Pochází člověk z Adama?

99 % biologů se shoduje na tom, že se člověk vyvinul evolucí. Ve školách se to učí jako dokázaný fakt. „Člověk je výsledkem bezúčelného a materialistického procesu, který ho neměl na mysli,“ shrnul to paleontolog G. G. Simpson. Co na to říkají vědci, kteří věří bibli?

Porovnáme názory teistických evolucionistů (TE), kreacionistů mladé Země (KMZ), kreacionistů staré Země (KSZ).

Podle evolučních předpokladů se moderní člověk vyvinul ze společného předka se šimpanzy, od něhož se lidská větev oddělila asi před 6 miliony let. Z období mezi společným předkem a moderním člověkem Homo sapiens sapiens byly nalezeny fosilie více než šesti tisíc jedinců náležející několika druhům hominidů. To je souhrnné označení primátů, kteří chodili vzpřímeně. Laiky někdy mate, že jsou evolucionisty za lidi označováni i jiní příslušníci rodu Homo. Jako archaický Homo sapiens označují paleoantropologové hominidy, kteří žili mezi dobou před 500 000 lety a vznikem moderních lidí, což například zahrnuje druhy H. erectus, antecessor, heidelberensis a neanderthalensis. Avšak, jak uvidíme níže, moderní člověk H. sapiens sapiens se od nich liší nejen jedinečnými morfologickými charakteristikami, jako oblý tvar mozkovny, nýbrž také svým chováním, jak je doloženo archeologickými nálezy.

Předkové šimpanzů a lidí

Evolucionisté předpokládali, že předky šimpanzů a člověka oddělila od sebe vznikající Velká příkopová propadlina. Geografická izolace se považovala za „hnací sílu“ evoluce lidí a šimpanzů. Na západě ve vlhkých džunglích vývoj směřoval k šimpanzům, zatímco na východě vznikli v suchých savanách první hominidé a vývoj se ubíral směrem k člověku. Vlhké pralesy Západní Afriky prý nepřály vzniku fosilií, zatímco suché savany na východě poskytují množství nálezů, které mohou paleoatropologové studovat. Vážnou trhlinu tomuto narativu přinesla první fosilie předka šimpanzů, která byla nalezena na východ od Velké příkopové propadliny, poblíž jezera Baringo v Keni. Nález sestává ze tří zubů starých 500 000 let, což znamená, že šimpanzi žili současně s hominidy. Objev prvních šimpanzích fosilií ve východní Africe tak nenaplňuje klíčovou předpověď evolučního paradigmatu. Podle paleoantropoložky Sally McBreartyové, která se podílela na nálezu, „to znamená, že potřebujeme lépe vysvětlit, proč a jak se šimpanzi a lidé vydali svou evoluční cestou… Zjištění, že šimpanzi žili v polopouštních podmínkách stejně jako v džungli, zřejmě rozmetá na prach i zjednodušenou představu, že právě přesun do savany vedl k tomu, že lidé začali chodit vzpřímeně.“

Aby mohla evoluční teorie být považovaná za prokázaný fakt, musí se paleoantropologům podařit stanovit vývojovou linii od předpokládaného společného předka až k moderním lidem. Dále by měly postupně přecházet jednotliví hominidé od jednodušších ke složitějším a až k člověku. Avšak místo evolučního stromu tvoří hominidé jakýsi keř, a to už od kořene. Když se hominidé poprvé objevili na Zemi, nešlo o pozvolný nástup, ale hned o explozi druhů. A po celou dobu jejich existence nálezy dokládají mnoho druhů, které žily současně.

Vývojový strom člověka se neustále mění

Paleoantropologové se neshodnou na evolučních vztazích mezi hominidy, konkrétně na cestě, která vedla k modernímu člověku. O tomto sporu svědčí každá učebnice či odborné pojednání o evoluci člověka.

biochemik Fazale Rana

Fazale Rana (KSZ) v knize Who Was Adam? (Kdo byl Adam?) upozorňuje na chaos, jaký do řad paleoantropologů opakovaně vnášejí nové nálezy hominidů. Protože mají k dispozici jen sporé nálezy, jako neúplné mozkovny, neúplné čelisti, jednotlivé zuby a příležitostně úlomky končetin, nemohou přesně vyčíst míru variability, jaká se vyskytovala v rámci populace, v různých lokalitách a v různých obdobích. Proto zůstávají hranice druhů i celých rodů nevyjasněné a názory na evoluční příbuznost mezi nimi se mění.

