Daniel: pozoruhodné proroctví, nebo pozdní plagiát?

Kniha proroka Daniela je minimalisty považována za vůbec nejmladší SZ knihu – ne však proto, že by její děj spadal blízko začátku našeho letopočtu. Vždyť Daniel byl jedním z mladých judských šlechticů v babylonském exilu na počátku 6. století př. n. l. Jeho proroctví, která podrobně popisují běh historických událostí, ovšem nemohla – podle soudobého paradigmatu – existovat před jejich naplněním. Podle stejné logiky by musel Jules Verne napsat své romány až počátkem 20. století, protože v nich popisuje letadla a ponorky. John Collins příběhy v prvních šesti kapitolách datuje do přelomu 3. a 2. století. Prorocké pasáže v kapitolách 8–12 datuje až po událostech znesvěcení chrámu Antiochem IV. Epifanem a makabejské vzpouře, které jsou popsány velmi přesně. Např. znesvěcení chrámu mělo trvat 2300 večerních a ranních obětí, tj. 1150 dní v letech 167–164 př. n. l. Osm kopií Daniela však bylo nalezeno mezi Kumránskými svitky, proto kniha nemůže být mladší. Podívejme se podrobněji na výsledky rozboru Danielovy knihy.

Slyšel jsem také, jak jeden svatý hovoří. A jeden svatý pravil tomu dotyčnému, který hovořil: Za jak dlouho nastane to vidění o té soustavné bohoslužbě a té pustošící věrolomnosti, vydávající v pošlapání jak svatyni, tak vojsko? A řekl mi: Až do večera i jitra dvoutisícího třístého, a napravena bude svatyně.

Daniel 8,13–14

Danielovo jméno

Třikrát zmínku o Danielovi a jeho moudrosti najdeme u soudobého proroka Ezechiele. To je argument pro existenci historického Daniela. Oponenti jeho historicity však Daniela spojují s postavou mudrce Danela, který se vyskytuje v kenaanském mýtu ze 14. století př. n. l. nalezeném v Ugaritu. Období vzniku knihy mohou upřesnit jazykovědci podle slov použitých v textu.

Jazykový rozbor: řecká slova

Ti, kdo popírají historicitu Daniela, argumentují tím, že text obsahuje řecká slova, a proto vznikl až v helénském období, nikoli v babylonské či perské době, kdy žil Daniel. Další argumenty opírají o použitá perská slova a o údajně pozdní formu aramejštiny. Bližší zkoumání však tyto důkazy staví na vodu.

Řecká slova v textu Daniela jsou tři: kitharis, symfonia a psanterin – jsou to vesměs muzikantské termíny a vyskytují se všechna v 2. kapitole. Slovo kitharis odkazuje zřejmě na lyru a bylo používáno už v 8. století. (Tvarem odpovídá spíš Homérově době, v 2. století se už používalo kithara).Slovo symfonia, které nejspíš odkazuje na nástroj jako dudy, je doloženo v textech z 6. století. Poslední slovo psanterin (příbuzné slovu psalterion) odkazuje zřejmě na harfu. V starořeckých textech zatím nebylo nalezeno, ale mějme na zřeteli, že z klasických řeckých textů se nám dochovalo jen asi 10 %. Tento argument očividně trochu pokulhává. Přidáme-li ještě kulturní výměnu mezi Řeckem a Babylonií, dá se očekávat, že právě na královském dvoře se dovezené hudební nástroje budou vyskytovat… Vlastně je to naopak: pokud text vznikl ve 2. století na vrcholu helenizace židovské kultury, je záhadou, proč obsahuje pouze tři řecká slova!

Aramejština a další jazyky

Text knihy je napsán aramejsky a hebrejsky. Mohlo by jít o původně aramejský text do hebrejštiny přeložený. Původně kritici tvrdili, že použitá aramejština odpovídá pozdní západní formě jazyka. Nálezy Kumránských svitků a Elefantinských papyrů však tento důkaz zvrátily. V jejich světle se ukazuje, že šlo o říšskou aramejštinu, která se používala v Danielově době.

Danielův text obsahuje také 18 perských slov, která jsou vesměs administrativního charakteru. 6 z nich se už od 4. století nevyskytuje v žádném textu. Všechna spadají do staré perštiny, a odpovídají Danielovu působení na perském achameinovském dvoře.

Navíc je v textu 20 asyrských a babylonských slov. Jestliže byl sepsán 400 let po pádu Babylonské říše, neočekávali bychom jejich výskyt vůbec!

