Horní místnost – centrála apoštolů

Co má společného da Vinciho Poslední večeře Páně a Tizianův obraz Vylití Ducha Svatého? Renesanční malíře? Biblický námět? 12 apoštolů (tedy 11, Jidáš mezitím zradil)? To vše platí, ale navíc se obojí odehrálo ve stejné místnosti. Šlo o horní místnost v domě bohaté rodiny, která patřila k Ježíšovým příznivcům. Podle tradice patřil dům matce Jana zvaného Marek, autora druhého evangelia. Po vzkříšení Krista se dům stal ústředím jeruzalémské církve.

Poslední večeře

Horní místnost, známá také jako večeřadlo, je zmíněna v Novém zákoně v souvislosti s Poslední večeří Páně. Na Zelený čtvrtek Ježíš zde s apoštoly usedl ke stolu, aby jedli velikonočního beránka. Při poslední večeři Ježíš označil Jidáše za zrádce. Potom využil večeře k ustanovení obřadu večeře Páně, zvané též svaté přijímání. Při něm si křesťané pojídáním chleba a pitím vína připomínají Ježíšovo obětované tělo a prolitou krev.

Jak upozorňuje historik Paul Johnson, zmínka o tomto obřadu je ve třech synoptických evangeliích. „Tato slova jsou důležitá a ve všech třech verzích jsou téměř identická a některá se opakují ve Skutcích apoštolů a Pavlově Prvním listu Korintským… Je s podivem, že Jan, který byl přítomen, nezaznamenal tato slova, jimiž Ježíš ustanovil svátost eucharistie, která tvořila ústřední prvek obřadu vykonávaného, kdykoli se křesťané shromáždili, už během dvaceti let po Ježíšově smrti a od té doby napořád. Jan však již zapsal Ježíšova podobná slova, když Ježíš o sobě při nasycení pěti tisíců řekl, že je ‚chléb života‘… Navíc Jan namísto toho podrobně uvádí Ježíšovu dlouhou eschatologickou řeč zaobírající se smrtí, soudem, peklem a nebem, kterou Ježíš zamýšlel jako svůj poslední závažný odkaz svým učedníkům a která obsahovala některé z jeho nejpamátnějších výroků.“

Den Letnic

Pojem Horní místnost – řecky hyperoion – se také vyskytuje na začátku knihy Skutků apoštolů. Je místem, kde byli apoštolové a další učedníci shromážděni v den Letnic.

Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.

Skutky 2,1–6

Svátky Velikonoc a Letnic přiváděly do Jeruzaléma zástupy poutníků ze všech koutů Římské říše. Tak tomu bylo i v roce Ježíšova ukřižování. Mnozí poutníci už neznali aramejštinu ani mluvenou hebrejštinu, kterými hovořili apoštolové. A ti zřejmě zase neuměli řecky ani latinsky – například pro Petra v Římě tlumočil již zmíněný Marek. Avšak když byli naplněni Duchem Svatým, jazyková bariéra pominula.

Událost v horní místnosti vzbudila velkou pozornost a přitáhla dav. Po Petrově kázání přijalo křest 3 000 lidí, a tak vznikla prvotní církev. To všechno se událo v Horní místnosti, která nás zajímá.

Lákadlo pro turisty

Tradiční umístění Horní místnosti se dnes nachází na jižním konci hory Sion v Jeruzalémě v blízkosti kostela Zesnutí Panny Marie a tradičního Kaifášova domu. Jde o nadstavbu postavenou křižáky ve 13. století na základech z dřívějších dob. Místo každoročně navštěvují tisíce poutníků.

Historici a archeologové již více než sto let diskutují o tom, zda je tradiční umístění historicky přesné a co přesně současná budova představuje. Postupně ji prozkoumali archeologové, jako např. Jacob Pinkerfeld, Bellarmino Bagatti a Avi Yonah. Někteří se domnívají, že je dochovaným zbytkem jihovýchodního rohu byzantského kostela Hagia Sion, postaveného koncem 4. století právě na památku těchto událostí. Jiní se domnívají, že nejstarší pozůstatky tradiční horní místnosti pocházejí ze samostatné budovy, která je starší než byzantský kostel vedle ní. Někteří se dokonce domnívají, že původní stavbu postavila raná židovsko-křesťanská komunita v prvním nebo druhém století n. l. (Původní Horní místnost byla zcela jistě zničena Římany při pádu Jeruzaléma v roce 70 n. l.)