Tak se stalo, že i klasičtí učebnicoví předkové člověka, jako Homo erectus a Homo neanderthalensis, se nakonec ocitli na slepých postranních větvích rodokmene. Lépe nedopadl ani první druh, jenž vyráběl nástroje – habilis –, byl v letech 1999–2001 zařazován různými autory až do třech odlišných rodů: Homo, Australopithecus a Kenyanthropus! Rodový strom vývoje člověka je zjevně dost spekulativní, a proto je považovat evoluci za prokázaný fakt z hlediska paleontologie přinejmenším předčasné, konstatuje Rana. Očekává, že pokusy o stanovení evolučních vztahů mezi hominidy ve fosilním záznamu a o určení evolučních cest k moderním lidem se nakonec ukáží jako marné. Taková předpověď vyplývá z kreacionistického modelu vzniku člověka, který vědci z Reasons To Believe (RTB) prezentují v knize Who Was Adam?

Dvě teorie vzniku moderních lidí

Celosvětové rozšíření moderního člověka je vysvětlováno dvěma hypotézami:

• Multiregionální model lidské evoluce – ke vzniku nedošlo pouze v Africe, ale nezávisle i v Evropě a v Asii. Tato hypotéza je kritizována hlavně kvůli nestejnorodým podmínkám pro vznik druhů. Předpokládá rozšíření druhu Homo erectus z Afriky a jeho křížení s populacemi na nových lokalitách. Podle tohoto názoru se z Homo erectus zrodily asijské a oceánské národy, z H. neanderthalensis Evropané a z archaického H. sapiens Afričané. Multiregionální zastánci tvrdí, že genový tok mezi těmito hominidy udržel H. sapiens sapiens jako jeden druh, ale že dlouhodobé geografické oddělení vysvětluje rasovou rozmanitost lidstva.
• Uniregionální hypotéza – přechod k novým formám nastal výhradně z afrických archaických populací H. sapiens (pravděpodobně ve východní Africe) a poté se rozšířili po celém světě, kde nahradili starší druhy hominidů. Tato hypotéza nevylučuje genový tok mezi populacemi. Nachází silnou podporu v genetických studiích. Fylogenetické analýzy mitochondriální DNA a Y-chromozomálních haplotypů též ukazují na vznik druhu Homo sapiens sapiens v malé populaci v Africe před 140 000, resp. 150 000 let. S tím souhlasí další výzkumy, jako genetiky stanovená doba vzniku vši šatní, nebo lingvistická analýza místa vzniku lidské řeči, kterou provedl novozélandský lingvista Quentin Atkinson.

Dnes je přijímán názor, že moderní člověk vyšel z Afriky před cca 135–115 tisíci lety přes Arabský poloostrov, kde zřejmě došlo ke křížení s neandertálci. Migrace probíhala i směrem zpět do Afriky. V době asi před 80 tisíci lety došlo k velké migraci z Afriky a postupnému osidlování jak Evropy, tak Indonézie a Sund cestou přes Indii. Oba americké kontinenty byly osídleny jako poslední z Asie přes Beringovu úžinu.

Teističtí evolucionisté počítají s tisíci

Bible není vědecká kniha… Věřím, že Bůh stvořil člověka, a jestli k tomu došlo evolučním procesem, kdy v určitém okamžiku toho člověka nebo bytost vzal a proměnil ho v živou duši, nebo ne, to nic nemění na faktu, že Bůh člověka stvořil.

evangelista Billy Graham

Přestože teističní evolucionisté považují evoluci za prokázanou, Simpsonův výrok uvedený výše neschvalují. Věří myšlence, že za naturalistickými procesy, které dospěly ke vzniku člověka, stojí Bůh, a souhlasí s konceptem lidské jedinečností, jak ji formulují teologové.

