vezmi s sebou ten svitek, ze kterého jsi četl lidu a přijď sem. Báruk, syn Nerijášův, vzal s sebou ten svitek a přišel k nim.

Jeremjáš 36,10–14

Další pečeti objevil v roce 1982 tým prof. Yigala Shiloha ve vrstvě popela v troskách domu zničeného při obléhání Babyloňany. Tzv. „dům pečetí“ se nacházel pod Davidovým palácem na úpatí stupňovité kamenné stavby. Mohlo by jít o „písařovu síň“, která podle výše uvedené pasáže byla dole. Text zmiňuje jmenovitě řadu osob doložených z pečetí: písaře Gemarjáše, syna Šáfanova, a jména Elíšama, Delajáš, Šelemjáš a Chananjáš. Skoro všechna jména zmíněná v jednom verši jsou tak doložena (nicméně jména bez patronyma se nedají jednoznačně určit). Více o tom infografika na stránce Armstrong Institute of Biblical Archaeology (AIBA):

Infografika o pečetích nalezených v Jeruzalémě
vykopávky
Stupňovitá kamenná stavba, na jejímž vrchu je Davidův palác a na úpatí je „dům pečetí“. Zdroj: Wikimedia Commons

Knížata si Báruka předvolala, aby proroctví odnesla králi. Avšak Báruka s Jeremjášem varovala, aby se raději ukryli. Svitek byl králi předčítán, když seděl u ohně v zimním paláci. Jójakím ze svitku odkrajoval Jeremjášova slova a házel je do ohně, dokud celý svitek neshořel. Gemarjáš marně varoval krále, aby svitek nepálil – Jeremjášovo proroctví se totiž co nevidět mělo naplnit. 

Nadvláda Babylona

Egyptský král již nikdy netáhl ze své země, protože babylonský král zabral od egyptského potoka až k řece Eufratu všechno, co patřilo egyptskému králi.

2. Královská 24,7

Roku 605 babylonský král Nebúkadnezar II. porazil spojené síly Egypta a Asýrie u Karkemíše. Podmanil si „všechny země Chatti“, jak píše ve své kronice, včetně Judska. Jójakím se Babylonu vzdal a zavázal se odvádět dávky, ale po třech letech se vzbouřil, doufaje v podporu Egypta. Nebúkadnezar tehdy přitáhl a není jisté, jestli byl Jójakím odveden do zajetí, nebo byl zabit. Jeho syn Jójakín se stal králem na tři měsíce, než ho Babyloňané vzali spolu s judskou elitou do zajetí. Odnesena byla i velká kořist včetně pokladu z chrámu. (Podle babylonských záznamů Jeruzalém padl na jaře roku 597 př. n. l.) 

Odvedl celý Jeruzalém: Všechna knížata, všechny udatné hrdiny, deset tisíc vystěhovalců, i všechny řemeslníky a kováře; zůstal jenom chudý lid země.

2. Královská 24,14

Tím začala neslavná jedenáctiletá vláda posledního judského krále Sidkijáše. Byl ze začátku loajální vůči Babylonu a benevolentní vůči Jeremjášovi. Když však silněly judské požadavky samostatnosti, Jeremjáš varoval, že se Nebúkadnezar vrátí. Vyzval národ i krále, aby se Babylonu podrobili. Navzdory bídnému stavu národa Jeremjášova slova padla na neúrodnou půdu.

Zněly se protiřečivé hlasy knížat i proroků. Falešný prorok Chananjáš zlámal dřevěné jho, které Jeremjáš symbolicky nosil na krku. Snad mu patřila pečeť s nápisem „Chananjáš, syn Azarjášův“ získaná v roce 1982 z trhu se starožitnostmi. 

dvě hliněné pečeti
Pečeti Gedaljáše a Júkala. S laskavým svolením pozůstalosti Dr. Eilat Mazarové

Prorokova slova nejvíce pobuřovala nacionalisticky laděnou šlechtu. Knížata Gedaljáš, syn Pašchúrův, a Júkal, syn Šelemjášův, ho obvinila z vlastizrady. Pečetě obou těchto šlechticů nalezla Dr. Mazarová při vykopávkách v Jeruzalémě. Z jejich popudu Jeremjáše hodili do prázdné nádrže na dešťovou vodu. Král proti nim nijak nezakročil, takže nebýt intervence černého eunucha Ebedmeleka, byl by se Jeremjáš utopil v bahně. 

Události potom dostaly rychlý spád.

Lakíšská ostraka

popsaný hliněný střepPopsané hliněné střepy se vzkazy obránců – zvané Lakíšská ostraka – nám poskytují jedinečný vhled do posledních chvil judského samostatnosti v roce 587 př. n. l. Při vykopávkách v Tel Lakíši roku 1935 bylo 21 popsaných hliněných střepů (ostrak). 18 z nich se našlo v spálených troskách místnosti pod bránou opevněné věže. 

Ostrakon č. 3 zmiňuje, že Judejce nabádá prorok, aby se vzdali: “Velitel vojska Konanjáš, syn Elnátanův, sestoupil do Egypta… Pokud jde o list Tóbijáše, králova služebníka, který přišel k Šalúmovi, synu Jadovu, od proroka se slovy: Mějte se na pozoru! – tvůj služebník ho poslal králi.” Mohlo by jít o narážku na působení proroka Urijáše, který utekl do Egypta (srovnej s Jeremjáš 26,20–23).