Historický kontext knihy

Mnohé detaily uvedené v Danielově vyprávění pozoruhodně odpovídají archeologickému výzkumu. Podle Eamese Danielův popis života v mocenských centrech Babylona a Persie koreluje se zjištěnými fakty:

• Nebúkadnezarovy stavební projekty, vychloubání, sklon k výhrůžkám.
• Nezvratnost médsko-perských zákonů, která se vztahovala i na krále, který je vydal. To však vůbec neplatilo o Babyloňanech.
• Babyloňané dávali přednost trestu upálením, naopak Peršané považovali oheň za posvátný.
• Peršané chovali lvy v klecích.

Dějiny starověku dokládají tento rozdíl mezi Babylonem, kde zákony podléhaly královi, a Médo-Persií, kde byl král podřízen zákonům.

John C. Whitcomb

Belšazarova párty

Pátou kapitolou v Danielovi končí období babylonské vlády na Belšazarově večírku. Řecký historik Hérodotos podrobně popsal dobytí Babylona Peršany v roce 539, ale ani slovem se nezmínil o existenci Belšazara. Proto byl dlouho považován za fiktivní postavu. Teprve roku 1854 nalezl britský konzul John Taylor v Iráku Nabonidův hliněný váleček, který uvádí, že jeho nejstarším synem a korunním princem byl Belšazar.

Podle Daniela uspořádal v předvečer dobytí Babylona hostinu. Troufale pil víno z posvátných nádob z jeruzalémského chrámu, když se mu náhle zjevila ruka píšící na omítku stěny slova mené, mené, tekel ufarsín. Nikdo nápis nedokázal vyložit, dokud si královna matka nevzpomněla na Daniela, který Belšazarovi nápis vyložil. Za odměnu mu Belšazar nabídl třetí pozici v Babylonské říši. To je zajímavý detail: proč až třetí pozici? Nabonidův váleček dává odpověď: Belšazar zastupoval jako regent krále Nabonida v jeho dlouhodobé nepřítomnosti!

Danielův výklad předpověděl Belšazarovi blízký konec a dobytí Babylonu Médy a Peršany. Bible říká, že se tak stalo ještě té noci. Co říká historie? Nabonida zajali, avšak není jisté, co s ním provedli dále. Belšazarův osud není znám, ale předpokládá se, že padl. Zajímavé je, že právě ona hostina umožnila médsko-perské armádě vedené Kýrem vniknout do města. Poté, co chytře odklonili tok Eufratu do mokřin, mohli pod rouškou noci projít korytem do města přes vnější opevnění. Ale neměli zajištěn vstup do palácového okrsku obehnaného vysokými hradbami, a tak riskovali, že budou v blátivém říčním korytě zmasakrováni střelbou z hradeb.

Kdyby byli Babyloňané předem věděli, nebo se doslechli, co Kýros podniká, byli by Peršanům zabránili vstoupit do města a byli by je zle porazili. Kdyby byli uzavřeli všechny brány vedoucí k řece a kdyby byli vystoupili na zdi, zbudované na březích řeky, byli by je chytili jako do sítě. Takto však byli Peršané neočekávaně mezi nimi. Tamní obyvatelé vypravují, že pro rozlehlost města se obyvatelé Babylóna bydlící uprostřed nedozvěděli o tom, že okraje města jsou v moci nepřátel; byl právě svátek, a proto tančili a dobře se měli, až se to ovšem náhle dozvěděli. Tak bylo Babylóna poprvé dobyto.

Hérodotos, Dějiny 1,191

Biblické vyprávění barvitě dokresluje situaci. Brány nebyly střeženy, protože všichni včetně královské gardy byli na Belšazarově večírku. Jak už bylo řečeno, Kýrův triumf popsali řečtí historici Hérodotos (†425) a Xenofón (†354). O Belšazarovi nepadlo ani slovo a jako takový upadl v zapomnění až do 19. století. Že by o něm koncem 3. století věděl nějaký makabejský Žid v Palestině – údajný autor knihy Daniel, jak předpokládají skeptici? (Ačkoli třeba uznat, že by Belšazara nemusel nazývat králem.)

Další otázky

Je pravda, že archeologie nepotvrzuje každé slovo z Daniela. Kniha se například zmiňuje jen o čtyřech perských králích, zatímco z historie jich známe 13. Někteří rabíni z doslovného chápání textu Daniela odvodili letopočet Seder olam raba, kde v důsledku toho chybí v období Perské říše 165 let. Dnes textu rozumíme tak, že zmiňuje pouze nejvýznačnější perské krále.