Na otázku, jak se člověk stal Božím obrazem, mají TE různé názory. Někteří věří v existenci historického Adama a Evy, jiní bibli vykládají symbolicky. Jak uvádí Deborah Harsmaaová (TE): „Raná populace Homo sapiens čítala několik tisíc jedinců, kteří žili asi před 200 000 lety. To je pro křesťany jeden z nejpřekvapivějších výsledků, protože má dopad na věrouku týkající se Adama a Evy.“ Harsmaaová se odvolává na výsledky genetických modelů, postavených na základě naměřených rozdílů v nukleové autozomální DNA mezi současnými lidskými populacemi a na odhadované (nebo předpokládané) četnosti přirozených mutací. Ty jsou v rozporu se zřejmým tvrzením bible, že celé lidstvo pochází z jednoho muže a jedné ženy.

Kreacionisté trvají na původním páru

Když hledím na tvá nebesa – dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil – co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ? Trochu jsi jej omezil, aby nebyl božskou bytostí, a korunoval jsi ho slávou a důstojností. Svěřil jsi mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy…

Žalm 8,4–7

Ken Ham (KMZ) zdůrazňuje, že prvních 11 kapitol Genesis nehovoří obrazným jazykem, ale popisuje historické postavy a historické události, na něž dál odkazují další biblické knihy. Hugh Ross (KSZ) považuje existenci skutečného Adama a Evy jako prarodičů celého lidstva za klíčovou při obhajobě inspirovanosti a neomylnosti Písma. Kromě Genesis i Pavlovy výroky potvrzují, že celé lidstvo vzešlo z jednoho páru a zdědilo hříšnou přirozenost po Adamovi. „V Genesis 1–2 se při popisu původu Adama a Evy používají slovesa bara = stvořit, asa = udělat a jacar = zformovat. Tato slovesa naznačují přímé zvláštní stvoření Bohem,“ vysvětluje Ross.

Fazale Rana (KSZ) podotýká: „Ačkoli evolucionisté dospěli k závěru, že lidstvo pochází z mnohem větší populace předků, odhady velikosti populace, vyplývající z probíhajících genetických studií v posledních čtyřech desetiletích, se neustále snižují. Původní odhad statisíců jedinců se nyní smrskl na pouhé stovky jedinců. Zdá se tedy rozumné předpokládat pokračování tohoto trendu až ke dvěma. Odhady současných modelů jsou navíc v rozporu s výsledky terénních výzkumů ovcí, koní a orangutanů. Ukázalo se, že genetická rozmanitost těchto tvorů je mnohem větší, než na základě znalosti jejich předků předpokládají nynější genetické modely. Zatím tedy neexistuje žádné vědecky ověřené zpochybnění představy o jednom původním páru lidstva.“

Výměna názorů na další výsledky genetiky, jako je srovnávání lidského genomu se šimpanzím i s neandertálským, která probíhá mezi TE a KSZ, je velmi zajímavá a zaslouží si samostatný článek.

Kdo tedy byli hominidé?

Hugh Ross vysvětluje rozdíl v pohledu na hominidy mezi KMZ a KSZ: „Jeden z nejvýraznějších rozdílů mezi zastánci staré Země a ostatními kreacionisty se objevuje v otázce původu a identity lidstva. Kreacionisté mladé Země považují neandertálce a hominidy, jako je Homo erectus, za plně lidské potomky Adama… Kreacionisté staré Země však považují člověka za jedinečného a zcela odlišného od neandrtálců a dalších hominidů; všechny pak za tvory speciálně stvořené Božím činem podle jeho plánu.“ Rana k tomu dodává předpověď kreacionistického modelu RTB: „Protože však hominidé nebyli stvořeni k Božímu obrazu, očekává se, že se od lidí výrazně lišili, což se projeví jejich kognitivními a komunikačními schopnostmi, chováním, technologií a kulturou.“

KMZ se tedy soustřeďují na nálezy, které mohou naznačovat typicky lidské chování u pralidí jako Homo erectus či Homo neanderthalensis, například ovládání ohně, pohřbívání a abstraktní umění. Vesměs jde však o nálezy sporné, jejichž interpretace zůstává otevřená. KSZ však trvají na tom, že lidské chování je jednoznačně doloženo teprve u moderních lidí Homo sapiens sapiens, o čemž svědčí množství nesporných vědeckých důkazů. Některé ze sporných nálezů lze vysvětlit i jinak. Svou roli při interpretaci hraje i antropomorfismus, tedy podvědomá tendence přisuzovat lidské chování nelidských subjektům.