Zajímavý ostrakon č. 4 zmiňuje, že z blízkého města Azeka přestaly přicházet ohňové signály. (Lakíš a Azeka ležely na kopcích, byla to poslední dvě opevněná judská města.) 

Na ostrakách jsou zmínky také o Jeremjáši, Sidki[…?], a Nérijáši, i když jejich identita není jednoznačná.

Dobytí Jeruzaléma

Jazyk kojence přilnul žízní k patru; děti se dožadují chleba, nikdo jim ho neláme.

Pláč 4,4
Dobytí Jeruzaléma Babyloňany (anglické video)

Babylonský král se znovu vrátil a oblehl Jeruzalém. Vyhladovělé město po roce a půl padlo do Nebúkadnezarových rukou. Ten ho včetně chrámu vypálil a zboural městské hradby. Sidkijáš s vojskem utekl, ale byl babylonským králem polapen, oslepen a odveden do Babylona. Jeremjášovi byla babylonským důstojníkem dána volnost.

obraz proroka v troskách města
Ilja Repin: Jeremjáš naříkající nad zničením Jeruzaléma (1870)

Velitel tělesné stráže Nebúzaradán, vrchní úředník Nebúšazbán, vrchní mág Nergalsareser a všichni velitelé babylonského krále poslali pro Jeremjáše a nechali ho přivést z nádvoří stráží; dali ho Gedaljášovi, synu Achíkamovu, vnuku Šáfanovu, aby jej zavedl domů.

Jeremjáš 39,13–14

Archeologie poskytla důkazy babylonských knížatech zmíněných v této kapitole. Nergal-sar-usur byl zetěm babylonského krále. Nebó-sarsekím, byl vrchní úředník (rab saris). Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, je zmíněn na Nebúkadnezarově hranolu jako Nabú-zer-iddín.

klínopisná tabulka
Nebúkadnezarova kronika. Foto: Britské muzeum

Jeremjášův příběh však nekončí osvobozením.

Marný útěk do Egypta

Jeremjáš šel do Mispy ke Gedaljášovi, kterého Babyloňané ustanovili za místodržitele, a k zbytku Židů, kteří nebyli odvedeni do zajetí. Avšak proti Gedaljášovi se připravovalo spiknutí.

Jóchanan, syn Karéachův, a všichni velitelé vojsk, kteří byli v poli, přišli ke Gedaljášovi do Mispy a řekli mu: Jestlipak to víš, že Baalis, král synů Amónových, poslal Jišmaela, syna Netanjášova, aby tě ubil k smrti? Ale Gedaljáš, syn Achíkamův, jim nevěřil.

Jeremjáš 40, 13–14

Král Baalis je doložen z achátového pečetidla nalezeného v Jordánsku. Jméno Jišmael bylo celkem běžné, ale našla se pečeť, na níž stojí „Jišmael, syn krále“. Existuje i velmi vzácný útržek papyru, jehož porušené čtyři řádky textu začínají slovy: „Jišmaelovi pošli…“ Radiometrické datování i paleografická analýza textu vycházejí do přelomu 7. a 6. století př. n. l. Mohlo by se jednat o tutéž osobu, ale její totožnost není jistá.

kousek papyru s textem
Jišmaelův papyrus. Foto: Shai Halevi, Israel Antiquities Authority

Po Jišmaelově atentátu se zbytek Židů ptal Jeremjáše na Boží vůli: „Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít, a co máme dělat.“ Nakonec se rozhodli jít do Egypta, protože se báli babylonské odvety. Přestože je Jeremjáš varoval, odešli do exilu a proti jejich vůli vzali s sebou i proroka a jeho přítele Báruka.

V Tachpanchésu se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Vezmi si velké kameny, před zraky Judejců je ukryj maltou v cihlové dlažbě, která je u vchodu do faraonova paláce v Tachpanchésu, a řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, pošlu a vezmu babylonského krále Nebúkadnesara, svého otroka, a postavím jeho trůn nad těmito kameny, které jsem ukryl, a roztáhne nad nimi svůj baldachýn.

Jeremjáš 43,8–10
hlava sochy
Faraon Chofra (Apries). Benutzer Louvre. Foto: Keith Schengili-Roberts – vlastní foto, CC BY-SA 2.5

Když v roce 1908 sir Flinders Petrie prováděl vykopávky faraonova domu v Tachpanchésu, odkryl cihlovou dlažbu, ale nenašel stopy po zmíněných kamenech. Našel však stélu se zobrazením božstva spojujícím v sobě egyptské a židovské prvky. V Memfidě zas našel Petrie v paláci faraona Chofry listiny židovských obchodníků. Podle dochovaných nápisů zaútočil Nebúkadnezar na Egypt v roce 568 př. n. l.

Jeremjášův odkaz

Přestože je celá Jeremjášova kniha plná zármutku nad zkázou a osobního neštěstí proroka, její poselství je zdrojem neochvějné naděje. Jeremjáš předpověděl, že babylonský exil bude trvat 70 let, a potom Bůh Židy přivede zpět z exilu. Uvádí se, že od vypálení Jeruzaléma až po dokončení druhého chrámu navrátilci uběhlo právě 70 let. Aby soukmenovce přesvědčil o reálnosti této naděje, koupil si Jeremjáš po svém příbuzném pole:

Protože toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Znovu se budou v této zemi kupovat domy, pole a vinice.

Jeremjáš 32,15
Babylonský exil: reset židovského národa
Daniel: pozoruhodné proroctví, nebo pozdní plagiát?
Izajáš: nejoblíbenější SZ prorok

Zdroje

Přečteno 167-krát