Další nevyřešená otázka je postava Dareia Médského. Někteří badatelé ho považují za fiktivní postavu, jako Belšazara. Že se o něm historie přímo nezmiňuje, není ještě důkaz, že neexistoval. Zlaté pravidlo archeologie hovoří, že chybějící nálezy nejsou důkazem toho, že se něco nestalo. Určité náznaky hovoří o tom, že mohl být guvernérem Babylona pod vládou krále Kýra. Existují také indicie o období, kdy podle Daniela Nebúkadnezar přišel o rozum.

Pokud jde o postavy tří Danielových společníků, na jednom hranole popsaném klínovým písmem se našla možná zmínka o nich. Seznam babylonských správců za Nebúkadnezarovy vlády obsahuje podobná jména:

• Ardi-Nabu, což je ekvivalent aramejského Abednego,
• Hananu – to by mohl být Chananjáš, též nazývaný Šadrak,
• Mušalim-Marduk, by snad mohl být Míšael, známý i jako Méšak.

Daniel a Alexandr Veliký

O věrohodnosti Daniela však svědčí další vývoj dějin. Podle židovského historika Iosepha Flavia se Alexandr Veliký po obléhání Týru setkal před Jeruzalémem s procesím židovských kněží. Velekněz k němu přistoupil a ukázal mu v Danielově knize místo, kde byl jeho příchod přímo předpovězen. To Alexandra tak udivilo, že Židům projevoval za své vlády velkou benevolenci. Že byl Alexandr k Židům vstřícný, je ověřený historický fakt. Tento příběh, který je zapsán i v Talmudu, se nedávno našel vyobrazen na mozaice vedle biblických výjevů z palestinské synagogy v Huqoqu. Z toho vyplývá, že Danielovo proroctví muselo existovat už před rokem 329 př. n. l.

Daniel a Římská říše

Snaha vysvětlit pozoruhodě podrobná proroctví v Danielovi tím, že jde o pozdní dílo, je sice pochopitelná, ale nevyplývá z vědeckého přístupu. Mnohé detaily, jak jsme viděli, ukazují spíše k historické věrohodnosti celé knihy. Navíc Danielova proroctví sahají dále k Římské říši, a opět opisují dějiny s velkou přesností.

Daniel předpověděl vzestup Říma, jeho podíl na zabití Mesiáše a pozdějším zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. Ve 2. kapitole, kde je budoucnost líčena popisem snu o soše, symbolizují rozkročené nohy sochy rozdělení Říma na Západ a Východ v roce 395 n. l. a její chodidla zčásti železná, zčásti keramická smíšení barbarských národů s Římany při stěhování národů ve 4. století. Podle Eamese korespondují tři rohy šelmy vyvrácené malým rohem v sedmé kapitole s trojím obsazením Říma Vandaly, Heruly a Ostrogóty v 5.–6. století. Jejich moci učinil přítrž císař Justinián, načež upevnil duchovní autoritu papeže nad celou římskou církví v roce 554.

Přijmi tiaru ozdobenou třemi korunami a věz, že ty jsi otcem knížat a králů, vůdce okršku světa, zástupce našeho Pána Ježíše Krista!

kardinál Macchi při korunovaci Pia X.

Závěr

Tyto příklady souladu římských dějin s Danielem zůstávají pozoruhodnou předpovědí budoucích událostí, i kdybychom přijali pozdní datování Danielovy knihy. Žádné datování není dost pozdní, aby zpochybnilo její prorocký vhled. Vždyť sám text uvádí, že toto proroctví sahá až do doby konce. Viděli jsme, že autor Daniela důvěrně znal prostředí babylonského a perského dvora, používal tehdejší slovní zásobu, znal zapomenuté detaily historie, a ještě k tomu předpověděl řadu událostí, které se staly součástí dějin – nehledě na to, kam vznik jeho knihy zařadíme. Můžeme tedy tuto knihu považovat za pozoruhodnou předpověď budoucnosti.

Ale ty, Danieli, ta slova uzavři a tu knihu zapečeť až do času konce.

Daniel 12,4

Zdroje

• Can We Trust the Book of Daniel? (Armstrong Institute, 30.8.2019)
• Christopher Eames: The Antiquity of the Scriptures: The Writings (Armstrong Institute, 9.12.2017)
• Daniel (anglická Wikipedie)
• Nabonid a Belsazar v Bibli (Wikipedie)
• Hérodotos: Dějiny, překlad Jaroslava Šonky, Odeon
• Lora Gilb: Biblical Heroines, Deborah and Jael, Mosaics Found in Israel (blog Patterns of Evidence, 29.7.2022)
• Christopher Eames: The Hebrew Year 5783 — or is it? (Armstrong Institute, 27.9.2022)
• L. R. Condradi: Proroctví a dějiny světové, Adventní nakladatelství 1921

Přečteno 156-krát