Fazale Rana píše: „Vezme-li se v úvahu tělesná hmotnost, jeví se rozdíl velikosti mozku (označovaný jako encefalizační kvocient) mezi Homo erectus/ergaster a moderními lidmi ještě dramatičtěji. Například encefalizační kvocient u druhu Australopithecus afarensis činil 2,5; u Homo habilis 3,1; u Homo erectus/ergaster 3,3 a u lidí 5,8.“ K této zajímavé diskuzi o vyjímečnosti moderního člověka se vrátím v samostatném článku.

Socio-kulturní big bang

V souvislosti s příchodem moderního člověka na scénu před 70 000 lety hovoří archeologové o „socio-kulturním velkém třesku“. Když totiž sledujeme vývoj hmotné kultury spojované s určitým pračlověkem – např. pěstní klíny –, objevují se náhle a potom statisíce let nevykazují téměř žádné změny ani vylepšení, dokud nejsou nahrazeny jinou hmotnou kulturou. S příchodem moderních lidí však nastává „velký skok kupředu“. Kromě kamenných nástrojů se nacházejí i výrobky z kostí, parohů, slonoviny a jiných materiálů – nejen klíny a sekery, ale i hroty oštěpů, harpuny, nože a jehly. Fazale Rana a Hugh Ross (KSZ) píší: „Kultura a technologie prvních lidí naznačuje, že měli:

1. vyspělé poznávací schopnosti;
2. schopnost symbolicky myslet;
3. velkou představivost;
4. vyvinutou řemeslnou zručnost;
5. vynalézavost a vynikající přizpůsobivost;
6. touhu se umělecky a hudebně vyjádřit a
7. rituální chování a náboženství.

Teologové obecně považují všechny tyto vlastnosti za charakteristické rysy Božího obrazu v člověku. Žádný z hominidů, kteří ve fosilním záznamu předcházejí člověku, nevykazoval toto jedinečné chování. Nežili ani ve složitých společenstvích s pevnou sociální soudržností. Zato první lidská společenství vynikala tím, že dbala o své zranitelnější starší členy, kteří se na oplátku starali o děti a stávali se zdrojem znalostí pro další generace.“ Tak se lidská civilizace a technologie rozvíjely exponenciálně – až jsme se po několika desítkách tisíc let začali vydávat do vesmíru.

Adamův pád a prokletí země

První kapitola Genesis popisuje hlavní děje fyzického stvoření v časové posloupnosti. Představuje tři „úrovně“ Božího stvořitelského díla, z nichž každá je odlišena použitím slovesa bara = stvořit: nejprve fyzické stvoření, potom stvoření oduševnělých tvorů a nakonec vznik tvora duchovních. V druhé kapitole Genesis vidíme, že Bůh představuje Adamovi své stvoření přesně v tomto pořadí. Tato kapitola rozvádí, kdo jsme jako lidé ve vztahu k Bohu, k sobě navzájem a k ostatním tvorům. 3. kapitola Genesis pak obsahuje známý příběh o pokušení a pádu člověka – prvotní hřích, za nějž lidé byli potrestáni vyhnáním z ráje a prokletím země.

Bůh nemůže stvořit morálně zralého tvora o nic víc, než by mohl stvořit svobodné bytosti neschopné hříchu.

filozof J. B. Stump

Ken Ham (KMZ) píše: „Toto prokletí celého stvoření je dále popsáno v 8. kapitole listu Římanům. Pavel říká, že ostatní stvoření bylo podrobeno marnosti a vydáno do otroctví zkázy. „Celé stvoření“ sténá, trpí a netrpělivě očekává, že bude z toho všeho vysvobozeno, až Ježíš znovu přijde a dá věřícím vzkříšená těla. V dějinách církve naprostá většina pastorů a teologů, kteří komentovali tuto pasáž, tvrdila, že k tomuto podrobení marnosti a otroctví zkázy došlo v Genesis.“ KMZ předpokládají, že došlo k změně celého stvoření, která zahrnovala nové prvky jako smrt a predaci.