Historická vyobrazení

Na řadě raně křesťanských vyobrazení Jeruzaléma je vedle kostela Hagia Sion patrná výrazná stavba. Existují dobré důvody ji identifikovat jako Horní místnost. Pravděpodobně nejvýznamnější a jedno z nejranějších uměleckých ztvárnění se nachází na mozaice z kostela sv. Jiří v jordánské Madabě. Mozaika je významná coby rané vyobrazení Svaté země a obsahuje podrobnou mapu Jeruzaléma.

Město zobrazuje se severní stranou nalevo. Středem vede hlavní ulice Cardo Maximus, kterou vybudovali Římané po druhém židovském povstání v roce 132 n. l. Na jižním konci (vpravo) jsou dvě sakrální stavby (poznají se podle červených střech). Větší budova vlevo je souhlasně označována jako Hagia Sion. Menší stavba vpravo se šikmou střechou by mohla představovat Horní místnost. Tyto dvě budovy se nacházejí přesně tam, kde je dnes Horní místnost: na jižním konci hory Sion.

Existují však další raná vyobrazení z 6. století: jiná mozaika v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě, kalábrijský iluminovaný rukopis Rossanova evangelia a plastika na nadpraží kostela Visutého kostela Al-Muallaqa v Káhiře. Nejstarší vyobrazení Horní místnosti v římské bazilice sv. Pudenciány je ze 4. století. Tato umělecká díla přesvědčivě dokazují, že Horní místnost kdysi stála v sousedství byzantského kostela Hagia Sion a pravděpodobně existovala ještě před jeho výstavbou.

Synagoga z 1. století

Když v polovině 19. století osmanská vláda Svaté země najala italského inženýra Pierottiho, aby renovoval jeruzalémské památky, všiml si ve východní stěně budovy považované za Horní místnost různých vrstev zdiva. Dospěl k závěru, že velké kvádry v rohu budovy pocházejí z římského období (70–100 n. l.) a budovu určil za původně židovskou. Když byla potom budova roku 1948 poškozena při arabsko-izraelském konfliktu, před rekonstrukcí ji prozkoumal židovský archeolog Jacob Pinkerfeld. V kvádrovém zdivu fasády objevil dutinu, kterou interpretoval jako výklenek na svitek Tóry v synagoze. Tento objev, spolu s orientací budovy k Chrámové hoře, ho vedl k závěru, že jde o synagogu z konce 1. století. Nakonec přízemí budovy slouží jako synagoga i dnes.

Při vykopávkách našel Pinkerfeld uvnitř budovy ve spodní raně římské vrstvě omítku opadanou na zem. Než ho v roce 1956 zastihla náhlá smrt, nechal epigrafem prozkoumat nápisy vyryté na omítce. Jejich znění vzbudilo překvapení: „Ježíši, ať mohu žít!“ a „Zvítěz, Spasiteli, milost!“ Bylo zjevné, že tato budova sloužila židovským křesťanům.

Nové ohnisko víry

Když se tedy prokázalo, že šlo o synagogu křesťanskou, došlo k přehodnocení její orientace. Výklenek totiž neukazoval k Chrámové hoře přesně, což teď najednou dávalo smysl. Synagoga byla orientovaná směrem ke Golgotě a k zahradě s prázdným hrobem, které dnes označuje Chrám Božího hrobu. Tím bylo výmluvně řečeno, že tito věřící už nehledají odpuštění hříchů v chrámových obřadech, ale že počítají s jednou provždy platnou obětí Ježíše Krista, která před Bohem očistila jejich svědomí. Byla odstraněna překážka hříchu, která Bohu brání být s člověkem, a proto může Boží Duch naplnit věřícího tak, jak k tomu poprvé došlo právě tady – v Horní místnosti. Tehdy prohlásil apoštol Petr, tato možnost platí i dnes pro nás:

Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“

Skutky 2,37–39

Zdroje

• David Christian Clausen: Hunting for the Upper Room in Jerusalem, Biblical Archaeology Society 16.7.2024
• Joel Kramer: The Last Supper and Pentecost… HERE! z cyklu Expedition Bible na YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=1e5paRyGr0A)
• Upper Room Tour: Exploring the Last Supper, Passover, Pentecost, Tomb of David, Mt. Zion, Jerusalem na kanálu HolyLandSite na YouTube (https://youtu.be/W4RKVj-LRu8?si=nN1HVIAUR8EEBlUd)
• Paul Johnson: Ježíš – Životopis pro 21. století, Barrister & Principal 2012
• William Steuart McBirnie: The Search for the Twelve Apostles, Living Books 1973

Přečteno 5-krát