Hugh Ross (KSZ) to vidí jinak: „KMZ nabízí zjednodušující řešení problému zla. Cokoli se ve světě jeví jako chybné, bolestivé, obtížné nebo škodlivé, tím pádem nemusí být jako součást „velmi dobrého“ stvoření přičítáno Bohu. Všechny takové věci pronikly do stvoření až po hříchu Adama a Evy. Rozklad a smrt jsou podle názoru KMZ považovány ve všech kontextech za zlo. Přitom se přehlíží, že rozklad je nezbytný při procesu trávení, nebo to, že bohaté zásoby biodepozit usnadňují šíření poselství evangelia.“ Dále připomíná biblický obraz, že „Semeno nemůže naplnit své určení a stát se rostlinou nebo stromem, pokud nezemře. Podobně i lidé mají díky Kristově smrti možnost získat věčný život.“ Shoduje se tak s TE, jako je Deborah Haarsmaová, že existence utrpení a smrti je nezbytnou podmínkou pro morální zrání člověka.

Zahrada Eden

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

Genesis 2,8–9

Nedávné archeologické nálezy podporují domněnku, že zahrada Eden se rozkládala v Perském zálivu. Archeolog Jeffrey Rose informoval o objevu více než šedesáti nových archeologických nalezišť podél současného pobřeží zálivu z doby před více než 7 500 lety. Jiný archeolog Hans-Peter Uerpmann nedávno objevil pozůstatky dosud nejstarších nalezených lidských sídel: tři vesnice na úpatí vápencové hory Džebel Fajá, která se tyčí 1000 m n. m. ve Spojených arabských emirátech. Jeho výzkumný tým zveřejnil nekalibrovaná, opticky stimulovaná luminiscenční data: stáří nejnovější z tří osad 31–43 000 let a 82–143 000 let pro nejstarší z nich.

Rose poukazuje na to, že v pozdním pleistocénu snížená hladina moře periodicky obnažovala oázu v Perském zálivu. Uvádí, že tato souš byla dobře zavlažována čtyřmi řekami, které v napájel sníh a tající led: Tigris, Eufrat, Karún a Wádí al-Batin. Oblast zavlažovaly také sladkovodní prameny napájené z podzemních vodonosných vrstev pod arabským subkontinentem. Tyto vydatné zásoby sladké vody a teplé počasí v regionu mohly podporovat bujnou vegetaci a zemědělství. Na západě Saúdské Arábie je region Hidžáz, kde se ve starověku získávalo zlato. Tyto údaje dobře zapadají do líčení Edenu v 2. kapitole Genesis.

Hugh Ross (KSZ) usuzuje, že první lidé, Adam a Eva, zde žili někdy v průběhu poslední doby ledové (před 12 000–135 000 lety), možná na jejím počátku. Toto datum je v souladu s věkem lidstva určeného z mitochondriální DNA a chromozomu Y. Je zajímavé, že kromě mitochondriální Evy a Adama chromozomu Y pracují antropologové i s hypotézou zahrady Eden. Zmíněná oblast sousedí s Afrikou, proto není v rozporu s výsledky genetického výzkumu migrace moderních lidí z Afriky do celého světa.

Rozptýlení lidstva po potopě

Kreacionisté zdůrazňují, že příběh o babylonské věži a rozptýlení národů je v souladu s genetickými poznatky o migraci moderních lidí. Ross v knize Navigating Genesis píše: „Podle textu Bůh přidělil každé skupině lidí vlastní území, jak je uvedeno v tabulce národů v 10. kapitole Genesis, a kmeny se nakonec začaly stěhovat… Geografové konstatují, že prakticky celá zemská pevnina leží v klimatických pásmech vhodných pro obývání lidmi. Mimoto, s výjimkou zamrzlé Antarktidy, jsou kontinenty a velké ostrovy téměř souvisle spojeny. Avšak pro lidi, kteří nemají k dispozici moderní dopravní prostředky představují některé fyzické bariéry obrovskou výzvu. Indonésii od pevninské Asie odděluje Malacký průliv. Austrálii od Indonésie odděluje Torresův průliv. Lamanšský průliv odděluje Velkou Británii od zbytku Evropy. Severní a Jižní Amerika jsou od Eurasie odděleny Beringovým průlivem.“

Na příkladu Beringovy úžiny Ross vysvětluje jev, k němuž došlo na konci doby ledové: „Roku 1996 geologická a paleontologická studie prokázala, že v této oblasti se v době před čtyřiceti až jedenácti tisíci lety skutečně nacházel pevninský most mezi Severní Amerikou a Asií. Tým arktických výzkumníků objevil zbytky suchozemské vegetace po celé délce území, které dnes leží pod hladinou Beringova průlivu. Většinu z těchto 29 000 let vládly příliš mrazivé teploty na to, aby umožňovaly lidem migraci přes pevninský most. Téměř celé to období byly Sibiř a Aljaška pokryty silným ledem, stejně jako dnešní Grónsko. (Existence těchto obrovských ledových příkrovů vysvětluje, proč byla hladina moře tak nízko.) Avšak na krátce předtím, než Beringův pevninský most zalilo stoupající moře (z tajících pevninských ledovců), zavládlo teplé a vlhké klima – jak na Beringově mostu, tak v značné oblasti Aljašky a Sibiře. Nalezený hmyz a fosilní rostliny naznačují, že období před 14 000–11 000 lety bylo pro migraci lidí obzvláště příznivé.“

Antiglobalizační opatření

Všude na světě došlo k náhlým výkyvům mořské hladiny, které nejprve odstranily bariéry a pak je opět vytvořily; tím se oddělily kontinenty od sebe navzájem a od velkých ostrovů. Svět se na chvíli dal projít suchou nohou (případně za pomoci malých člunů), ale pak se zas rozdělil, což účinně zabránilo vzniku globální kultury. Ross spojuje toto výjimečné období se stručnou zmínkou v Genesis o Pelegovi, „protože v jeho dnech byla rozdělena země“. Z výše uvedeného časového údaje počítá, že k potopě mohlo dojít přibližně před 40 000 lety. KSZ chápou rodokmeny uvedené v Genesis tak, že nejsou úplné. Z jiných míst v bibli poukazují na tendenci rodokmeny zkracovat a uvádět jen důležité předky. Např. Matoušův rodokmen Ježíše vypouští některé odpadlické krále, aby mu vyšly tři čtrnáctky. Podle profesora Kennetha Kitchena je možno formulaci v rodopisech rozumět takto: „A žil x let a zplodil [linii vedoucí k] B. Po zplození [linie k] B bylo A-ových dnů y let a zplodil syny a dcery.“

Jaký však měl Bůh motiv, když přistoupil k rozptýlení lidstva? „Boží plán rozdělit národy odráží jeho touhu omezit zlo, které nevyhnutelně vzniká z monopolu politické moci, a přitom lidstvo povzbudit, aby naplnilo zemi a podmanilo si (spravovalo) její zdroje. Tento plán nelze chápat jako projev jakéhosi zákazu mezinárodní spolupráce a míšení se, například v obchodu či v manželství. Ve skutečnosti bylo Božím záměrem, aby na jedné straně bariéry oddělující národy byly dost velké, aby předešly útlaku všudypřítomné totality, ale zároveň dostatečně malé pro případ, že nějaký národ nebo národy příliš utlačují své občany, aby mohli překonat bariéru a opustit svou zemi,“ vysvětluje Ross.

Zdroje

• James Stump, Ken Ham, Hugh Ross, Deborah Haarsma, Stephen C. Meyer: Four Views on Creation, Evolution, and Intelligent Design, Zondervan 2017
• Hugh Ross: Navigating Genesis: A Scientist’s Journey through Genesis 1–11, Reasons to Believe 2014
• Fazale Rana, Hugh Ross: Who Was Adam: A Creation Model Approach to the Origin of Humanity, Reasons to Believe 2015
• Evoluce druhu Homo sapiens (Wikiskripta)
• Zachary Leung: Human Migration: Beachcombing from South Africa to South America, Reasons to Believe 7.1.2021

Přečteno 23-krát